6 C 405/2021

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Orlicí rozhodl samosoudkyní Mgr. Stanislavou Kubištovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa zastoupený anonymizována dvě slova jméno příjmení , anonymizováno . sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného anonymizována dvě slova země trvale bytem anonymizováno . příjmení číslo , příjmení , země o zaplacení 16 670 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se ohledně povinnosti žalovaného zaplatit žalobci 6 494 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 7 382,56 Kč, úrok z prodlení z celkové dlužné částky 6 494 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o 7 procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení žalovaného, je výše úroku z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 6 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,25 % ročně od 19.12.2020 do 31.12.2020, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,25 % ročně od 1.1.2021 do 30.6.2021, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně od 1.7.2021 do 31.12.2021, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně od 1.1.2022 do 30.6.2022, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15,00 % ročně od 1.7.2022 do 2.8.2022 a za dobu od 3.8.2022 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o 7 procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení žalovaného, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, v němž trvá prodlení žalovaného a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 6 472,21 Kč, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

III. Žaloba se ohledně povinnosti žalovaného zaplatit žalobci 4 176 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,25 % ročně od 19.12.2020 do 31.12.2020, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,25 % ročně od 1.1.2021 do 30.6.2021, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně od 1.7.2021 do 31.12.2021, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně od 1.1.2022 do 30.6.2022, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15,00 % ročně od 1.7.2022 do 2.8.2022 a za dobu od 3.8.2022 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o 7 procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení žalovaného, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, v němž trvá prodlení žalovaného a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 4 669,18 Kč, zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalovaném zaplacení nesplacených úvěrů, které mu byly poskytnuty ze strany právního předchůdce žalobce, to je [právnická osoba], na základě smlouvy o půjčce [číslo] ze dne 11.1.2007 a na základě smlouvy o půjčce ze dne 27.9.2006 [číslo]. Uvedl dále, že původní věřitel společnost [právnická osoba] postoupila pohledávky z obou smluv na žalobce Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18.12.2020, a to s účinností k datu 5.1.2021. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně. Z této skutečnosti dovozuje žalobce svou procesní legitimaci.

2. V průběhu řízení vzal žalobce žalobu zpět ohledně pohledávky vzniklé z titulu smlouvy o půjčce uzavřené dne 27.9.2006 pod [číslo]. Učinil tak podáním ze dne 26.7.2022. Soud proto ohledně tohoto požadavku řízení zastavil tak, jak je uvedeno ve výroku I. shora. Soud tak učinil podle § 96 odstavec 1, 2 občanského soudního řádu.

3. Žalobce setrval na svém požadavku na zaplacení pohledávky z titulu smlouvy uzavřené dne 11.1.2007 pod [číslo]. Uvedl, že požaduje po žalovaném zaplacení dlužné částky ve výši 10 176 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 6 000 Kč a dlužné částky souhrnného poplatku ve výši 4 176 Kč, dále kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 11 141,39 Kč a úroku z prodlení z celkové dlužné částky 10 176 Kč od 19.12.2020 do zaplacení v zákonem stanovené výši.

4. Žalobce uvedl, že podle smlouvy ze dne 11.1.2007 poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. Tuto skutečnost žalovaný stvrdil podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutou půjčkou se zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobce i souhrnný poplatek ve výši 4 176 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté půjčky a souhrnného poplatku se zavázal uhradit v 53 týdenních (sedmidenních) splátkách po 192 Kč, přičemž poslední byla stanovena na 17.1.2008. Ke dni 4.6.2007 činila dlužná jistina částku 6 000 Kč a souhrnný dlužný poplatek 4 176 Kč. Po tomto datu nebylo ze strany žalovaného na pohledávku ničeho zaplaceno.

5. Žalobce vyčíslil úrok z prodlení v kapitalizované výši částkou 11 141,39 Kč. Uvedl, že se jedná o úrok z prodlení v zákonné výši počítaný z dlužné jistiny, to je z částky 10 176 Kč od 12.6.2007, to je od marného uplynutí týdenní (sedmidenní) lhůty pro úhradu zbývající dlužné částky, do 18.12.2010.

