6 C 50/2020

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Orlicí rozhodl samosoudkyní Mgr Stanislavou Kubištovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem právnická osoba jméno příjmení číslo anonymizováno , příjmení jméno , země zastoupený advokátem titul . jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa žalované o zaplacení 5 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinen zaplatit žalobci částku 3 829,02 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 3 829,02 Kč od 2.7.2015 do 31.12.2015 ve výši 7,05%, zákonný úrok z prodlení z částky 3 829,02 Kč od 1.1.2016 do 30.6.2016 ve výši 7,05%, zákonný úrok z prodlení z částky 3 829,02 Kč od 1.7.2016 do 31.12.2016 ve výši 7,05%, zákonný úrok z prodlení z částky 3 829,02 Kč od 1.1.2017 do 30.6.2017 ve výši 7,05%, zákonný úrok z prodlení z částky 3 829,02 Kč od 1.7.2017 do 31.12.2017 ve výši 7,05%, zákonný úrok z prodlení z částky 3 829,02 Kč od 1.1.2018 do 30.6.2018 ve výši 7,50%, zákonný úrok z prodlení z částky 3 829,02 Kč od 1.7.2018 do 31.12.2018 ve výši 8,00%, zákonný úrok z prodlení z částky 3 829,02 Kč od 1.1.2019 do 30.6.2019 ve výši 8,75%, zákonný úrok z prodlení z částky 3 829,02 Kč od 1.7.2019 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se ohledně povinnosti žalované zaplatit žalobci 1 170,98 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 1 170,98 Kč od 2.7.2015 do 31.12.2015 ve výši 7,05%, zákonný úrok z prodlení z částky 1 170,98 Kč od 1.1.2016 do 30.6.2016 ve výši 7,05%, zákonný úrok z prodlení z částky 1 170,98 Kč od 1.7.2016 do 31.12.2016 ve výši 7,05%, zákonný úrok z prodlení z částky 1 170,98 Kč od 1.1.2017 do 30.6.2017 ve výši 7,05%, zákonný úrok z prodlení z částky 1 170,98 Kč od 1.7.2017 do 31.12.2017 ve výši 7,05%, zákonný úrok z prodlení z částky 1 170,98 Kč od 1.1.2018 do 30.6.2018 ve výši 7,50%, zákonný úrok z prodlení z částky 1 170,98 Kč od 1.7.2018 do 31.12.2018 ve výši 8,00%, zákonný úrok z prodlení z částky 1 170,98 Kč od 1.1.2019 do 30.6.2019 ve výši 8,75%, zákonný úrok z prodlení z částky 1 170,98 Kč od 1.7.2019 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, a kapitalizovaný úrok ve výši 2 029,02 Kč, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalované zaplacení 5 000 Kč s příslušenstvím z titulu nesplaceného úvěru, který byl žalované poskytnut právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba] na základě smlouvy o půjčce ze dne 14.8.2008, [číslo].

2. Žalobce uvedl, že právní předchůdce žalobce poskytl žalované úvěr ve výši 5 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit věřiteli půjčku ve výši 5 000 Kč a souhrnný poplatek ve výši 3 200 Kč, celkem 8 200 Kč, v hotovosti ve 40 pravidelných týdenních splátkách po 200 Kč. Žalovaná své závazky řádně a včas neplnila. Z toho důvodu došlo k zesplatnění smlouvy o půjčce. Smlouva zanikla uplynutím doby, na kterou byla sjednána, tedy po uplynutí 40 týdnů od data podpisu, to je 21.5.2009. Žalobce od právního předchůdce neobdržel informace o datech a výši jednotlivých úhrad žalované na dluh, pouze o tom, že celkově uhradila 1 170,98 Kč.

3. Aktivní legitimaci k vymáhání uplatněného nároku žalobce prokázal smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19.6.2015, podle které došlo s účinností ke dni 1.7.2015 k postoupení pohledávky původního věřitele, to je [právnická osoba], na [právnická osoba] [anonymizováno]. Tato skutečnost byla žalované oznámena dopisem ze dne 25.6.2015. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24.8.2018 došlo k postoupení předmětné pohledávky ze [právnická osoba] [anonymizováno]. na žalobce. Smlouva nabyla platnosti a účinnosti k datu 24.8.2018 O této skutečnosti byla žalovaná vyrozuměna dopisem ze dne 14.9.2018.

4. Vzhledem k tomu, že žalovaná měla zaplatit na uvedenou půjčku celkem 8 200 Kč a zaplatila 1 170,98 Kč, zbývá jí k doplacení částka uplatněná žalobou, to je 5 000 Kč jako jistina, souhrnný poplatek (kapitalizovaný úrok) ve výši 2 029,02 Kč a úroky z prodlení v zákonem stanovené výši z nesplacené jistiny.

5. Usnesením ze dne 22. února 2021, číslo jednací 6 C 50/2020-29 a číslo jednací 6 C 50/2020-30 soud vyzval žalovanou, aby se ve lhůtě 14 dnů od doručení usnesení písemně vyjádřila k připojené žalobě a v téže lhůtě soudu sdělila, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Žalovaná byla poučena o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí.

6. S ohledem na nečinnost žalované a s přihlédnutím k tomu, že žalobce souhlasil s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání, soud tak učinil podle § 115a) občanského soudního řádu. Při rozhodování vycházel z obsahu spisu a předložených listinných důkazů.

7. Žalobce svá tvrzení obsažená v žalobě prokázal předloženými listinnými důkazy, zejména smlouvou o půjčce ze dne 14.8.2008, smlouvou o postoupení pohledávky a oznámením o postoupení pohledávky.

8. Ze smlouvy o půjčce ze dne 14.8.2008 bylo zjištěno, že se jednalo o formulářovou smlouvu, kde byly vepsány údaje týkající se dlužníka – žalované, dále údaj o tom, v jaké výši a s jakými poplatky je půjčka žalované poskytnuta. V daném případě stvrdila žalovaná podpisem, že převzala od žalobce částku 5 000 Kč a zavázala se vrátit jí žalobci včetně souhrnného poplatku ve výši 3 200 Kč, to vše v pravidelných týdenních splátkách po 205 Kč. Podrobnější údaje ke smlouvě byly obsahem smluvních podmínek smlouvy o půjčce, na které smlouva odkazuje. Smluvní podmínky smlouvy o půjčce jsou samostatnou listinou, která není opatřena podpisem žalované.

9. S ohledem na datum uzavření smlouvy o půjčce soud posoudil věc podle zákona číslo 40/1964 Sbírky, občanský zákoník, ve znění platném do 31.12.2013, a s přihlédnutím k tomu, že se jednalo o spotřebitelský úvěr také podle zákona číslo 321/2001 Sbírky, o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru ve znění platném k datu uzavření smlouvy.

10. S ohledem na citovanou zákonnou úpravu soud uzavřel, že smlouva o půjčce nebyla mezi účastníky platně sjednána, neboť nesplňuje náležitosti uvedené v § 4 zákona číslo 321/2001 Sbírky.

11. Podle § 657 občanského zákoníku číslo 40/1964 Sbírky přenechává smlouvou o půjčce věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit mu po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.

12. Podle § 52 odst. 1 zákona číslo 40/1964 Sbírky, občanského zákoníku, ve znění platném a účinném do 31.12.2013, spotřebitelskými smlouvami jsou smlouvy kupní, smlouvy o dílo, případně jiné smlouvy, pokud smluvními stranami jsou na jedné straně spotřebitel a na druhé dodavatel.

13. Podle § 55 odstavec 1 občanského zákoníku smluvní ujednání spotřebitelských smluv se nemohou odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele. Spotřebitel se zejména nemůže vzdát práv, které mu zákon poskytuje nebo jinak zhoršit své smluvní postavení. Podle odstavce 2 ujednání ve spotřebitelských smlouvách podle § 56 jsou neplatná.

14. Podle § 56 odstavec 1 občanského zákoníku spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran.

15. V této souvislosti je nutné poukázat na nález Ústavního soudu ČR ze dne 11.11.2013, spisové značky I. ÚS 3512/11, podle kterého v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (listiny, na něž spotřebitel připojuje svůj podpis). V pozitivním právu se ochrana spotřebitele promítá například do podoby vyšší informační povinnosti dodavatele, do práva spotřebitele odstoupit od smlouvy, do podoby zákazu u některých ujednání o spotřebitelských smlouvách či do podoby příkazu v pochybnostech o významu spotřebitelských smluv vykládat je pro spotřebitele co nejpříznivěji (§ 51 a následujících občanského zákoníku číslo 40/1964 Sb., ve znění platném do 31.12.2013). Princip autonomie a vůle a princip rovnosti je doplňován a korigován principem ekvity či spravedlnosti. Zcela jasně je to patrné z ustanovení § 56 odstavec 1 občanského zákoníku, kde je uvedeno, že spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. V tomto ustanovení je uvedeno, že smluvní podmínka, která nebyla individuálně sjednána, je považována za nepřiměřenou, jestliže v rozporu s požadavkem přiměřenosti způsobuje významnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran, které vyplývají z dané smlouvy v neprospěch spotřebitele.

16. S ohledem na shora uvedené a s přihlédnutím k tvrzením žalobce soud nemá pochybnosti o tom, že žalovaná převzala od právního předchůdce žalobce částku 5 000 Kč a že skutečně zaplatila v jeho prospěch částku 1 170,98 Kč.

17. Pro vyhodnocení nároku žalobce na zaplacení částky uplatněné žalobou je však nutné zabývat se platností uzavřené smlouvy o půjčce a to s přihlédnutím ke shora citovaným ustanovením zákona o sjednávání spotřebitelského úvěru a občanského zákoníku ve znění platném do 31.12.2013.

18. Soud se zabýval přípustností požadavku žalobce na zaplacení sjednaného poplatku ve výši 3 200 Kč, a to s ohledem na ustanovení § 56 odstavec 3 písmeno g) občanského zákoníku, podle kterého platí, že nepřípustná jsou zejména smluvní ujednání, která zavazují spotřebitele k plnění podmínek, s nimiž se neměl možnost seznámit před uzavřením smlouvy, a podle ustanovení § 55 odstavec 2 jsou ujednání ve spotřebitelských smlouvách podle § 56 neplatná.

19. Jak již bylo shora uvedeno, předmětná smlouva o půjčce byla žalovanou řádně podepsána. Žalovaná tedy v době podpisu věděla, že celková dlužná částka bude činit 8 200 Kč. Ze smlouvy samotné však nelze dovodit, jakým způsobem věřitel, to je právní předchůdce žalobce, stanovil výši jednotlivých položek poplatku, zejména úroku z půjčených peněz. Tato smlouva tedy v rozporu s ustanovením § 4 zákona číslo 321/2001 Sbírky neobsahuje informace, které musí obsahovat zejména stanovení roční procentní sazby na náklady na spotřebitelský úvěr, a to způsobem uvedeným v příloze k tomuto zákonu, tj. stanovení jednotlivých plateb podle § 2 písmeno a) téhož zákona. Ujednání o povinnosti zaplatit poplatek ve výši 3 200 Kč je neplatné, neboť ze smlouvy samotné nelze dovodit, z čeho se takový souhrnný poplatek skládá.

20. V projednávané věci také nelze přehlédnout, že informace ve smlouvě je třeba uvést jasným, výstižným a zřetelným způsobem tak, aby byl naplněn požadavek na srozumitelnost a určitost právního jednání. Takový požadavek má rovněž zajistit dostatečnou čitelnost, přehlednost a logické uspořádání textu tak, aby se v něm průměrný spotřebitel bez potíží orientoval. Smlouva rovněž neobsahuje žádné informace o možnosti odstoupení od smlouvy. Chybějící podstatné náležitosti smlouvy nelze dohledávat ve smluvních podmínkách smlouvy o půjčce, na něž smlouva odkazuje. V této souvislosti lze opakovaně připomenout nález Ústavního soudu České republiky I. ÚS 3512/11 ze dne 11. listopadu 2013, v němž Ústavní soud uzavřel, že obchodní podmínky ve spotřebitelských smlouvách mají sloužit především k tomu, aby nebylo nezbytné do každé smlouvy předepisovat ujednání technického a vysvětlujícího charakteru. Naopak nesmějí sloužit k tomu, aby do nich často v nepřehledné, složitě formulované a malým písmem psané formě skryl dodavatel ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná a o kterých předpokládá, že pozornosti spotřebitele nejspíše uniknou. Pokud i tak učiní, nepočítá si v právním vztahu poctivě a takovému jednání nelze přiznat právní ochranu.

21. S ohledem na shora uvedené, zejména s přihlédnutím k neplatnosti ujednání o povinnosti žalované zaplatit souhrnný poplatek ve výši 3 200 Kč, soud uzavřel, že v této části je smlouva neplatná a to podle § 55 odstavec 2 ve spojení s § 56 odstavec 1 občanského zákoníku. Žalobci tak pohledávka na zaplacení uvedeného poplatku nevznikla. Jediným plněním, kterého by se mohlo žalobci jako věřiteli dostat, je plnění splátky jistiny s úrokem ve výši diskontní sazby České národní banky platné v době uzavření smlouvy. Ve věci však bylo zjištěno, že žalovaná skutečně získala od právního předchůdce žalobce částku 5 000 Kč. Na uvedený dluh zaplatila 1 170,98 Kč. Na jistinu tak zbývá doplatit 3 829,02 Kč. Soud dále přiznal právo na zaplacení úroku z prodlení v zákonem stanovené výši z dlužné jistiny podle § 517 odstavec 2 a nařízení vlády číslo 142/1994 Sbí, ve znění platném k datu prodlení žalované se zaplacením peněžitého dluhu. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl (výrok II.)

22. Výrok o náhradě nákladů řízení soud učinil podle § 142 odstavec 2 občanského soudního řádu a žádnému z účastníků nepřiznal právo na jejich náhradu, když žalobce měl ve věci úspěch pouze částečný. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl.