6 C 330/2021

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Orlicí rozhodl samosoudkyní Mgr. Stanislavou Kubištovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa zastoupený advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení , Ph.D. sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného o zaplacení 8 980 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 4 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 16.1.2021 do zaplacení a úrok 19,23 % ročně z částky 4 000 Kč od 16.1.2021 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 553,40 Kč a kapitalizovaný úrok ve výši 1 064,20 Kč, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se ohledně povinnosti žalovaného zaplatit žalobci 4 980 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 554,33 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 288,27 Kč, úrok ve výši 19,23 % ročně z částky 2 000 Kč od 16.1.2021 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 2 000 Kč od 16.1.2021 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalovaném zaplacení nesplaceného úvěru, který mu byl poskytnut právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba] se sídlem [obec]. Na základě smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum].

2. Před uzavřením smlouvy posoudil právní předchůdce žalobce schopnost žalovaného úvěr splácet.

3. Na základě uzavřené smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum] poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč v hotovosti, což žalovaný stvrdil svým podpisem na smlouvě. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaný zavázal zaplatit právnímu předchůdci úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 200 Kč a odměnu za administrativní činnost ve výši 1 200 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 400 Kč. Dále za zvolené doplňkové služby životního pojištění se zavázal zaplatit poplatek ve výši 180 Kč. Úrok za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy a veškeré poplatky žalobce souhrnně nazývá jako tzv.„ úhrady za služby“. Celkovou částku odpovídající součtu jistiny a úhrad za služby se žalovaný zavázal zaplatit v 60ti týdenních splátkách po 183 Kč, počínaje 12.7.2018, přičemž poslední splátka byla stanovena na 29.8.2019. Ode dne následujícího uplatnil po žalovaném zaplacení úroku ve výši 19,23 % ročně sjednaného v článku 1.4 smlouvy, resp. na základě rozhodnutí žalobce úrokem v nižší sazbě, než byla mezi smluvními stranami sjednána. Dále také uplatnil právo na zaplacení úroků z prodlení v zákonem stanovené výši.

4. Žalobce dále uvedl, že předmětná pohledávka byla na žalobce postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 15.1.2021 a tato skutečnost byla žalovanému písemně oznámena dopisem z téhož data.

5. Žalovaný na pohledávku za celou dobu trvání smluvního vztahu až do okamžiku postoupení žalobci uhradil pouze 2 000 Kč. Po postoupení pohledávky nezaplatil ničeho. Ke dni postoupení pohledávky činila výše dluhu 10 230 Kč a skládá se z dlužné jistiny ve výši 6 000 Kč, dlužného úroku za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 0 Kč a dlužného poplatku za administrativní činnost ve výši 873 Kč, dlužného poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 1 960, dlužný poplatek za životní pojištění ve výši 147 Kč. Příslušenství pohledávky tvoří úroky a zákonné úroky z prodlení. Žalobce uvedl, že součástí částky 10 230 Kč je navýšení účtované původním věřitelem, které však žalobce vůči žalované neuplatňuje.

6. Žalobce požadoval po žalovaném zaplacení celkového dluhu ve výši 8 980 Kč, tj. dlužná jistina ve výši 6 000 Kč, a dlužné úhrady za služby ve výši 2 980 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1 618,53 Kč, tj. úrok ve výši 19,23 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 6 000 Kč od 30.8.2019 do 15.1.2021, dále kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši 841,67 Kč, tj. zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z dlužné jistiny 6 000 Kč od 30.8.2019 do data postoupení, tj. 15.1.2021, úrok ve výši 19,23 % ročně z dlužné jistiny ve výši 6 000 Kč od 16.1.2021 do zaplacení a úrok z prodlení v zákonné výši 10 % ročně z dlužné jistiny ve výši 6 000 Kč od 16.1.2021 do zaplacení.

7. Usnesením ze dne 5. ledna 2022, č. j. 6 C 330/2021-22 a č. j. 6 C 330/2021-23 soud vyzval žalovaného, aby se ve lhůtě 14 dnů od doručení usnesení písemně vyjádřil k připojené žalobě a v téže lhůtě soudu sdělil, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Soud poučil žalovaného o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí.

8. Žalovaný se k věci nevyjádřil. S ohledem na její nečinnost a s přihlédnutím k tomu, že žalobce souhlasil s rozhodnutím bez nařízení jednání, soud tak učinil podle § 115a) o.s.ř. Při rozhodování vycházel z obsahu spisu a předložených listinných důkazů ze strany žalobce.

9. Pro právní hodnocení věci je nutné s ohledem na datum uzavření smlouvy použít zákon č. 89/2012 Sbírky, občanský zákoník (dále jen obč. z.), a s přihlédnutím k tomu, že se jednalo o spotřebitelský úvěr také zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném k datu uzavření smlouvy, když s ohledem na povahu žalované jako klienta právního předchůdce žalobce soud dospěl k závěru, že se jednalo o spotřebitelský úvěr, kde na straně věřitele vystupuje společnost, jejíž činnost spočívá v poskytnutí zápůjčky, a na straně druhé dlužník - fyzická osoba. Pro posouzení platnosti ujednání takové smlouvy je nutné použít ustanovení o závazcích ze smluv uzavíraných se spotřebitelem podle § 1810 a následujících občanského zákoníku.

10. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

12. Podle § 1815 občanského zákoníku se k nepřiměřenému ujednání nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. V ustanovení § 1813 a následujících je provedena směrnice Rady č. 93/13 EHS ze dne 15.4.1993, o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Ujednání spotřebitelských smluv musejí být posuzována i z hlediska jejich přiměřenosti tak, jak je uvedeno shora. Smyslem těchto ustanovení je ochrana spotřebitelů proti zneužívání moci podnikateli, především v případě jednostranných formulovaných typových smluv a proti nepřiměřenému omezení práv spotřebitelů. Důraz je kladen na transparentnost jednání spotřebitele jako předpokladu svobodného rozhodnutí spotřebitele. Cílem není dosažení rovného postavení stran v právech a povinnostech, předpokladem je pouze výrazná nerovnost v právech a povinnostech, navíc pouze jen ve spojení s porušením požadavku přiměřenosti.

13. Z § 1813 vyplývá, že při zkoumání významné nerovnováhy jde o zkoumání ekvivalence plnění, zda zde neexistuje druhý (zde významný) nepoměr vzájemného plnění (§ 1796 a § 1793 občanského zákoníku), zda plnění, která spotřebitel získává od podnikatele, odpovídá z hlediska své hodnoty plnění, která za ně podnikatel poskytuje. Relevantní při zkoumání přiměřenosti ujednání je pouze výrazná nerovnováha, tzv. taková, která zhoršuje právní postavení spotřebitele.

14. Soudní dvůr EU dovazuje, že při zkoumání, zda je způsobena nerovnováha (v rozporu s požadavkem dobré víry), je třeba ověřit, zda prodávající nebo poskytovatel, který jedná se spotřebitelem poctivě a přiměřeně, mohl rozumět očekávat, že by spotřebitel s předmětnou klauzulí souhlasil v rámci individuálního vyjednávání o obsahu smlouvy. Při hodnocení přiměřenosti podle směrnice Rady 93/13 EHS (bod 16) je nutné vzít v úvahu sílu vyjednávajících pozic stran. Silnější postavení podnikatele by nemělo vést k neodůvodněným výhodám. Nemělo by být zneužíváno.

15. Smlouvou o spotřebitelském úvěru ze dne [datum] žalobce prokázal svá tvrzení o tom, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru podle zákona č. 89/2012 Sb. a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Předloženou kartou zákazníka bylo prokázáno tvrzení žalobce o tom, že před poskytnutím úvěru byla prověřována úvěruschopnost žalovaného. V den podpisu smlouvy byl žalovaný seznámen s výší splátky úvěru stanovené podle splátkového kalendáře smlouvy o spotřebitelském úvěru.

16. Ze smlouvy [číslo] ze dne [datum] bylo dále zjištěno, že se žalovaný zavázal podpisem smlouvy vrátit jistinu 6 000 Kč, zaplatit úrok ve výši 32,15 % za celou dobu trvání smlouvy, tj. 60 týdnů, a shora uvedené poplatky. Celková částka k zaplacení byla stanovena ve výši 10 800 Kč a poplatek za pojištění ve výši 180 Kč. Dle přiložené smlouvy byla stanovena výše týdenní splátky částkou 183 Kč.

17. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 15.1.2021 žalobce prokázal, že je ve věci aktivně legitimován. Tato skutečnost byla oznámena žalovanému dopisem z téhož dne.

18. Pro posouzení důvodnosti uplatněného nároku se soud zabýval platností jednotlivých ujednání smlouvy o úvěru. Soud přitom vycházel z ustanovení § 1813 a § 1815 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Soud v této souvislosti dospěl k závěru, že úrok z úvěru sjednaný ve smlouvě je nepřiměřený zakládající významnou nerovnováhu v neprospěch spotřebitele, neboť ujednání o výši úroku neodpovídá obvyklé úrokové sazbě, kterou peněžní ústavy poskytovaly svým klientům v době uzavření smlouvy, a toto ujednání bylo navíc sjednáno ve smlouvě, která byla připravena jako formulář ze strany žalobce. Žalovaná neměla reálnou možnost ovlivnit obsah tohoto ujednání. Jedná se o nepřiměřenou podmínku ve spotřebitelské smlouvě tak, jak vyplývá ze směrnice Rady 93/13 EHS ze dne 15.4.1993, která je promítnuta v ustanovení § 1813 občanského zákoníku.

19. Soud shledal ujednání o zaplacení úroku ve smlouvách o úvěru za nemravné – rozporné s dobrými mravy, tudíž neplatné. To však neznamená, že žalobce nemá právo na žádný úrok z poskytnutých peněžních prostředků dle smlouvy o úvěru, neboť smlouva o úvěru v ustanovení § 2395 občanského zákoníku stanoví, že žalovaná se ve smlouvě zavazuje vrátit poskytnuté peněžní prostředky a zaplatit také úroky. Pokud tak sjednané úroky byly neplatné v rozporu s dobrými mravy, nastupuje ustanovení o úrocích podle § 1802 občanského zákoníku, dle něhož nebyly-li úroky sjednány, platí se úroky ve výši stanovené právním předpisem (což v daném případě není) a nejsou-li takto úroky stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy.

20. Žalobce uplatnil předmětnou žalobou po žalovaném k zaplacení úrok ve výši 19,23 % ročně, když uvedl, že se jedná o úrok sjednaný ve smlouvě pod bodem 1.

4. Jeho tvrzení však v tomto směru není pravdivé. Ve smlouvě byl sjednán úrok ve výši 32,15 % na 60 týdnů. Soud však vyhodnotil požadavek žalobce za důvodný, pokud požaduje úrok ve výši 19,23 % ročně, neboť v této výši se jedná o úrok obvykle poskytovaný jinými peněžními ústavy v místě sídla dlužníka v době uzavření smlouvy.

21. Žalobce uvedl, že žalovaný, v případě smlouvy ze dne [datum], do postoupení pohledávky na dluh zaplatil 2 000 Kč. Tuto platbu soud započetl na jistinu a s ohledem na shora uvedené uzavřel, že žalobce má právo na vrácení jistiny ve výši 4 000 Kč s úrokem ve výši 19,23 % ročně z částky 4 000 Kč (tj. 6 000 Kč – 2 000 Kč) ode dne následujícího po splatnosti poslední platby tj. 30.8.2019 do 15.1.2021 a stejný úrok z úvěru z částky 4 000 Kč od 16.1.2021 do zaplacení. Soud proto v tomto rozsahu žalobě vyhověl. Soud dále vyhověl požadavku žalobce na zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky dlužné jistiny 4 000 Kč od 30.8.2019 do 15.1.2021 v kapitalizované výši 553,40 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 4 000 Kč ode dne následujícího po postoupení pohledávky tj. od 16.1.2021 do zaplacení. Tento nárok byl shledán důvodný podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. § 2. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl, neboť žalobce požadoval zákonný úrok z prodlení i úrok z úvěru z vyšší než přiznané jistiny.

22. Soud dále neshledal důvodný nárok žalobce na zaplacení úhrady za služby ve výši 2 980 Kč. Žalobce uvedl, že se jedná o administrativní poplatek pouze ve výši 873 Kč, dlužný poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 1 960 Kč, dlužný poplatek za životní pojištění 147 Kč. Žalobce žádným způsobem nespecifikoval, jak dospěl k výpočtu této částky. Žalobce pouze uvedl, že se jedná o poplatk, který měl být zaplacen do data zesplatnění dluhu. Takto však měl být zaplacen úrok sjednaný v nepřiměřené výši 32,15 % na dobu 60ti týdnů. Pokud jde o požadavek na zaplacení administrativního poplatku ve výši 873 Kč, poplatku za hotovostní inkaso splátek 1 960 Kč, poplatek za životní pojištění ve výši 147 Kč, tak ani v tomto rozsahu nebyla žaloba shledána důvodnou, neboť ze smlouvy samotné nelze dovodit, jakým způsobem byla stanovena výše takového poplatku. Soud jej považuje za nepřiměřený, sjednaný v rozporu s dobrými mravy. Takové ujednání je neplatné.

23. Výrok o náhradě nákladů řízení soud učinil podle § 142 odst. 1 o.s.ř. a žádnému z účastníků nepřiznal právo na jejich náhradu, neboť větší úspěch ve věci měl žalovaný a tomu náklady v souvislosti s tímto řízením nevznikly.