6 C 39/2021

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Orlicí rozhodl samosoudkyní Mgr. Stanislavou Kubištovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa pro doručování adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného o zaplacení 10 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 11 750 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 10 000 Kč od 4.1.2019 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se ohledně povinnosti žalovaného zaplatit žalobci kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 4 209,84 Kč zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 1 489 Kč k rukám advokáta žalobce ve lhůtě do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalovaném zaplacení úvěru, který nebyl řádně splacen na základě smlouvy uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba] a žalovaným dne 3.8.2018. Uvedl, že uvedeného data byla mezi právním předchůdcem žalobcem a žalovaným uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru, jejíž nedílnou součástí jsou obchodní podmínky společnosti [právnická osoba] ke spotřebitelským úvěrům poskytovaným spotřebitelům s trvalým pobytem v České republice Smlouva byla uzavřena za pomocí komunikace na dálku prostřednictvím jedinečného osobního uživatelského účtu na webových stránkách [právnická osoba] v souladu s článkem 4 obchodních podmínek. Žalovaný doručil [právnická osoba] prostřednictvím webového rozhraní žádost o zaslání nabídky k uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru. Věřitel následně prověřil totožnost dlužníka, kladně posoudil jeho úvěruschopnost a na základě tohoto zhodnocení zaslal dlužníkovi nabídku k uzavření smlouvy o úvěru ve formě návrhu textu smlouvy včetně obchodních podmínek a dalších součástí smlouvy. Žalovaný potvrdil souhlas s textem smlouvy a vyjádřil vůli akceptovat nabídku [právnická osoba] tak, že ve svém uživatelském účtu vložil do příslušného pole unikátní identifikační kód, který mu byl zaslán na telefonní číslo, jež uvedl v registraci. Kliknul na příslušnou ikonu a potvrdil, že má zájem být vázán smlouvou o revolvingovém úvěru. Odesláním akceptace nabídky na základě vložení uvedeného identifikačního kódu, který slouží jako elektronický podpis a jedinečná identifikace žalovaného, došlo k uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru.

2. Podpisem smlouvy se věřitel zavázal žalovanému poskytnout neúčelový bezhotovostní úvěr s pravidelnými měsíčními splátkami a možností opakovaného čerpání až do výše úvěrového limitu ve výši 35 000 Kč na dobu neurčitou a žalovaný se zavázal věřiteli úvěr včetně úroku z poskytnutého úvěru ve výši 8,5 % měsíčně podle článku IV. odst. 1 smlouvy a poplatku za čerpání úvěru ve výši 12,5 % z každé čerpané částky úvěru podle článku IV. odst. 2 smlouvy splatit, a to vždy v pravidelných měsíčních splátkách v minimální výši odpovídající 12,5 % nesplaceného úvěru společně s úrokem z úvěru a poplatkem za čerpání úvěru, anebo 1 000 Kč podle toho, která z těchto dvou částek je vyšší. Žalovaný na základě smlouvy o revolvingovém úvěru čerpal celkem částku 10 000 Kč, kterou měl splácet, a to vždy v minimální výši uvedené ve výpisu, až do výše celkové dlužné částky. Žalovaný se dostal do prodlení, když neuhradil ani minimální pravidelnou splátku. Věřitel jej vyzval k úhradě dlužných částek formou výpisů, ale dlužník ani přes výzvy závazek nesplnil. Z celkové čerpané výše 10 000 Kč ničeho nezaplatil. Věřiteli tak vzniklo právo požadovat po žalovaném zaplacení zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny ve výši 10 000 Kč, a to ode dne splatnosti, tj. od 4.1.2019 do zaplacení, dále nárok na úrok z úvěru ve výši 8,5 % měsíčně z částky 10 000 Kč od 5.8.2018 do splatnosti, tj. do 3.1.2019 v kapitalizované výši 4 209,84 Kč, dále nárok na účelně vynaložené náklady v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 1 750 Kč, a to za prodlení se splácením kterékoliv splátky ve výši 250 Kč.

3. Usnesením ze dne 19. dubna 2021, č. j. 6 C 39/2021-25 a č. j. 6 C 39/2021-26 soud vyzval žalovaného, aby se ve lhůtě 14 dnů od doručení usnesení písemně vyjádřil k připojené žalobě a v téže lhůtě soudu sdělil, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Žalovaný byl poučen o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. S ohledem na nečinnost žalovaného a s přihlédnutím k tomu, že žalobce souhlasil s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání, soud tak učinil podle § 115a) o.s.ř. Při rozhodování vycházel z obsahu spisu a předložených listinných důkazů.

5. Smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou mezi [právnická osoba] a [anonymizováno] ze dne 18.12.2019 a smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou mezi společností [právnická osoba] a žalobcem ze dne 19.12.2019 prokázal žalobce svou aktivní věcnou legitimaci. Dopisem ze dne 4.11.2020 žalobce prokázal, že žalovaného vyrozuměl o postoupení předmětné pohledávky na žalobce.

6. Z předloženého internetového formuláře„ [jméno] [anonymizováno]“ ze dne 31.7.2018, 13.8.2018 a 10.8.2018 soud zjistil, že žalovaný poskytl žalobci informace o své osobě za účelem získání finančních prostředků ve výši celkem 10 000 Kč (dne 31.7.2018 částka 6 000 Kč, dne 10.8.2018 částka 2 000 Kč a dne 13.8.2018 částka 2 000 Kč). Jedná se o elektronickou žádost. Z předložených standardních podmínek úvěrové smlouvy uzavřené prostřednictvím internetu a platné pro klienty v České republice bylo zjištěno, že původní věřitel poskytl zájemcům standardní podmínky platné pro úvěrové smlouvy. Jednalo se o charakteristické rysy spotřebitelského úvěru. Tyto standardní informace o spotřebitelském úvěru jsou obsahem předložené smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 3.8.2018. Z předložených listin bylo zjištěno, že mezi původním věřitelem a žalovaným byla uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru s úvěrovým rámcem 50 000 Kč. Žalovaný se zavázal, že poskytnutý úvěr bude úročen úrokovou sazbou ke dni uzavření smlouvy ve výši 8,5 % měsíčně, RPSN bylo stanoveno ve výši 262,91 % Smluvní strany se dále dohodly, že žalovaný zaplatí poplatek za čerpání úvěru ve výši 12,5 % z každého čerpání úvěru. Pro případ prodlení se splácením úvěru bylo dohodnuto, že žalovaný zaplatí věřiteli náhradu účelně vynaložených nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného se splácením kterékoliv částky ve výši 250 Kč, dále bylo dohodnuto, že je věřitel oprávněn požadovat po žalovaném zaplacení úroku z prodlení v zákonem stanovené výši (článek VI. bod 1 písmeno a), b) smlouvy o revolvingovém úvěru).

7. Z přehledu plateb za období od 3.8.2018 do 3.1.2019 bylo zjištěno, že žalovaný vyčerpal celkem 10 000 Kč z poskytnutého úvěrového rámce a ve prospěch původního věřitele neposkytl žádnou splátku. Věřitel mu tak účtoval náklady spojené s prodlením ve výši 250 Kč a úroky za období čerpání úvěru ve výši celkem 4 238,17 Kč.

8. Pro právní hodnocení věci je nutné s ohledem na datum uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru použít zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a s přihlédnutím k tomu, že se jednalo o spotřebitelský úvěr také zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném k datu uzavření smlouvy, tj. 3.8.2018.

9. Po vyhodnocení provedených důkazů soud uzavřel, že mezi účastníky sporu byla platně uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru podle § 1746 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a vzhledem k tomu, že se jedná o nepojmenovanou smlouvu, jejímž obsahem bylo poskytování úvěru žalovanému, je nutné pro posouzení věci použít ustanovení § 2395 téhož zákona. Soud posuzoval, zda mezi účastníky sporu byla platně uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru i s ohledem na ustanovení vyplývající ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť se jedná o úvěr spotřebitelský neúčelový a nezajištěný.

10. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Podle § 1813 občanského zákoníku má se za to, že zakázána jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinnosti stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

12. Podle § 1815 občanského zákoníku k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

13. V ustanovení § 1813 a následujících je provedena směrnice rady č. 93/13/EHS ze dne 15.4.1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Ujednání spotřebitelských smluv musejí být posuzována i z hlediska jejich přiměřenosti tak, jak je uvedeno shora. Smyslem těchto ustanovení je ochrana spotřebitelů proti zneužívání moci podnikateli především v případě jednostranných formulovaných typových smluv a proti nepřiměřenému omezení práv spotřebitelů. Důraz je kladen na transparentnost jednání spotřebitele jako předpokladu svobodného rozhodnutí spotřebitele. Cílem není dosažení rovného postavení stran v právech a povinnostech, předpokladem je pouze výrazná nerovnost v právech a povinnostech navíc pouze ve spojení s porušením požadavku přiměřenosti.

14. Z § 1813 vyplývá, že při zkoumání významné nerovnováhy jde o zkoumání ekvivalence plnění, zda zde neexistuje druhý (zde významný) nepoměr vzájemného plnění (§ 1796 a § 1793 občanského zákoníku), zda plnění, které spotřebitel získává od podnikatele, odpovídá z hlediska své hodnoty plnění, která za ně podnikatel poskytuje. Relevantní při zkoumání přiměřenosti ujednání je pouze výrazná nerovnováha, tzv. taková, která zhoršuje právní postavení spotřebitele.

15. Soudní dvůr EU dovozuje, že při zkoumání, zda je způsobena nerovnováha (v rozporu s požadavkem dobré víry) je třeba ověřit, zda prodávající nebo poskytovatel, který jedná se spotřebitelem poctivě a přiměřeně, mohl rozumně očekávat, že by spotřebitel s předmětnou klauzulí souhlasil v rámci individuálního vyjednávání o obsahu smlouvy. Při hodnocení přiměřenosti podle směrnice Rady 93/13/ (bod 16) je nutné vzít v úvahu sílu vyjednávajících pozic stran. Silnější postavení podnikatele by nemělo vést k neodůvodněným výhodám. Nemělo by být zneužíváno.

16. S ohledem na ustanovení § 1813 občanského zákoníku se soud zabýval přípustností sjednaného úroku z úvěru ve výši 8,5 % měsíčně, když zvláště se zakazují ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele.

17. Žalobce prokázal svá tvrzení obsažená v žalobě smlouvou o revolvingovém úvěru uzavřenou mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným dne 3.8.2018 a v souladu s ustanovením § 2395 občanského zákoníku a všeobecnými obchodními podmínkami, které jsou její nedílnou součástí. Výpisem z účtu také prokázal, že žalovaný vyčerpal postupně z úvěru částku 10 000 Kč. Citovanými upomínkami a předžalobní upomínkou ze dne 4.11.2020 žalobce prokázal, že opakovaně žalovaného vyzýval k zaplacení nesplaceného úvěru.

18. Po shora provedeném skutkovém zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba žalobce je důvodná ohledně požadavku na vrácení vyčerpané jistiny ve výši 10 000 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1750 Kč Tyto požadavky byly uplatněny řádně v souladu s uzavřenou smlouvou o revolvingovém úvěru a zněním všeobecných obchodních podmínek (článek VI. smlouvy o revolvingovém úvěru a článek I.). Ohledně požadavku žalobce na zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 4 209,84 Kč, tj. úrok ve výši 8,5 % měsíčně z částky 10 000 Kč za období od 5.8.2018 do 3.1.2019 soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Soud má za to, že ujednání o úroku z úvěru je nepřiměřené, zakládající významnou nerovnováhu v neprospěch spotřebitele. Pro hodnocení tohoto ujednání soud vycházel z ustanovení § 1813 a § 1815 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Nelze přehlédnout, že úrok z úvěru obvykle banky poskytovaly v daném období ve výši 8,5 % ročně, nikoli měsíčně, z poskytnutého úvěru. Nebankovní instituce pak poskytovaly takové úvěry s úrokem od 15 % do 30 % ročně. Sjednaný úrok z úvěru ve výši 8,5 % měsíčně představuje roční úrok ve výši 102 %. Takové ujednání je tedy neplatné a požadavek žalobce na zaplacení poplatku nedůvodný.

19. Soud přiznal ve prospěch žalobce právo na zaplacení úroku z prodlení v zákonem stanovené výši z dlužné jistiny podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. § 2. Soud uložil žalovanému povinnost zaplatit ve prospěch žalobce dlužnou částku ve lhůtě do 3 dnů od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 o.s.ř.

20. Výrok o náhradě nákladů řízení soud učinil podle § 142 odst. 1 o.s.ř. a s přihlédnutím k tomu, že žalobce měl ve věci převážný úspěch, přiznal v jeho prospěch právo na náhradu účelně vynaložených nákladů v souvislosti s tímto řízením. Jedná se o zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč a náklady za zastoupení advokátem podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif. Advokát žalobce učinil 3 úkony právní služby podle § 11 odstavec 1 písmeno a) a d) advokátního tarifu, to je převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby k soudu a zaslání předžalobní upomínky. Náleží mu tak odměna ve výši 3 x 200 Kč podle § 14b) odstavec 1 písmeno c) bod první advokátního tarifu. Ke každému úkonu právní služby mu náleží paušální náhrada výdajů po 100 Kč, celkem 300 Kč, a dále 21 % DPH. Náklady řízení jsou tak představovány celkovou částkou 1 489 Kč a žalovaný je povinen nahradit je k rukám advokáta žalobce podle § 149 odstavec 1 občanského soudního řádu ve lhůtě do 3 dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odstavec 1 občanského soudního řádu).