6. Šetřením soudu ve věci bylo zjištěno, že žalovaný je státním příslušníkem [země]. Z přiložené smlouvy o půjčce bylo zjištěno, že i v době jejího podpisu uvedl jako svou korespondenční adresu adresu trvalého bydliště, to je [anonymizováno]. [příjmení] [číslo], [příjmení].

7. Usnesením ze dne 17. května 2022, číslo jednací 6 C 405/2021-24 a číslo jednací 6 C 405/2021-25 soud vyzval žalovaného, aby se ve lhůtě 30 dnů od doručení usnesení písemně vyjádřil k podané žalobě a v téže lhůtě soudu sdělil, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Soud rovněž podle článku 26 nařízení Evropské unie číslo 1215/2012 vyzval žalovaného, aby se případně vyjádřil k mezinárodní příslušnosti procesního soudu.

8. Citovaná usnesení a poučení podle článku 26 nařízení EU 1215/2012 byla žalovanému doručena prostřednictvím Okresného súdu [příjmení]. Označené listiny byly žalovanému doručeny 17.6.2022. Žalovaný se ve stanoveném termínu k žalobě ani k procesnímu postupu soudu nevyjádřil. Nenamítl jeho mezinárodní příslušnost.

9. S ohledem na nečinnost žalovaného a s přihlédnutím k tomu, že žalobce souhlasil s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání, soud tak učinil podle § 115a občanského soudního řádu. Při rozhodování vycházel z obsahu spisu a předložených listinných důkazů.

10. Soud se nejprve zabýval svou mezinárodní příslušností a dospěl k závěru, že je příslušným k projednání věci, neboť předmětem sporu je závazek ze spotřebitelské smlouvy uzavřené mezi účastníky dne 11.1.2007. Soud zjistil, že se žalovaný na území České republiky nezdržuje a nebyly zjištěny žádné informace o majetku žalovaného nebo o jeho zaměstnání v České republice. Soud dovodil, že je nutné postupovat podle nařízení Rady (ES) číslo 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, a to oddílu 1 článku 5 odstavec 1, z něhož vyplývá, že osoba, která má bydliště na území některého členského státu, může být u jiného členského státu žalována pouze na základě pravidel stanovených v oddílech 2-7 této kapitoly. Podle oddílu 2 článku 7 osoba, která má bydliště v některém členském státě, může být v jiném členském státě žalována mimo jiné, pokud předmět sporu tvoří smlouva nebo nárok ze smlouvy u soudu místa, kde závazek, o němž se jedná, měl být splněn. Podle článku 7 odstavec 1 písmeno b) se pro účely tohoto ustanovení rozumí místem plnění závazku v případě poskytování služeb místo na území členského státu, kde služby podle smlouvy byly nebo měly být poskytnuty.

11. V posuzovaném případě byl žalovanému poskytnut úvěr, který nebyl účelově vázán. Předmětná smlouva proto není smlouvou spotřebitelskou podle článku 15 a následujících uvedeného nařízení. Ke stejnému závěru dospěl i Nejvyšší soud České republiky, například v rozhodnutí 32 Cdo 1318/2011 nebo 32 Cdo 1826/2011, případně 33 Cdo 1715/2014 Nejvyšší soud dovodil, že pojem služba ve smyslu článku 7 odstavec 1 písmeno b) citovaného nařízení je třeba vykládat jako činnost vykonávanou ve prospěch jiné osoby, a to za úplatu. Poskytnutí úvěru lze považovat za činnost vykonávanou za úplatu.

12. Právní předchůdce žalobce vykonává činnost na území České republiky. Služba ve formě úvěru byla žalovanému poskytnuta na území České republiky. Závazek ze smlouvy o úvěru měl být splněn na území České republiky, proto je dána mezinárodní příslušnost soudu České republiky. Vzhledem k tomu, že závazek měl být splněn v obvodu Okresního soudu v Ústí nad Orlicí, je dána i jeho místní příslušnost.

13. Právní hodnocení věci soud učinil podle hmotného práva České republiky. S ohledem na postavení smluvních stran, kdy žalovaný byl v pozici spotřebitele, je nutné použít hmotného práva dle nařízení Evropského parlamentu a Rady ES číslo 593/2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I) článek 4 odstavec 1 písmeno b), který stanoví, že smlouva o poskytování služeb se řídí právem země, v níž má poskytovatel služby obvyklé bydliště, pokud nedošlo k volbě práva stranami. Ve všeobecných obchodních podmínkách smlouvy o půjčce je uvedeno, že smlouva a vztahy z ní vyplývající se řídí občanským zákoníkem číslo 40/1964 Sbírky, občanský zákoník, avšak smluvní podmínky nejsou podepsány smluvními stranami, tudíž nelze k volbě práva přihlížet.

14. S ohledem na datum uzavření smlouvy (11.1.2007) je nutné použít zákon číslo 40/1964 Sbírky, občanský zákoník, ve znění platném do 31.12.2013 a zákon číslo 321/2001 Sbírky, o spotřebitelském úvěru, ve znění platném k datu uzavření smlouvy, to je 11.1.2007 (viz přechodné ustanovení § 3028 odstavec 3 zákona číslo 89/2012 Sbírky, občanský zákoník).

15. Podle § 657 zákona číslo 40/1964 Sbírky, občanského zákoníku, přenechává smlouvou o půjčce věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit mu po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.

16. Podle § 52 odstavec 1 zákona číslo 40/1964 Sbírky, občanského zákoníku, ve znění platném a účinném do 31. 12. 2013 (dále jen obč. zák.), spotřebitelskými smlouvami jsou smlouvy kupní, smlouvy o dílo, případně jiné smlouvy, pokud smluvními stranami jsou na jedné straně spotřebitel a na druhé dodavatel.

17. Podle § 55 odstavec 1 obč. zák. smluvní ujednání spotřebitelských smluv se nemohou odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele. Spotřebitel se zejména nemůže vzdát práv, které mu zákon poskytuje nebo jinak zhoršit své smluvní postavení. Podle odstavce druhého ujednání ve spotřebitelských smlouvách podle § 56 jsou neplatná.

18. Podle § 56 odstavec 1 občanského zákoníku spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran.

19. V této souvislosti je nutné poukázat na nález Ústavního soudu ČR ze dne 11.11.2013, spisové značky I. ÚS 3512/11, podle kterého v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (listiny, na něž spotřebitel připojuje svůj podpis). V pozitivním právu se ochrana spotřebitele promítá například do podoby vyšší informační povinnosti dodavatele, do práva spotřebitele odstoupit od smlouvy, do podoby zákazu u některých ujednání o spotřebitelských smlouvách či do podoby příkazu, v pochybnostech o významu spotřebitelských smluv, vykládat pro spotřebitele co nejpříznivěji (§ 51 a následujících obč. zák. číslo 40/1964 Sbírky, ve znění platném do 31.12.2013). Princip autonomie a vůle a princip rovnosti je doplňován a korigován principem ekvity či spravedlnosti. Zcela jasně je to patrné na ustanovení § 56 odstavec 1 obč. zák., kde je uvedeno, že spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. V tomto ustanovení je uvedeno, že smluvní podmínka, která nebyla individuálně sjednána, je považována za nepřiměřenou, jestliže v rozporu s požadavkem přiměřenosti způsobuje významnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran, které vyplývají z dané smlouvy v neprospěch spotřebitele.

20. Z ustanovení § 4 zákona číslo 321/2001 Sbírky, ve znění platném k datu uzavření smlouvy a vyplývá, že smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formou a musí obsahovat minimálně všechny informace, které stanoví příloha k zákonu o spotřebitelském úvěru. Jedná se o takové informace, které jsou podstatné pro uzavření smlouvy o úvěru, proto musí být obsahem smlouvy samotné, nikoli až v dalších souvisejících dokumentech, například ve všeobecných obchodních podmínkách, jak vyplývá z citovaného nálezu ústavního soudu. Informace ve smlouvě je třeba uvést jasným, výstižným a zřetelným způsobem a jedná se o požadavek, který je třeba vnímat jako kvalitativní doplněk obecných požadavků na srozumitelnost a určitost právního jednání (§ 37 odstavec 1 zákona číslo 40/1964 Sbírky). Tento požadavek má rovněž zajistit dostatečnou čitelnost, přehlednost a logické uspořádání textu tak, aby se v něm průměrný spotřebitel bez potíží orientoval. Ne každé právní jednání, které je srozumitelné a určité, je zároveň učiněné jasným, výstižným a zřetelným způsobem.

