7 C 108/2020

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Orlicí rozhodl samosoudcem JUDr. Janem Morávkem ve věci žalobců: a) celé jméno žalobkyně , narozená dne datum b) celé jméno žalobce , narozený dne datum oba bytem adresa žalobce a žalobkyně oba zastoupeni advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa určení neexistence zástavního práva <b>I. Žaloba se zamítá.</b> <b>II. Žalobci jsou povinni zaplatit žalovanému společně a nerozdílně náhradu nákladů řízení 32 149,70 Kč a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalovaného.</b> 1. Žalobci se podanou žalobou domáhali určení neexistence zástavního práva zřízeného ve prospěch žalovaného na majetku žalobců, a to bytu [číslo] v bytovém domě [adresa], stojícím na pozemku parc. [číslo] přičemž k vlastnictví tohoto bytu náleží spoluvlastnický podíl na společných částech popsaného bytového domu a popsaného pozemku, oboje o velikosti [číslo] z celku, přičemž předmětný byt je ve společném jmění žalobců, v obci a [katastrální uzemí] zapsán na [list vlastnictví] v katastru nemovitostí vedeném [stát. instituce], [stát. instituce], pro obec a [katastrální uzemí], pro zajištění pohledávky žalovaného vůči [jméno] [příjmení], [datum narození], bytem [ulice a číslo], [PSČ] [obec], na vrácení zápůjčky ve výši Kč 1 000 000 Kč, které bylo do katastru nemovitostí vedeného [stát. instituce], [stát. instituce], pro obec a [katastrální uzemí] zapsáno pod č. V – [číslo] [rok] – [anonymizováno], s právními účinky vkladu práva ke dni 25.7.2017, když vklad byl proveden dne 17.8.2017 Smlouva o zápůjčce byla mezi dlužníkem [jméno] [příjmení] a žalovaným uzavřena dne 21.7.2017, kdy zápůjčka byla dle smluvních ujednání převzata bezhotovostním převodem na účet č. [bankovní účet]. Žalobci poukázali na skutečnost, že smlouva o zápůjčce je reálným kontraktem, kdy současně namítli, že ke dni sepisu zástavní smlouvy (tj. dne 25.7.2017) bylo ve skutečnosti poskytnuto pouze 100 000 Kč dne 24.7.2017 a dne 24.7.2020 částka 200 000 Kč. Žalobcům je známo, že mezi dlužníkem a žalovaným existují další nároky, avšak zástavní smlouva nezajišťuje žádné další budoucí pohledávky. Částka 300 000 Kč přitom již byla dlužníkem žalovanému vrácena, zajištěná pohledávka tedy neexistuje, zanikla splněním dle § 1376 o.z. Evidovanou zástavou jsou přitom žalobci ve svém vlastnictví i nadále omezování, ačkoliv tato vada bytu již neexistuje. Žalobci jsou omezeni v dispozici se svým bytem, je snížena jeho hodnota a uvedená skutečnost se rovněž negativně projevuje na úvěruschopnosti žalobců – proto mají žalobci naléhavý právní zájem na určení neexistence zástavního práva, resp. výmazu z katastru nemovitostí.

2. V průběhu řízení žalobci svou argumentaci doplnili tím, že předmětná smlouva o zápůjčce byla simulovaným právním úkonem, neboť vůlí dlužníka [příjmení] nikdy nebylo si peníze půjčit. Uvedená smlouva je proto neplatná a v důsledku toho ani nemohlo platně vzniknout zástavní právo. Předmětná smlouva a na to navazující zástava byla pouze jistotou pro žalovaného pro případ, že by se nepodařilo započíst výrobu a obchodování prostřednictvím [právnická osoba] s.r.o.. Nikdy nebylo dohodnuto, že smlouva o zápůjčce bude reálně plněna, tedy postupně splácena. Bylo mezi nimi naopak dohodnuto, že v případě nefungování spolupráce bude částka 1 mil Kč zaplacena jako kompenzace žalovanému. O skutečném úmyslu stran se žalobci dozvěděli až následně od dlužníka [příjmení], který jim poskytl své vyjádření. Dodali, že v červenci 2017 je dlužník [příjmení] požádal o zřízení zástavního práva k bytu, kdy jim sdělil, že je v obchodním vztahu s žalovaným. Dlužníkovi [příjmení] vyhověli, neboť k němu měli důvěru jako rodinnému příslušníkovi. Obchodní spolupráce mezi dlužníkem [příjmení] a žalovaným začala na jaře 2017, kdy zvolili model, podle kterého žalovaný v srpnu 2017 odkoupil od [jméno] [příjmení] její obchodní podíl ve [právnická osoba] s.r.o. a dlužník [příjmení] měl žalovanému pomoci s jejím rozvojem. Uvedený vztah nebyl upraven žádnou písemnou smlouvou. Mezi dlužníkem [příjmení] a žalovaným byla uzavřena dohoda podle které žalovaný dlužníkovi [příjmení] uhradí platbami na pomezí mzdy ve splátkách 50 000 – 100 000 – 150 000 Kč, celkem 650 000 Kč jako odměnu za výkon. Z důvodu finančních problémů dlužníka [příjmení] byly částky zasílány na účet žalobců. Jmenovaná společnost začala fungovat a byla zisková, proto se dlužník [příjmení] a žalovaný dohodli na další spolupráci, kdy dlužník [příjmení] takto obdržel částku 350 000 Kč, kdy tato částka byla realizována několika platbami vyúčtovanými jako dodávky a služby poskytnuté společnosti [právnická osoba] paní [jméno] [příjmení] a jí byly dané částky předány. Následně se vztahy mezi dlužníkem [příjmení] a žalovaným zhoršily v důsledku nerealizovaného obchodu v Rusku, který přinesl jmenované společnosti ztráty. Dílčí platby na dluh pak ve skutečnosti nebyly platbami na zápůjčku, ale platbami na náhradu škody ze strany dlužníka [příjmení], který se cítil být povinen škodu žalovanému nahradit.

3. V závěrečném návrhu pak žalobci zopakovali dosavadní procesní obranu a doplnili, že pokud se žalovaný s dlužníkem [příjmení] dohodli na jiném časovém rámci a povaze poskytnutých plateb, nejsou žalobci tímto vázáni, nevyslovili s tím souhlas a zajištění se tudíž nemůže týkat jiných pohledávek než poskytnutých ke dni uzavření zástavní smlouvy – žalobci nemohou platně zajistit závazek, o jehož skutečné povaze nevědí.

4. Žalovaný s žalobou nesouhlasil a navrhl její zamítnutí. Poukázal zejména na okolnosti uzavření smlouvy o zápůjčce a zástavní smlouvy. Žalobci jsou tchánem a tchýní dlužníka [jméno] [příjmení], který také připravoval text obou smluv. Dále namítl, že uhrazením částky 300 -350 tis. Kč nedošlo k zániku zápůjčky jejím splněním, kdy z bankovních výpisů a emailové komunikace s právním zástupcem dlužníka [příjmení] a zároveň zástupce žalobců ze dne 23.9.2018 a 13.2.2019 jednoznačně vyplývá, že pohledávka zajištěná zástavním právem převyšuje žalobci tvrzenou částku 300 000 Kč a tvrzení žalobců tak znamenají snahu o využití případného omylu, do kterého žalovaného uvedli žalobci a dlužník [příjmení] při snaze vylákat ze žalovaného finanční plnění v rozsahu 1 mil Kč. Ten byl také reálně poskytnut, kdy dne [datum] byla na účet č. [bankovní účet] (účet tchýně dlužníka) převedena z účtu žalovaného částka 100 000 Kč, dne 21.7.2017 částka 200 000 Kč, dne 28.7.2017 částka 150 000 Kč, dne 30.8.2017 částka 150 000 Kč a dne 19.9.2017 částka 50 000 Kč a to vždy s poznámkou„ půjčka [jméno] [příjmení]“. Zbylá částka byla žalovaným poskytnuta dlužníkovi v hotovosti dle pokynů dlužníka ke krytí aktuálních exekučních závazků.

5. Žalovaný v reakci na doplněnou argumentaci žalobců stran důvodu plateb žalovaného dlužníkovi [příjmení] a stran důvodů dílčích plateb na vrub dluhu ze strany dlužníka [příjmení] uvedl, že tato tvrzení jsou zcela nevěrohodná, postrádající prostou logiku tvrzeného jednání, která jsou v rozporu s objektivně existujícími skutečnostmi plynoucích z provedeného dokazování. V této souvislosti opětovně poukázal na emailovou korespondenci mezi právními zástupci a skutečnost, že poskytnuté plnění ze strany žalovaného na účet žalobkyně a/ obsahovaly vždy dovětek„ půjčka [jméno] [příjmení]“. Současně potvrdil, že dlužník [příjmení] pro žalovaného vykonával práci pro [právnická osoba] s.r.o., avšak výlučně jako zaměstnanec na základě pracovní smlouvy ze dne 30.11.2017, kdy pracovní poměr byl ukončen dohodou ke dni 18.5.2018. Po celou dobu byla dlužníkovi [příjmení] vyplácena řádná mzda.

6. Rovněž žalovaný v rámci závěrečného návrhu zopakoval důvodu pro zamítnutí žaloby, kdy zejména poukázal na časovou souslednost a nevěrohodnost výpovědi svědka [příjmení] ve světle provedených listinných důkazů.

7. Z listiny označené jako Smlouva o zápůjčce ze dne 21.7.2017 bylo soudem zjištěno, že ta byla uvedeného dne sepsána a podepsána žalovaným jako věřitelem a [jméno] [příjmení], [datum narození]) jako dlužníkem. Předmětem smlouvy byl závazek věřitele – téhož dne splněný poskytnout dlužníkovi 1 000 000 Kč, kdy dlužník současně potvrdil jejich převzetí bezhotovostně na účet č. [bankovní účet]. Dlužník potvrdil přijetí uvedené částky s tím, že tuto uhradí do 31.8.2018 a to v průběžných měsíčních platbách. Zapůjčená částka je dle prohlášení stran zajištěna zástavním právem.

8. Z výpisu z Osobního účtu č. [bankovní účet] bylo zjištěno, že na tento byla dne 20.7.2017 přijata platba 100 000 Kč, dne 24.7.2017 platba 200 000 Kč, a to vše z účtu„ [celé jméno žalovaného]“ č. [bankovní účet] s vyznačenou poznámkou„ půjčka [příjmení]“. Ze zprávy [obec] spořitelny a.s. ze dne 21.8.2020 a nesporných tvrzení účastníků bylo soudem zjištěno, že majitelem uvedeného účtu jest [celé jméno žalobkyně], [datum narození] (žalobkyně a/).

9. Z výpisu účtu [bankovní účet] vedeného na jméno [celé jméno žalovaného] bylo zjištěno, že z tohoto účtu byla na účet č. [bankovní účet] zaslána dne 20.7.2017 platba 100 000 Kč, dne 21.7.2017 částka 200 000 Kč, dne 28.7.2017 částka 150 000 Kč, dne 30.8.2017 částka 150 000 Kč a dne 19.9.2017 částka 50 000 Kč, vždy s poznámkou„ půjčka [jméno] [příjmení]“.

