6 C 479/2022

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Orlicí rozhodl samosoudkyní Mgr. Stanislavou Kubištovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného o zaplacení 33 554,31 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 25 652 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně od 29. 7. 2022 do zaplacení a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 883,50 Kč, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se ohledně povinnosti žalovaného zaplatit žalobci 4 686,44 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně od 29. 7. 2022 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 151,75 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 26 707,15 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 361 Kč a smluvní pokutu ve výši 3 215,87 Kč, zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 4 582 Kč k rukám advokáta žalobce ve lhůtě do 3 dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žalobce je povinen zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Ústí nad Orlicí soudní poplatek ve výši 335 Kč ve lhůtě do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalovaném zaplacení 30 338,44 Kč s příslušenstvím ve výši zákonného úroku z prodlení, obchodního úroku, nákladů spojených s uplatněním pohledávky a smluvní pokuty ve výši 3 215,87 Kč. Uvedl, že mezi společností [právnická osoba] a žalovaným došlo dne 29. 1. 2021 k uzavření smlouvy o úvěru [číslo] jejíž přílohu č. 1 tvoří předpis splátek pro žalovaným zvolenou variantu úvěru. Na základě uzavřené smlouvy žalovaný obdržel finanční hotovost ve výši 35 000 Kč, kterou převzal v místě svého bydliště, což stvrdil vlastnoručním podpisem. Podpisem smlouvy se zavázal vrátit poskytnutou jistinu a zaplatit příslušenství úvěru ve výši 30 072 Kč spočívající v kapitalizovaném smluvním úroku, poplatků za poskytnutí úvěru, nákladů na vyhodnocení úvěru a inkasním poplatku. Celkově se tak zavázal původnímu věřiteli uhradit částku 65 072 Kč, a to v pravidelných měsíčních splátkách po 4 648 Kč. Splatnost poslední splátky měla připadnout na den 29. 3. 2022.

2. Žalobce dále uvedl, že smlouva byla uzavřena na základě žalovaným vyplněné žádosti o úvěr, do které uvedl základní údaje o své osobě a dále pak okolnosti vypovídající o jeho finanční situaci. Na základě žádosti byla s odbornou způsobilostí posuzována schopnost žalovaného splácet úvěr, a možnost dostát svému závazku. Původní věřitel vyhodnotil žalovaného jako způsobilého ke splácení úvěru. Žalovaný získal veškeré informace o úvěru z dokumentu„ Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru“.

3. Žalovaný úvěr nehradil řádně a včas. Zaplatil ve prospěch věřitele částku 9 348 Kč, tj. dvě uhrazené splátky. Úvěr nebyl původním věřitelem zesplatněn. Jeho splatnost tak nastala nejpozději k datu 29. 3. 2022, kdy měla být zaplacena poslední splátka. Od 30. 3. 2022 je žalovaný v prodlení s úhradou nezaplaceného úvěru. V důsledku prodlení žalovaného vzniklo původnímu věřiteli právo na zákonný úrok z prodlení z neuhrazené jistiny a v souladu s článkem 4 odst. 1 smlouvy právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý započatý den prodlení.

4. Dne 4. 4. 2022 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobce. Postoupení pohledávky se stalo účinným k datu 28. 7. 2022. Ke dni postoupení pohledávky činil dluh 78 968,60 Kč. Žalobce v žalobě uvedl, že po zvážení všech okolností vzniku pohledávky a s ohledem na osobu žalovaného učinil rozhodnutí neuplatnit v soudním řízení po žalovaném sankční poplatky, paušální poplatky na vymáhání pohledávky, část smluvní pokuty, postoupeného smluvního úroku po splatnosti úvěru, jakož i kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení. Žalobce tedy uplatnil po žalovaném k zaplacení nesplacenou jistinu ve výši 30 338,44 Kč, nesplacený kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 2 519,05 Kč, nesplacený poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 14 686,30 Kč, nesplacené náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 2 785,25 Kč a nesplacený inkasní poplatek ve výši 5 394,98 Kč.

5. Usnesením ze dne 16. prosince 2022, č. j. 6 C 479/2022-8 a č. j. 6 C 479/2022-9 soud vyzval žalovaného, aby se ve lhůtě 3 týdnů od doručení tohoto usnesení písemně vyjádřil k připojené žalobě a v téže lhůtě soudu sdělil, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Žalovaný byl poučen o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí.

6. S ohledem na nečinnost žalovaného a s přihlédnutím k tomu, že žalobce souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, soud tak učinil podle § 115a o.s.ř. Při rozhodování vycházel z obsahu spisu a předložených listinných důkazů ze strany žalobce.

7. Žalobce svou aktivní legitimaci k uplatnění sporného nároku prokázal předloženou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 4. 4. 2022. Z této listiny bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena od společnosti [právnická osoba] na žalobce. Jednalo se o rámcovou smlouvu o postoupení pohledávek, v souladu s níž byla uzavřena dílčí smlouva o postoupení pohledávek dne 28. 7. 2022. Tato skutečnost byla oznámena žalovanému dopisem ze dne 4. 8. 2022.

8. S ohledem na datum uzavření smlouvy o úvěru soud posoudil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 2395, a s přihlédnutím k tomu, že se jednalo o spotřebitelský úvěru také podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném k datu uzavření smlouvy, tj. k datu 29. 1. 2021.

9. Předloženými listinnými důkazy (formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, žádost o úvěr a smlouva o úvěru [číslo]) vzal soud za prokázané tvrzení žalobce obsažené v žalobě o tom, že jeho právní předchůdce poskytl žalovanému úvěr ve výši 35 000 Kč. Převzetí úvěru stvrdil žalovaný podpisem smlouvy o úvěru. Úvěr byl žalovanému poskytnut na základě žádosti o úvěr ze dne 28. 1. 2021. Před uzavřením smlouvy o úvěru byl žalovaný srozuměn s podmínkami úvěru a tuto skutečnost stvrdil podpisem formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. Z předložených listin soud dále zjistil, že v žádosti o úvěr žalovaný uvedl, že je zaměstnaný s pravidelným měsíčním příjmem ve výši 16 682 Kč. Uvedl, že na bydlení a energie vynakládá měsíčně 1 000 Kč, na dopravu, jídlo a osobní náklady 3 860 Kč a splácí půjčku měsíční částkou 2 656 Kč. Celkové měsíční výdaje jsou tak představovány částkou 7 516 Kč a zbývá mu 9 166 Kč jako použitelný měsíční příjem. Uvedl, že bydlí u rodičů. Nemá žádné vyživovací povinnosti.

10. Smlouvou o úvěru bylo prokázáno tvrzení žalobce o tom, že se žalovaný zavázal vrátit poskytnutý úvěr ve výši 35 000 Kč spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru v celkové výši 65 072 Kč v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 648 Kč.

11. S ohledem na shora uvedené se soud zabýval tím, zda úvěr byl žalovanému poskytnut na základě platné smlouvy o úvěru podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. S ohledem na shora uvedené nelze přisvědčit tvrzení žalobce o tom, že v souladu s ustanovením § 86 tohoto zákona věřitel náležitě posoudil schopnost žalovaného jako spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Podle § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je věřitel povinen vynaložit odbornou péči při zjišťování úvěruschopnosti žadatele, a to pod sankcí neplatnosti smlouvy o úvěru. Jedná se o nejvyšší požadavek na kvalitu péče známý v České legislativě. Důvodová zpráva uvádí, že věřitel smí poskytnout spotřebiteli úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Jedná se o posílení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícímu se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoliv s cílem jejich splácení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet. Posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet a to s důrazem na příjmy a výdaje spotřebitele. Věřitel je při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v potaz, jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat (například předpokládaný příjem z jiného plnění jako je dědické řízení, prodej nemovitosti, pojistné plnění, atd.). Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbyde po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Sankcí za nedodržení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí je neplatnost smlouvy. Ve smyslu ustanovení § 588 občanského zákoníku se jedná o absolutní neplatnost, k níž soud přihlédne i bez návrhu, neboť takové jednání věřitele je nutné považovat za zjevně se příčící dobrým mravům nebo zjevně narušujícím veřejný pořádek.

12. V projednávané věci je zjevné, že pokud by věřitel důsledně posuzoval úvěruschopnost žalovaného, nemohl by přisvědčit možnosti uzavření smlouvy o úvěru. V daném případě žalovaný doložil výpisem z bankovního účtu, pracovní smlouvou, že jeho měsíční příjem je představován částkou 16 682 Kč. Uvedl, že předpokládané výdaje jsou představovány částkou 7 516 Kč a měsíčně splácí půjčku ve výši 2 656 Kč. Za této situace se zavázal splácet další půjčku ve výši 4 648 Kč měsíčně. Dle přesvědčení soudu věřitel nevzal v potaz stávající situaci žalovaného a dostatečně odborně neposoudil jeho úvěruschopnost, když žádným jiným způsobem nezjišťoval skutečnou výši výdajů žalovaného. Spokojil se pouze s prohlášením žalovaného učiněným ve vyplněném formuláři. V daném případě není zjevné, že by věřitel zjišťoval, zda proti žalovanému není například vedeno exekuční nebo jiné podobné řízení a zda skutečně bydlí u rodičů, příp s jakými náklady.

13. V projednávané věci je zjevné, že pokud by věřitel důsledně posuzoval úvěruschopnost žalovaného, nemohl by přisvědčit možnosti uzavření smlouvy o úvěru a s ohledem na příjem žalovaného by neposkytl žalovanému úvěr ve výši 35 000 Kč se závazkem vrátit jej spolu s poplatkem ve výši 30 072 Kč, tedy celkem částku 65 072 Kč.

14. Z výše uvedených důvodů soud shledal smlouvu o úvěru absolutně neplatnou, a pokud žalovaný přijal plnění ve výši 35 000 Kč ze strany právního předchůdce žalobce, dostalo se mu bezdůvodného obohacení, které je povinen vydat (§ 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník). Žalovaný na svůj dluh uhradil dle tvrzení žalobce částku 9 348 Kč. Lze tedy dospět k závěru, že žaloba je důvodná pouze do výše jistiny, tj. částky 25 652 Kč (tj. 35 000 Kč – 9 348 Kč), a to včetně zákonného úroku z prodlení podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., § 2, když je zjevné, že se žalovaný ocitl v prodlení s vrácením peněžitého dluhu, a to ode dne následujícího po jeho splatnosti, tj. od 30. 3. 2022. Zákonný úrok z prodlení za období od 30. 3. 2022 do 14. 7. 2022 z dlužné jistiny 25 652 Kč je představován částkou 883,50 Kč. Soud proto v tomto rozsahu žalobě vyhověl.

15. Jelikož právní předchůdce žalobce nedostál své povinnosti zjištění úvěruschopnosti žalovaného, zamítl soud žalobu ohledně kapitalizovaného úroku ve výši 151,75 Kč. Soud rovněž neshledal důvodným nárok žalobce na zaplacení dlužné jistiny ve výši 4 686,44 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 29. 7. 2022 do zaplacení, dále kapitalizovaného úroku ve výši 26 707,15 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 361 Kč a smluvní pokuty ve výši 3 215,87 Kč. V tomto rozsahu soud žalobu zamítl, neboť smlouva o úvěru nebyla platně uzavřena.

16. Soud uložil žalovanému povinnost zaplatit dluh ve prospěch žalobce tak, jak je uvedeno ve výroku I. shora ve lhůtě do 3 dnů od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 o.s.ř. V téže lhůtě soud uložil žalovanému povinnost nahradit náklady řízení žalobce, a to částkou ve výši 4 582 Kč, neboť žalobce měl ve věci převážný úspěch (§ 142 odst. 1 o.s.ř.). Jedná se o zaplacený soudní poplatek ve výši 1 343 Kč a jeho doplatek ve výši 335 Kč, dále náklady za zastoupení advokátem podle vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif. Advokát žalobce učinil tři úkony po 500 Kč. Náleží mu tak odměna ve výši 1 500 Kč, podle § 14b odst. 1 písm. c) bod 3. a § 11 odst. 1 písm. a) a d) advokátního tarifu. Ke každému úkonu právní služby náleží advokátovi žalobce paušální náhrada výdajů ve výši 3 x 300 Kč tj. celkem 900 Kč, a DPH z přiznané odměny a paušální náhrady výdajů ve výši 504 Kč, podle § 137 odst. 3 o.s.ř. a § 14a advokátního tarifu Náklady řízení je žalovaný povinen nahradit k rukám advokáta žalobce ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku podle § 149 odst. 1 o.s.ř. a § 160 odst. 1 o.s.ř.

17. Soud dále uložil žalobci povinnost doplatit České republice na účet Okresního soudu v Ústí nad Orlicí soudní poplatek ve výši 335 Kč, tj. doplatek soudního poplatku, neboť ve věci nebyl vydán platební rozkaz dle návrhu žalobce. Soud proto vyměřil soudní poplatek podle sazebníku poplatků zákona č. 549/1991 Sb. položka 2 odst. 2 a položka 1 odst. 1 písm. b). Soudní poplatek je představován částkou 1 678 Kč. Žalobce zaplatil současně s podanou žalobou soudní poplatek ve výši 1 343 Kč. Ve výši rozdílu, tj. shora uvedenou částku 335 Kč, je žalobce povinen zaplatit na účet Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ve lhůtě do 3 dnů od právní moci rozsudku podle § 7 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích.