6 C 480/2021

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Orlicí rozhodl samosoudkyní Mgr. Stanislavou Kubištovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce bytem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného o zvýšení výživné

I. Žalovaný je povinen přispívat na výživu žalobce od 1.9.2020 částkou 4 000 Kč měsíčně a počínaje od 1.9.2021 částkou 6 000 Kč měsíčně, splatnou vždy do každého 15. dne v měsíci, k rukám žalobce. Nedoplatek na výživném za období od 1.9.2020 do 31.3.2022 ve výši 84 000 Kč je žalovaný oprávněn splácet spolu s běžným výživným splátkou ve výši 4 000 Kč měsíčně, počínaje měsícem duben 2022, až do úplného zaplacení dluhu. Tím se mění rozsudek Okresního soudu v Sokolově ze dne 15.3.2007, č. j. [číslo jednací], pokud jím bylo rozhodováno o výživném ve prospěch žalobce.

II. Žaloba se ohledně povinnosti žalovaného přispívat na výživu žalobce od 1.9.2020 do 31.8.2021 částkou 5 000 Kč měsíčně a od 1.9.2021 částkou 3 000 Kč zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zvýšení výživného od 1.9.2020 na částku 9 000 Kč měsíčně. Naposledy bylo v jeho prospěch stanoveno rozsudkem Okresního soudu v Sokolově ze dne 15.3.2007, č. j. [číslo jednací] a žalovanému byla uložena povinnost přispívat na výživu žalobce částkou 1 400 Kč měsíčně. Uvedl, že žalovaný je jeho otec a po celou dobu vyživovací povinnost neplnil. Veškeré potřeby žalobce hradila matka za pomoci prarodičů. V současné době žalobce studuje v prvním ročníku na [obec] [anonymizováno] univerzitě v Praze, kde se soustavně připravuje na své budoucí povolání. Studium na vysoké škole navazuje na předchozí středoškolské studium, které ukončil maturitou. V souvislosti s nástupem ke studiu na vysokou školu došlo k významnému zvýšení potřeb žalobce, který bydlí se svou spolužačkou v pronajatém bytě v Praze a za bydlení měsíčně platí 8 600 Kč. Ubytování v pronájmu byl nucen řešit z důvodu nedostatku ubytovacích kapacit na koleji. Další náklady jsou spojené s pořízením školních pomůcek, stravováním, dopravou, apod.

2. Žalobce nemá žádný příjem, pouze z příležitostných brigád. Jeho matka pracuje jako OSVČ v oboru kadeřnictví. O poměrech otce mu není nic známo. Dále uvedl, že po dohodě s otcem je od října 2021 hrazeno ve prospěch žalobce výživné částkou 1 000 Kč měsíčně.

3. Žalovaný nesporoval tvrzení žalobce o tom, že je otcem žalobce. Nesporoval také, že poslední úprava výživného byla stanovena rozsudkem Okresního soudu v Sokolově ze dne 15.3.2007 na částku 1 400 Kč měsíčně ve prospěch žalobce. Nesporoval také tvrzení o tom, že stanovené výživné nebylo z jeho strany hrazeno. Poukázal však na to, že mezi žalovaným a matkou žalobce byla uzavřena dohoda, podle které se rodiče žalobce dohodli, že pokud nebude žalovaný trvat na styku s nezletilými dětmi, nebude matka po něm požadovat výživné. Tato dohoda byla naplněna. Žalovaný tedy prakticky od rozvodu manželství své syny neviděl, nestýkal se s nimi, neměl o jejich životě žádné informace. Až v říjnu 2021 žalobce zavolal žalovanému a oznámil, že nastupuje na vysokou školu. Žádal žalovaného o výživné částkou 1 000 Kč měsíčně. Žalovaný jeho výzvě vyhověl a od října 2021 zasílal žalobci ve prospěch jeho účtu částku 1 000 Kč měsíčně.

4. Žalovaný namítl, že výživné požadované žalobcem je nepřiměřené, neodpovídá potřebám žalobce ani možnostem a schopnostem žalovaného. Dle jeho přesvědčení je zcela nadstandardní, aby žalobce bydlel v jednom bytě ve dvou lidech. Obvykle studenti bydlí ve větším počtu v jednom bytě a platby za jejich bydlení tak činí okolo 3 500 Kč měsíčně stejně tak, jako kdyby bydleli na kolejích. Neodůvodněný je také požadavek žalobce ohledně výživného na stravu, když má za to, že náklady na stravu ve výši 5 000 Kč na jednu osobu jsou zcela nadstandardní. Běžný výdaj je představován částkou okolo 2 500 Kč měsíčně. Nelze také přehlédnout, že pokud žalobce jezdí na víkendy domů, je jeho strava zajišťována ze strany matky. Výdaje spojené s cestou jsou minimální, když jedna cesta rychlíkem představuje 54 Kč, to znamená 100 Kč týdně tam a zpět. Měsíčně se jedná o výdaj ve výši 400 Kč. Majetkové poměry žalovanému neumožňují, aby platil vyšší výživné než částkou 2 000 Kč měsíčně. Uvedl, že do podzimu roku 2021 pracoval jako jednatel a malíř ve [právnická osoba] [anonymizováno]. [obec], kdy obchodní podíl společnosti mu v srpnu 2019 darovala jeho matka. Průměrný příjem žalovaného od listopadu 2021 činil 21 000 Kč. S ohledem na zdravotní obtíže je dlouhodobě v invalidním důchodu. Má psychické obtíže a měl by se vyhýbat stresu. Dále má chronické problémy se zády. V důsledku toho je značně ztížena možnost jeho podnikání, neboť zajišťování zakázek je velmi psychicky náročné, proto se rozhodl omezit činnost ve společnosti pouze na výkon jednatelské funkce v nezbytně nutném objemu. Od prosince 2021 byl jeho pracovní úvazek snížen na polovinu a příjem za tento měsíc činí 11 570 Kč. V průběhu řízení žalovaný sdělil soudu, že se od února 2022 snížil jeho úvazek u společnosti na 5 hodin týdně. Rozhodl se ukončit činnost ve [právnická osoba], [anonymizováno]. V roce 2021 pobíral invalidní důchod ve výši 7 586 Kč měsíčně. Pravidelné výdaje spojené se zdravotním stavem jsou představovány částkou 1 200 Kč měsíčně za masáže zad, dále platí náklady spojené s bydlením, tj. 3 600 Kč měsíčně jako zálohu na odběr elektrické energie, 1 000 Kč měsíčně zálohu na plyn a vodné, stočné.

5. Z nesporných tvrzení účastníků a rozsudku Okresního soudu v Sokolově ze dne 15.3.2007, č. j. [číslo jednací] vzal soud za zjištěné, že žalovaný je otcem žalobce. Výživné bylo ve prospěch žalobce naposledy upraveno rozsudkem Okresního soudu v Sokolově, podle kterého byla žalovanému stanovena vyživovací povinnost částkou 1 400 Kč měsíčně. Z citovaného rozsudku bylo zjištěno, že v době rozhodování o výživném byl příjem otce představován částkou 4 400 Kč měsíčně. V té době pracoval u [právnická osoba] [anonymizováno], [obec], 4 hodiny denně. Již v té době otec pobíral částečný invalidní důchod ve výši 4 255 Kč měsíčně. Soud zjistil, že v té době byl vlastníkem několika nemovitostí, měl příjem z jejich pronájmu. Příjem matky byl představován částkou okolo 10 000 Kč čistého měsíčně. V době posledního rozhodnutí soudu o výživném měl otec (žalovaný) tři vyživovací povinnosti k nezletilým dětem. Jednalo se o syna [jméno] (žalobce), syna [jméno] a syna [jméno], narozeného z dalšího vztahu žalovaného.

6. Zprávou Finančního úřadu pro Karlovarský kraj bylo zjištěno, že průměrný měsíční příjem matky žalobce byl za období roku 2020 představován částkou 14 951,83 Kč. Její příjem za rok 2021 nebyl zjištěn, neboť dosud nebylo podáno daňové přiznání. [Anonymizovaný odstavec.]

8. Z účastnické výpovědi žalovaného, zprávy Finančního úřadu pro Pardubický kraj, Územní pracoviště v Žamberku, a daňového přiznání k dani z příjmů právnických osob za rok 2020 bylo zjištěno, že žalovaný je jednatelem ve [právnická osoba], [anonymizováno] v [anonymizováno]. V této společnosti je jediným jednatelem a zaměstnancem. Příležitostně zaměstnává další osobu na dohodu o provedení práce. Předmětem činnosti jsou stavební a malířské práce a hydroizolace. U této společnosti pobírá mzdu, jejíž výše byla prokázána potvrzením zaměstnavatele ze dne 19.2.2022 na částku 18 599 Kč měsíčně za období od ledna 2021 do ledna 2022. Z potvrzení o mzdě žalovaného a výplatního lístku za měsíc prosinec 2021 a únor 2022 soud zjistil, že za měsíc prosince 2021 obdržel žalovaný mzdu ve výši 11 570 Kč a v únoru 2022 ve výši 2 500 Kč. Z obou výplatních lístků bylo dále zjištěno, že ve prospěch žalovaného vyplácí firma penzijní připojištění ve výši 4 000 Kč měsíčně. Mzda v únoru 2022 byla podstatně nižší než dosahované příjmy za předchozí období, neboť byl žalovaný v pracovní neschopnosti.

9. Zprávou Okresní správy sociálního zabezpečení v Ústí nad Orlicí ze dne 15.2.2022 bylo zjištěno, že výše důchodové dávky žalovaného za invaliditu prvního stupně činí 8 289 Kč měsíčně. Posudkem o invaliditě a oznámením České správy sociálního zabezpečení ze dne 4.1.2021 žalovaný prokázal své tvrzení o tom, že zdravotní stav žalovaného odpovídá invaliditě prvního stupně se vznikem 8.10.2003. Příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu u žalovaného je smíšená porucha osobnosti, nízká frustrační zátěž, emočně nestabilní osobnost, nízká schopnost zvládat stres, pro které byla stanovena míra poklesu pracovní neschopnosti 40 %. Výše invalidního důchodu v roce 2021 byla představována částkou 7 586 Kč měsíčně.

10. Zprávou Finančního úřadu pro Pardubický kraj, Územní pracoviště v Žamberku, bylo zjištěno, že výsledkem hospodaření [právnická osoba], [anonymizováno], [obec], za rok 2020 byl zisk ve výši 188 239 Kč čistého. Výpovědí žalovaného soud dále zjistil, že příjmy [právnická osoba], [anonymizováno], [obec], jsou majetkem společnosti a používány k dalším investicím. V současné době je uvažováno o investici za účelem koupě nemovitosti pro další podnikání. Společnost sídlí na adrese [adresa žalovaného]. Jedná se o nemovitost, která je ve vlastnictví žalovaného. Smlouvou o úvěru [číslo] uzavřenou s [právnická osoba] žalovaný prokázal, že získal hypotéku ve výši 1 675 000 Kč na financování nemovitosti - pozemek parcela č. st. 18, jehož součástí je budova [adresa] v obci [obec]. Výpisem z účtu prokázal, že hypotéku splácí částkou 7 481 Kč. Žalovaný část této nemovitosti pronajímá provozovně kosmetika, dámské a pánské kadeřnictví za částku 7 000 Kč měsíčně a dále pronajímá od ledna 2022 část této nemovitosti provozovně masáže za částku 2 000 Kč měsíčně. V horní části nemovitosti je byt o velikosti 5+1 s příslušenstvím. Žalovaný uvedl, že byt je prázdný. Donedávna jej užíval kamarád pouze za cenu spotřebovaných energií. Do budoucna bude uvažovat o jeho pronájmu.

11. Z výpovědi žalovaného soud dále zjistil, že je vlastníkem nemovitosti, kterou zdědil po své matce. Jedná se o byt o velikosti 2+1 s příslušenstvím v [anonymizováno]. Byt pronajímá za částku 6 000 Kč měsíčně. Z důvodu špatné platební morálky nájemníků se mu za loňský rok podařilo získat pouze dva celé nájmy. Žalovaný bydlí společně se svou partnerkou v rodinném domě, který je rovněž v jeho vlastnictví. Partnerka je odkázána na příjem žalovaného. Je nezaměstnaná, nepobírá ani žádné sociální dávky. Žalovaný platí měsíčně zálohu na odběr elektrické energie ve výši 3 910 Kč, zálohu na plyn ve výši 1 000 Kč měsíčně, platí si úrazové pojištění ve výši 925 Kč měsíčně, životní pojištění a pojištění hypotéky u [právnická osoba] ve výši 2 182 Kč měsíčně. Dále platí důchodové připojištění částkou 1 000 Kč měsíčně. Na ostatní potřeby spojené se svým životem vynakládá částku 5 000 Kč - 6 000 Kč měsíčně. S ohledem na svůj zdravotní stav chodí pravidelně na masáže za částku 1 200 Kč měsíčně. Tyto skutečnosti byly prokázány i předloženými listinnými důkazy ze strany žalovaného, tj. potvrzením o výši záloh na elektřinu, předpisem splátek záloh na plyn, potvrzením [právnická osoba] a potvrzením Penzijní [právnická osoba] pojišťovny.

12. Z přiznání žalovaného k dani z příjmů fyzických osob za rok 2020 bylo zjištěno, že žalovaný přiznal příjem z nájmu nemovitostí za uvedené období částkou 78 500 Kč. Pro výpočet základu daně uplatnil výdaje procentem z příjmů ve výši 30 %. Úhrn příjmů od všech zaměstnavatelů byl představován částkou 312 000 Kč. Z daňového přiznání bylo dále zjištěno, že základ výpočtu daně byl snížen o částku 9 000 Kč za poskytnutí daru.

13. Po shora provedeném skutkovém zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Ve věci bylo prokázáno, že žalobce je synem žalovaného a vysokoškolským studentem od září roku 2021. Do té doby byl studentem střední školy zemědělské. Studium na vysoké škole tedy navazuje na předchozí studijní obor a připravuje se tak na své budoucí povolání. Z nesporných tvrzení účastníků a dopisu, který soudu předložil žalovaný ze dne 19.5.2009 vzal soud za zjištěné, že minimálně od této doby žalovaný neplatil ve prospěch žalobce výživné, ačkoliv bylo stanoveno shora citovaným rozsudkem Okresního soudu v Sokolově. Výživné nebylo placeno na základě dohody, kterou v době nezletilosti žalobce učinili jeho rodiče. Výživné začal platit částkou 1 000 Kč měsíčně na základě výzvy žalobce od října roku 2021, tedy poté, kdy žalobce zahájil studium na vysoké škole. Žalobce prokázal svou účastnickou výpovědí, že studium na střední škole bylo spojeno s náklady za ubytování a stravu žalobce na internátě a představováno částkou 4 000 Kč měsíčně. V té době hradila veškeré potřeby žalobce jeho matka. Je nepochybné, že se studiem na střední i vysoké škole se potřeby žalobce zvýšily a důvodně se tak domáhá zvýšení výživného ve svůj prospěch. Lze přisvědčit jeho názoru o tom, že poskytované výživné ve výši 1 000 Kč měsíčně je nedostatečné, neodpovídá potřebám žalobce ani možnostem a schopnostem žalovaného. Žalobce uplatnil právo na zvýšení výživného od 1.9.2020 částkou 9 000 Kč měsíčně. V té době byl ještě studentem střední školy a bydlel na internátě, jak bylo zjištěno jeho účastnickou výpovědí. Jeho potřeby značně vzrostly poté, kdy zahájil studium na vysoké škole. V takovém případě nelze po žalobci spravedlivě žádat, aby veškeré jeho potřeby byly hrazeny výlučně ze strany matky za příspěvku prarodičů, případně žalobce samotného příjmem získaného z brigád. Žalobce není schopen sám se živit a jen odkázán výživou na své rodiče. Ve smyslu ustanovení § 911 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, je na místě přiznat v jeho prospěch výživné. Ve smyslu ustanovení § 913 téhož zákona soud hodnotil pro určení rozsahu výživného odůvodněné potřeby oprávněného (žalobce), jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného (žalovaného).

14. V souzené věci soud dospěl k závěru, že s přihlédnutím k věku žalobce, jeho potřebám a majetkovým poměrům žalovaného za období od 1.9.2020 do 1.9.2021 lze přiznat žalobci výživné ve výši 4 000 Kč měsíčně. Soud má za to, že výše výživného pro každý měsíc tohoto období by měla pokrýt alespoň náklady žalobce spojené s ubytováním na internátě, když ostatní potřeby byly hrazeny matkou, případně babičkou. Nelze přehlédnout, že žalovaný nemá jinou vyživovací povinnost, příjmy žalovaného byly dle potvrzení zaměstnavatele přestavovány částkou 21 560 Kč čistého a byly zvyšovány příjmem z pronájmu nemovitostí v jeho vlastnictví i výplatou invalidního důchodu, který za rok 2021 činil 7 586 Kč. V roce 2020 činila výše tohoto důchodu dle předloženého potvrzení 7 248 Kč měsíčně. I s přihlédnutím k výdajům žalovaného lze dospět k závěru, že bylo v jeho možnostech a schopnostech platit výživné za období od září 2020 do září 2021 částkou 4 000 Kč měsíčně. V tomto období dle shodného tvrzení účastníků nebylo z jeho strany nic placeno. Dluh na výživném je představován částkou 48 000 Kč.

15. Jak již bylo shora uvedeno, potřeby žalobce se zvýšily v souvislosti s nástupem na vysokou školu od 1. září 2021, soud proto přiznal v jeho prospěch právo na výživné částkou 6 000 Kč měsíčně. Do doby rozhodování soudu se majetkové poměry u žalovaného oproti předchozímu období téměř nezměnily. Bylo pouze prokázáno, že za prosinec 2021 pobral mzdu ve výši 11 570 Kč a v únoru 2022 pouze ve výši 2 500 Kč. Z potvrzení o pracovní neschopnosti žalovaného bylo prokázáno, že od 10. ledna 2022 je v pracovní neschopnosti. Tomu odpovídá i pokles měsíčního příjmu. Vzhledem k tomu, že se jedná o dočasnou pracovní neschopnost žalovaného, lze předpokládat, že po jejím skončení bude opět dosahovat potvrzeného příjmu od zaměstnavatele. I kdyby na straně žalovaného došlo k poklesu jeho dosavadního příjmů, je soud přesvědčen o tom, že je v možnostech a schopnostech žalovaného stanovené výživné platit, neboť jak bylo shora uvedeno, je vlastníkem dalších nemovitostí, které mu přinášejí zisk z pronájmu. Žalovaný sám sdělil soudu, že v nemovitosti [adresa], [obec], je byt o velikosti 5+1 s příslušenstvím. Tento byt je prázdný, mohl by být pronajímán. Pokud tak žalovaný neučiní, vzdává se bez důležitého důvodu majetkového prospěchu, kterým by si mohl vylepšit finanční situaci. Takový postoj nelze přičítat k tíži žalobce. Ve věci rovněž nelze přehlédnout, že žalovaný je jediným společníkem [právnická osoba], [anonymizováno], [obec]. Je také jedinou oprávněnou osobou, která disponuje se ziskem této právnické osoby. Uvedl, že uvažuje o investici za účelem koupě nemovitosti pro další podnikání. Je tak zjevné, že disponuje dostatkem finančních prostředků pro to, aby mohl stanovené výživné platit. Vzhledem k tomu, že žalovaný platil ve prospěch žalobce od října 2021 výživné částkou 1 000 Kč měsíčně, činí nedoplatek na výživném od září 2021 do března 2022 (tj. do doby rozhodování soudu o výživném) 36 000 Kč. Nedoplatek na výživném za dobu od 1.9.2020 do 31.3.2022 tak činí 84 000 Kč. S ohledem na výši nedoplatku na výživném soud rozhodl o právu žalovaného splácet jej spolu s běžným výživným splátkou ve výši 4 000 Kč měsíčně, počínaje měsícem duben 2022, až do úplného zaplacení dluhu (§ 160 o.s.ř.).

16. Soud přiznal ve prospěch žalobce výživné i za dobu před zahájením řízení podle § 922 občanského zákoníku. Vzhledem k tomu, že se podle ustanovení § 921 občanského zákoníku výživné plní v pravidelných dávkách a je splatné vždy na měsíc dopředu, bylo rozhodnuto o povinnosti žalovaného platit výživné ve prospěch žalobce vždy do každého 15. dne v měsíci tak, jak je uvedeno ve výroku I. shora. Soud současně rozhodl, že se tím mění rozsudek Okresního soudu v Sokolově ze dne 15.3.2007, kterým bylo naposledy výživné ve prospěch žalobce upraveno.

17. Soud neshledal důvodný nárok žalobce na stanovení výživného od 1.9.2020 částkou 9 000 Kč měsíčně. Takový nárok je nepřiměřený, neodpovídá možnostem a schopnostem žalovaného. Soud proto v rozsahu přesahujícím přiznané výživné nárok žalobce zamítl tak, jak je uvedeno ve výroku II. shora.

18. Žalovaný v projednávané věci také prokázal, že ve prospěch žalobce i jeho bratra [jméno] založil v prosinci roku 2002 stavební spoření. Ve prospěch obou synů naspořil částku 21 436,93 Kč. Cílová částka ve výši 300 000 Kč dospořena nebyla. Konečný zůstatek ke dni 31.12.2021 činí 21 048,85 Kč. Naspořená částka je snižována o platbu za vedení účtu a za pořízení výpisu. Žalobce prokázal dopisem ze dne 11. září 2008, že matka žalobce věděla o existenci smlouvy o stavebním spoření. Mezi rodiči žalobce bylo jednáno o výpovědi smlouvy. Matka žalobce odkázala žalovaného s touto záležitostí na opatrovnický soud. Žalobce uvedl, že naspořenou částku dosud nemohl žalobci předat pro nedostatečnou součinnost jeho matky. Navrhl soudu, aby tuto částku započítal na výživné. K tomu lze uvést pouze tolik, že naspořené prostředky patří žalobci. V jeho prospěch byla tato smlouva uzavřena. Nelze je proto použít na zápočet na úhradu dluhu na výživném. V době, kdy žalobce nebyl zletilý, mohl žalovaný vypovědět tuto smlouvu a vybrat finanční prostředky se souhlasem opatrovnického soudu. Zjevně tak neučinil. V současné době je na žalovaném, aby předal veškeré podklady k této smlouvě přímo žalobci. Další krok závisí na rozhodnutí žalobce o tom, zda bude pokračovat ve spoření, případně zda přikročí k výběru naspořené částky.

19. Výrok o náhradě nákladů řízení mezi učiněn podle § 151 a § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterých soud žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení. Převážný úspěch ve věci spočíval na straně žalobce, kterému žádné náklady v souvislosti s tímto řízením nevznikly.