10. Emailem ze dne 18.7.2017 adresovaným [jméno] [příjmení] žalovanému jmenovaný [jméno] [příjmení] reagoval na předchozí jednání s žalovaným, kdy žalovanému zaslal odkaz na inzerát prodeje bytu ve [obec], kdy žalovaného současně ujistil, že v případě eventuálního prodeje bytu žalobců by činila jeho hodnota 2 mil Kč. Dále uvedl, že má plné dispoziční právo k účtu [anonymizována dvě slova] a tudíž může být žalovaný v klidu.

11. Zástavní smlouvou obsahující úředně ověřené podpisy účastníků ze dne 25.7.2017 žalobci jako zástavci zřídili pro žalovaného jako zástavního věřitele zástavní právo k bytu [číslo] v bytovém domě [adresa], stojícím na pozemku parc. [číslo] přičemž k vlastnictví tohoto bytu náleží spoluvlastnický podíl na společných částech popsaného bytového domu a popsaného pozemku, oboje o velikosti [číslo] z celku, přičemž předmětný byt je ve společném jmění žalobců, v obci a katastrálním území Vysoké Mýto zapsán na [list vlastnictví] v katastru nemovitostí vedeném [stát. instituce], Katastrálním pracovištěm Ústí nad Orlicí, pro obec a [katastrální uzemí], pro zajištění pohledávky žalovaného vůči [jméno] [příjmení], [datum narození], bytem [ulice a číslo], [PSČ] [obec], na vrácení zápůjčky ve výši 1.000.000 Kč.

12. Z výpisu z katastru nemovitostí [list vlastnictví] pro obec a k.ú. [obec] bylo zjištěno, že žalobci jsou evidováni jako vlastníci (SJM) bytu [číslo] v budově [adresa], zapsaném na [list vlastnictví]. V oddíle C je evidováno zástavní právo smluvní k zajištění pohledávky 1 000 000 Kč pro [celé jméno žalovaného] dle smlouvy o zřízení zástavního práva ze dne 25.7.2017 s právními účinky zápisu k 25.7.2017.

13. Z nesporných tvrzení účastníků a výpisu z internetového bankovnictví žalobců a oznámení o provedení příkazu k úhradě má soud za prokázané, že na předmětnou zápůjčku bylo dlužníkem uhrazeno bankovními převody na účet žalovaného č. [bankovní účet] celkem 350 000 Kč, vždy s poznámkou„ [příjmení] splátka jistiny půjčky“.

14. Z emailu JUDr. [jméno] [příjmení] adresovanému dne 23.11.2018 právnímu zástupci žalovaného bylo soudem zjištěno, že mezi jmenovanými bylo jednáno o vyřešení věci, kdy zástupce žalobců souhlasil s navrženým splátkovým kalendářem formou notářského zápisu s přímou vykonatelností, kdy doplnil, že„ Po umoření dlužné částky 1 mil Kč je můj klient připraven hradit jednu polovinu úvěru, který pan [celé jméno žalovaného] čerpal na nákup strojů.“ Vše bylo podmíněno tím, že se žalovaný zaváže vzdát zástavního práva k bytové jednotce [číslo] v [obec].

15. Z e-mailu JUDr. [jméno] [příjmení] ze dne [datum] adresovanému zástupci žalovaného soud zjistil, že jmenovaní jednali o mimosoudním vyřešení věci – o úhradě finančního plnění a v návaznosti na to o výmazu zástavního práva. JUDr. [jméno] [příjmení] zde mimo jiné sděluje„ Ke splacení nedošlo z důvodu neuzavření dohody o výmazu zástavního.“ Jmenovaným byla navržena měsíční splátka 100 000 Kč s tím, že při úhradě 500 000 Kč žalovaný se zaváže vymazat zástavní právo z katastru nemovitostí.“ 16. V emailu ze dne 2.11.2018 adresovaném zástupcem žalobců zástupci žalovaného zástupce žalobců sdělil, že„ klient nikterak nesporuje uzavření písemné smlouvy o půjčce a její podpis.“. Bylo v rámci mimosoudního vyřešení věci navrženo, že žalovanému bude v měsíčních splátkách po 100 000 Kč počínaje lednem 2019 vypořádáno veškeré závazky.

17. Dle pracovní smlouvy ze dne 30.11.2017 uzavřené mezi [právnická osoba] jako zaměstnavatelem a [jméno] [příjmení] jako zaměstnancem vznikl jmenovanému ke dni 1.12.2017 pracovní poměr na dobu určitou do 30.11.2018. Jako druh práce bylo ujednáno: koordinátor výrobní a obchodní činnosti. Pracovní doba byla sjednána v rozsahu 20 hodin týdně za mzdu dle mzdového výměru. Dle mzdového výměru ze dne 1.12.2017 byla stanovena měsíční mzda 20 000 Kč. Pracovní poměr skončil dle Dohody o rozvázání pracovního poměru ke dni 18.5.2018.

18. Z výpisu z obchodního rejstříku, vedeného Městským soudem v Praze, oddíl C, vložka [číslo] bylo zjištěno, že zde je zapsána obchodní firma [právnická osoba] (zapsáno dne 11.7.2018), kdy předchozí firma [právnická osoba] byla zapsána 27.6.2017. Jednatelkou a jediným společníkem společnosti byla od jejího vzniku do 17.8.2017 [jméno] [příjmení], [datum narození]. Následně je jediným společníkem a jednatelem žalovaný. Základní kapitál činí 1 000 Kč.

19. Dle výpisu z centrální evidence obyvatel je [jméno] [příjmení] od 9.12.2010 rozvedený.

20. Svědek [příjmení] v rámci svého výslechu ke své osobě uvedl, že žalovaného zná z dob, kdy spolu měli obchodní vztahy, nemá k němu žádný špatný vztah - žalobci jsou rodiče jeho bývalé ženy, se kterou se rozvedl v roce 2010, nicméně nadále s ní žil do roku 2020. S žalobci byl v osobním kontaktu v průběhu roku 2017 asi pětkrát, jinak si telefonovali anebo psali. Obchodní vztahy se vztahovaly ke společnosti [právnická osoba], která byla nedlouho před sepisem smlouvy o půjčce a zástavní smlouvy založena jeho bývalou manželkou [jméno] [příjmení]. V rozmezí týdnů max. měsíců poté, co byla uzavřena smlouva o půjčce, bývalá manželka uvedenou společnost prodala žalovanému. S žalovaným se před tím potkali v [obec] a dohodli se, že spolu rozjedou dřevovýrobu – on měl know-how a kontakty a žalovaný měl finance. Dohoda byla taková, že vše zařídí on, tj. zajištění výrobních kapacit a zaměstnanců s tím, že do rozjetí výroby mu bude žalovaný platit měsíčně 150 tisíc Kč. Aby celá záležitost byla nějakým způsobem ošetřena i pro případ, že by se s ním něco stalo, stáhl na internetu vzor smlouvy o půjčce a tuto podepsali se zajištěním zástavním právem. Spolupráce byla plánovaná v délce asi 6 měsíců, což při 150 000 Kč měsíčně činí skoro 1 mil. Kč s tím, že smlouva byla sepsána z důvodu jakéhosi zajištění. Smlouva o půjčce a zástavní smlouva byly sepsány z toho důvodu, že on měl rozjet výrobu. Uvedené listiny sloužily jako zajištění toho, kdyby např. pátý měsíc zemřel, a podnik se nerozjel. Za částku 150 000 Kč měsíčně vykonával vše potřebné pro rozjezd firmy, hledal místo, mašiny, zdroje dřeva, řešil problémy v nových prostorech, kde bylo potřeba zrekonstruovat elektriku, dílny, sociální zařízení a opravit sušárny. Ve firmě působil něco jako tichý společník. Ví, že smlouva o půjčce spočívá v poskytnutí peněz, které je povinen po určité době i s úrokem vrátit. Ví, že v rámci pracovního poměru se pobírá mzda, která zůstává zaměstnanci. On v pracovním poměru nebyl, musel přitom z něčeho žít, hradit účty, vyživovat dceru. Jeho nejvyšším vzděláním je středoškolské odborné s maturitou. Jeho know-how spočívalo v tom, že jeho rodina měla dřevovýrobu v [obec], kde nejprve pracoval na pozici dělníka, později působil jako obchodní zástupce. [právnická osoba] založila bývalá manželka, neboť on nikde figurovat nemohl, neboť již několik let je v exekuci z důvodu dluhů ze své dřívější činnosti. Jeho dřívější závazky činí asi 3,5mil Kč. Účet uvedený ve smlouvě o půjčce je účtem rodičů bývalé manželky, kam také pravidelně byla zasílána částka 150 000 Kč, takto bylo na účet přijato asi 650 000 Kč možná 680 000 Kč. Žalovaný následně požadoval odměnu již oficiálně účtovat, a takto bylo účtováno prostřednictvím IČO jeho bývalé manželky - takto bylo přijato asi 350 000 Kč Tyto procházely účetnictvím bývalé manželky. Ohledně částky 650 000 Kč žádná daňová povinnost ve vztahu k finančnímu úřadu či správě sociálního zabezpečení plněna nebyla. Poskytnutí těchto prostředků považoval za dluh vůči žalovanému. Ve společnosti žalovaného následně i pracoval na základě řádné pracovní smlouvy, kdy pobíral minimální mzdu, přičemž zbytek do 150 000 Kč mu bylo dopláceno prostřednictvím fakturace od bývalé manželky. Pracoval na pozici šéf výroby, měl pod sebou zaměstnance, odpovídal za nákup, zpracování a uskladnění materiálu. Dohoda potom byla taková, že až se výroba rozjede a společnost bude vykazovat zisky, že dojde k dohodě ohledně úpravy podílu na zisku. Jelikož byl v exekuci, tento podíl na zisku by musel být formálně veden na jinou osobu. Rodiče bývalé manželky zástavní smlouvu podepsali, na nic bližšího se ho ohledně toho neptali. Bylo počítáno s tím, že finanční částka bude uhrazena do jednoho roku a zástava zanikne. Rodiče mu věřili, na nic dalšího se ho neptali, věděli, že proti němu jsou vedena exekuční řízení. Bezprostředně na to dále vypověděl, že poskytnuté finanční prostředky nebyl připraven vracet. Při zahájení spolupráce s žalovaným byli domluveni, že to bude fifty fifty s tím, že po rozjezdu firmy bude mít žalovaný větší podíl na zisku. Je nicméně pravda, že část peněz vrátil. To odůvodnil tím, že proti žalovanému nic nemá, nicméně staly se špatné věci, kdy jim nevyšel jeden velký obchod v Rusku, do kterého žalovaný investoval své peníze, za to cítil odpovědnost, a tak co mohl, vrátil, milion korun by si nepůjčoval. Žalovanému takto vrátil asi 360 000 Kč postupně v menších splátkách. Částku, kterou již uhradil, považuje za morální závazek vůči žalovanému s tím, že kdyby v tu dobu měl 3,5 milionu Kč, tak mu je také pošle všechny. Pokud byla dne 2.11.2018 navržena emailem dohoda, tj. dohoda o měsíčních splátkách po 100 000 Kč, jednalo se o proinvestované peníze žalovaným, o které se přišlo. Dr. [obec] je jeho právním zástupcem již řadu let a bylo tomu tak i v roce 2017 -2018, kdy mu udělil plnou moc. K emailu z 13.2.2019 vypověděl, že citovaných 500 000 Kč nesplatil. Existence zástavního práva je nesmyslná. Žalovanému by vše zaplatil. Sepis zástavní smlouvy přitom inicioval on, žalovaný ji původně nepožadoval a pouze tak akceptoval jeho návrh. Jednalo se o druhou zástavu v pořadí, kdy první byla zřízena k zajištění závazku ve výši 1,2 mil. Kč. Tato zástava se vyřešila a zřídila se zástava nová, která je předmětem tohoto řízení. Prvá zástava byla vyplacena z půjček od jeho kamarádů a kolegů. Neví, proč v průběhu jednoho týdne mu přišla oproti dohodě částka 450 000 Kč, stejně tak neví, proč přijaté platby byly identifikovány jako půjčka [příjmení].

21. Podle § 2390 o.z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

22. Podle § 1310 odst. 1 o.z. zástavou může být každá věc, s níž lze obchodovat.

23. Podle § 1311 odst. 1 o.z. zástavním právem lze zajistit dluh o určité výši nebo dluh, jehož výši lze určit kdykoli v době trvání zástavního práva. Zástavním právem lze zajistit dluh peněžitý i nepeněžitý, podmíněný nebo i takový, který má vzniknout teprve v budoucnu. Podle odst. 2 zástavním právem lze zajistit i dluhy určitého druhu vznikající dlužníkovi vůči zástavnímu věřiteli v určité době nebo i různé dluhy vznikající vůči zástavnímu věřiteli z téhož právního důvodu.

24. Podle § 1312 odst. 1 o.z. zástavní právo se zřizuje zástavní smlouvou. V ní strany ujednají, co je zástavou a pro jaký dluh je zástavní právo zřízeno; zajišťuje-li se dluh ještě nedospělý nebo více dluhů, postačí ujednat, do jaké nejvyšší výše jistiny se zajištění poskytuje.

25. Podle § 1316 o.z. zástavní právo k věci zapsané ve veřejném seznamu vzniká zápisem v tomto seznamu, ledaže jiný právní předpis stanoví jinak.

26. Podle § 1376 o.z. zanikne-li zajištěný dluh, zanikne i zástavní právo.

27. Podle 2054 odst. 2 o.z. plní-li dlužník dluh zčásti, má částečné plnění účinky uznání zbytku dluhu, lze-li z okolností usoudit, že tímto plněním dlužník uznal i zbytek dluhu.

28. Podle § 4 odst. 1 o.z. má se za to, že každá svéprávná osoba má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností a že to každý od ní může v právním styku důvodně očekávat.

29. Podle § 5 odst. 1 o.z. kdo se veřejně nebo ve styku s jinou osobou přihlásí k odbornému výkonu jako příslušník určitého povolání nebo stavu, dává tím najevo, že je schopen jednat se znalostí a pečlivostí, která je s jeho povoláním nebo stavem spojena. Jedná-li bez této odborné péče, jde to k jeho tíži.

30. Soud se ztotožnil s právními závěry žalobců v tom, že jim svědčí naléhavý právní zájem na určení neexistence zástavního práva ve smyslu § 80 o.s.ř., neboť evidovanou zástavou jsou ve svém vlastnictví omezováni, tj. zejména v dispozici se svým bytem, je snížena jeho hodnota, kdy uvedená skutečnost se rovněž negativně projevuje na úvěruschopnosti žalobců. Požadavek na určení neexistence zástavního práva a vyřešení této otázky má bezesporu vliv na právní jistotu a postavení žalobců v jejich vlastnických vztazích.

31. Provedeným dokazováním bylo zjištěno, že obsah písemné Smlouvy o zápůjčce ze dne 21.7.2017 sepsané a podepsané žalovaným jako věřitelem a [jméno] [příjmení], [datum narození] jako dlužníkem, podle něhož se žalovaný-věřitel zavázal /prohlásil za splněný/ poskytnout dlužníkovi 1 000 000 Kč, a dlužník současně potvrdil jejich převzetí bezhotovostně na účet č. [bankovní účet] není v souladu se zjištěným skutkovým stavem, tj. k okamžiku podpisu předmětné smlouvy nebyl splněn závazek žalovaného poskytnout dlužníkovi 1 000 000 Kč na uvedený účet. V uvedený okamžik bylo plněno pouze 300 000 Kč. Bylo by tedy možné vyhovět návrhu žalobců s argumentací, že zástavní právo nevzniklo, neboť neexistovala zajištěná pohledávka v prezentovaném rozsahu, případně že zástavní právo zaniklo splněním povinnosti, kdy z provedeného dokazování vyplývá, že částka 300 000 Kč byla již dlužníkem uhrazena – avšak nebýt dalších pro soud rozhodných skutečností popsaných níže.

32. Žalovaný totiž v řízení unesl své břemeno tvrzení a důkazní o tom, že dlužníkovi [příjmení] předmětnou částku 1 000 000 Kč skutečně poskytl (byť později a ne jednorázově) a i o tom, že poskytnutá částka byla plněním v jejich právním vztahu založeném smlouvou o zápůjčce uzavřené v ústní formě. Žalobce naproti tomu neunesl své břemeno důkazní ve svých tvrzeních, že se v daném případě nejednalo o poskytnutí zápůjčky, nýbrž o jakousi pracovní odměnu žalovaného poskytnuté dlužníkovi [příjmení] v souvislosti s výkonem jeho činností pro žalovaného. Soud v této souvislosti vycházel z provedeného dokazování, kdy hodnotil jednotlivé důkazy každý zvlášť i ve vzájemných časových a logických souvislostech.

