6 C 334/2021

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Orlicí rozhodl samosoudkyní Mgr. Stanislavou Kubištovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení , anonymizováno . sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa žalované o zaplacení 16 500 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 10 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 16.1.2021 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 363,89 Kč, úrok ve výši 19,23 % ročně z dlužné jistiny 10 000 Kč od 16.1.2021 do zaplacení a kapitalizovaný úrok ve výši 2 622,76 Kč, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se ohledně povinnosti žalované zaplatit žalobci úhradu za služby ve výši 6 500 Kč zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalované zaplacení nesplaceného úvěru, který jí byl poskytnut právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba] se sídlem [obec]. Na základě smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 19.7.2018. Před uzavřením smlouvy posoudil právní předchůdce žalobce schopnost žalované úvěr splácet. Na základě uzavřené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč bezhotovostně na bankovní účet, který žalovaná uvedla ve smlouvě. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaná zavázala zaplatit právnímu předchůdci úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2 000 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a odměnu za hotovostní inkaso ve výši 4 000 Kč. Úrok za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy a veškeré poplatky žalobce souhrnně nazývá jako tzv.„ úhrady za služby“. Celkovou částku odpovídající součtu jistiny a úhrad za služby se žalovaná zavázala zaplatit v 60 týdenních splátkách po 300 Kč, počínaje 26.7.2018, přičemž poslední splátka byla stanovena na 12.9.2019. Ode dne následujícího po uplynutí lhůty splatnosti tj. od 13.9.2019 uplatnil po žalované zaplacení úroku ve výši 19,23 % ročně sjednaného v článku 1.4 smlouvy, resp. na základě rozhodnutí žalobce úrokem v nižší sazbě, než byla mezi smluvními stranami sjednána.

2. Žalobce dále uvedl, že předmětná pohledávka byla na žalobce postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 15.1.2021 a tato skutečnost byla žalované písemně oznámena dopisem z téhož data.

3. Žalovaná na pohledávku za celou dobu trvání smluvního vztahu až do okamžiku postoupení žalobci uhradila pouze 1 500 Kč. Po postoupení pohledávky nedošlo k žádné úhradě dluhu. Ke dni postoupení pohledávky činila výše pohledávky 18 000 Kč a skládá se z dlužné jistiny ve výši 10 000 Kč, dlužného úroku za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 833,35 Kč, dlužného poplatku za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a dlužného poplatku za hotovostní inkaso ve výši 3 666,65 Kč Příslušenství pohledávky tvoří úroky a zákonné úroky z prodlení. Žalobce uvedl, že součástí částky 18 000 Kč je navýšení účtované původním věřitelem, které však žalobce vůči žalované neuplatňuje.

4. Žalobce požadoval po žalované zaplacení celkového dluhu ve výši 16 500 Kč, tj. dlužná jistina ve výši 10 000 Kč, a dlužné úhrady za služby ve výši 6 500 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 2 622,76 Kč, tj. úrok ve výši 19,23 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 10 000 Kč od 13.9.2019 do 15.1.2021, tj. do postoupení pohledávky, dále kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši 1 363,89 Kč, tj. zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z dlužné jistiny 10 000 Kč od 13.9.2019 do data postoupení, tj. 15.1.2021, úrok ve výši 19,23 % ročně z dlužné jistiny ve výši 10 000 Kč od 16.1.2021 do zaplacení a úrok z prodlení v zákonné výši 10 % ročně z dlužné jistiny ve výši 10 000 Kč od 16.1.2021 do zaplacení.

5. Usnesením ze dne 18. ledna 2022, č. j. 6 C 334/2021-28 a č. j. 6 C 334/2021-29 soud vyzval žalovanou, aby se ve lhůtě 14 dnů od doručení usnesení písemně vyjádřila k připojené žalobě a v téže lhůtě soudu sdělila, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Soud poučil žalovaného o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí.

6. S ohledem na nečinnost žalované a s přihlédnutím k tomu, že žalobce souhlasil s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání, soud tak učinil podle § 115a) o.s.ř. Při rozhodování vycházel z obsahu spisu a předložených listinných důkazů ze strany žalobce.

