6 C 341/2021

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Orlicí rozhodl samosoudkyní Mgr. Stanislavou Kubištovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení , anonymizováno . sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa žalované o zaplacení 22 578 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci a) 7 800 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,25 % ročně od 19.12.2020 do 30.6.2021 a se zákonným úrokem z prodlení z částky 7 800 Kč ve výši 8,50 % ročně od 1.7.2021 do zaplacení s tím, že v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení žalované je výše úroku z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, v němž trvá prodlení žalované a kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 7 600,12 Kč, b) žalovaná je povinna zaplatit žalobci 2 250 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,25 % ročně od 19.12.2020 do 30.6.2021 a se zákonným úrokem z prodlení z částky 2 250 Kč ve výši 8,50 % ročně od 1.7.2021 do zaplacení s tím, že v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení žalované je výše úroku z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, v němž trvá prodlení žalované a kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 2 234,95 Kč, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se ohledně povinností žalované zaplatit žalobci a) 6 960 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,25 % ročně od 19.12.2020 do zaplacení a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 6 997,23 Kč, b) 5 568 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,25 % ročně od 19.12.2020 do zaplacení a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 5 647,40 Kč. zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobce je povinen doplatit České republice na účet Okresního soudu v Ústí nad Orlicí soudní poplatek ve výši 225 Kč ve lhůtě do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalované zaplacení částky ve výši celkem 22 578 Kč s příslušenstvím ve výši zákonného úroku z prodlení. Uvedl, že předmětný požadavek je součtem dluhu, který vznikl žalované z důvodu řádného neplnění podmínek, ke kterým se zavázala podpisem smlouvy o půjčce dne 11.6.2007 a 6.4.2007.

2. Žalobní nárok odůvodnil tím, že dne 11.6.2007 uzavřela žalovaná s právním předchůdcem žalobce (společnost [právnická osoba]) smlouvu o půjčce [číslo] jejíž nedílnou součástí jsou Smluvní podmínky smlouvy o půjčce otištěné na zadní straně smlouvy (dále jen„ podmínky“). Na základě takto uzavřené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což stvrdila svým podpisem. V souvislosti s poskytnutou půjčkou se zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobce částku ve výši 6 960 Kč, jež představuje tzv. souhrnný poplatek. Celkem se tak zavázala vrátit žalobci 16 960 Kč v 53 týdenních splátkách po 320 Kč Poslední splátka byla stanovena na 16.6.2008. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas. Žalovaná na dluh uhradila celkem 2 200 Kč a poslední splátku uhradila 7.8.2007. Marným uplynutím týdenní (sedmidenní) lhůty pro úhradu poslední splátky tak již byla žalovaná v prodlení se všemi sjednanými a neuhrazenými splátkami a právnímu předchůdci žalobce vzniklo právo na uhrazení celé dlužné částky, která činila na dlužné jistině 8 702,83 Kč a na dlužném poplatku 6 057,17 Kč, celkem tedy 14 760 Kč. Žalobci rovněž vzniklo právo požadovat zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny a to od marného uplynutí týdenní lhůty pro úhradu splátky dlužné částky do zaplacení.

3. Pohledávka z titulu shora označené smlouvy o půjčce byla postoupena na žalobce dne 18.12.2020. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem. K tomuto datu žalobce také vyčíslil zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny částkou 14 597,35 Kč.

4. Ve druhém případě se jednalo o smlouvu o půjčce uzavřenou mezi stejnými účastníky dne 6.4.2007 Žalobce uvedl, že druhá smlouva byla evidována pod [číslo]. Na základě této smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalované peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. Tuto skutečnost žalovaná stvrdila podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutou půjčkou se podpisem smlouvy zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobce částku ve výši 5 568 Kč, jenž představuje tzv. souhrnný poplatek. Uvedl dále, že se žalovaná zavázala vrátit poskytnutou půjčku včetně poplatku v hotovosti v 53 týdenních (sedmidenních) splátkách po 256 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 11.4.2008 Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, čímž porušila své závazky ze smlouvy. Poslední splátka byla uhrazena 19.2.2008. Žalovaná na dluh uhradila celkem 5 750 Kč.

5. Uvedl také, že s ohledem na sjednaný termín zaplacení poslední splátky a špatnou platební morálku žalované vzniklo právnímu předchůdci žalobce právo na uhrazení celé dlužné částky, která činila na dlužné jistině 4 609,67 Kč a na dlužném poplatku 3 208,33 Kč. Předchůdci žalobce vzniklo rovněž právo požadovat po žalované zaplacení zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny a to od marného uplynutí týdenní lhůty pro úhradu splátky dlužné částky do zaplacení.

6. Stejně jako v případě první půjčky žalobce opřel svou procesní legitimaci o smlouvu o postoupení pohledávek ze dne 18.12.2020, kterou uzavřel s právním předchůdcem žalobce, tj. se společností [právnická osoba]

7. K datu postoupení pohledávek žalobce vyčíslil zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny částkou 7 882,35 Kč.

8. Usnesením ze dne 7. září 2021, č. j. 6 C 341/2021-14 a č.j. 6 C 341/2021-15 soud vyzval žalovanou, aby se ve lhůtě 14 dnů od doručení usnesení písemně vyjádřila k připojené žalobě a v téže lhůtě sdělila soudu, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Současně byla poučena o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s takovým procesním postupem souhlasí (§ 104 odst. 1 o.s.ř.).

9. S ohledem na nečinnost žalované a s přihlédnutím k tomu, že žalobce souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, soud tak učinil podle § 115a) o.s.ř.. Při rozhodování vycházel z obsahu spisu a předložených listinných důkazů.

10. Předně je třeba uvést, že pro právní hodnocení věci je nutné použít zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění platném do 31.12.2013, a zákon č. 321/2001 Sb., o spotřebitelském úvěru, platný k datu uzavření smlouvy o půjčce, tj. k datu 11.6.2007 a 6.4.2007 (viz. přechodné ustanovení § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník).

11. Podle § 657 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. přenechává smlouvou o půjčce věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit mu po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.

12. Podle § 52 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění platném a účinném do 31.12.2013 (dále jen obč. zák.), spotřebitelskými smlouvami jsou smlouvy kupní, smlouvy o dílo, případně jiné smlouvy, pokud smluvními stranami jsou na jedné straně spotřebitel a na druhé dodavatel.

13. Podle § 55 odst. 1 obč. zák. smluvní ujednání spotřebitelských smluv se nemohou odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele. Spotřebitel se zejména nemůže vzdát práv, které mu zákon poskytuje nebo jinak zhoršit své smluvní postavení. Podle odstavce druhého ujednání ve spotřebitelských smlouvách podle § 56 jsou neplatná.

14. Podle § 56 odst. 1 občanského zákoníku spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran.

15. V této souvislosti je nutné poukázat na nález Ústavního soudu ČR ze dne 11.11.2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11, podle kterého v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (listiny, na něž spotřebitel připojuje svůj podpis). V pozitivním právu se ochrana spotřebitele promítá například do podoby vyšší informační povinnosti dodavatele, do práva spotřebitele odstoupit od smlouvy, do podoby zákazu u některých ujednání o spotřebitelských smlouvách či do podoby příkazu, v pochybnostech o významu spotřebitelských smluv, vykládat pro spotřebitele co nejpříznivěji (§ 51 a následujících obč. zák. č. 40/1964 Sb., ve znění platném do 31.12.2013). Princip autonomie a vůle a princip rovnosti je doplňován a korigován principem ekvity či spravedlnosti. Zcela jasně je to patrné na ustanovení § 56 odst. 1 obč. zák., kde je uvedeno, že spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. V tomto ustanovení je uvedeno, že smluvní podmínka, která nebyla individuálně sjednána, je považována za nepřiměřenou, jestliže v rozporu s požadavkem přiměřenosti způsobuje významnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran, které vyplývají z dané smlouvy v neprospěch spotřebitele.

16. Z ustanovení § 4 zákona č. 321/2001 Sb., ve znění platném k datu 11.6.2007 a 6.4.2007, jakož i přílohy k tomuto zákonu, vyplývá, že smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formou a musí obsahovat minimálně všechny informace, které vyplývají z § 4 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru. Jedná se o takové informace, které jsou podstatné pro uzavření smlouvy o úvěru, proto musí být obsahem smlouvy samotné, nikoli až v dalších souvisejících dokumentech, například ve všeobecných obchodních podmínkách, jak vyplývá z citovaného nálezu ústavního soudu. Informace ve smlouvě je třeba uvést jasným, výstižným a zřetelným způsobem a jedná se o požadavek, který je třeba vnímat jako kvalitativní doplněk obecných požadavků na srozumitelnost a určitost právního jednání (§ 37 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb.). Tento požadavek má rovněž zajistit dostatečnou čitelnost, přehlednost a logické uspořádání textu tak, aby se v něm průměrný spotřebitel bez potíží orientoval. Ne každé právní jednání, které je srozumitelné a určité je zároveň učiněné jasným, výstižným a zřetelným způsobem.

17. Z § 6 zákona č. 321/2001 Sb. vyplývá, že pokud smlouva o spotřebitelském úvěru neobsahuje informace vyplývající z § 4 tohoto zákona, pokládá se spotřebitelský úvěr za úvěr úročený ve výši diskontní sazby platné v době uzavření smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, uveřejněné pro příslušné období Českou národní bankou, ujednání o jiných platbách na spotřebitelský úvěr se stávají neplatnými, to vše s účinností ode dne, kdy spotřebitel tuto skutečnost uplatní u věřitele.

18. V projednávané věci žalobce prokázal svou aktivní, věcnou legitimaci předloženou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18.12.2020 a přílohou ke smlouvě o postoupení pohledávek. Prokázal rovněž, že žalované oznámil postoupení pohledávky dopisem ze dne 6.1.2021, který jí byl zaslán na adresu současného bydliště a to doporučeně. Prokázal také, že vyzval žalovanou k úhradě pohledávek, které jsou předmětem žaloby. Soud má tak za to, že žalobce náležitě splnil svou oznamovací povinnost vůči žalované o postoupení pohledávky a o tom, že svůj nárok z titulu nezaplacených půjček uplatnil podáním žaloby u soudu.

19. Žalobce dále prokázal, že jeho právní předchůdce společnost [právnická osoba] uzavřela s žalovanou dvě smlouvy o půjčce tak, jak je v žalobě tvrzeno.

20. Smlouvou ze dne 11.6.2007 evidovanou pod [číslo] bylo žalované půjčeno 10 000 Kč. K předání půjčky došlo dne 11.6.2007. Tuto skutečnost stvrdila žalovaná svým podpisem připojeným na smlouvě. Z označené smlouvy bylo dále zjištěno, že celková dlužná částka, kterou se žalovaná zavázala podpisem smlouvy splatit, byla představována částkou 16 960 Kč, tj. 10 000 Kč jako půjčka a 6 960 Kč jako tzv. poplatek. Uvedenou sumu se zavázala splácet v 53 týdenních splátkách po 320 Kč. Z předložené smlouvy soud dále zjistil, že se jedná o formulářovou smlouvu, kde jsou údaje o žalované a výši půjčených peněz dohodnutých splátek vypsány rukou. Smlouva v záhlavní odkazuje na smluvní podmínky, které jsou její nedílnou součástí s uvedením, že se jedná o smluvní podmínky uvedené na zadní straně formuláře. Na přední straně je připojen podpis žalované a datum, kdy byl uskutečněn. Smluvní podmínky jsou připojeny k uvedené smlouvě. Nejsou však opatřeny podpisem žalované ani právního předchůdce žalobce. Jedná se o samostatnou listinu, která mimo jiné v článku 1 obsahuje údaje o výši roční procentní sazby nákladů („ RPSN“) a to v několika variantách podle dohodnutého počtu splátek. Neobsahuje údaj o výši výpůjční úrokové sazby. V čl. 3 je poučení zákazníka o tom, že má možnost od smlouvy odstoupit. Smluvní podmínky dále obsahují v článku 8 právo věřitele požadovat uhrazení celé zbývající neuhrazené dlužné částky v případě nedodržení splátek. V dalších článcích jsou obsaženy údaje zejména vysvětlujícího charakteru.

21. S ohledem na shora uvedené soud nemá pochybnosti o tom, že převzala od právního předchůdce žalobce půjčku ve výši 10 000 Kč. Dle tvrzení žalobce obsaženého v žalobě zaplatila žalovaná ve prospěch této půjčky částku 2 200 Kč. Rozdíl mezi těmito položkami je představován částkou 7 800 Kč, tj. suma, kterou musela žalovaná ve prospěch žalobce zaplatit.

22. Pro vyhodnocení nároku žalobce na zaplacení částky uplatněné žalobou je však nutné zabývat se platností uzavřené smlouvy o půjčce a to s přihlédnutím ke shora citovaným ustanovením zákona o spotřebitelském úvěru a ustanovení občanského zákoníku ve znění platném do 31.12.2013.

23. Jak již bylo shora uvedeno, předmětná smlouva o půjčce byla žalovanou řádně podepsána. Žalovaná tedy v době podpisu věděla, že celková dlužná částka bude činit 16 960 Kč. Ze smlouvy samotné však nelze dovodit, jakým způsobem věřitel, tj. právní předchůdce žalobce, stanovil výši jednotlivých položek poplatku, zejména úroku z půjčených peněz. Tato smlouva tedy v rozporu s ustanovením § 4 zákona o spotřebitelském úvěru č. 321/2001 Sb. neobsahuje informace stanovené tímto zákonem, tedy povinné informace ke spotřebitelské smlouvě. Jednou z těchto povinných informací je stanovení výpůjční úrokové sazby, podmínek upravujících použití této sazby a případně údaj o jakémkoliv indexu nebo referenční úrokové sazbě použitelné pro počáteční úrokovou sazbu, jakož i o době, podmínkách a postupu pro změnu úrokové sazby. Dále také neobsahuje údaj o roční procentní sazbě nákladů na spotřebitelský úvěr. Smlouva rovněž neobsahuje informace o právu na odstoupení od smlouvy a podmínek, za kterých tak lze učinit. Tuto skutečnost nemůže zhojit tvrzení žalobce o tom, že takové údaje jsou obsahem smluvních podmínek, které jsou nedílnou součástí smlouvy. V této souvislosti lze opakovaně připomenout nález Ústavního soudu České republiky I. ÚS 3512/11 ze dne 11. listopadu 2013, v němž Ústavní soud uzavřel, že obchodní podmínky ve spotřebitelských smlouvách mají sloužit především k tomu, aby nebylo nezbytné do každé smlouvy přepisovat ujednání technického a vysvětlujícího charakteru. Naopak nesmějí sloužit k tomu, aby do nich často v nepřehledné, složitě formulované a malým písmem psané formě skryl dodavatel ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná a o kterých předpokládá, že pozornosti spotřebitele nejspíše uniknou. Pokud tak i přesto učiní, nepočíná si v právním vztahu poctivě a takovému jednání nelze přiznat právní ochranu.

24. S ohledem na učiněný závěr a s přihlédnutím k ustanovení § 4 zákona č. 321/2001 Sb., s přihlédnutím k závěrům vyslovených v nálezu Ústavního soudu citovanému shora a § 6 zákona č. 321/2001 Sb. soud uzavřel, že smlouva o půjčce je v části ujednání o výši poplatku neplatná a to podle § 55 odst. 2 ve spojení s § 56 odst. 1 obč. zák. a žalobci tak pohledávka na zaplacení uvedeného poplatku nevznikla. Jediným plněním, kterého by se mohlo žalobci jako věřiteli dostat, je plnění splátky jistiny s úrokem ve výši diskontní sazby České národní banky platné v době uzavření smlouvy. Požadavek na zaplacení takového úroku však žalobce neuplatnil.

25. V souzené věci však nelze přehlédnout, že na smlouvu o půjčce ze dne 11.6.2007 žalovaná zaplatila celkem 2 200 Kč. Platby, které byly ze strany žalované poskytnuty, je nutné započíst na jistinu a žádné další poplatky ani jiné platby není spotřebitel povinen platit. Z uvedeného důvodu soud vyhověl žalobě ohledně povinnosti žalované zaplatit žalobci jistinu ve výši 7 800 Kč s příslušenstvím ve výši zákonného úroku z prodlení a ve zbylém rozsahu nárok žalobce z titulu smlouvy o půjčce ze dne 11.6.2007 zamítl.

26. V případě druhé smlouvy o půjčce ze dne 6.4.2007 vzal soud za prokázané, že podpisem této smlouvy, která byla vyhotovena zcela stejným způsobem jako smlouva předchozí, tj. formulářová, žalovaná stvrdila převzetí částky 8 000 Kč. V případě této smlouvy byl vyčíslen tzv. poplatek částkou 5 568 Kč. Půjčka měla být splácena v 53 týdenních splátkách po 256 Kč Celkem měla žalovaná zaplatit žalobci 13 568 Kč Smlouva je podepsána žalovanou na její první straně. Smluvní podmínky byly přiloženy ke smlouvě jako samostatná listina, která není opatřena podpisem žalované. Jedná se o totožné smluvní podmínky, které byly přiloženy ke smlouvě o půjčce ze dne 11.6.2007. Jejím obsahem jsou i totožné údaje tak, jak bylo shora uvedeno.

27. Právním hodnocením druhé smlouvy o půjčce ze dne 6.4.2007 dospěl soud ke stejnému závěru jako u smlouvy předchozí. V tomto případě soud shledává platnou smlouvu pouze v ujednání o tom, že žalobce půjčil žalované částku 8 000 Kč. Ohledně požadavku na zaplacení poplatku soud ve stručnosti odkazuje na právní hodnocení předchozí smlouvy. Tedy pokud jde o stanovený poplatek, dospěl soud k závěru, že nárok na jeho doplacení nemůže být ze strany žalobce dán a to s odkazem na ustanovení § 55 odst. 2 ve spojení s ustanovením § 56 odst. 1 občanského zákoníku, neboť podle § 56 odst. 3 písmeno g) občanského zákoníku tato smlouva zavazuje žalovanou jako spotřebitele k plnění podmínek, s nimiž se neměla možnost seznámit před uzavřením smlouvy. Důsledkem porušení informační povinnosti je skutečnost vyplývající z již citovaného ustanovení § 6 zákona č. 321/2001 Sb.

28. V tomto případě žalobce v žalobě uvedl, že celková suma, která měla být vrácena je představována částkou 13 568 Kč. To je jistina ve výši 8 000 Kč a 5 568 Kč jako poplatek. Žalovaná částečně hradila na tuto půjčku 5 750 Kč. S přihlédnutím k závěrům vysloveným ze strany soudu, tedy o neplatném ujednání o poplatku, je nutné započítat uvedenou platbu ve výši 5 750 Kč na jistinu a žalované tak zbývá zaplatit ve prospěch žalobce 2 250 Kč s požadovaným příslušenstvím ve výši zákonného úroku z prodlení tak, jak je uvedeno ve výroku I. shora, když je zjevné, že se ocitla v prodlení se zaplacením peněžitého dluhu. Soud přiznal právo na zaplacení úroku z prodlení v zákonem stanovené výši od 19.4.2008, tj. od marného uplynutí týdenní (sedmidenní) lhůty po úhradě poslední splátky žalovanou, až do zaplacení (§ 517 odst. 2 občanského zákoníku a nařízení vlády č. 163/2005 Sb). Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl.

29. Soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci dlužnou částku ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 o.s.ř.).

30. Výrok o náhradě nákladů řízení soud učinil podle § 142 odst. 2 o.s.ř. a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, když žalobce měl úspěch ve věci částečný a žalované náklady v souvislosti s tímto řízením nevznikly.

31. Soud uložil žalobci povinnost doplatit soudní poplatek ve výši 225 Kč podle zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, sazebník poplatků, položka 2 odst. 2. a položka 1. písm. b), neboť soud ve věci nevydal platební rozkaz a pokračoval v řízení. Lhůta k jeho zaplacení byla stanovena podle § 7 citovaného zákona.