6 C 469/2022

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Orlicí rozhodl samosoudkyní Mgr. Stanislavou Kubištovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného o zaplacení 55 702 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 14 790 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně od 18. 3. 2022 do zaplacení a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 333,42 Kč, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se ohledně povinnosti žalovaného zaplatit žalobci 40 912 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně od 18. 3. 2022 do zaplacení, úrok ve výši 44,80 % z částky 23 772,29 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalovaném zaplacení 55 702 Kč s příslušenstvím ve výši smluveného úroku a zákonného úroku z prodlení. Nárok odůvodnil tím, že dne 29. 12. 2019 uzavřel žalovaný se společností [právnická osoba] (právní předchůdce žalobce) smlouvu [číslo] jejíž nedílnou součástí jsou smluvní podmínky, které jsou obsaženy na stejném listu jako smlouva, přičemž souhlas s jejich zněním žalovaný stvrdil podpisem smlouvy (dále jen„ podmínky“). Na základě takto uzavřené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč jako zápůjčku. Za poskytnutí a spravování zápůjčky se žalovaný zavázal ve smlouvě postupiteli zaplatit předem vyčíslený a neměnný poplatek ve výši 25 672 Kč. Poplatek byl ve smlouvě vypočten jako součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši s úrokovou sazbou 44,80 % ročně, odměny za zpracování, doručení a flexibilní splácení, administrativní činnost a komfortní splácení. Celková částka, kterou se žalovaný zavázal zaplatit činila 55 672 Kč a žalovaný se zavázal zaplatit ji právnímu předchůdci žalobce v 78 týdenních splátkách po 714 Kč, přičemž poslední týdenní splátka činila 694 Kč. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas. Na pohledávku zaplatil celkem 15 210 Kč. Žalobce tuto platbu započetl částečně na jistinu, tj. částku 6 227,71 Kč započetl na jistinu ve výši 30 000 Kč, která byla ponížena na částku 23 772,29 Kč. Další uhrazené platby ve výši 8 982,29 Kč byly započteny na poplatky spojené s poskytnutím a správou úvěru ve výši 25 672 Kč, které byly poníženy na částku 16 689,71 Kč a které jsou dále požadovány pouze ve výši 15 729,71 Kč.

2. Pohledávka z titulu shora označené smlouvy byla postoupena na žalobce smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 s účinností k datu 1. 2. 2022. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 1. 2. 2022 a současně byl vyzván k zaplacení celého dluhu ve výši 57 035,42 Kč nejpozději do 17. 3. 2022. Žalovaný ani následně ničeho neuhradil.

3. Žalobce uplatnil po žalovaném pohledávku sestávající z částky 55 702 Kč a příslušenství tvořeného kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 333,42 Kč a smluvním úrokem ve výši 44,80 % ročně z jistiny 23 772,29 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení, dále zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z jistiny 23 772,29 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení.

4. Žalobce uvedl, že v důsledku prodlení žalovaného s placením jednotlivých splátek vzniklo žalovanému právo na zaplacení smluvní pokuty v sazbě 0,1 % denně z hodnoty splátek celkové dlužné částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení. Tato denní smluvní pokuta byla kapitalizována na částku ve výši 15 000 Kč k datu 1. 2. 2022. Dále mu vzniklo právo na zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 333,42 Kč, který vznikl z důvodu prodlení žalovaného s hrazením jednotlivých splátek k datu 1. 2. 2022. Dále uplatnil právo na zaplacení sankčního poplatku ve výši 1 200 Kč podle smluvních ujednání v článku nazvaném„ Postup při prodlení zákazníka“. Jedná se o poplatky za zahájení vymáhání dluhu centrálním vymáháním pohledávek postupitele a za poplatky za upomínání.

5. Žalobce v žalobě poukázal také na to, že zápůjčka byla poskytnuta žalovanému v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru. S odbornou péčí byla posouzena schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr a to vyhodnocením informací získaných především z bankovních registrů, nebankovních registrů, ostatních registrů a databází, kontrolou příjmů žalovaného, kontrolou výdajů žalovaného a kontrolou výdajů žalovaného na splátky úvěru.

6. Usnesením ze dne 28. února 2023, č. j. 6 C 469/2022-36 a č. j. 6 C 469/2022-37 soud vyzval žalovaného, aby se ve lhůtě 14 dnů ode dne doručení usnesení písemně vyjádřil k připojené žalobě a v téže lhůtě soudu sdělil, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Soud poučil žalovaného o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí.

7. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Žalobce doplnil žalobní tvrzení a navrhl doplnit dokazování výslechem svědka [jméno] [příjmení], který sjednával smlouvu o úvěru se žalovaným. S ohledem na tento návrh soud nařídil ve věci samé jednání.

8. Žalovaný se k jednání nedostavil. Svou neúčast neomluvil, ačkoliv byl řádně a včas předvolán. Soud proto jednal ve věci bez přítomnosti žalovaného (§ 101 odst. 3 o.s.ř.). Při rozhodování soud vycházel z předložených listinných důkazů ze strany žalobce doplněných výpovědí označeného svědka.

9. Předně je třeba uvést, že pro právní hodnocení věci je nutné použít zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, platný k datu uzavření smlouvy o zápůjčce, tj. k datu 29. 12. 2019.

10. Podle § 2390 obč. z. přenechává smlouvou o zápůjčce zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu. Podle § 2392 odst. 1 lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky.

11. Podle § 1813 obč. z. má se za to, že zakázána jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinnosti stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

12. Podle § 1815 obč. z. k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

13. V ustanovení § 1813 a následujících je provedena směrnice rady č. 93/13 EHS ze dne 15. 4. 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Ujednání spotřebitelských smluv musejí být posuzována i z hlediska jejich přiměřenosti tak, jak je uvedeno shora. Smyslem těchto ustanovení je ochrana spotřebitelů proti zneužívání moci podnikateli především v případě jednostranných formulovaných typových smluv a proti nepřiměřenému omezení práv spotřebitelů. Důraz je kladen na transparentnost jednání spotřebitele jako předpokladu svobodného rozhodnutí spotřebitele. Cílem není dosažení rovného postavení stran v právech a povinnostech, předpokladem je pouze výrazná nerovnost v právech a povinnostech navíc pouze ve spojení s porušením požadavku přiměřenosti.

14. Z § 1813 vyplývá, že při zkoumání významné nerovnováhy jde o zkoumání ekvivalence plnění, zda zde neexistuje druhý (zde významný) nepoměr vzájemného plnění (§ 1796 a § 1793 občanského zákoníku), zda plnění, které spotřebitel získává od podnikatele, odpovídá z hlediska své hodnoty plnění, která za ně podnikatel poskytuje. Relevantní při zkoumání přiměřenosti ujednání je pouze výrazná nerovnováha, tzv. taková, která zhoršuje právní postavení spotřebitele.

15. Soudní dvůr EU dovozuje, že při zkoumání, zda je způsobena nerovnováha (v rozporu s požadavkem dobré víry) je třeba ověřit, zda prodávající nebo poskytovatel, který jedná se spotřebitelem poctivě a přiměřeně, mohl rozumně očekávat, že by spotřebitel s předmětnou klauzulí souhlasil v rámci individuálního vyjednávání o obsahu smlouvy. Při hodnocení přiměřenosti podle směrnice Rady 93/13 EHS (bod 16) je nutné vzít v úvahu sílu vyjednávajících pozic stran. Silnější postavení podnikatele by nemělo vést k neodůvodněným výhodám. Nemělo by být zneužíváno.

16. V projednávané věci žalobce prokázal svou aktivní věcnou legitimaci předloženou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 a přílohou ke smlouvě o postoupení pohledávek. Prokázal rovněž, že žalovanému oznámil postoupení pohledávky dopisem ze dne 1. 2. 2022. Soud má tak za to, že žalobce náležitě splnil svou oznamovací povinnost vůči žalovanému o postoupení pohledávky a o tom, že svůj nárok z titulu nezaplacených zápůjček uplatní podáním žaloby u soudu.

17. Žalobce dále prokázal, že jeho právní předchůdce společnost [právnická osoba] uzavřela se žalovaným smlouvu o zápůjčce dne 29. 12. 2019. Žalovaný na jejím základě získal jistinu ve výši 30 000 Kč. Tato skutečnost byla prokázána předloženou smlouvou o spotřebitelském úvěru ze dne 29. 12. 2019 opatřenou podpisem věřitele i žalovaného. Předloženými listinami žalobce dále prokázal, že původní věřitel poskytl žalovanému standardní informace o spotřebitelském úvěru před uzavřením smlouvy samotné. Dle tvrzení žalobce obsaženého v žalobě byla tato zápůjčka poskytnuta žalovanému po předchozím prověření úvěruschopnosti žalovaného úvěr splácet. Na podporu tohoto tvrzení předložil soudu zákaznickou kartu – žádost o spotřebitelský úvěr ze dne 29. 12. 2019. Z karty bylo zjištěno, že žalovaný požádal o poskytnutí úvěru právního předchůdce žalobce ve výši 30 000 Kč. Žalovaný uvedl, že jeho pravidelný měsíční příjem je představován částkou 36 520 Kč a tuto skutečnost doložil výplatními páskami za měsíc září, říjen roku 2019. Dále uvedl, že další příjem domácnosti je představován částkou 27 100 Kč. Běžné měsíční výdaje jsou představovány částkou 2 000 Kč. Na základě takto poskytnutých údajů žalobce uzavřel, že žalovaný je schopen splácet zápůjčku a poskytl finanční prostředky ve výši 30 000 Kč.

18. Z výslechu svědka [jméno] [příjmení] soud zjistil, že pracuje jako obchodní zástupce pro společnost [právnická osoba] Jako zástupce původního věřitele sjednával se žalovaným shora označenou smlouvu. Vlastnoručně podepsal smlouvu o spotřebitelském úvěru i kartu zákazníka. Pokud je v kartě zákazníka uveden příjem žadatele, jedná se o příjem, který měl v daný moment doložený. Žalovaný uvedl další příjem domácnosti. Jedná se o příjem, který nebyl ověřován. V tomto případě zástupce vychází pouze ze sdělení klienta. Mělo by se jednat o příjem další osoby, která s ním bydlí. Pokud je v kartě zákazníka uvedeno, že má externí splátky, jedná se o splátky jiného úvěru. Tuto skutečnost žalovaný pouze sděluje. Zástupce ji neověřuje. Klient dále dokládá nájemní smlouvu, případně dekret na byt, v němž bydlí. V daném případě je na první straně karty uvedeno, že žalovaný bydlí jako nájemník. Žádný údaj se k tomu nedokládá. Potřebné doklady vypovídající o příjmech nebo výdajích klienta jsou označeny v kartě zákazníka. Zástupci jsou k dispozici pouze k nahlédnutí. Po odeslání žádosti o úvěr zástupce vyčká, zda dostane zpětnou odezvu a poté je případně povinen ofotit nájemní smlouvu nebo výplatní pásky, příp. výpisy z účtů. Pokud mu nepřijde taková informace, není povinen listiny ofotit a zakládat. V případně, že je ve smlouvě uvedeno, že úvěr je poskytnut jako hotovostní s týdenní splátkou, tak vybírá osobně splátky u svých klientů. Někdy klient platí každý týden, v jiném případě si může předplatit na dva týdny dopředu nebo na měsíc. Každá splátka je mu zaznamenána v jeho kartě, kterou má ve své dispozici. Zástupce zapisuje údaje do aplikace v telefonu.

19. Z přehledu platební historie bylo zjištěno, že žalovaný na předmětný dluh zaplatil celkem 15 210 Kč.

20. Z předloženého výpisu z bankovního a nebankovního registru klientských informací bylo zjištěno, že u žalovaného jsou evidovány finanční závazky. Dle sdělení žalobce se jedná o závazky vzniklé po poskytnutí předmětného úvěru.

21. Z přiloženého seznamu exekucí bylo zjištěno, že k datu 15. 12. 2022 jsou na žalovaného vedeny dvě exekuce se dnem zápisu ze dne 15. 1. 2022 a 22. 10. 2009.

22. Podle § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je poskytovatel při uzavření smlouvy o úvěru povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databází umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmu a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Poskytne-li spotřebiteli úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věta druhá, je smlouva neplatná.

23. K neplatnosti smlouvy o úvěru podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., ve spojení s ustanovením § 588 věta první občanského zákoníku je soud povinen přihlédnout i bez návrhu, jak vyplývá z judikatury Nejvyššího a Ústavního soudu ČR Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 dovodil, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samotného před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet a zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů, atd. V neposlední řadě chrání pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěr či jiné služby již dříve. Tento přesah do právního postavení širokého okruhu osob, potažmo společnosti jako celku, způsobuje, že chování věřitele, který řádně neprověří úvěruschopnost spotřebitele a úvěr poskytne, je zjevným narušením veřejného pořádku. Tyto závěry aproboval i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/2018.

24. Ustanovení § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sbírky jsou transformací ustanovení směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES, o smlouvách a spotřebitelském úvěru. Soudní dvůr Evropské unie v rozhodnutí ve věci C -679/18 ze dne 5. 3. 2012 uvedl, že články 8 a 20 směrnice 2008/48/ES musí být vykládáno v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodit důsledky, které s porušením této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu za podmínky, že sankcí splnit požadavky tohoto článku 23. Články 28 a 23 směrnice musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne a to v přijatelné promlčecí době.

25. Posouzení úvěruschopnosti musí proběhnout před uzavřením každé smlouvy o spotřebitelském úvěru.

26. Provedeným dokazováním ve věci bylo zjištěno, že před poskytnutím úvěru žalovanému byl právní předchůdce žalobce srozuměn s tím, že žalovaný pobírá mzdu ve výši 36 520 Kč. Pouze tato skutečnost byla věrohodným způsobem původnímu věřiteli prokázána. Právní předchůdce žalobce prověřoval úvěruschopnost žalovaného prostřednictvím svého zástupce – slyšeného svědka [jméno] [příjmení], který ve své výpovědi přesně popsal postup před poskytnutím úvěru. Z jeho výpovědi a předložených listinných důkazů vyplývá, že se právní předchůdce žalobce spokojil pouze s tvrzením žalovaného o tom, že jeho měsíční výdaje jsou představovány částkou 2 000 Kč. Z toho 1 000 Kč poskytuje jako externí splátku jiného úvěru. Z předloženého seznamu exekucí je zjevné, že již v době poskytování úvěru byla vedena proti žalovanému exekuce. Právní předchůdce žalobce se dále spokojil s tvrzením žalovaného o tom, že bydlí v nájemním bytě a žádným způsobem neprověřoval skutečné výdaje spojené s bydlením. Částka uvedená žalovaným ve výši 1 000 Kč jako výdaj spojený s bydlením a uspokojením dalších životních potřeb je dle přesvědčení soudu nepřiměřeně nízká. Právní předchůdce žalobce nezohlednil, že žalovaný vynakládá měsíčně potřebnou částku na bydlení (nájemné, vodné, stočné, energie), stravování, ošacení. S ohledem na učiněná zjištění nelze přisvědčit tvrzení žalobce o tom, že postupoval v souladu s ustanovením § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tedy náležitě posuzoval úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele. Jak již bylo shora uvedeno, právní předchůdce žalobce měl v době poskytnutí zápůjčky věrohodnou informaci pouze o tom, kolik činí jeho pravidelný měsíční příjem. Nezohlednil jeho měsíční výdaje v objektivní výši ani nezohlednil to, že proti žalovanému je zahájeno exekuční řízení. I přes tato zjištění poskytl žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet ve splátkách po 714 Kč týdně, tj. 2 856 Kč měsíčně, a to vše s poplatkem ve výši 25 672 Kč.

27. S ohledem na shora uvedené soud uzavřel, že prověření úvěruschopnosti klienta ze strany právního předchůdce žalobce neodpovídá kritériím vyplývajícím z ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Pouhé převzetí údajů poskytnutých ze strany žalovaného nemůže být považováno za přiměřené zohlednění životních nákladů spotřebitele. Soud proto uzavřel, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věta druhá zákona č. 257/2016 Sb., neboť z dostupných podkladů jednoznačně vyplývaly důvodné pochybnosti o tom, že žalovaný bude schopen pravidelně a bez výraznějších potíží hradit splátky úvěru sjednané ve smlouvě. S ohledem na uvedené je předmětná smlouva podle § 87 odst. 1 věta první zákona č. 257/2016 Sb. neplatná.

28. Žalovaný je povinen podle § 87 odst. 1 věta třetí zákona č. 257/2016 Sb. vrátit jistinu úvěru. Na tento úvěr zaplatil 15 210 Kč. Zbývá mu tak doplatit dluh ve výši 14 790 Kč (tj. 30 000 Kč – 15 210 Kč) se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně od 18. 3. 2022 do zaplacení a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 333,42 Kč, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 o.s.ř. Ve zbývajícím rozsahu soud nárok žalobce z titulu smlouvy o zápůjčce uzavřené dne 29. 12. 2019 zamítl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.

29. Výrok o náhradě nákladů řízení soud učinil podle § 142 odst. 1 o.s.ř. a žádnému z nich nepřiznal právo na jejich náhradu, neboť převážný úspěch ve věci spočívá na straně žalovaného, kterému náklady nevznikly.