7. Pro právní hodnocení věci je nutné s ohledem na datum uzavření smlouvy použít zákon č. 89/2012 Sbírky, občanský zákoník (dále jen obč. z.), a s přihlédnutím k tomu, že se jednalo o spotřebitelský úvěr také zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném k datu uzavření smlouvy, když s ohledem na povahu žalovaného jako klienta právního předchůdce žalobce soud dospět k závěru, že se jednalo o spotřebitelský úvěr, kde na straně věřitele vystupuje společnost, jejíž činnost spočívá v poskytnutí zápůjčky, a na straně druhé dlužník - fyzická osoba. Pro posouzení platnosti ujednání takové smlouvy je nutné použít ustanovení o závazcích ze smluv uzavíraných se spotřebitelem podle § 1810 a následujících občanského zákoníku.

8. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

10. Podle § 1815 občanského zákoníku se k nepřiměřenému ujednání nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. V ustanovení § 1813 a následujících je provedena směrnice Rady č. 93/13 EHS ze dne 15.4.1993, o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Ujednání spotřebitelských smluv musejí být posuzována i z hlediska jejich přiměřenosti tak, jak je uvedeno shora. Smyslem těchto ustanovení je ochrana spotřebitelů proti zneužívání moci podnikateli, především v případě jednostranných formulovaných typových smluv a proti nepřiměřenému omezení práv spotřebitelů. Důraz je kladen na transparentnost jednání spotřebitele jako předpokladu svobodného rozhodnutí spotřebitele. Cílem není dosažení rovného postavení stran v právech a povinnostech, předpokladem je pouze výrazná nerovnost v právech a povinnostech, navíc pouze jen ve spojení s porušením požadavku přiměřenosti.

11. Z § 1813 vyplývá, že při zkoumání významné nerovnováhy jde o zkoumání ekvivalence plnění, zda zde neexistuje druhý (zde významný) nepoměr vzájemného plnění (§ 1796 a § 1793 občanského zákoníku), zda plnění, která spotřebitel získává od podnikatele, odpovídá z hlediska své hodnoty plnění, která za ně podnikatel poskytuje. Relevantní při zkoumání přiměřenosti ujednání je pouze výrazná nerovnováha, tzv. taková, která zhoršuje právní postavení spotřebitele.

12. Soudní dvůr EU dovazuje, že při zkoumání, zda je způsobena nerovnováha (v rozporu s požadavkem dobré víry), je třeba ověřit, zda prodávající nebo poskytovatel, který jedná se spotřebitelem poctivě a přiměřeně, mohl rozumět očekávat, že by spotřebitel s předmětnou klauzulí souhlasil v rámci individuálního vyjednávání o obsahu smlouvy. Při hodnocení přiměřenosti podle směrnice Rady 93/13 EHS (bod 16) je nutné vzít v úvahu sílu vyjednávajících pozic stran. Silnější postavení podnikatele by nemělo vést k neodůvodněným výhodám. Nemělo by být zneužíváno.

13. Smlouvou o spotřebitelském úvěru ze dne 19.7.2018 žalobce prokázal svá tvrzení o tom, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru podle zákona č. 89/2012 Sb. a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Předloženou kartou zákazníka bylo prokázáno tvrzení žalobce o tom, že před poskytnutím úvěru byla prověřována úvěruschopnost žalované. V den podpisu smlouvy byla žalovaná seznámena s výší splátky úvěru stanovené podle splátkového kalendáře smlouvy o spotřebitelském úvěru. Úvěr ve výši 10 000 Kč žalovaná obdržela na číslo účtu uvedené ve smlouvě. Ze smlouvy bylo dále zjištěno, že se žalovaná zavázala podpisem smlouvy zaplatit úrok ve výši 32,15 % za celou dobu trvání smlouvy, tj. úrok ve výši 2 000 Kč, administrativní poplatek ve výši 2 000 Kč a poplatek za hotovostní inkaso ve výši 4 000 Kč. Celková částka k zaplacení byla stanovena ve výši 18 000 Kč. Dle přiloženého splátkového kalendáře byla stanovena výše týdenní splátky částkou 300 Kč. Žalobce dále prokázal, že výzvou k úhradě úvěru vyzýval žalovanou k zaplacení dluhu.

14. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 15.1.2021 žalobce prokázal, že je ve věci aktivně legitimován. Tato skutečnost byla oznámena žalované dopisem ze dne 19.2.2021.

15. Pro posouzení důvodnosti uplatněného nároku se soud zabýval platností jednotlivých ujednání smlouvy o úvěru. Soud přitom vycházel z ustanovení § 1813 a § 1815 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Soud v této souvislosti dospěl k závěru, že úrok z úvěru sjednaný ve smlouvě je nepřiměřený zakládající významnou nerovnováhu v neprospěch spotřebitele, neboť ujednání o výši úroku neodpovídá obvyklé úrokové sazbě, kterou peněžní ústavy poskytovaly svým klientům v době uzavření smlouvy, a toto ujednání bylo navíc sjednáno ve smlouvě, která byla připravena jako formulář ze strany žalobce. Žalovaný neměl reálnou možnost ovlivnit obsah tohoto ujednání. Jedná se o nepřiměřenou podmínku ve spotřebitelské smlouvě tak, jak vyplývá ze směrnice Rady 93/13 EHS ze dne 15.4.1993, která je promítnuta v ustanovení § 1813 občanského zákoníku.

16. Soud shledal ujednání o zaplacení úroku ve smlouvě o úvěru za nemravné – rozporné s dobrými mravy, tudíž neplatné. To však neznamená, že žalobce nemá právo na žádný úrok z poskytnutých peněžních prostředků dle smlouvy o úvěru, neboť smlouva o úvěru v ustanovení § 2395 občanského zákoníku stanoví, že žalovaná se ve smlouvě zavazuje vrátit poskytnuté peněžní prostředky a zaplatit také úroky. Pokud tak sjednané úroky byly neplatné v rozporu s dobrými mravy, nastupuje ustanovení o úrocích podle § 1802 občanského zákoníku, dle něhož nebyly-li úroky sjednány, platí se úroky ve výši stanovené právním předpisem (což v daném případě není) a nejsou-li takto úroky stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy.

17. Žalobce uplatnil předmětnou žalobou po žalované k zaplacení úrok ve výši 19,23 % ročně, když uvedl, že se jedná o úrok sjednaný ve smlouvě pod bodem 1.

5. Jeho tvrzení však v tomto směru není pravdivé. Ve smlouvě byl sjednán úrok ve výši 32,15 % na 60 týdnů. Soud však vyhodnotil požadavek žalobce za důvodný, pokud požaduje úrok ve výši 19,23 % ročně, neboť v této výši se jedná o úrok obvykle poskytovaný jinými peněžními ústavy v místě sídla dlužníka v době uzavření smlouvy.

18. S ohledem na shora uvedené soud uzavřel, že požadavek žalobce na vrácení jistiny ve výši 10 000 Kč s úrokem ve výši 19,23 % ročně ode dne následujícího po uplynutí lhůty k zaplacení úvěru je důvodný. Soud proto v tomto rozsahu žalobě vyhověl. Soud dále vyhověl požadavku žalobce na zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně od 13.9.2019 do zaplacení. Tento nárok byl shledán důvodný podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. § 2.

19. Soud neshledal důvodný nárok žalobce na zaplacení úhrady za služby ve výši 6 500 Kč. Žalobce uvedl, že se jedná o dlužný úrok za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 833,35 Kč. Dále se jedná o administrativní poplatek pouze ve výši 2 000 Kč a poplatek za hotovostní inkaso ve výši 3 666,65 Kč na místo původně sjednaného poplatku ve výši 4 000 Kč. Žalobce však žádným způsobem nespecifikoval, jak dospěl k výpočtu této částky. Žalobce pouze uvedl, že se jedná o úrok, který měl být zaplacen do data splatnosti dluhu. Takto však není zaplacen úrok sjednaný v nepřiměřené výši 32,15 % ročně. Pokud jde o požadavek na zaplacení administrativního poplatku ve výši 2 000 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek, tak ani v tomto rozsahu nebyla žaloba shledána důvodnou. Soud je považuje za nepřiměřené, sjednané v rozporu s dobrými mravy. Takové ujednání je neplatné.

20. Výrok o náhradě nákladů řízení soud učinil podle § 142 odst. 2 o.s.ř. a žádnému z účastníků nepřiznal právo na jejich náhradu, když poměr úspěchu a neúspěchu je téměř shodný.