7 C 107/2020

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Orlicí rozhodl samosoudcem JUDr. Janem Morávkem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného o zaplacení 22 550 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 11 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75% p. a. z částky 11 000 Kč od 23.5.2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se ohledně nároku žalobce na zaplacení částky 5 250 Kč, částky 3 000 Kč a částky 3 300 Kč a dále co do zákonného úroku z prodlení ve výši 9,75% p. a. z částky 22 550 Kč od 23.5.2019 do zaplacení v rozsahu převyšujícím zákonný úrok z prodlení ve výši 9,75% p. a. z částky 11 000 Kč od 23.5.2019 do zaplacení, zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobce se po žalovaném domáhal zaplacení 22 550 Kč s příslušenstvím v podobě úroků z prodlení s tím, že se jedná o neuhrazený úvěr. Žalobu odůvodnil tím, že spolu s žalovaným uzavřel dne 28.3.2018 smlouvu o úvěru. Na jejím základě žalobce žalovanému poskytl 15 000 Kč a žalovaný se je zavázal žalobci vrátit formou týdenních splátek po 443 Kč spolu s poplatkem v celkové výši 11 550 Kč. Žalovaný však splátky nehradil řádně a včas, žalobce proto úvěr zesplatnil, neboť žalovaný se ocitl v prodlení ke dni 23.5.2019. Na svůj dluh uhradil žalovaný toliko 4 000 Kč.

2. Usneseními ze dne 10.5.2021, č.j. 7C 107/2020-28 a č.j. 7C 107/2020-29 soud vyzval žalovaného, aby se ve lhůtě 15 dnů od doručení usnesení písemně vyjádřil k žalobě, která je připojena. Následně, aby v téže lhůtě sdělil soudu, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Žalovaný byl poučen o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). S ohledem na nečinnost žalovaného a s přihlédnutím k tomu, že žalobce souhlasil s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání, soud tak učinil podle § 115a) o.s.ř. Při rozhodování vycházel z obsahu spisu a předložených listinných důkazů.

3. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] soud zjistil, že spolu žalobce a žalovaný uzavřeli dne 28.3.2018 citovanou smlouvu, kterou žalobce poskytl žalovanému v hotovosti 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku žalobci vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 11 550 Kč sestávajícího se z úroku ve výši 5 250 Kč, poplatku za administrativní činnost 3 000 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek 3 300 Kč a to vše v 60 týdenních splátkách po 442,50 Kč počínaje 4.4.2018 RPSN byla sjednána ve výši 195,34 % a zápůjční úroková sazba 66%. V článku IV (označeném jako prohlášení klienta) je obsaženo prohlášení dlužníka, že se seznámil s textem smlouvy, že mu žalobce poskytl veškeré informace tak, aby byl schopen posoudit, zda smlouva odpovídá jeho potřebám a finanční situaci, že informace poskytnuté úvěrujícímu jsou pravdivé, že se nenachází a ani mu nehrozí insolvenční řízení. Tuto skutečnost dokládá rovněž formulář pro standartní informace.

4. Dle evidenční karty klienta žalovaný byl zaměstnán v pracovním poměru, kde dosahoval čisté mzdy 21 943 Kč, bydlel v nájmu, kdy rozdíl mezi jeho příjmy a výdaji činil 7 443 Kč.

5. Předžalobní upomínkou a podacím archem žalobce prokázal, že žalovaného dne 21.1.2020 před podáním žaloby vyzval k dobrovolnému splnění povinností.

6. Soud věc posoudil dle z.č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (o.z.) a z.č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (ZSÚ), když lze dospět k závěru, že se jednalo o spotřebitelský úvěr za situace, kdy na jedné straně vystupuje společnost, jejíž činnost spočívá v poskytování zápůjček a na straně druhé dlužník jako fyzická osoba. Pro posouzení platnosti smluvních ujednání je pak nutné použít § 1810 a násl. o.z. o závazcích ze smluv uzavíraných se spotřebitelem.

7. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Dle § 1813 o.z. má se za to, že zakázána jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo o ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Dle § 1815 o.z. k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. V ustanovení § 1813 a následujících je provedena směrnice rady č. 93/13/EHS ze dne 15. 4. 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Ujednání spotřebitelských smluv musejí být posuzována i z hlediska jejich přiměřenosti tak, jak je uvedeno shora. Smyslem těchto ustanovení je ochrana spotřebitelů proti zneužívání moci podnikateli především v případě jednostranných formulovaných typových smluv a proti nepřiměřenému omezení práv spotřebitelů. Důraz je kladen na transparentnost jednání spotřebitele jako předpokladu svobodného rozhodnutí spotřebitele. Cílem není dosažení rovného postavení stran v právech a povinnostech, předpokladem je pouze výrazná nerovnost v právech a povinnostech navíc pouze ve spojení s porušením požadavku přiměřenosti.

9. Soudní dvůr EU dovozuje, že při zkoumání, zda je způsobena nerovnováha (v rozporu s požadavkem dobré víry) je třeba ověřit, zda prodávající nebo poskytovatel, který jedná se spotřebitelem poctivě a přiměřeně, mohl rozumně očekávat, že by spotřebitel s předmětnou klauzulí souhlasil v rámci individuálního vyjednávání o obsahu smlouvy. Při hodnocení přiměřenosti podle směrnice Rady 93/13/ (bod 16) je nutné vzít v úvahu sílu vyjednávajících pozic stran. Silnější postavení podnikatele by nemělo vést k neodůvodněným výhodám. Nemělo by být zneužíváno.

10. Z § 1813 o.z. tedy vyplývá, že při zkoumání významné nerovnováhy jde o zkoumání ekvivalence plnění, zda zde neexistuje druhý (zde významný) nepoměr vzájemného plnění (§ 1796 a § 1793 o.z.) a zda plnění, které spotřebitel získává od podnikatele, odpovídá z hlediska své hodnoty plnění, která za ně podnikatel poskytuje. Relevantní při zkoumání přiměřenosti ujednání je pouze výrazná nerovnováha, tedy taková, která zhoršuje právní postavení spotřebitele.

11. Žalobce požadoval ve smlouvě po žalovaném zaplacení jistiny ve výši 15 000 Kč, úroku ve výši 5 250 Kč, poplatek za zpracování a doručení úvěru ve výši 3 000 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 300 Kč. Žalobce byl při sjednávání úvěru silnější stranou právního vztahu. Ujednání smlouvy byla jednostranně určena žalobcem. Dle ust. § 588 věty první o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Dle ust. § 1813 o.z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. Soud má za to, že žalobce zneužil na úkor spotřebitele silnější postavení, v rozporu s dobrými mravy za poskytnutí úvěru ve výši 15 000 Kč požadoval úplatu v celkové výši 11 550 Kč. To vše, aniž by to bylo odůvodněno zvláštními okolnostmi případu (na to lze usuzovat například i z toho, že byla uzavřena smlouva formulářová, jako obecná šablona pro každý jednotlivý případ bez zohlednění případné jedinečnosti každého případu). Úplata za poskytnutí úvěru tak činila 77% jistiny, což je výše, kterou soud považuje za nepřiměřenou a v neprospěch spotřebitele – bez sjednaného úroku 44%. Samotnou úrokovou sazbu 66% nutno přitom také považovat za nepřiměřeně vysokou, překračující několikanásobně běžnou úrokovou sazbu. Pokud jde o sjednaný poplatek za zpracování a doručení úvěru, pak spotřebiteli není dále ani sděleno, co všechno tento obsahuje a jedná se tak o skrytý úrok za půjčení peněz. Jde tedy o ujednání vůči spotřebiteli klamavé a tedy zakázané. Poplatek za hotovostní inkaso splátek by pak měl sloužit k jednoduššímu splácení, pokud však není takové inkaso prováděno (třeba i kvůli tomu, že úvěr není ze strany dlužníka řádně hrazen), není možné poplatek požadovat, neboť za něj nebylo poskytnuto žádné protiplnění. Jedná se opět o ujednání zakázané, způsobující nerovnováhu v neprospěch spotřebitele. Soud tedy posoudil předmětná ujednání o výši úplaty za poskytnutý úvěr jako nepřiměřená a absolutně neplatná. Takovému jednání věřitele pak nelze přiznat právní ochranu, je třeba naopak poskytnout ochranu žalovanému jako spotřebiteli.

12. V předmětné věci žalovaný na smlouvu o spotřebitelském úvěru zaplatil 4 000 Kč. Za situace, kdy mu byly žalobcem poskytnuty peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, zbývá doplatit částka 11 000 Kč. Ohledně této částky soud shledal žalobu důvodnou, a to včetně požadavku na zaplacení zákonného úroku z prodlení (§ 1970 o.z.) tak, jak je uvedeno ve výroku I. shora. Žalovaný je povinen zaplatit ve prospěch žalobce dlužnou částku ve lhůtě do 3 dnů od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 o. s. ř.

13. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl jako nedůvodnou (výrok II.).

14. Výrok o náhradě nákladů řízení soud učinil podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a žádnému z účastníků nepřiznal právo na jejich náhradu, když žalobce měl ve věci pouze částečný úspěch a žalovanému v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly (výrok III).