33. Smlouva o zápůjčce je smlouvou reálnou, tj. k jejímu uzavření nepostačí pouze příslušný projev smluvních stran, ale je nutné také přenechání předmětu zápůjčky vydlužiteli. Z provedeného dokazování (výslech svědka [příjmení], výpisů z účtů) a nesporných tvrzení účastníků bylo zjištěno, že žalovaný dlužníku [příjmení] skutečně (reálně) poskytl částku 1 000 000 Kč - část 650 000 Kč byla poskytnuta na účet žalobkyně a/ (bývalá tchýně dlužníka) a částka 350 000 Kč byla dlužníkovi [příjmení] žalovaným poskytnuta dle vzájemné dohody k rukám jeho bývalé manželky (dcery žalobců).„ Jestliže konstantní judikatura, ve shodě s odbornou literaturou (srov. Švestka, Spáčil, Škárová, Občanský zákoník, komentář, II. díl, Praha, C.H.Beck 2008, str. 1690) nevyžaduje fyzické předání předmětu půjčky dlužníkovi, bylo by zbytečným a neodůvodněným omezením autonomie vůle smluvních stran nepřipustit určení bankovního účtu třetí osoby jako místa, kam má být předmět půjčky převeden, pokud se na tom strany smlouvy o půjčce dohodnou. Uskutečněním převodu pak je splněna podmínka předání předmětu půjčky dlužníkovi podle § 657 obč. zák.“ (rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 11.11.2008, sp.zn. 28 Cdo 3790/2008). Obdobné závěry dle názoru soudu platí analogicky i potud, kdy mezi účastníky závazkového vztahu (smlouvy o zápůjčce) bylo jako platební místo sjednáno k rukám bývalé manželky dlužníka [příjmení] (částka 350 000 Kč).

34. Skutečnou vůli žalovaného a dlužníka [příjmení], tj. dohodu ohledně místa plnění zápůjčky (účet žalobkyně a/ a k rukám bývalé manželky dlužníka) má soud za prokázanou svědeckou výpovědí dlužníka [příjmení], písemným zněním„ smlouvy o půjčce ze dne 21.7.2017“ a výpisy z účtu žalobkyně a/, kdy tyto důkazy jsou v souladu.

35. Dále soud vycházel ze závěrů, že k přenechání předmětu zápůjčky může dojít jak před dojednáním obsahu smlouvy, tak může být poskytnut i s určitým časovým odstupem po dojednání obsahu smlouvy. Jelikož nebyl mezi účastníky smlouvy sjednán úrok, nemůže se přitom jednat o úvěrovou smlouvu. Pro smlouvu o zápůjčce zákon nestanoví žádnou formu, tudíž může být uzavřena písemně i ústně.

36. Jediným důkazem na podporu tvrzení žalobců, že poskytnuté plnění mezi žalovaným a dlužníkem [příjmení] nebylo plněním na základě smlouvy o zápůjčce, ale odměnou za pracovní činnost dlužníka [příjmení] pro žalovaného jest výslech svědka [příjmení]. Soud se zcela ztotožňuje s argumentací žalovaného, že již samotná tvrzení žalobců v rámci celého řízení jsou značně rozporuplná, nevěrohodná a v svém důsledku vyznívají zcela účelově. Z tvrzení žalobců de facto vyplývá, že celou projednávanou věc, tj. smlouvu o zápůjčce a zástavní smlouvu ponechali zcela na vůli dlužníka [příjmení], který jako jejich osoba blízká měl jejich plnou důvěru - on disponoval předmětem zástavního práva a jak vyplývá z emailové korespondence s žalovaným i dispoziční oprávnění k účtu společnosti [právnická osoba] v době, kdy společníkem byla jeho bývalá manželka. Rozporuplnost tvrzení žalobců soud shledává v postupně uplatňovaných námitkách, kdy nejprve tvrdí, že žalovaný má proti dlužníkovi [příjmení] pohledávku z titulu půjčky, kterou zajišťují zástavním právem (a která byla poskytnuta ve skutečné výši 300 000 Kč a která je již uhrazena) - následně tvrdí, že platby poukazované na účet žalobců s anotací„ půjčka [jméno] [příjmení]“ nejsou půjčkou, ale odměnou dlužníka [příjmení] za práci vykonávanou pro společnost [právnická osoba], naposledy ve svém vyjádření předkládají tvrzení, že platby poukazované na účet žalobců s anotací„ půjčka [jméno] [příjmení]“ nejsou půjčkou, ale náhradou blíže nespecifikované škody, kterou se dlužník [příjmení] cítil povinován uhradit žalovanému. V průběhu řízení uvádějí, že o skutečné vůli stran se dozvěděli až následně – viz. podání z dne 23.10.2020, tj. až po prvém jednání ve věci 23.9.2020. Soud nevěří tvrzením žalobců, že v době, kdy podávali žalobu k obecnému soudu, nevěděli o všech rozhodných skutečnostech. Zjevná rozporuplnost tvrzení žalobců vyplývá např. z emailové korespondence mezi jejich zástupcem, současně zástupcem dlužníka [příjmení] a zástupcem žalovaného ze dne 2.11.2018, 23.11.2018 a 13.2.2019. Rozporuplnost tvrzení soud dále shledává v samotné skutečnosti, že žalobci údajně vše ponechali na dlužníkovi [příjmení] za situace, kdy zajišťují zástavním právem svou nemovitost pro, ve smlouvě uvedenou pohledávku 1 000 000 Kč, kdy současně je jim známa majetková situace dlužníka [příjmení]. Stále se měnící skutková tvrzení žalobců, jsou následně zesílena nevěrohodnou a obsahově zcela rozpornou svědeckou výpovědí svědka [příjmení]. Ten potvrdil, že podmínky smluvního vztahu mezi účastníky řízení navrhoval a tvořil on. Částka 650 000 Kč byla poskytnuta na účet jeho bývalé tchýně z důvodu probíhajících exekucí na jeho osobu, a tudíž nemožností poskytnou zápůjčku na jeho bankovní účet. Přitom tvrdí, že poskytnuté finanční prostředky byly žalovanému částečně vráceny do výše 300 000 Kč – 350 000 Kč s tím, že tak činil z morálních důvodů, byť sám dle svého svědectví stále čelí exekucím přesahujícím cca 3,5 mil. Kč. Dlužník [příjmení] dále zcela nelogicky a rozporuplně vypovídal, že poskytovaná částka měla být sjednanou odměnou ve výši 150 000 Kč (kterou potřeboval na„ život“) - k přijatým platbám jako k odměně se však nechoval, tento příjem nijak nevykazoval vůči správci daně, ČSSZ, OSSZ, zdravotní pojišťovně aj. byť dle svého tvrzení se v oblasti obchodu a vedení společnosti dříve pohyboval a o této povinnosti měl tak vědět (§ 5 o.z.). Dále vůbec nedokázal logicky zodpovědět a vysvětlit opakovaně pokládanou otázku ohledně smyslu a účelu zajištění, tj. proč vrácení finančních prostředků zajistil předmětným zástavním právem, což v případě sjednané odměny postrádá prostou logiku věci, neboť tímto krokem předpokládal, že„ odměnu“ bude žalovanému vracet, což vylučuje obsah poskytnutého plnění žalovaným jako tvrzenou odměnu. Byl přitom schopen vymezit podstatu, obsah práv a povinností vážící se k institutu zápůjčky a pracovní odměny, tj. vymezit zásadní rozdíly v těchto právních institutech.

37. Naproti z výpisu z účtů žalobců a žalovaného vyplývá, že platby v obou směrech byly poukazovány s poznámkou půjčka [příjmení], resp. splátka půjčka [příjmení].

38. Z provedeného dokazování má tak soud za jednoznačně prokázané, že mezi žalovaným jako věřitelem a [jméno] [příjmení] ([datum narození]) byla uzavřena smlouva o zápůjčce dle ustanovní § 2390 o.z., kdy byly souběžně splněny obě z podmínek – dohoda stran o obsahu a rovněž reálně poskytnuté plnění v výši 1 000 000 Kč.

39. Obecně přitom dále platí, že zástavním právem může být zabezpečena také pohledávka, která vznikne teprve v budoucnu, že tedy může být platně zajištěna pohledávka ze smlouvy o zápůjčce i tehdy, jestliže k zápůjčce (k odevzdání předmětu zápůjčky) dojde (má dojít) podle vůle stran až v budoucnu, například teprve po uzavření zástavní smlouvy, a že ke vzniku zástavního práva dojde, bude-li zápůjčka skutečně poskytnuta (srov. rozsudek NS ČR ze dne 15.4.2004, sp.zn. 21Cdo 2217/2003). Rovněž s přihlédnutím k těmto skutečnostem soud projednávanou věc a úmysl stran vykládal.

40. Ze zástavní smlouvy samotné, emailové korespondence zástupců účastníků řízení a současně zástupce dlužníka [příjmení] a dále z jeho svědecké výpovědi jednoznačně vyplývá, že předmětná zástavní smlouva byla mezi jejími účastníky uzavřena za účelem zajištění závazku – zápůjčky poskytnuté žalovaným dlužníkovi [příjmení] ve výši 1 000 000 Kč. Nelze přehlédnout, že až do okamžiku projednávání věci nebyla žalovaným popsaná vůle stran žalobci nikterak zpochybňována, naopak z emailové komunikace ze dnů 23.11.2018, 2.11.2018 a 13.2.2019 jednoznačně plyne, že od samého počátku bylo mezi stranami jednáno o zániku zástavy pouze v návaznosti na splnění závazku plynoucího ze smlouvy o zápůjčce. Teprve poté, co žalovaným nebylo akceptováno navrhované řešení o zániku zástavy v návaznosti na navržený splátkový kalendář, či částečné úhrady dluhu, přistoupili žalobci k zahájení tohoto řízení, kdy důvody pro vyhovění žaloby postupně doplňovali a měnily s ohledem na vývoj provedeného dokazování. Žalobci naposledy tvrzený důvod„ neexistence“ zástavního práva skrze neexistenci skutečné a vážné vůle hodnotí soud jako účelovou, až absurdní. V této souvislosti soud poukazuje na shora popsané hodnocení svědecké výpovědi pana [příjmení] a dále některé konkrétní pasáže jeho výpovědi. Zcela nepochopitelným se soud jeví situace, kdy žalobci podpisují zástavní smlouvu na svůj byt k zajištění pohledávky ve výši 1 000 000 Kč v době nedlouho po zániku jiné zástavy, a za situace, kdy je jim známa ekonomická a osobní situace dlužníka [příjmení] a smlouvu podepíši, protože jsou bývalá rodina, že mu věří. I zcela průměrně právně gramotný člověk (§ 4 o.z.) by v nastalé situaci zcela nepochybně vyžadoval další vysvětlení, zástavu bydlení pro pohledávku 1 000 000 Kč by zcela jistě rozmýšlel. Tím spíše, pokud se s existencí zástavy bezprostředně před tím osobně seznámil, měl s ní zkušenost. Z hlediska časového a logických návazností lze takové jednání připsat zcela nekritickému až lehkovážnému zhodnocení situace, kdy nepochybně bylo jejích vůlí pomoci své dceři, resp. jejímu bývalému manželovi, se kterým v té době žila a se kterým byly žalobci prokazatelně v kontaktu. Dlužník [příjmení] a jeho bývalá manželka, dcera žalobců, zcela jednoznačně jednali ve shodě a s jednoznačným úmyslem, který byl žalobcům zcela jistě znám a tento zcela jednoznačně podpořili svým zcela úmyslným a směřovaným jednáním vyústěným v uzavření předmětné zástavní smlouvy. Žalobci se nepochybně s obsahem smlouvy podrobně seznámili – ten byl koncipován dlužníkem [příjmení]. Ve smlouvě samotné je uvedeno, že slouží k zajištění zápůjčky ve výši 1 000 000 Kč. Své podpisy museli nechat úředně ověřit. Museli činit kroky vůči katastru nemovitostí. Na účet žalobkyně a/ v krátkém časovém období byla přijata platba 650 000 Kč s poznámkou půjčka [příjmení]. Z všech těchto popsaných skutečností považuje soud za absolutně vyloučené, že by žalobci sjednávali zástavní smlouvu s jiným úmyslem než za účelem zajištění dluhu bývalého manžela své dcery ve výši 1 000 000 Kč vůči žalovanému.

41. Soud dospěl k závěru, že mezi žalovaným a dlužníkem [příjmení] došlo k dohodě o obsahu závazkového vztahu – smlouvy o zápůjčce dle § 2390 o.z., kdy jejím předmětem bylo poskytnutí finančních prostředků žalovaným svědku [příjmení] ve výši 1 000 000 Kč. Tato částka byla žalovaným dlužníku [příjmení] také reálně poskytnuta a to 650 000 Kč bankovním převodem na účet žalobkyně a/ a 350 000 Kč k rukám bývalé manželky dlužníka. Za účelem zajištění bylo mezi účastníky zřízeno zástavní právo k nemovitostem žalobců dle §§ 1311 a násl. o.z.. Žalobci podpisem předmětné zástavní smlouvy projevili svou skutečnou vůli, byly jim známi i všechny rozhodné skutečnosti zajištěného závazkového vztahu (§ 4 o.z.), nejednalo se tedy o simulovaný právní jednání. Jelikož dosud bylo na dluh uhrazeno pouze 350 000 Kč, nedošlo k zániku zástavního práva dle § 1376 o.z. Jelikož pak žalobci v řízení neprokázali, že se v případě zástavní smlouvy, resp. smlouvy o zápůjčce jednalo o simulovaný právní úkon, soud žalobu zamítl (výrok I).

42. Další důvod pro zamítnutí žaloby spočívá v aplikaci ustanovení § 2054 odst. 2 o.z. V řízení bylo prokázáno, že mezi žalovaným a dlužníkem žalobce byla uzavřena smlouva o zápůjčce. Rovněž bylo v řízení prokázáno, že dlužník [příjmení] na tento svůj závazek prokazatelně plnil částku 350 000 Kč. Takové částečné plnění dluhu, má v projednávané věci současně účinky uznání zbytku dluhu, kdy z okolností projednávané věci podrobně popsaných výše (identifikace plateb, emailová komunikace mezi zástupci účastníků a dlužníka [příjmení], výslech a hodnocení výslechu svědka [příjmení]) lze jednoznačně konstatovat, že tímto plněním dlužník [příjmení] uznal i zbytek dluhu, tj. že zajištěná pohledávka existuje.

43. Výrok o náhradě nákladů řízení (výrok II) je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalovaný byl ve věci plně úspěšný, kdy žaloba byla jako nedůvodná zamítnuta, proto mu přísluší nárok na zaplacení nákladů řízení. Ty spočívají v nákladech na jeho právní zastoupení a to odměně zástupce žalovaného, která činí 3 100 Kč za jeden úkon právní služby, celkem tedy 18 600 Kč za 6 úkonů (převzetí věci, vyjádření ve věci z dne 3.8.2020 a 26.11.2020, závěrečný návrh, účast na jednání u soudu dne 23.9.2020 a 18.6.2021) dle §7 bod 5, § 9 odst. 3 písm. a/ ve spojení s § 9 odst. 4 písm. b/ a § 11 odst. 1 písm. a/, d/, g/ vyhl. č. 177/1996 Sb. a paušální náhradou hotových výdajů po 300 Kč za úkon, celkem tedy 1 800 Kč za 6 úkonů ve věci (§ 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb.). Dále náklady na právní zastoupení představuje cestovné zástupce žalovaného k jednáním soudu v celkové výši 4 170 Kč v souladu s § 13 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve spojení s vyhláškou č. 359/2019 Sb. (jednání 23.9.2020), resp. vyhláškou č. 589/2020 Sb. (jednání 18.6.2021), kdy soud vycházel po zaokrouhlení ze sazby na 1 km ve výši 6 Kč (pro rok 2020 i 2021), z délky cesty 695 km ([obec] [obec] a zpět k jednání soudu dne 23.9.2020 a 18.6.2021) - PHM ve výši 31,80 Kč (2020), resp. 27,20 Kč (2021) dle § 4 písm. c) vyhlášky a průměrné spotřebě použitého vozidla dle jeho technického průkazu 5,8 l /100 km + základní sazby za 1 km v výši 4,20 Kč (2020), reesp. 4,40 Kč (2021). Dále zástupci žalovaného náleží náhrada za čas promeškaný v souvislosti s poskytnutím právní služby (§ 14 odst. 1 a 3 cit. vyhlášky) v celkové výši 2 000 za čas strávený cestou k jednání soudu 23.9.2020 a 18.6.2021 (tj. 20 půlhodin po 100 Kč). Jelikož zástupce žalovaného doložil, že je plátcem DPH náleží mu dále 5 579,20 Kč. Celkové náklady řízení tak činí 32 149,70 Kč. Vzhledem k tomu, že byl žalovaný zastoupen ve věci advokátem, jsou žalobci povinni zaplatit náklady řízení žalovaného k rukám jeho zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.) a to společně a nerozdílně (§ 140 odst. 1 o.s.ř.) Lhůta k zaplacení byla žalobcům stanovena v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř.