6 C 56/2021

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Orlicí rozhodl samosoudkyní Mgr Stanislavou Kubištovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupený advokátem titul . jméno příjmení sídlem adresa žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného pro doručení na adrese adresa žalovaného o zaplacení 176 879,92 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 57 174 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 4.12.2020 do zaplacení, náklady za upomínání ve výši 800 Kč a smluvní pokutu ve výši 24 669,04 Kč, to vše v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 000 Kč, splatných vždy do každého 20. dne příslušného kalendářního měsíce, počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku, pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se ohledně povinnosti žalovaného zaplatit žalobci 94 236,88 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 17 633,11 Kč od 4.12.2020 do zaplacení a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 61 390 Kč od 4.12.2020 do zaplacení zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobce je povinen doplatit České republice na účet Okresního soudu v Ústí nad Orlicí soudní poplatek ve výši 1 768 Kč ve lhůtě do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalovaném zaplacení 176 879,92 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že mezi účastníky sporu byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru [číslo]. Podpisem smlouvy se žalobce jako věřitel zavázal poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 50 000 Kč Smlouva byla sjednána elektronicky. Žalovaný bez výjimek souhlasil s veškerými smluvními náležitostmi založenými touto smlouvou. Úvěr byl v jeho prospěch vyplacen v souladu s ujednáním článku IV. odst. 4.3 smlouvy o úvěru. Úvěr byl sjednán na dobu určitou v délce 72 měsíců, přičemž celková částka splatná žalovaným byla dohodnuta ve výši 92 603 Kč (50 000 Kč jistina a 42 603 Kč sjednané úroky). Splátka měla být představována částkou 1 286 Kč měsíčně vždy k 15. dni každého kalendářního měsíce. Zápůjční úroková sazba byla uplatněna jako roční ve výši 23 % a RPSN v daném případě činilo 38,69 % (článek IV. smlouvy o úvěru).

2. Žalobce v žalobě dále uvedl, že si strany úvěrové smlouvy sjednaly doplňkovou službu, a to konkrétně doplňkovou inkasní službu a doplňkovou službu„ [anonymizováno]“. V rámci sjednaných podmínek inkasní služby si smluvní strany sjednaly nároky, které může žalobce jako věřitel uplatňovat po žalovaném za situace, kdy se úvěr sjednaný ve smlouvě o spotřebitelském úvěru stane splatný. Doplňková služba„ [anonymizováno]“ zahrnovala možnost odkladu tří splátek úvěru ročně vždy o jeden kalendářní měsíc po řádném termínu splatnosti, případně možnost přerušení splácení na dobu až 9 měsíců v případě nezaviněného úrazu, onemocnění nebo hospitalizace, event. v případě nezaviněné ztráty zaměstnání.

3. Dle tvrzení žalobce se žalovaný ocitl v prodlení se splátkou splatnou dne [datum], když nezaplatil splátku v celkové výši 2 163 Kč. Tato splátka zahrnovala splátku úvěru, splátku za výkon inkasní služby ve výši 206 Kč měsíčně a splátku za výkon doplňkové služby„ [anonymizováno]“ ve výši 671 Kč měsíčně. V důsledku porušení této povinnosti zaslal žalobce žalovanému první písemnou upomínku dne [datum] a za její zaslání uplatnil nárok na zaplacení ve výši 300 Kč podle článku V. odst. 5.4 smlouvy o úvěru. Druhou písemnou upomínku zaslal žalobce žalovanému [datum] a vyzval žalovaného k úhradě dlužné splátky a nákladů za zaslání upomínky ze dne [datum]. Současně jej vyzval k úhradě sankce za zaslání druhé upomínky částkou 500 Kč. Druhou upomínkou byl žalovaný současně vyrozuměn o tom, že pokud nesplní své splatné závazky, dojde k zesplatnění celého úvěru a k uplatnění nároku na zaplacení smluvní pokuty. Žalovaný na výzvy nereagoval. Žalobce proto přistoupil k zesplatnění úvěru podle článku V. bod 5.5 smlouvy o úvěru a vyzval žalovaného k okamžitému zaplacení částky 176 992,75 Kč. Jednalo se o úhradu zbylé části jistiny ve výši 49 338,07 Kč, zbylá část úroku ve výši 40 692,81 Kč, zbylá část inkasní služby ve výši 14 420 Kč a zbylá část doplňkové služby v celkové výši 46 970 Kč (tj. Podpora – odklad ve výši 10 570 Kč, Podpora – nemoc 18 200 Kč, Podpora – práce 18 200 Kč), dále náklady na upomínkování ve výši 800 Kč, smluvní pokuta za prodlení úvěru 94,78 Kč, smluvní úroky za prodlení inkasní služby 8,24 Kč a smluvní pokuta ve výši 24 669,04 Kč.

4. Žalobce v žalobě dále uvedl, že oproti částce vymezené v předžalobní upomínce, tj. ve výši 176 992,75 Kč, uplatňuje předmětnou žalobou k zaplacení částku 176 879,92 Kč, když nenárokuje vyčíslenou pokutu za prodlení s úhradou splátky úvěru (94,78 Kč) a vyčíslený úrok za prodlení s úhradou splátky inkasní služby (8,24 Kč) a zohledňuje platbu žalovaného ve výši 10 Kč. Žalobou tak uplatnil zaplacení zákonných úroků z prodlení z částky 74 807,11 Kč zahrnující zbylou část jistiny, tj. 49 338,07 Kč, náklady na upomínky ve výši 800 Kč a smluvní pokutu ve výši 24 669,04 Kč od [datum] do zaplacení. Dále uplatnil požadavek na zaplacení smluvního úroku z prodlení ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky 61 390 Kč, která zahrnuje dlužnou částku 14 420 Kč jako zbylou část inkasní služby a dlužnou částku 46 970 Kč jako zbylou část doplňkové služby„ [anonymizováno]“.

5. Žalovaný se k podané žalobě vyjádřil. Nesporoval tvrzení žalobce o způsobu uzavření předmětné úvěrové smlouvy. Je si vědom toho, že porušil úvěrovou smlouvu, když nezaplatil danou splátku řádně a včas. Nárok uplatněný v žalobě uznal. Uvedl, že je připraven dluh zaplatit ve splátkách po 2 000 Kč měsíčně.

6. S ohledem na vyjádření žalovaného navrhl žalobce vydání rozsudku pro uznání, kterým soud žalobě v celém rozsahu vyhoví. Za tím účelem souhlasil s rozhodnutím bez nařízení jednání. Souhlasil s úhradou dluhu ze strany žalovaného v pravidelných měsíčních splátkách po 2 000 Kč.

7. Podle § 153a) odst. 1 o.s.ř. uzná-li žalovaný v průběhu soudního řízení nárok nebo základ nároku, který je proti němu žalobou uplatňován, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání. Uzná-li žalovaný nárok proti němu žalobou uplatněný jen z části, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání, jen navrhne-li to žalobce.

8. Podle uznání nebo podle fikce uznání soud rozhodne bez ohledu na to, že jsou tvrzení žalobce podložená důkazy, zda dosavadní výsledky řízení prokazují oprávněnost nároku nebo zda se jeví požadavek žalobce jako nedůvodné. Má-li však soud pochybnosti o tom, že zda uznání žalovaného neodporuje právním předpisům, vychází při vydání rozsudku podle § 153a) odst. 1 z provedených důkazů a popřípadě provede i důkazy další.

9. Podle ustálené judikatury se soud při zkoumání předpokladu pro vydání rozsudku pro uznání musí zabývat i tím, zda vydání rozsudku není vyloučeno nejen povahou věci, ale ani rozporem s kogentními právními předpisy. V projednávané věci dospěl soud k závěru, že uznání nároku není zcela v souladu s kogentními právními předpisy, zejména s ustanovením zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb.

10. Z nesporných tvrzení účastníků a listin předložených žalobcem vzal soud za prokázané, že dne [datum] byla mezi účastníky sporu uzavřena smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru [číslo] podle které žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč. S ohledem na postavení účastníků řízení jde o spotřebitelskou smlouvu uzavřenou distančním způsobem (§ 1820 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník). Jde svou povahou o smlouvu o finanční službě tak, jak ji definuje ustanovení § 1841 občanského zákoníku. Uvedená smlouva byla výlučně uzavřena prostředky komunikace na dálku a pro posouzení její platnosti je nutné použít ustanovení § 1841 a následujících občanského zákoníku. Při sjednávání smlouvy distančním způsobem je podstatná fyzická nepřítomnost stran při sjednávání smlouvy, což se v daném případě stalo.

11. Dle přesvědčení soudu byl žalovaný jako účastník smlouvy a spotřebitel při uzavření smlouvy náležitě seznámen se smluvními podmínkami pro poskytnutí úvěru. Soud má za to, že předmětná smlouva o úvěru byla platně uzavřena podle zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., v platném znění, a v souladu s ustanovením § 2395 občanského zákoníku. Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvu o úvěru platnou, vznikla žalovanému povinnost úvěr žalobci vrátit. Z předložených listin a nesporných tvrzení účastníků soud zjistil, že žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 50 000 Kč (článek IV. smlouvy o úvěru). Ve věci však nelze přehlédnout, že žalovaný poskytl na splácení úvěru ve prospěch žalobce částku 4 326 Kč. Žalobce však tuto platbu z části započetl na splátku úvěru, část započetl na splátku inkasní služby a část na doplňkové služby„ [anonymizováno]“. Ve zbývajícím rozsahu zůstal úvěr nesplacen. V souladu s článkem 5 bod 5.5 smlouvy o úvěru žalobce přistoupil k jeho zesplatnění a vyzval žalovaného k úhradě dluhu. Učinil tak dopisem ze dne [datum]. Zaslání tohoto dopisu předcházelo zaslání dvou upomínek ze dne [datum] a [datum].

12. S ohledem na shora uvedené lze uzavřít, že se žalovaný ocitl v prodlení se zaplacením peněžitého dluhu a žalobci tak náleží právo požadovat po něm zaplacení nesplacené části úvěru i úroku z prodlení v zákonem stanovené výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.

13. Soud dále shledal důvodný nárok žalobce na zaplacení dohodnutého úroku z poskytnutého úvěru ve výši 23 %.

14. Soud rovněž přiznal ve prospěch žalobce právo na náhradu nákladů za upomínání žalovaného ve výši celkem 800 Kč, tj. první upomínka 300 Kč a druhá upomínka 500 Kč. Tato ujednání byla učiněna v souladu s ustanovením § 122 odst. 1 písmeno a) zákona o spotřebitelském úvěru.

15. Soud však zamítl nárok žalobce na zaplacení inkasní služby a doplňkové služby s 0,1 % smluvním úrokem z prodlení denně z částky 61 390 Kč, která zahrnuje dlužnou částku 14 420 Kč jako zbylou část inkasní služby a dlužnou částku 46 970 Kč jako zbylou část doplňkové služby„ [anonymizováno]“, neboť toto ujednání je v rozporu s dobrými mravy. Soud jej proto podle ustanovení § 580 občanského zákoníku považoval za neplatné, když uzavření druhé smlouvy, tzv. doplňkové služby, žalobce záměrně obchází pravidla pro poskytování spotřebitelského úvěru a neúměrně násobí platby související s prodlením dlužníků.

16. S ohledem na shora uvedené dospěl soud k závěru, že na základě uzavřené smlouvy o úvěru měl žalovaný vrátit žalobci 61 500 Kč, tj. jistina 50 000 Kč a úrok ve výši 23 %, tj. 11 500 Kč. Žalovaný zaplatil pouze 4 326 Kč. Tuto platbu soud započetl na úhradu dlužné jistiny a dohodnutého úroku. Zbývá tak doplatit 57 174 Kč (61 500 Kč - 4 326 Kč). K této částce soud připočetl 800 Kč, tj. náklady za upomínání, jak je uvedeno shora. Celkem se jedná o dlužnou částku ve výši 57 974 Kč, přičemž soud přiznal ve prospěch žalobce právo na zaplacení úroku z prodlení v zákonem stanovené výši z dlužné částky 57 174 Kč od [datum] do zaplacení. Tento nárok je důvodný podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. § 2.

17. Soud dále ve prospěch žalobce přiznal právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 24 669,04 Kč, která byla sjednána v souladu s ustanovením § 122 odst. 3 zákona č. 257/2016 Sb. Tento nárok je dle přesvědčení soudu důvodný, neboť se jedná o polovinu nesplacené jistiny poskytnutého úvěru.

18. S ohledem na shora uvedené lze uzavřít, že soud neshledal důvodný nárok žalobce na zaplacení zbývající části inkasní služby, zbývající části doplňkové služby a smluvní pokuty z doplňkové a inkasní služby. Žalobce uplatnil žalobou po žalovaném zaplacení částky 176 879,92 Kč. Vzhledem k tomu, že soud shledal důvodný jeho nárok na zaplacení částky ve výši 82 643,04 Kč, tak ve zbývajícím rozsahu (94 236,88 Kč) žalobu zamítl, a to včetně požadavku na zaplacení úroku z prodlení v zákonem stanovené výši z částky 17 633,11 Kč (tj. 74 807,11 Kč – 57 174 Kč).

19. Soud uložil žalovanému povinnost zaplatit ve prospěch žalobce dlužnou částku tak, jak je uvedeno ve výroku I. shora v pravidelných měsíčních splátkách po 2 000 Kč splatných vždy do 20. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek (§ 160 odst. 1 o.s.ř.). Soud povolil zaplatit dluh ve splátkách, když souhlasné stanovisko k takovému postupu vyslovil i žalobce ve svém podání ze dne [datum].

20. Výrok o náhradě nákladů řízení soud učinil podle § 142 odst. 2 o.s.ř. a žádnému z účastníků nepřiznal právo na jejich náhradu, když poměr úspěchu a neúspěchu obou stran je poměrně stejný.

21. Soud dále uložil žalobci povinnost doplatit České republice na účet Okresního soudu v Ústí nad Orlicí soudní poplatek ve výši 1 768 Kč ve lhůtě do 3 dnů od právní moci rozsudku, neboť v projednávané věci nebylo žalobě vyhověno vydáním platebního rozkazu. V takovém případě vzniká žalobci povinnost doplatit soudní poplatek podle zákona č. 549/1991 Sb., v platném znění, o soudních poplatcích, sazebník poplatků položka 2 bod 2 a položka 1 bod 1 písmeno b). Žalobce v projednávané věci zaplatil soudní poplatek ve výši 7 076 Kč. Vzhledem k tomu, že soud nevydal platební rozkaz a pokračoval v řízení, doměřil navrhovateli soudní poplatek do výše 5 % ze žalované částky, tj. do částky 8 844 Kč. Žalobce je tak povinen doplatit soudní poplatek ve výši 1 768 Kč ve lhůtě do 3 dnů od právní moci rozsudku podle § 7 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích.