6 C 68/2022

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Orlicí rozhodl samosoudkyní Mgr. Stanislavou Kubištovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa zastoupený advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení , Ph.D., sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa o zaplacení 32 294 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci a) částku 5 374 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,25 % ročně z částky 5 374 Kč od 19. 12. 2020 do 31. 12. 2020 ve výši 7,25 %, z částky 5 374 Kč od 1. 1. 2021 do 30. 6. 2021 ve výši 7,25 %, z částky 5 374 Kč od 1. 7. 2021 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 6 043,49 Kč, b) částku 12 976 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,25 % ročně z částky 12 976 Kč od 19. 12. 2020 do 31. 12. 2020 ve výši 7,25 %, z částky 12 976 Kč od 1. 1. 2021 do 30. 6. 2021 ve výši 7,25 %, z částky 12 976 Kč od 1. 7. 2021 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 14 701,32 Kč, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se ohledně povinnosti žalovaného zaplatit žalobci a) částku 3 984 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,25 % ročně z částky 3 984 Kč od 19. 12. 2020 do 31. 12. 2020 ve výši 7,25 %, z částky 3 984 Kč od 1. 1. 2021 do 30. 6. 2021 ve výši 7,25 %, z částky 3 984 Kč od 1. 7. 2021 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 4 637,45 Kč, b) částku 9 960 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,25 % ročně z částky 9 960 Kč od 19. 12. 2020 do 31. 12. 2020 ve výši 7,25 %, z částky 9 960 Kč od 1. 1. 2021 do 30. 6. 2021 ve výši 7,25 %, z částky 9 960 Kč od 1. 7. 2021 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 11 677,82 Kč, <b>zamítá.</b>

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši celkem 32 294 Kč s příslušenstvím ve výši zákonného úroku z prodlení. Uvedl, že předmětný požadavek je součtem dluhu, který vznikl žalovanému z důvodu řádného neplnění podmínek, ke kterým se zavázal podpisem smlouvy o půjčce dne 10. 12. 2005 a 5. 11. 2005.

2. Žalobní nárok odůvodnil tím, že dne 10. 12. 2005 uzavřel žalovaný s právním předchůdcem žalobce (společnost [právnická osoba]) smlouvu o půjčce [číslo] jejíž nedílnou součástí jsou Smluvní podmínky smlouvy o půjčce otištěné na zadní straně smlouvy (dále jen„ podmínky“). Na základě takto uzavřené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což stvrdil svým podpisem. V souvislosti s poskytnutou půjčkou se zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce částku ve výši 3 984 Kč, jež představuje tzv. souhrnný poplatek. Celkem se tak zavázal vrátit žalobci 9 984 Kč v 52 týdenních splátkách po 192 Kč Poslední splátka byla stanovena na 9. 12. 2006. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas. Žalovaný na dluh uhradil celkem 626 Kč a poslední splátku uhradil 17. 12. 2005. Marným uplynutím týdenní (sedmidenní) lhůty pro úhradu poslední splátky tak již byl žalovaný v prodlení se všemi sjednanými a neuhrazenými splátkami a právnímu předchůdci žalobce vzniklo právo na uhrazení celé dlužné částky, která činila na dlužné jistině 5 623 Kč a na dlužném poplatku 3 734,20 Kč, celkem tedy 9 358 Kč. Žalobci rovněž vzniklo právo požadovat zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny a to od marného uplynutí týdenní lhůty pro úhradu splátky dlužné částky do zaplacení.

3. Pohledávka z titulu shora označené smlouvy o půjčce byla postoupena na žalobce dne 18. 12. 2020. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem. K tomuto datu žalobce také vyčíslil zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny částkou 10 680,94 Kč.

4. Ve druhém případě se jednalo o smlouvu o půjčce uzavřenou mezi stejnými účastníky dne 5. 11. 2005. Žalobce uvedl, že druhá smlouva byla evidována pod [číslo]. Na základě této smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. Tuto skutečnost žalovaný stvrdil podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutou půjčkou se podpisem smlouvy zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce částku ve výši 9 960 Kč, jenž představuje tzv. souhrnný poplatek. Uvedl dále, že se žalovaný zavázal vrátit poskytnutou půjčku včetně poplatku v hotovosti v 52 týdenních (sedmidenních) splátkách po 480 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 4. 11. 2006. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušila své závazky ze smlouvy. Poslední splátka byla uhrazena 17. 12. 2005. Žalovaný na dluh uhradil celkem 2 024 Kč.

5. Uvedl také, že s ohledem na sjednaný termín zaplacení poslední splátky a špatnou platební morálku žalovaného vzniklo právnímu předchůdci žalobce právo na uhrazení celé dlužné částky, která činila na dlužné jistině 13 783,65 Kč a na dlužném poplatku 9 152,35 Kč. Předchůdci žalobce vzniklo rovněž právo požadovat po žalovaném zaplacení zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny a to od marného uplynutí týdenní lhůty pro úhradu splátky dlužné částky do zaplacení.

6. Stejně jako v případě první půjčky žalobce opřel svou procesní legitimaci o smlouvu o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020, kterou uzavřel s právním předchůdcem žalobce, tj. se společností [právnická osoba]

7. K datu postoupení pohledávek žalobce vyčíslil zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny částkou 26 379,14 Kč.

8. Usnesením ze dne 13. července 2022, č. j. 6 C 68/2022-27 a č. j. 6 C 68/2022-28 soud vyzval žalovaného, aby se ve lhůtě 14 dnů od doručení usnesení písemně vyjádřil k připojené žalobě a v téže lhůtě sdělil soudu, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Současně byl poučen o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s takovým procesním postupem souhlasí (§ 104 odst. 1 o.s.ř.).

9. S ohledem na nečinnost žalovaného a s přihlédnutím k tomu, že žalobce souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, soud tak učinil podle § 115a) o.s.ř. Při rozhodování vycházel z obsahu spisu a předložených listinných důkazů.

10. Předně je třeba uvést, že pro právní hodnocení věci je nutné použít zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění platném do 31. 12. 2013, a zákon č. 321/2001 Sb., o spotřebitelském úvěru, platný k datu uzavření smlouvy o půjčce, tj. k datu 12. 12. 2005 a 6. 11. 2005 (viz. přechodné ustanovení § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník).

11. Podle § 657 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. přenechává smlouvou o půjčce věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit mu po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.

12. Podle § 52 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění platném a účinném do 31. 12. 2013 (dále jen obč. zák.), spotřebitelskými smlouvami jsou smlouvy kupní, smlouvy o dílo, případně jiné smlouvy, pokud smluvními stranami jsou na jedné straně spotřebitel a na druhé dodavatel.

13. Podle § 55 odst. 1 obč. zák. smluvní ujednání spotřebitelských smluv se nemohou odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele. Spotřebitel se zejména nemůže vzdát práv, které mu zákon poskytuje nebo jinak zhoršit své smluvní postavení. Podle odstavce druhého ujednání ve spotřebitelských smlouvách podle § 56 jsou neplatná.

14. Podle § 56 odst. 1 občanského zákoníku spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran.

15. V této souvislosti je nutné poukázat na nález Ústavního soudu ČR ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11, podle kterého v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (listiny, na něž spotřebitel připojuje svůj podpis). V pozitivním právu se ochrana spotřebitele promítá například do podoby vyšší informační povinnosti dodavatele, do práva spotřebitele odstoupit od smlouvy, do podoby zákazu u některých ujednání o spotřebitelských smlouvách či do podoby příkazu, v pochybnostech o významu spotřebitelských smluv, vykládat pro spotřebitele co nejpříznivěji (§ 51 a následujících obč. zák. č. 40/1964 Sb., ve znění platném do 31. 12. 2013). Princip autonomie a vůle a princip rovnosti je doplňován a korigován principem ekvity či spravedlnosti. Zcela jasně je to patrné na ustanovení § 56 odst. 1 obč. zák., kde je uvedeno, že spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. V tomto ustanovení je uvedeno, že smluvní podmínka, která nebyla individuálně sjednána, je považována za nepřiměřenou, jestliže v rozporu s požadavkem přiměřenosti způsobuje významnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran, které vyplývají z dané smlouvy v neprospěch spotřebitele.

16. Z ustanovení § 4 zákona č. 321/2001 Sb., ve znění platném k datu 11. 6. 2007 a 6. 4. 2007, jakož i přílohy k tomuto zákonu, vyplývá, že smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat minimálně všechny informace, které vyplývají z § 4 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru. Jedná se o takové informace, které jsou podstatné pro uzavření smlouvy o úvěru, proto musí být obsahem smlouvy samotné, nikoli až v dalších souvisejících dokumentech, například ve všeobecných obchodních podmínkách, jak vyplývá z citovaného nálezu ústavního soudu. Informace ve smlouvě je třeba uvést jasným, výstižným a zřetelným způsobem a jedná se o požadavek, který je třeba vnímat jako kvalitativní doplněk obecných požadavků na srozumitelnost a určitost právního jednání (§ 37 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb.). Tento požadavek má rovněž zajistit dostatečnou čitelnost, přehlednost a logické uspořádání textu tak, aby se v něm průměrný spotřebitel bez potíží orientoval. Ne každé právní jednání, které je srozumitelné a určité je zároveň učiněné jasným, výstižným a zřetelným způsobem.

17. Z § 6 zákona č. 321/2001 Sb. vyplývá, že pokud smlouva o spotřebitelském úvěru neobsahuje informace vyplývající z § 4 tohoto zákona, pokládá se spotřebitelský úvěr za úvěr úročený ve výši diskontní sazby platné v době uzavření smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, uveřejněné pro příslušné období Českou národní bankou, ujednání o jiných platbách na spotřebitelský úvěr se stávají neplatnými, to vše s účinností ode dne, kdy spotřebitel tuto skutečnost uplatní u věřitele.

18. V projednávané věci žalobce prokázal svou aktivní, věcnou legitimaci předloženou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 a přílohou ke smlouvě o postoupení pohledávek. Prokázal rovněž, že žalovanému oznámil postoupení pohledávky dopisem ze dne 6. 1. 2021, který mu byl zaslán na adresu současného bydliště a to doporučeně. Prokázal také, že vyzval žalovaného k úhradě pohledávek, které jsou předmětem žaloby. Soud má tak za to, že žalobce náležitě splnil svou oznamovací povinnost vůči žalovanému o postoupení pohledávky a o tom, že svůj nárok z titulu nezaplacených půjček uplatnil podáním žaloby u soudu.

19. Žalobce dále prokázal, že jeho právní předchůdce společnost [právnická osoba] uzavřela se žalovaným dvě smlouvy o půjčce tak, jak je v žalobě tvrzeno, ovšem první z nich byla uzavřena 6. 11. 2005 a druhá 12. 12. 2005. Nikoliv v den, jak tvrdil žalobce v žalobě, tj. dne 5. 11. 2005 a 10. 12. 2005.

20. Smlouvou ze dne 12. 12. 2005 evidovanou pod [číslo] bylo žalovanému půjčeno 6 000 Kč. K předání půjčky došlo dne 12. 12. 2005. Tuto skutečnost stvrdil žalovaný svým podpisem připojeným na smlouvě. Z označené smlouvy bylo dále zjištěno, že celková dlužná částka, kterou se žalovaný zavázal podpisem smlouvy splatit, byla představována částkou 9 984 Kč, tj. 6 000 Kč jako půjčka a 3 984 Kč jako tzv. poplatek. Uvedenou sumu se zavázal splácet v 52 týdenních splátkách po 192 Kč. Z předložené smlouvy soud dále zjistil, že se jedná o formulářovou smlouvu, kde jsou údaje o žalovaném a výši půjčených peněz dohodnutých splátek vypsány rukou. Smlouva v záhlavní odkazuje na smluvní podmínky, které jsou její nedílnou součástí s uvedením, že se jedná o smluvní podmínky uvedené na zadní straně formuláře. Na přední straně je připojen podpis žalovaného a datum, kdy byl uskutečněn. Smluvní podmínky jsou připojeny k uvedené smlouvě. Nejsou však opatřeny podpisem žalovaného ani právního předchůdce žalobce. Jedná se o samostatnou listinu, která mimo jiné v článku 1 obsahuje údaje o výši roční procentní sazby nákladů („ RPSN“) a to v několika variantách podle dohodnutého počtu splátek. Neobsahuje údaj o výši výpůjční úrokové sazby. V čl. 3 je poučení zákazníka o tom, že má možnost od smlouvy odstoupit. Smluvní podmínky dále obsahují v článku 8 právo věřitele požadovat uhrazení celé zbývající neuhrazené dlužné částky v případě nedodržení splátek. V dalších článcích jsou obsaženy údaje zejména vysvětlujícího charakteru.

21. S ohledem na shora uvedené soud nemá pochybnosti o tom, že převzal od právního předchůdce žalobce půjčku ve výši 6 000 Kč. Dle tvrzení žalobce obsaženého v žalobě zaplatil žalovaný ve prospěch této půjčky částku 626 Kč. Rozdíl mezi těmito položkami je představován částkou 5 374 Kč, tj. suma, kterou musí žalovaný ve prospěch žalobce zaplatit.

22. Pro vyhodnocení nároku žalobce na zaplacení částky uplatněné žalobou je však nutné zabývat se platností uzavřené smlouvy o půjčce a to s přihlédnutím ke shora citovaným ustanovením zákona o spotřebitelském úvěru a ustanovení občanského zákoníku ve znění platném do 31. 12. 2013.

23. Jak již bylo shora uvedeno, předmětná smlouva o půjčce byla žalovaným řádně podepsána. Žalovaný tedy v době podpisu věděl, že celková dlužná částka bude činit 9 984 Kč. Ze smlouvy samotné však nelze dovodit, jakým způsobem věřitel, tj. právní předchůdce žalobce, stanovil výši jednotlivých položek poplatku, zejména úroku z půjčených peněz. Tato smlouva tedy v rozporu s ustanovením § 4 zákona o spotřebitelském úvěru č. 321/2001 Sb. neobsahuje informace stanovené tímto zákonem, tedy povinné informace ke spotřebitelské smlouvě. Jednou z těchto povinných informací je stanovení výpůjční úrokové sazby, podmínek upravujících použití této sazby a případně údaj o jakémkoliv indexu nebo referenční úrokové sazbě použitelné pro počáteční úrokovou sazbu, jakož i o době, podmínkách a postupu pro změnu úrokové sazby. Dále také neobsahuje údaj o roční procentní sazbě nákladů na spotřebitelský úvěr. Smlouva rovněž neobsahuje informace o právu na odstoupení od smlouvy a podmínek, za kterých tak lze učinit. Tuto skutečnost nemůže zhojit tvrzení žalobce o tom, že takové údaje jsou obsahem smluvních podmínek, které jsou nedílnou součástí smlouvy. V této souvislosti lze opakovaně připomenout nález Ústavního soudu České republiky I. ÚS 3512/11 ze dne 11. listopadu 2013, v němž Ústavní soud uzavřel, že obchodní podmínky ve spotřebitelských smlouvách mají sloužit především k tomu, aby nebylo nezbytné do každé smlouvy přepisovat ujednání technického a vysvětlujícího charakteru. Naopak nesmějí sloužit k tomu, aby do nich často v nepřehledné, složitě formulované a malým písmem psané formě skryl dodavatel ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná a o kterých předpokládá, že pozornosti spotřebitele nejspíše uniknou. Pokud tak i přesto učiní, nepočíná si v právním vztahu poctivě a takovému jednání nelze přiznat právní ochranu.

24. S ohledem na učiněný závěr a s přihlédnutím k ustanovení § 4 zákona č. 321/2001 Sb., s přihlédnutím k závěrům vyslovených v nálezu Ústavního soudu citovanému shora a § 6 zákona č. 321/2001 Sb. soud uzavřel, že smlouva o půjčce je v části ujednání o výši poplatku neplatná a to podle § 55 odst. 2 ve spojení s § 56 odst. 1 obč. zák. a žalobci tak pohledávka na zaplacení uvedeného poplatku nevznikla. Jediným plněním, kterého by se mohlo žalobci jako věřiteli dostat, je plnění splátky jistiny s úrokem ve výši diskontní sazby České národní banky platné v době uzavření smlouvy. Požadavek na zaplacení takového úroku však žalobce neuplatnil.

25. V souzené věci však nelze přehlédnout, že na smlouvu o půjčce ze dne 12. 12. 2005 žalovaný zaplatil celkem 626 Kč. Platby, které byly ze strany žalovaného poskytnuty, je nutné započíst na jistinu a žádné další poplatky ani jiné platby není spotřebitel povinen platit. Z uvedeného důvodu soud vyhověl žalobě ohledně povinnosti žalovaného zaplatit žalobci jistinu ve výši 5 374 Kč s příslušenstvím ve výši zákonného úroku z prodlení a ve zbylém rozsahu nárok žalobce z titulu smlouvy o půjčce ze dne 12. 12. 2005 zamítl.

26. V případě druhé smlouvy o půjčce ze dne 6. 11. 2005 vzal soud za prokázané, že podpisem této smlouvy, která byla vyhotovena zcela stejným způsobem jako smlouva předchozí, tj. formulářová, žalovaný stvrdil převzetí částky 15 000 Kč. V případě této smlouvy byl vyčíslen tzv. poplatek částkou 9 960 Kč. Půjčka měla být splácena v 52 týdenních splátkách po 480 Kč Celkem měl žalovaný zaplatit žalobci 24 960 Kč Smlouva je podepsána žalovaným na její první straně. Smluvní podmínky byly přiloženy ke smlouvě jako samostatná listina, která není opatřena podpisem žalovaného. Jedná se o totožné smluvní podmínky, které byly přiloženy ke smlouvě o půjčce ze dne 12. 12. 2005. Jejím obsahem jsou i totožné údaje tak, jak bylo shora uvedeno.

27. Právním hodnocením druhé smlouvy o půjčce ze dne 6. 11. 2005 dospěl soud ke stejnému závěru jako u smlouvy předchozí. V tomto případě soud shledává platnou smlouvu pouze v ujednání o tom, že žalobce půjčil žalovanému částku 15 000 Kč. Ohledně požadavku na zaplacení poplatku soud ve stručnosti odkazuje na právní hodnocení předchozí smlouvy. Tedy pokud jde o stanovený poplatek, dospěl soud k závěru, že nárok na jeho doplacení nemůže být ze strany žalobce dán a to s odkazem na ustanovení § 55 odst. 2 ve spojení s ustanovením § 56 odst. 1 občanského zákoníku, neboť podle § 56 odst. 3 písmeno g) občanského zákoníku tato smlouva zavazuje žalovaného jako spotřebitele k plnění podmínek, s nimiž se neměl možnost seznámit před uzavřením smlouvy. Důsledkem porušení informační povinnosti je skutečnost vyplývající z již citovaného ustanovení § 6 zákona č. 321/2001 Sb.

28. V tomto případě žalobce v žalobě uvedl, že celková suma, která měla být vrácena je představována částkou 22 936 Kč. To je jistina ve výši 13 783,65 Kč a 9 152,35 Kč jako poplatek. Žalovaný částečně hradil na tuto půjčku 2 024 Kč. S přihlédnutím k závěrům vysloveným ze strany soudu, tedy o neplatném ujednání o poplatku, je nutné započítat uvedenou platbu ve výši 2 024 Kč na jistinu a žalovanému tak zbývá zaplatit ve prospěch žalobce 12 976 Kč s požadovaným příslušenstvím ve výši zákonného úroku z prodlení tak, jak je uvedeno ve výroku I. shora, když je zjevné, že se ocitl v prodlení se zaplacením peněžitého dluhu. Soud přiznal právo na zaplacení úroku z prodlení v zákonem stanovené výši od 12. 11. 2006, tj. od marného uplynutí týdenní (sedmidenní) lhůty po úhradě poslední splátky žalovaným, až do zaplacení (§ 517 odst. 2 občanského zákoníku a nařízení vlády č. 163/2005 Sb.). Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl.

29. Soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci dlužnou částku ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 o.s.ř.).

30. Výrok o náhradě nákladů řízení soud učinil podle § 142 odst. 2 o.s.ř. a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, když žalobce měl úspěch ve věci částečný a žalovanému náklady v souvislosti s tímto řízením nevznikly.