6 C 481/2021

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Orlicí rozhodl samosoudkyní Mgr. Stanislavou Kubištovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa zastoupený advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení , Ph.D. sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa žalované o zaplacení 68 961,13 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci a) částku 22 700 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 19.12.2020 do zaplacení a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 860,80 Kč, b) částku 3 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 19.12.2020 do zaplacení a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 503,40 Kč, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se ohledně povinnosti žalované zaplatit žalobci a) 24 089,61 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 3 150 Kč od 19.12.2020 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 442,26 Kč, úrok 29 % ročně z částky 25 850 Kč od 19.12.2020 do zaplacení a kapitalizovaný úrok ve výši 104,12 Kč, b) 18 671,52 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 6 309,91 Kč od 19.12.2020 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 927,21 Kč, úrok 29 % ročně z částky 9 809,91 Kč od 19.12.2020 do zaplacení a kapitalizovaný úrok ve výši 1 430,34 Kč, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobce je povinen doplatit České republice na účet Okresního soudu v Ústí nad Orlicí soudní poplatek ve výši 689 Kč ve lhůtě do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalované zaplacení částky 68 961,13 Kč s příslušenstvím ve výši smluveného úroku a zákonného úroku z prodlení. Uvedl, že předmětný požadavek je součtem dluhu, který vznikl žalované z důvodu řádného neplnění podmínek, ke kterým se zavázala podpisem smlouvy o zápůjčce ze dne [datum] a [datum].

2. Žalobní nárok odůvodnil tím, že dne [datum] uzavřela žalovaná s právním předchůdcem žalobce (společnost [právnická osoba]) smlouvu o zápůjčce [číslo] jejíž nedílnou součástí jsou smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce otištěné na horní straně smlouvy (dále jen„ podmínky“). Na základě takto uzavřené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalované peněžní prostředky ve výši 29 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaná zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobce částku ve výši 27 613 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 7 107 Kč s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně sjednanou na straně 1 smlouvy o zápůjčce, odměny za zpracování, doručení a administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 13 028 Kč a poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 5 156 Kč. Souhrnně se jednalo o tzv. poplatek.

3. Celkovou částku odpovídající součtu zápůjčky a poplatku, případně pojistného, bylo-li sjednáno, se žalovaná ve smlouvě zavázala hradit v hotovosti v 18 měsíčních splátkách po 3 146 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 13.12.2020. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas. Poslední splátku uhradila 16.8.2019. Marným uplynutím lhůty pro úhradu poslední splátky byla žalovaná v prodlení se všemi sjednanými a neuhrazenými splátkami a právnímu předchůdci žalobce vzniklo právo na uhrazení celé dlužné částky, která činila na jistině 25 850 Kč a na dlužném poplatku částku 20 939,61 Kč a dále mu vzniklo právo požadovat zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny, a to od marného uplynutí lhůty pro úhradu poslední splátky, tj. od 14.12.2020. Od tohoto data vzniklo právo žalobci rovněž požadovat zaplacení úroku sjednaného na straně 1 smlouvy ve výši 29 % z dlužné jistiny 25 850 Kč.

4. Pohledávka z titulu shora označené smlouvy byla postoupena na žalobce smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem z téhož data. K tomuto dni žalobce také vyčíslil zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny částkou 3 303,06 Kč a rovněž úrok dohodnutý ve smlouvě částkou 104,12 Kč, tj. úrok 29 % ročně počítaný z dlužné jistiny, tj. z částky 25 850 Kč od 16.9.2019 (tj. od marného uplynutí měsíční lhůty po úhradě poslední splátky žalovanou do 18.12.2020). Uvedl, že žalovaná do postoupení pohledávky zaplatila částku 6 300 Kč.

5. Ve druhém případě se jednalo o smlouvu o zápůjčce uzavřenou mezi stejnými účastníky dne [datum]. Žalobce uvedl, že druhá smlouva byla evidována pod [číslo]. Na základě této smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalované peněžní prostředky ve výši 26 000 Kč a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. Tuto skutečnost žalovaná stvrdila podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutou půjčkou se podpisem smlouvy zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobce částku 18 887 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 6 372 Kč s úrokovou sazbou 29 % rodně sjednanou na straně 1 smlouvy o zápůjčce, odměny za zpracování, doručení a administrativní činnost, flexibilní splácení ve výši 8 888 Kč a poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 3 627 Kč, případně pojistného, bylo-li sjednáno. Tuto částku nazval tzv. poplatkem.

6. Žalobce dále uvedl, že celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku se žalovaná zavázala uhradit v hotovosti v 18 měsíčních splátkách po 2 494 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 20.6.2020. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, čímž porušila závazky ze smlouvy. Poslední splátka byla uhrazena dne 13.6.2019.

7. Žalovaná od uzavření smlouvy do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek uhradila celkem 22 500 Kč. Po tomto datu nic dalšího nezaplatila.

8. Předmětná pohledávka byla na žalobce postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18.12.2020.

9. Žalobce uplatnil po žalované zaplacení dlužné částky 22 171,52 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 9 809,91 Kč a dlužného poplatku ve výši 12 361,61 Kč. Dále požadoval zaplacení kapitalizovaných úroků ve výši 1 430,34 Kč, tj. úrok ve výši 29 % ročně počítaný z dlužné jistiny, tj. 9 809,91 Kč, od 21.6.2020 do 18.12.2020. Dále uplatnil požadavek na zaplacení kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 1 430,61 Kč, tj. úrok z prodlení ve výši 10 % ročně počítaný z dlužné jistiny, tj. 9 809,91 Kč, od 13.7.2019 do 18.12.2020. Dále uplatnil požadavek na zaplacení úroku ve výši 29 % ročně z dlužné jistiny od 19.12.2020 do zaplacení a úroku z prodlení v zákonem stanovené výši 10 % ročně z dlužné jistiny od 19.12.2020 do zaplacení.

10. Usnesením ze dne 14. prosince 2021, č. j. 6 C 481/2021-9 a č. j. 6 C 481/2021-10 soud vyzval žalovanou, aby se ve lhůtě 3 týdnů od doručení usnesení písemně vyjádřila k připojené žalobě a v téže lhůtě soudu sdělila, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání.

11. S ohledem na nečinnost žalované a s přihlédnutím k tomu, že žalobce souhlasil s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání, soud tak učinil podle § 115a) o.s.ř. Při rozhodování vycházel z obsahu spisu a předložených listinných důkazů ze strany žalobce.

12. Předně je třeba uvést, že pro právní hodnocení věci je nutné použít zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, platný k datu uzavření smlouvy o zápůjčce, tj. k datu [datum] a [datum].

13. Podle § 2390 obč. z. přenechává smlouvou o zápůjčce zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu. Podle § [číslo] odst. 1 lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky.

14. Podle § 1813 obč. z. má se za to, že zakázána jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinnosti stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

15. Podle § 1815 obč. z. k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

16. V ustanovení § 1813 a následujících je provedena směrnice rady č. 93/13 EHS ze dne 15.4.1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Ujednání spotřebitelských smluv musejí být posuzována i z hlediska jejich přiměřenosti tak, jak je uvedeno shora. Smyslem těchto ustanovení je ochrana spotřebitelů proti zneužívání moci podnikateli především v případě jednostranných formulovaných typových smluv a proti nepřiměřenému omezení práv spotřebitelů. Důraz je kladen na transparentnost jednání spotřebitele jako předpokladu svobodného rozhodnutí spotřebitele. Cílem není dosažení rovného postavení stran v právech a povinnostech, předpokladem je pouze výrazná nerovnost v právech a povinnostech navíc pouze ve spojení s porušením požadavku přiměřenosti.

17. Z § 1813 vyplývá, že při zkoumání významné nerovnováhy jde o zkoumání ekvivalence plnění, zda zde neexistuje druhý (zde významný) nepoměr vzájemného plnění (§ 1796 a § 1793 občanského zákoníku), zda plnění, které spotřebitel získává od podnikatele, odpovídá z hlediska své hodnoty plnění, která za ně podnikatel poskytuje. Relevantní při zkoumání přiměřenosti ujednání je pouze výrazná nerovnováha, tzv. taková, která zhoršuje právní postavení spotřebitele.

18. Soudní dvůr EU dovozuje, že při zkoumání, zda je způsobena nerovnováha (v rozporu s požadavkem dobré víry) je třeba ověřit, zda prodávající nebo poskytovatel, který jedná se spotřebitelem poctivě a přiměřeně, mohl rozumně očekávat, že by spotřebitel s předmětnou klauzulí souhlasil v rámci individuálního vyjednávání o obsahu smlouvy. Při hodnocení přiměřenosti podle směrnice Rady 93/13 EHS (bod 16) je nutné vzít v úvahu sílu vyjednávajících pozic stran. Silnější postavení podnikatele by nemělo vést k neodůvodněným výhodám. Nemělo by být zneužíváno.

19. V projednávané věci žalobce prokázal svou aktivní věcnou legitimaci předloženou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] a přílohou ke smlouvě o postoupení pohledávek. Prokázal rovněž, že žalované oznámil postoupení pohledávky dopisem z téhož data. Soud má tak za to, že žalobce náležitě splnil svou oznamovací povinnost vůči žalované o postoupení pohledávky a o tom, že svůj nárok z titulu nezaplacených zápůjček uplatní podáním žaloby u soudu.

20. Žalobce dále prokázal, že jeho právní předchůdce společnost [právnická osoba] uzavřela se žalovanou dvě smlouvy o zápůjčce. První smlouva byla uzavřena [datum] a žalovaná na jejím základě získala jistinu ve výši 26 000 Kč. Druhá smlouva byla uzavřena půl roku poté, tj. [datum]. Žalovaná na základě této smlouvy získala 29 000 Kč. První smlouva měla být zaplacena v 18 měsíčních splátkách. Smlouva v záhlaví odkazuje na smluvní podmínky, které jsou její nedílnou součástí a jsou uvedeny v tomto formuláři. V horní části zadní strany je připojen podpis žalované a datum, kdy je uskutečněn. Smluvní podmínky jsou připojeny k uvedené smlouvě. Nejsou však opatřeny podpisem žalované ani právního předchůdce žalobce. Jedná se tak o samostatnou listinu, která mimo jiné neobsahuje ani vysvětlení, z čeho byl požadovaný poplatek vypočten a jakým způsobem. V části smlouvy samotné je uvedeno, že úrok je stanoven jako pevný ve výši 29 % ročně. Roční procentní sazba nákladů na spotřebitelský úvěr (RPSN) činí 141,81 %, a to v případě smlouvy uzavřené dne [datum]. Ve smlouvě o zápůjčce ze dne [datum] byla stanovena výše RPSN 113,12 %. V ostatním se jednalo o shodný formulář.

21. Z předložených listin vzal soud za zjištěné, že žalovaná převzala od právního předchůdce žalobce půjčku ve výši 26 000 Kč a 29 000 Kč. Dle tvrzení žalobce obsaženého v žalobě byly tyto půjčky poskytnuty žalované po předchozím prověření úvěruschopnosti žalované úvěr splácet. Na podporu tohoto tvrzení předložil soudu zákaznickou kartu – Žádost o spotřebitelský úvěr ze dne [datum] a [datum]. V prvním případě žalovaná žádala o poskytnutí úvěru právního předchůdce žalobce ve výši 20 000 Kč a uvedla, že její pravidelný měsíční příjem je představován částkou 9 753 Kč. Jednalo se o výměru důchodu. Dále uvedla, že má další příjem v domácnosti ve výši 10 500 Kč. Její odhadované měsíční výdaje jsou 5 000 Kč. Žalobce správnost tohoto tvrzení ověřoval dokumentem, a to výměrem důchodu za roku 2018. Ve věci bylo dále prokázáno, že o půl roku později požádala žalovaná opět stejného věřitele o poskytnutí zápůjčky ve výši 20 000 Kč. Uvedla, že její čistý měsíční příjem je 10 563 Kč a jedná se o výplatu důchodu. Dále má příjem v domácnosti ve výši 11 000 Kč. Měsíčně splácí věřiteli 2 500 Kč a další výdaje jsou představovány částkou 3 000 Kč. Na zákaznické kartě bylo uvedeno, že žalovaná nemá zápůjčku u jiné společnosti. Výše jejího příjmu byla prokázána výměrem důchodu za roku 2019. Na základě takto poskytnutých údajů žalobce uzavřel, že žalovaná je schopna splácet zápůjčku a poskytl ji zápůjčku ve výši 26 000 Kč a 29 000 Kč, tj. více než žalovaná žádala.

22. Podle § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je poskytovatel při uzavření smlouvy o úvěru povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databází umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmu a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Poskytne-li spotřebiteli úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věta druhá, je smlouva neplatná.

23. K neplatnosti smlouvy o úvěru podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., ve spojení s ustanovením § 588 věta první občanského zákoníku je soud povinen přihlédnout i bez návrhu, jak vyplývá z judikatury Nejvyššího a Ústavního soudu ČR Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku ze dne 25.7.2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 dovodil, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samotného před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet a zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů, atd. V neposlední řadě chrání pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěr či jiné služby již dříve. Tento přesah do právního postavení širokého okruhu osob, potažmo společnosti jako celku, způsobuje, že chování věřitele, který řádně neprověří úvěruschopnost spotřebitele a úvěr poskytne, je zjevným narušením veřejného pořádku. Tyto závěry aproboval i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26.2.2019, sp. zn. III. ÚS 4129/2018.

24. Ustanovení § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sbírky jsou transformací ustanovení směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES, o smlouvách a spotřebitelském úvěru. Soudní dvůr Evropské unie v rozhodnutí ve věci C -679/18 ze dne 5.3.2012 uvedl, že články 8 a 20 směrnice 2008/48/ES musí být vykládáno v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodit důsledky, které s porušením této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu za podmínky, že sankcí splnit požadavky tohoto článku 23. Články 28 a 23 směrnice musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne a to v přijatelné promlčecí době.

25. Posouzení úvěruschopnosti musí proběhnout před uzavřením každé smlouvy o spotřebitelském úvěru.

26. V projednávané věci bylo z předložených listinných důkazů zjištěno, že před poskytnutím úvěru byl právní předchůdce žalobce srozuměn s tím, že žalovaná pobírá důchod ve shora uvedené výši, tj. okolo 10 000 Kč měsíčně čistého. Tato skutečnost měla být ověřena výměrem důchodu, jak vyplývá z předložených zákaznických karet. V těchto kartách je dále uveden další příjem domácnosti. Ze žádné listiny však nevyplývá, že právní předchůdce žalobce ověřil správnost tohoto údaje a případně z jakých dokumentů. I kdyby soud připustil, že žalovaná mohla mít další příjem domácnosti v uvedené výši, znamenalo by to, že celkový příjem domácnosti byl okolo 20 000 Kč čistého. Přes takový příjem jí právní předchůdce žalobce poskytl zápůjčku ve výši 29 000 Kč a 26 000 Kč. Uplatnil požadavek k zaplacení sjednaného poplatku, který v prvním případě činil 18 873 Kč, a žalovaná tak měla zaplatit celkem 44 887 Kč. Ve druhém případě se jednalo o poplatek ve výši 25 291 Kč a pojistné ve výši 2 322 Kč Celkem měla zaplatit 56 613 Kč. Při poskytování druhé smlouvy o zápůjčce, tj. k datu [datum], muselo být žalobci známo, že žalovaná řádně neplnila závazky ze smlouvy předchozí uzavřené [datum]. Přesto jí poskytl novou půjčku ve výši 29 000 Kč. Již z tohoto chování muselo být zřejmé, že žalovaná není schopna poskytnuté úvěry řádně splácet. Žalobce v žalobě sám uvedl, že na smlouvu ze dne [datum] žalovaná poskytla poslední splátku 13.6.2019, přesto právní předchůdce žalobce uzavřel se žalovanou tohoto data novou smlouvu o zápůjčce, podle které jí poskytl zápůjčku ve výši 29 000 Kč.

27. S ohledem na výše uvedené soud uzavřel, že žalobce nepostupoval v souladu s § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tedy náležitě neposoudil úvěruschopnost žalované jako spotřebitele. Příjmy žalované a uváděné výdaje poukazovaly na to, že žalovaná není v příznivé finanční situaci, aby moha řádně úvěr splácet splátkami ve výši 2 494 Kč měsíčně a 3 146 Kč měsíčně. Žalobce měl v době poskytnutí zápůjčky věrohodnou informaci od žalované pouze o tom, kolik činí její pravidelný měsíční důchod. Žalobce nezohlednil, že žalovaná vynakládá měsíčně potřebnou částku na bydlení, stravování, ošacení. Uvedl, že odhadované měsíční výdaje jsou představovány částkou okolo 5 000 Kč. Žalovaná se zavázala při příjmu v průměru okolo 10 000 Kč splácet přibližně 3 000 Kč měsíčně, tj. asi 30 % ze svého příjmu. Tato skutečnost již vyžaduje zvýšenou pozornost věřitele při posouzení schopnosti dlužníka splácet úvěr. Co se týká výdajů žalované, je nutné připomenout, že nelze u žadatele o úvěr zohlednit jen jím tvrzené výdaje ve výši okolo 5 000 Kč. Taková částka je nevěrohodně nízká i pro bydlení ve vlastním bytě, neboť samotné náklady na případnou opravu a údržbu společných částí domu, spotřebu energií, správu domu obvykle tuto částku převyšují. Nehledě na to, že žalovaná měla platit i náklady na vodné, stočné a spotřebu energií. Pokud tedy žalobkyně chtěla z této částky vycházet, měla trvat na jejím řádném doložení. Ze žádného listinného důkazu předloženého žalobcem nevyplývá, že by takové skutečnosti u žalované zjišťovala a ověřovala.

28. Obezřetný věřitel postupující s odbornou péčí by při absenci jasně doložených nákladů na bydlení nemohl poskytnout úvěr s takovými splátkami, které by ani nebylo možné žadateli srážet při exekuci či při výkonu rozhodnutí srážkami ze mzdy. Je naopak na místě počítat s tím, že dlužníku je nutné ponechat ještě větší díl příjmů.

29. S ohledem na shora uvedené soud uzavřel, že prověření úvěruschopnosti klienta ze strany žalobce neodpovídá kritériím vyplývajícím z ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Takové převzetí údajů poskytnutých ze strany žalované nemůže být považováno za přiměřené zohlednění životních nákladů spotřebitele. Soud tedy uzavřel, že právní předchůdce žalobce poskytl žalované úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věta druhá zákona č. 257/2016 Sb., neboť z dostupných podkladů jednoznačně vyplývali důvodné pochybnosti o tom, že žalovaná bude schopna pravidelně a bez výraznějších potíží hradit splátky úvěru sjednané ve smlouvě. S ohledem na uvedené jsou předmětné smlouvy podle § 87 odst. 1 věta první zákona č. 257/2016 Sb. neplatné.

30. Žalovaná je povinna podle § 87 odst. 1 věta třetí zákona č. 257/2016 Sb. vrátit jistinu úvěru. V prvním případě byl žalované poskytnut úvěr ve výši 26 000 Kč. Na tento úvěr zaplatila 22 500 Kč. Zbývá jí tak doplatit dluh ve výši 3 500 Kč (tj. 26 000 Kč – 22 500 Kč) se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 19.12.2020 do zaplacení a kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 503,40 Kč (tj. 10 % ročně z částky 3 500 Kč od 13.7.2019 do 18.12.2020). Ve zbývajícím rozsahu soud nárok žalobce z titulu smlouvy o zápůjčce uzavřené dne [datum] zamítl tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku shora (výrok II. písmeno a)).

31. Ve druhém případě bylo prokázáno, že žalovaná získala úvěr ve výši 29 000 Kč a zaplatila ve prospěch věřitele 6 300 Kč. Zbývá jí tak povinnost doplatit zbytek jistiny ve výši 22 700 Kč (tj. 29 000 Kč – 6 300 Kč) se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 16.9.2019 do 18.12.2020 v kapitalizované výši 2 860,80 Kč, běžící úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z dlužné jistiny 22 700 Kč od 19.12.2020 do zaplacení. Ve zbývajícím rozsahu soud rovněž nárok žalobce z titulu smlouvy o zápůjčce uzavřené dne [datum] zamítl tak, jak je uvedeno ve výroku II. písmeno b) tohoto rozsudku.

32. Úrok z prodlení byl ve prospěch žalobce přiznán podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. § 2. Žalovaná je povinna zaplatit ve prospěch žalobce dlužnou částku uvedenou ve výroku I. tohoto rozsudku ve lhůtě do 3 dnů od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 o.s.ř.

33. Výrok o náhradě nákladů řízení soud učinil podle § 142 odst. 1 o.s.ř. a žádnému z nich nepřiznal právo na jejich náhradu, neboť převážný úspěch ve věci spočívá na straně žalované, které náklady nevznikly.

34. Vzhledem k tomu, že soud ve věci nevyhověl nároku žalobce vydáním platebního rozkazu, byla mu uložena povinnost doplatit České republice na účet Okresního soudu v Ústí nad Orlicí soudní poplatek ve výši 689 Kč podle zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, sazebník poplatků, položka 2 odst. 2 a položka 1 odst. 1 písmeno b). Žalobce současně s podanou žalobou zaplatil soudní poplatek ve výši 2 759 Kč, tj. ve výši 4 % ze žalované částky. Soud nevydal platební rozkaz a pokračoval v řízení. Doměřil žalobci poplatek ve výši 5 % ze žalované částky, tj. do výše 3 448 Kč. Ve výši rozdílu žalobce doplatí soudní poplatek, tj. 689 Kč, na účet Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ve lhůtě do 3 dnů od právní moci rozsudku podle § 7 odst. 1 zákona o soudních poplatcích.