6 C 50/2021

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Orlicí rozhodl samosoudkyní Mgr Stanislavou Kubištovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa , obec a číslo - část obce zastoupený advokátem titul titul . jméno příjmení , titul za jménem sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa žalované o zaplacení 14 026 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se ohledně povinnosti žalované zaplatit žalobci 14 026 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 8 969,75 Kč od 19.11.2020 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 232,44 Kč, úrok ve výši 28 % ročně z částky 8 969,75 Kč od 19.11.2020 do zaplacení a kapitalizovaný úrok ve výši 7 412,38 Kč, zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalobce je povinen doplatit České republice na účet Okresního soudu v Ústí nad Orlicí soudní poplatek ve výši 200 Kč ve lhůtě do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalované zaplacení 14 026 Kč s příslušenstvím ve výši zákonného a smluveného úroku z prodlení včetně náhrady nákladů řízení. Uvedl, že se jedná o pohledávku, která vznikla součtem dluhů z důvodu řádného neplnění podmínek, ke kterým se žalovaná zavázala podpisem smlouvy o zápůjčce ze dne 14.12.2016 evidovanou pod [číslo]. Označená smlouva byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobce, tj. společnost [právnická osoba] se sídlem [část Prahy] žalovanou. [právnická osoba] postoupila pohledávku za žalovanou z titulu označených smluv na žalobce smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20.1.2020. Tato skutečnost byla oznámena žalované dopisem z téhož data.

2. Žalobce odůvodnil žalobní nárok tím, že smlouva o úvěru ze dne 14.12.2016, [číslo] byla podepsána poté, kdy právní předchůdce žalobce řádně prověřil schopnost žalované úvěr splácet. Na základě uzavřené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalované peněžité prostředky ve výši 22 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. Tuto skutečnost žalovaná stvrdila svým podpisem. Žalovaná se současně zavázala zaplatit právnímu předchůdci jistinu ve výši 22 000 Kč a dále úrok za půjčené peněžní prostředky ve výši 18 776 Kč, tj. úroková sazba ve výši 28 % ročně sjednaný na straně 2 smlouvy o zápůjčce, odměnu za administrativní činnost ve výši 9 819 Kč a odměnu za zpracování a doručení ve výši 5 164 Kč Celkem se tak zavázala vrátit žalobci 40 776 Kč, a to vše v 60 týdenních splátkách po 680 Kč, když poslední splátka byla stanovena na 7.2.2018. Žalobce dále uvedl, že poslední platba byla zaplacena ze strany žalované 6.4.2018. Žalovaná na předmětnou pohledávku zaplatila celkem 25 350 Kč.

3. Vzhledem k tomu, že měla celkovou dlužnou částku zaplatit do 7.2.2018 a žalovaná tak neučinila, ocitla se ode dne následujícího po splatnosti poslední splátky v prodlení se všemi sjednanými a neuhrazenými splátkami. Právní předchůdce žalobce mohl proto od tohoto dne požadovat uhrazení celé zbývající dlužné částky. V tomto případě se úročí neuhrazená jistina ve výši 8 969,75 Kč od 8.2.2018 až do zaplacení, dále úrokem ve výši 28 % ročně sjednaného na straně 2 smlouvy o zápůjčce. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu žaloby žalovaná na předmětnou pohledávku žalobce uhradila 1 000 Kč.

4. S ohledem na uvedené žalobce požaduje zaplacení 17 240 Kč, tj. dlužná jistina ve výši 8 969,75 Kč a dlužný poplatek ve výši 5 056,25 Kč. Dále uplatnil právo na zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 7 412,38 Kč (jedná se o úrok 28 % ročně z dlužné jistiny 8 969,75 Kč od 8.2.2018 do postoupení pohledávky, tj. do 20.1.2020), dále právo na zaplacení kapitalizovaných zákonných úrok z prodlení ve výši 2 232,44 Kč, tj. zákonný úrok z prodlení od 21.1.2020 – tj. od marného uplynutí týdenní lhůty běžící od splatnosti poslední sjednané splátky až do postoupení pohledávky, tj. do 18.11.2020, a dále zaplacení úroku ve výši 28 % ročně z dlužné jistiny od 19.11.2020 do zaplacení a úroku z prodlení v zákonné výši 8,50 % ročně z dlužné jistiny od 19.11.2020 do zaplacení.

5. Usnesením ze dne 3. února 2020, č. j. 6 C 50/2021-8 a č. j. 6 C 50/2021-9 soud vyzval žalovanou, aby se ve lhůtě 14 dnů od doručení usnesení písemně vyjádřila k podané žalobě a v téže lhůtě soudu sdělila, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. S ohledem na nečinnost žalované a s přihlédnutím k tomu, že žalobce souhlasil s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání, soud tak činil podle § 115a) o.s.ř.. Soud při rozhodování vycházel z obsahu spisu a předložených listinných důkazů (§ 104 odst. 1. o.s.ř.).

6. Pro právní hodnocení věci je nutné s ohledem na datum uzavření smlouvy použít zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen obč. z.) a s přihlédnutím k tomu, že se jednalo o spotřebitelský úvěr, také zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a to ve znění platném k datu uzavření smlouvy, když s ohledem na povahu žalované jako klienta právního předchůdce žalobce lze dospět k závěru, že se jednalo o spotřebitelský úvěr, kde na straně věřitele vystupuje společnost, jejíž činnost spočívá v poskytnutí zápůjčky, a na straně druhé dlužník - fyzická osoba. Pro posouzení platnosti ujednání takových smluv je nutné použít ustanovení o závazcích ze smluv uzavíraných se spotřebitelem podle § 1810 a následujících občanského zákoníku.

7. Podle § 2390 obč. z. přenechává smlouvou o zápůjčce zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu. Podle § 2392 odst. 1 lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky.

8. Podle § 1813 obč. z. má se za to, že zakázána jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinnosti stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

9. Podle § 1815 obč. z. k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

10. V ustanovení § 1813 a následujících je provedena směrnice rady č. 93/13/EHS ze dne 15.4.1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Ujednání spotřebitelských smluv musejí být posuzována i z hlediska jejich přiměřenosti tak, jak je uvedeno shora. Smyslem těchto ustanovení je ochrana spotřebitelů proti zneužívání moci podnikateli především v případě jednostranných formulovaných typových smluv a proti nepřiměřenému omezení práv spotřebitelů. Důraz je kladen na transparentnost jednání spotřebitele jako předpokladu svobodného rozhodnutí spotřebitele. Cílem není dosažení rovného postavení stran v právech a povinnostech, předpokladem je pouze výrazná nerovnost v právech a povinnostech navíc pouze ve spojení s porušením požadavku přiměřenosti.

11. Z § 1813 vyplývá, že při zkoumání významné nerovnováhy jde o zkoumání ekvivalence plnění, zda zde neexistuje druhý (zde významný) nepoměr vzájemného plnění (§ 1796 a § 1793 občanského zákoníku), zda plnění, které spotřebitel získává od podnikatele, odpovídá z hlediska své hodnoty plnění, která za ně podnikatel poskytuje. Relevantní při zkoumání přiměřenosti ujednání je pouze výrazná nerovnováha, tzv. taková, která zhoršuje právní postavení spotřebitele.

12. Soudní dvůr EU dovozuje, že při zkoumání, zda je způsobena nerovnováha (v rozporu s požadavkem dobré víry) je třeba ověřit, zda prodávající nebo poskytovatel, který jedná se spotřebitelem poctivě a přiměřeně, mohl rozumně očekávat, že by spotřebitel s předmětnou klauzulí souhlasil v rámci individuálního vyjednávání o obsahu smlouvy. Při hodnocení přiměřenosti podle směrnice Rady 93/13/ (bod 16) je nutné vzít v úvahu sílu vyjednávajících pozic stran. Silnější postavení podnikatele by nemělo vést k neodůvodněným výhodám. Nemělo by být zneužíváno.

13. V projednávané věci žalobce prokázal svou aktivní věcnou legitimaci předloženou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20.1.2020 a přílohou ke smlouvě o postoupení pohledávek. Prokázal rovněž, že žalované oznámil postoupení pohledávky dopisem ze dne 20.1.2020. Soud má tak za to, že žalobce náležitě splnil svou oznamovací povinnost vůči žalované o postoupení pohledávky a o tom, že svůj nárok z titulu nezaplacené půjčky uplatní podáním žaloby u soudu.

14. S ohledem na ustanovení § 1814 písm. f) obč. z. se soud zabýval přípustností sjednaného poplatku ze smlouvy, když zvláště se zakazují ujednání, která zavazují spotřebitele neodvolatelně k plnění za podmínek, s nimiž neměl možnost seznámit se před uzavřením smlouvy.

15. Jak již bylo shora uvedeno, pro vyhodnocení nároku žalobce na zaplacení pohledávky z titulu smlouvy uzavřené dne 14.12.2016, č. 649765193 je nutné použít shora citovaná ustanovení občanského zákoníku č. 89/2013 Sb., v platném znění, a dále příslušná ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném k datu uzavření smlouvy, tj. k datu 14.2.2016.

16. V případě této smlouvy soud zjistil, že se jedná o formulářovou smlouvu, kde údaje o dlužníkovi – žalované jsou vepsány rukou do předem připraveného formuláře. Smlouva byla opatřena podpisem žalované. Svým podpisem žalovaná stvrdila převzetí finanční částky od právního předchůdce žalobce ve výši 22 000 Kč. Zavázala se vrátit je zpět žalobci spolu s poplatkem za administrativní činnost ve výši 9 819 Kč, sjednaným poplatkem za zpracování a doručení ve výši 5 164 Kč a úrokem ve výši 3 793 Kč. Celkovou sumu 40 776 Kč se zavázala vrátit v 60 týdenních hotovostních splátkách po 680 Kč. Ze smlouvy samotné bylo zjištěno, že požadovaný úrok je uplatněn pevnou částkou 3 793 Kč a odpovídá sazbě 28 % ročně.

17. V případě smlouvy o půjčce ze dne 14.12.2016 soud dospěl k závěru, že ujednání o poplatku požadovaném k zaplacení ze strany žalované je nepřiměřené, zakládající významnou nerovnováhu v neprospěch spotřebitele. Pro hodnocení jednotlivých ujednání takové smlouvy je nutné vycházet z ustanovení § 1813 a § 1815 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. V souzené věci je ujednání o výši úroku a požadovaných poplatcích sjednáno ve smlouvě, která byla připravena jako formulář ze strany žalobce. Takové ujednání není shledáno jako individuální, když žalovaná (spotřebitel) neměla reálnou možnost ovlivnit obsah tohoto ujednání (ustanovení § 1813 a následujících je provedena směrnice Rady č. 93/13/EHS ze dne 15.4.1993, o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách). Ujednání spotřebitelských smluv musí být posuzována i z hlediska jejich přiměřenosti tak, jak je uvedeno shora. Smyslem těchto ustanovení je ochrana spotřebitelů proti zneužívání moci podnikateli především v případě jednostranných formulovaných typových smluv a proti nepřiměřenému omezení práv spotřebitelů. Důraz je kladen na transparentnost jednání spotřebitele jako předpokladu svobodného rozhodnutí spotřebitele. Cílem není dosažení rovného postavení v právech a povinnostech, předpokladem je pouze výrazná nerovnost v právech a povinnostech, navíc pouze ve spojení s požadavkem přiměřenosti.

18. V souzené věci soud dospěl k závěru, že ujednání o požadovaných úrocích a poplatcích nebylo individuálně sjednáno, když žalovaná neměla reálnou možnost ovlivnit obsah těchto ujednání. To však ještě neznamená, že takové ujednání musí být vždy v rozporu s požadavkem přiměřenosti. V dané věci však výše úroků znamená značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran v neprospěch spotřebitele, neboť je nepřiměřená, převyšující obvyklou hranici úrokové sazby. Za obvyklou hranici úrokové sazby, kterou by věřitel mohl v takovém případě požadovat, soud považuje 20 % ročně. Taková skutečnost je soudu zřejmá z jeho úřední činnosti.

19. V daném věci je nepochybné, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o půjčce dne 14.12.2016. Žalovaná převzala od žalobce částku 22 000 Kč. Ujednání o úrocích je oddělitelnou částí takové smlouvy. I když soud dospěl k závěru, že takové ujednání je nepřiměřené a neplatné, neznamená to, že žalobce nemá právo na žádný úrok za poskytnutí peněžních prostředků, neboť smlouva o úvěru v ustanovení § 2395 o. z. stanoví, že žalovaný se ve smlouvě zavazuje vrátit poskytnuté peněžní prostředky a zaplatit také úroky. Pokud pak sjednané úroky byly neplatné pro rozpor s dobrými mravy, nastupuje ustanovení úroku dle ustanovení § 1802 o. z., dle něhož nebyly-li úroky sjednány, platí se úroky ve výši stanovené právním předpisem, což stanoveno není, a nejsou-li takto úroky stanovena, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy.

20. S ohledem na shora uvedené soud dospěl k závěru, že by byl důvodný požadavek žalobce na zaplacení úroku z úvěru ve výši maximálně 20 %. Ve věci však nelze přehlédnout, že žalovaná z titulu této smlouvy zaplatila ve prospěch žalobce 26 350 Kč. Pokud si půjčila 22 000 Kč a a zaplatila 26 350 Kč, lze uzavřít, že poskytnutou platbou žalovaná pokryla i běžně požadované úroky z poskytovaných úvěrů i úrok sjednaný. Úrok za nezajištěný úvěr, který je bankami obvykle požadován, činí 15- 20 %. Tomuto rozpětí tedy odpovídá i přeplatek, který zaplatila žalovaná ve prospěch právního předchůdce žalobce.

21. S ohledem na shora uvedené soud žalobu v celém rozsahu jako nedůvodnou zamítl, neboť nelze přisvědčit ani nároku žalobce na zaplacení úroku z prodlení v zákonem stanovené výši. Žalovaná poslední platbu zaplatila dle tvrzení obsaženého v žalobě dne 6.4.2018. Nelze tak přisvědčit nároku žalobce a jeho tvrzení o tom, že se ocitla v prodlení se zaplacením peněžitého dluhu.

22. Výrok o náhradě nákladů řízení soud učinil podle § 142 odst. 2 o.s.ř. a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, když žalobce ve věci úspěch neměl a žalované žádné náklady v souvislosti s tímto řízením nevznikly.

23. Soud dále uložil žalobci doplatit soudní poplatek částkou 200 Kč podle zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, sazebník poplatků, položka 2 odst. 2. a položka 1. písm. b), neboť soud ve věci nevydal platební rozkaz a pokračoval v řízení. Lhůta k jeho zaplacení byla stanovena podle § 7 citovaného zákona.