7 C 103/2022

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Orlicí rozhodl samosoudcem JUDr. Janem Morávkem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa žalované o zaplacení 6 715 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 3 760 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení 8,05 % p.a. z částky 3 760 Kč od 24.03.2017 do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.</b>

II. Žaloba se ohledně nároku žalobce na zaplacení 2 955 Kč, dále co do kapitalizovaného úroku 2 899,32 Kč, dále co do úroku 20,98 % p.a. z částky 5 000 Kč od 07.12.2019 do zaplacení a dále co do zákonného úroku z prodlení 8,05 % p.a. z částky 5 000 Kč od 24.03.2017 do zaplacení v rozsahu převyšujícím zákonný úrok z prodlení 8,05 % p.a. z částky 3 760 Kč od 24.03.2017 do zaplacení se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se po žalované domáhal zaplacení 6 715 Kč, dále kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení 1 104,64 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 899,32 Kč, zákonného úroku z prodlení 8,05 % p.a. z částky 5 000 Kč od 7.12.2019 do zaplacení a dále úroku 20,98 % p.a. z částky 5 000 Kč od 7.12.2019 do zaplacení s tím, že se jedná o neuhrazenou zápůjčku. Uvedl, že spolu žalovaná a právní předchůdce žalobce, spol. [právnická osoba], [IČO] (v důsledku fúze sloučením se dne 30.9.2016 stala jejím právním nástupcem společnost [právnická osoba] – dnes pod názvem [příjmení] [jméno] [příjmení], [IČO]) /dále předchůdce/, uzavřeli dne 19.5.2016 smlouvu o půjčce [číslo] jejíž nedílnou součástí byly Smluvní podmínky obsažené na další straně smlouvy. Na jejím základě předchůdce žalované poskytl 5 000 Kč a žalovaná se je zavázala žalobci vrátit formou 43 týdenních splátek po 185 Kč do 16.3.2017 [anonymizováno] s poplatkem v celkové výši 2 955 Kč odpovídající součtu úroků ve výši 455 Kč za dobu řádného splácení zápůjčky s úrokovou sazbou 20,98% ročně, odměny za administrativní zpracování zápůjčky 1 000 Kč a nákladů za hotovostní inkaso 1 500 Kč (dále inkaso). Žalovaná však splátky nehradila řádně a včas, kdy uhradila pouze 1 240 Kč. Ke dni 6.12.2019 poté předchůdce postoupil tuto svou pohledávku za žalovanou na žalobce.

2. Žalovaná se ve věci vyjádřila podáním ze dne 6.6.2022. Uvedla, že nárok žalobce uznává co do částky 6 000 Kč, avšak jej neuznává co do příslušenství. S ohledem na aktuální ekonomickou situaci a své osobní poměry požádala o povolení splátek.

3. Jelikož žalobce i žalovaná omluvili svou neúčast na jednání soudu, rozhodl soud v jejich nepřítomnosti na základě předložených listinných důkazů.

4. Soud nerozhodl rozsudkem pro uznání, neboť žalovaná nárok uznala pouze částečně a žalobce toto nenavrhl (§153a odst. 1 o.s.ř.). Mimo to pro vydání rozsudku pro uznání nebyly ani splněny podmínky (§ 153a odst. 2 o.s.ř.) viz. níže.

5. Z listiny označené jako smlouva o půjčce má soud za prokázané, že spolu předchůdce s žalovanou dne 19.5.2016 uzavřeli smlouvu [číslo] jíž předchůdce poskytl žalované v hotovosti při podpisu této smlouvy částku ve výši 5 000 Kč a žalovaná se mu ji zavázala vrátit ve formě 43 splátkách po 185 Kč spolu s dohodnutým poplatkem v celkové výši 2 955 Kč. Daný poplatek přitom sestával z úroku 455 Kč, poplatku za administrativní činnost 1 000 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek 1 500 Kč. Za nedílnou součást smlouvy byly označeny Smluvní podmínky. V případě dané smlouvy o půjčce se jedná o smlouvu formulářového charakteru, je opatřena podpisem žalované a rozhodné údaje jsou do ni vepsány rukou.

6. Podle listiny označené jako smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce, byla tato listina přiložena k citované smlouvě, tato však není opatřena podpisem stran. Dle těchto podmínek je úroková sazba sjednána v čl. 1 ve výši 20,98% a RPSN v čl. 3 ve výši 91,66%.

7. Kartou zákazníka žalobce prokázal, že jeho předchůdce zkoumal úvěruschopnost žalované.

8. Z listiny označené jako oznámení o postoupení pohledávky vč. podacího lístku a nesporného tvrzení stran má soud za prokázané, že předchůdce uzavřel se žalobcem smlouvu, na jejímž základě došlo ke dni 6.12.2019 k postoupení pohledávky předchůdce za žalovanou z citované smlouvy o půjčce na žalobce a že tato skutečnost byla žalované oznámena.

9. Dle výzvy ze dne 7.5.2020 a příslušného podacího lístku byla žalované žalobcem téhož dne zaslána předžalobní upomínka.

10. Po právní stránce soud věc v případě obou smluv posoudil dle o. z. a zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění do 1.12.2016 (dále ZSÚ).

11. Podle § 2390 o. z. přenechává smlouvou o zápůjčce zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu.

12. Dle § 2392 odst. 1 lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky.

13. Ust. § 1813 o. z. stanoví, že se má za to, že zakázána jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Ust. § 1815 o. z. uvádí, že se k nepřiměřenému ujednání nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. V § 1813an. o.z. je provedena směrnice rady č. 93/13 EHS ze dne 15.4.1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Ujednání spotřebitelských smluv musejí být posuzována i z hlediska jejich přiměřenosti tak, jak je uvedeno shora. Smyslem těchto ustanovení je ochrana spotřebitelů proti zneužívání moci podnikateli především v případě jednostranně formulovaných typových smluv a proti nepřiměřenému omezení práv spotřebitelů. Důraz je kladen na transparentnost jednání spotřebitele jako předpokladu svobodného rozhodnutí spotřebitele. Cílem není dosažení rovného postavení stran v právech a povinnostech, předpokladem je pouze výrazná nerovnost v právech a povinnostech, navíc pouze ve spojení s porušením požadavku přiměřenosti. Soudní dvůr EU dovozuje, že při zkoumání, zda je způsobena nerovnováha (v rozporu s požadavkem dobré víry), je třeba ověřit, zda prodávající nebo poskytovatel, který jedná se spotřebitelem poctivě a přiměřeně, mohl rozumně očekávat, že by spotřebitel s předmětnou klauzulí souhlasil v rámci individuálního vyjednávání o obsahu smlouvy. Při hodnocení přiměřenosti podle směrnice Rady 93/13 EHS je nutné vzít v úvahu sílu vyjednávajících pozic stran. Silnější postavení podnikatele by nemělo vést k neodůvodněným výhodám. Nemělo by být zneužíváno.

14. Z § 1813 o.z. tedy vyplývá, že při zkoumání významné nerovnováhy jde o zkoumání ekvivalence plnění, zda zde neexistuje druhý (zde významný) nepoměr vzájemného plnění (§ 1796 a § 1793 o.z.) a zda plnění, které spotřebitel získává od podnikatele, odpovídá z hlediska své hodnoty plnění, která za ně podnikatel poskytuje. Relevantní při zkoumání přiměřenosti ujednání je pouze výrazná nerovnováha, tedy taková, která zhoršuje právní postavení spotřebitele.

15. Podle § 1814 písm. f/ o.z. se poté zvláště zakazují ujednání, která zavazují spotřebitele neodvolatelně k plnění za podmínek, s nimiž neměl možnost seznámit se před uzavřením smlouvy.

16. Dle § 6 ZSÚ a přílohy č. 3 k tomuto zákonu vyžaduje smlouva o spotřebitelském úvěru písemnou formou a musí obsahovat minimálně všechny informace, které stanoví příloha č. 3 k zákonu o spotřebitelském úvěru uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem (není-li však tento požadavek naplněn, neznamená to neplatnost smlouvy jako celku). Jedná se o takové informace, které jsou podstatné pro uzavření smlouvy o úvěru, proto musí být obsahem smlouvy samotné, nikoli až v dalších souvisejících dokumentech, například ve všeobecných obchodních podmínkách, jak vyplývá z nálezu Ústavního soudu České republiky ze dne 11. listopadu 2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11, v němž Ústavní soud uzavřel, že obchodní podmínky ve spotřebitelských smlouvách mají sloužit především k tomu, aby nebylo nezbytné do každé smlouvy přepisovat ujednání technického a vysvětlujícího charakteru. Naopak nesmějí sloužit k tomu, aby do nich často v nepřehledné, složitě formulované a malým písmem psané formě skryl dodavatel ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná a o kterých předpokládá, že pozornosti spotřebitele nejspíše uniknou. Pokud tak i přesto učiní, nepočíná si v právním vztahu poctivě a takovému jednání nelze přiznat právní ochranu. Informace ve smlouvě je tedy třeba uvést jasným, výstižným a zřetelným způsobem, přičemž se jedná o požadavek, který je třeba vnímat jako kvalitativní doplněk obecných požadavků na srozumitelnost a určitost právního jednání. Nadto má tento požadavek zajistit dostatečnou čitelnost, přehlednost a logické uspořádání textu tak, aby se v něm průměrný spotřebitel bez potíží orientoval. Ne každé právní jednání, které je srozumitelné a určité, je totiž zároveň učiněné jasným, výstižným a zřetelným způsobem.

17. V případě, kdy smlouva neobsahuje potřebné informace o poskytnutém úvěru, nastávají důsledky zakotvené v § 8 ZSÚ. Sankcí za náležité nesplnění informační povinnosti stanovených v § 6 tohoto zákona je, že se spotřebitelský úvěr od počátku považuje za úročený ve výši diskontní sazby platné v době uzavření smlouvy uveřejněné Českou národní bankou a ujednání o jiných platbách za spotřebitelský úvěr jsou neplatná. Jediným plněním, které tak může věřitel požadovat kromě splátky jistiny, je úrok ve výši diskontní sazby České národní banky platné v době uzavření smlouvy. Žádné další poplatky ani jakékoliv jiné platby není spotřebitel povinen platit. V případě, že je spotřebitel již zaplatil, má poté nárok na jejich vrácení, popř. započtení proti nesplacené části jistiny.

18. Dle § 1879 o.z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění (§ 1880 o.z.).

19. Ust. § 1970 o.z. poté stanoví, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

20. Na základě těchto ustanovení a shora uvedeného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. V řízení bylo prokázáno, že spolu žalovaná v pozici vydlužitele a předchůdce v pozici zapůjčitele uzavřeli dne 19.5.2016 smlouvu o zápůjčce, jíž předchůdce žalované poskytl 5 000 Kč, které se žalovaná zavázala předchůdci vrátit formou splátek spolu s poplatkem ve výši 2 955 Kč. Na zápůjčku žalovaná uhradila 1 240 Kč.

21. Pro vyhodnocení nároku žalobce na zaplacení částky uplatněné žalobou je však nutné zabývat se platností uzavřené smlouvy o zápůjčce, a to s přihlédnutím ke shora citovaným ustanovením ZSÚ a ustanovením o.z. Soud se tedy nejprve zabýval přípustností sjednaných poplatků. Jak již bylo shora uvedeno, obě smlouvy o zápůjčce byly žalovanou řádně podepsány. Žalovaná tedy v době podpisu věděla, že celková dlužná částka bude činit 7 955 Kč. Ze smlouvy samotné však nelze dovodit, jakým způsobem věřitel/předchůdce stanovil výši jednotlivých položek poplatku, zejména úroku z půjčených peněz. V tomto bodě je tak smlouva v rozporu s § 6 ZSÚ, neboť neobsahuje informace stanovené přílohou č. 3 k tomuto zákonu. Jednou z těchto povinných informací je totiž právě stanovení výpůjční úrokové sazby, podmínek upravujících použití této sazby a případně údaj o jakémkoliv indexu nebo referenční úrokové sazbě použitelné pro počáteční úrokovou sazbu, jakož i o době, podmínkách a postupu pro změnu úrokové sazby. Dále také smlouva neobsahuje údaj o roční procentní sazbě nákladů na spotřebitelský úvěr. Tuto skutečnost přitom nemůže zhojit tvrzení žalobce o tom, že takové údaje jsou obsahem smluvních podmínek, které jsou nedílnou součástí smlouvy. V této souvislosti lze plně odkázat na shora citovaný nález Ústavního soudu.

22. S ohledem na uvedené proto soud uzavřel, že předmětná smlouva o zápůjčce je v části ujednání o výši poplatku neplatná dle § 1813 o.z., a předchůdci tak pohledávka na zaplacení uvedeného poplatku nevznikla. Jediným plněním, kterého by se tedy mohlo předchůdci, resp. žalobci, na něhož byla pohledávka předchůdce vůči žalované ze smlouvy platně postoupena, a je tak ve věci aktivně legitimován, jako věřiteli dostat, je plnění splátky jistiny s úrokem ve výši diskontní sazby České národní banky platné v době uzavření smlouvy. Požadavek na zaplacení takového úroku však žalobce neuplatnil.

23. Žalované byla na základě smlouvy poskytnuta jistina 5 000 Kč, přičemž na ni uhradila již 1 240 Kč. Soud proto žalobě vyhověl pouze co do nároku na zaplacení dlužné jistiny ve výši 3 760 Kč včetně zákonného úroku z prodlení (výrok I) a ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II).

24. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy žádnému z účastníků nepřiznal právo na jejich náhradu, jelikož žalobce měl úspěch ve věci pouze částečný a žalované žádné náklady v souvislosti s tímto řízením nevznikly (výrok III).

25. Lhůta k úhradě přisouzené částky byla žalované stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř. Pro stanovení splátkového kalendáře neměl soud dostatek podkladů od žalované.