21. Z § 6 odstavec 1 zákona číslo 321/2001 Sbírky vyplývá, že pokud smlouva o spotřebitelském úvěru neobsahuje informace vyplývající z přílohy k tomuto zákonu jasným, výstižným a zřetelným způsobem, neznamená to neplatnost smlouvy jako celku. Nesplňuje-li smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru náležitosti uvedené v § 4, pokládá se spotřebitelský úvěr za úvěr úročený ve výši diskontní sazby platné v době uzavření smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, uveřejněné pro příslušné období Českou národní bankou; ujednání o jiných platbách na spotřebitelský úvěr se stávají neplatnými, to vše s účinností ode dne, kdy spotřebitel tuto skutečnost uplatní u věřitele 22. Jediným plněním, které může věřitel požadovat kromě splátky jistiny, je úrok ve výši diskontní sazby České národní banky platné v době uzavření smlouvy. Žádné další poplatky ani jakékoliv jiné platby není spotřebitel povinen platit. V případě, že je spotřebitel již zaplatil, má nárok na jejich vrácení, popř. započtení proti nesplacené části jistiny.

23. V projednávané věci žalobce prokázal svou aktivní věcnou legitimaci smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18.12.2020 a přílohou ke smlouvě o postoupení pohledávek. Rovněž prokázal, že žalovanému oznámil postoupení pohledávky doporučeným dopisem ze dne 6.1.2021.

24. Žalobce dále prokázal, že jeho právního předchůdce společnosti [právnická osoba] uzavřela se žalovaným smlouvu o půjčce tak, jak je v žalobě tvrzeno. Smlouvou o půjčce ze dne 11.1.2007 evidovanou pod [číslo] bylo žalovanému půjčeno 6 000 Kč. K předání půjčky došlo v den podpisu smlouvy. Tuto skutečnost stvrdil žalovaný svým podpisem připojeným na smlouvě. Z označené smlouvy bylo dále zjištěno, že celková dlužná částka, kterou se žalovaný zavázal splatit, byla představována částkou 10 176 Kč, to je 6 000 Kč jako jistina a 4 176 Kč jako takzvaný poplatek. Uvedenou sumu se zavázal splácet v 53 týdenních splátkách po 192 Kč. Z předložené smlouvy soud dále zjistil, že se jedná o formulářovou smlouvu, kde jsou údaje o žalovaném a výši půjčených peněz, i dohodnutých splátek vypsány rukou. Smlouva v záhlaví odkazuje na smluvní podmínky, které jsou její nedílnou součástí s uvedením, že se jedná o smluvní podmínky uvedené na zadní straně formuláře. Smluvní podmínky nejsou opatřeny podpisem žalovaného ani právním předchůdcem žalobce. Jedná se o samostatnou listinu, která mimo jiné v článku 1 obsahuje údaj o výši roční procentní sazby nákladů (RPSN), a to ve třech variantách podle dohodnutého počtu splátek. Neobsahuje údaj o výši výpůjční úrokové sazby. V článku 3 také poučení zákazníka o tom, že má možnost od smlouvy odstoupit. Smluvní podmínky dále obsahují v článku 8 právo věřitele požadovat uhrazení celé zbývající nesplacené dlužné částky v případě nedodržení splátek. V dalších článcích jsou obsaženy údaje vysvětlujícího charakteru.

25. S ohledem na shora uvedené vzal soud za zjištěné, že žalovaný převzal od právního předchůdce žalobce půjčku ve výši 6 000 Kč. Dle tvrzení obsaženého v žalobě nezaplatil žalobce na tuto půjčku žádnou splátku.

26. Pro vyhodnocení nároku žalobce na zaplacení částky uplatněné žalobou je nutné zabývat se platností uzavřené smlouvy o půjčce, a to s přihlédnutím ke shora citovaným ustanovením zákona o spotřebitelském úvěru a ustanovením občanského zákoníku ve znění platném do 31.12.2013.

27. S ohledem na ustanovení § 56 odstavec 3 písmeno g) občanského zákoníku se soud zabýval přípustností sjednaného poplatku ze smlouvy, když nepřípustná jsou zejména smluvní ujednání, která zavazují spotřebitele k plnění podmínek, s nimiž se neměl možnost seznámit před uzavřením smlouvy, a podle ustanovení § 55 odstavec 2 občanského zákoníku, podle kterého jsou ujednání ve spotřebitelských smlouvách podle § 56 neplatná.

28. Jak již bylo shora uvedeno, předmětná smlouva o půjčce byla žalovaným řádně podepsána. Žalovaným tedy v době podpisu věděl, že celková dlužná částka bude činit 10 176 Kč. Ze smlouvy samotné však nelze dovodit, jakým způsobem věřitel, to je právní předchůdce žalobce, stanovil výši jednotlivých položek poplatku, zejména úroku z půjčených peněz. Tato smlouva tedy v rozporu s ustanovením § 4 zákona o spotřebitelském úvěru číslo 321/2001 Sbírky neobsahuje informace stanovené zákonem a přílohou k tomuto zákonu, tedy povinné informace ke spotřebitelské smlouvě. Jednou z těchto povinných informací je stanovení výpůjční úrokové sazby, podmínek upravujících použití této sazby a případně údaj o jakémkoliv indexu nebo referenční úrokové sazbě použitelné pro počáteční úrokovou sazbu, jakož i o době, podmínkách a postupu pro změnu úrokové sazby. Dále také neobsahuje údaj o roční procentní sazbě nákladů na spotřebitelský úvěr. Smlouva rovněž neobsahuje informace o právu na odstoupení od smlouvy a podmínek, za kterých tak lze učinit. Tuto skutečnost nemůže zhojit tvrzení žalobce o tom, že takové údaje jsou obsahem smluvních podmínek, které jsou nedílnou součástí smlouvy. V této souvislosti lze opakovaně připomenout nález Ústavního soudu České republiky I. ÚS 3512/11 ze dne 11. listopadu 2013, v němž Ústavní soud uzavřel, že obchodní podmínky ve spotřebitelských smlouvách mají sloužit především k tomu, aby nebylo nezbytné do každé smlouvy přepisovat ujednání technického a vysvětlujícího charakteru. Naopak nesmějí sloužit k tomu, aby do nich často v nepřehledné, složitě formulované a malým písmem psané formě skryl dodavatel ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná a o kterých předpokládá, že pozornosti spotřebitele nejspíše uniknou. Pokud tak i přesto učiní, nepočíná si v právním vztahu poctivě a takovému jednání nelze přiznat právní ochranu.

29. S ohledem na učiněný závěr a s přihlédnutím k ustanovení § 6 zákona číslo 321/2001 Sbírky, s přihlédnutím k závěrům vyslovených v nálezu Ústavního soudu citovanému shora a § 6 zákona číslo 321/2001 Sbírky soud uzavřel, že smlouva o půjčce je v části ujednání o výši poplatku neplatná a to podle § 55 odstavec 2 ve spojení s § 56 odstavec 1 obč. zák. a žalobci tak pohledávka na zaplacení uvedeného poplatku nevznikla. Jediným plněním, kterého by se mohlo žalobci jako věřiteli dostat, je plnění splátky jistiny s úrokem ve výši diskontní sazby České národní banky platné v době uzavření smlouvy. Požadavek na zaplacení takového úroku však žalobce neuplatnil.

30. V souzené věci nelze přehlédnout, že na smlouvu o půjčce žalovaný ničeho nezaplatil. Pokud si půjčil 6 000 Kč, je povinen v této výši částku žalobci vrátit, a to včetně zákonného úroku z prodlení tak, jak je uvedeno ve výroku shora, když je zjevné, že se ocitl v prodlení se zaplacením peněžitého dluhu. Soud přiznal právo na zaplacení úroku z prodlení v zákonem stanovené výši, to je od 12.6.2007 do zaplacení, to je od marného uplynutí týdenní (sedmidenní) lhůty po úhradě poslední splátky až do zaplacení (§ 517 odstavec 2 občanského zákoníku). Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl (výrok III.).

31. Výrok o náhradě nákladů řízení soud učinil podle § 142 odstavec 2 občanského soudního řádu a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, když žalobce měl ve věci úspěch pouze částečný a žalovanému náklady v souvislosti s tímto řízením nevznikly.