7 C 108/2022

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Orlicí rozhodl samosoudcem JUDr. Janem Morávkem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce bytem adresa žalobce zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení , sídlem adresa proti žalovaným: 1. celé jméno žalovaného bytem adresa žalovaného zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení , sídlem adresa : 2. celé jméno žalovaného bytem adresa žalovaného zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení , sídlem adresa určení vlastnického práva k nemovitostem

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal určení, že žalobce je vlastníkem pozemku parc. [číslo] parc. [číslo] zapsaných na [list vlastnictví] v Katastru nemovitostí České republiky, vedené u [stát. instituce], katastrální pracoviště v [obec] pro [územní celek], [katastrální uzemí] u [obec] a části pozemku parc. [číslo] zapsaného na [list vlastnictví] v Katastru nemovitostí České republiky, vedené u [stát. instituce], katastrální pracoviště v [obec] pro [územní celek], [katastrální uzemí] u [obec], v rozsahu, jež rozděluje pozemky parc. [číslo] parc. [číslo] souběžně s jejich jihozápadní hranicí, se zamítá.

II. Žalobce je povinen nahradit žalovanému 1/ na náhradě nákladů řízení částku 36 514, 40 Kč a žalovanému 2/ částku 36 514,40 Kč, obojí do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalovaných.

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu 10.5.2022 ve znění pozdějších doplnění domáhal určení vlastnického práva k nemovitostem a to pozemku p. [číslo] p. [číslo] části pozemku p. [číslo] v rozsahu v němž rozděluje pozemky p. [číslo] p. [číslo] vše v k.ú. [obec] u [obec], zapsaných na [list vlastnictví] a [list vlastnictví]. Návrh odůvodnil tím, že na základě darovací smlouvy ze dne 9.6.2000 (právní účinky nastaly dne 13.6.2000) se žalobce stal vlastníkem mimo jiné pozemků p.č. st. [anonymizováno], jehož součástí je stavba dům [adresa] v části [územní celek], p. [číslo] p. [číslo]; vše zapsáno na listu vlastnictví [číslo] v katastru nemovitostí České republiky, vedeném u [stát. instituce], katastrálního pracoviště v [obec], pro [územní celek], kat.úz. [obec] u [obec]. Dárci předmětných nemovitostí byli rodiče žalobce [jméno] [jméno] [celé jméno žalobce], kteří vlastnictví k předmětné nemovitosti nabyli kupní smlouvou ze dne 15.3.1974. Žalobce i jeho předchůdci užívali a i nadále užívají všechny označené nemovitosti, tj. p.č. st. 180, jehož součástí je stavba dům [adresa], p. [číslo] p. [číslo] rovněž p. [číslo] p. [číslo] části pozemku p. [číslo] v rozsahu v němž rozděluje pozemky p. [číslo] p. [číslo] v rozsahu jejích ohraničení vegetací a to zejména stromy a keři. Teprve poté, co žalobce nabyl vlastnictví k předmětným nemovitostem zjistil, že nemovitosti které jeho rodina od 15.3.1974 v uvedeném rozsahu užívala, jsou v katastru nemovitostí zapsány jako p.č. st. [anonymizováno], jehož součástí je stavba dům [anonymizováno] v části obce česká [anonymizováno], p. [číslo] p. [číslo] také jako pozemky p. [číslo] jež jsou nyní ve vlastnictví žalovaného 1/ a dílem i jako pozemek p. [číslo] jež je nyní ve vlastnictví žalovaného 2/ (vše v k.ú. [obec] u [obec]). Nesoulad stavu faktického a právního zjistil v roce 2019. Z uvedených důvodů se žalobce domáhá určení vlastnického práva k předmětným pozemkům na základě vydržení, neboť žalobce společně se svými právními předchůdci užívali pozemky p. [číslo] část pozemku p. [číslo] v rozsahu jež rozděluje pozemky [číslo], [číslo] souběžně s jejich jihozápadní hranicí, v dobré víře po dobu nejméně 10 let, a pozemky tedy ke dni 16.3.1984 vydrželi. Vnější hranice předmětných pozemků jsou v terénu snadno znatelné, oddělené zejména vegetací a terénními zlomy, naopak hranice mezi těmito pozemky a pozemky zapsanými v KN jako [číslo], [číslo] a st. 180 v kat.úz. [obec] u [obec] znatelné nejsou, což v žalobci i jeho rodině vždy vzbuzovalo dojem, že hranice jim vlastněného pozemku jsou až vnějšími hranicemi pozemků p. [číslo] se zohledněním i pozemku p. [číslo] v kat.úz. [obec] u [obec]. Žalobce i jeho předchůdci všechny pozemky užíval a do dne dnešního užívá zejména v souvislosti s užíváním stavby [adresa] a to k rekreaci, dále na pozemcích pěstuje plodiny, vysazuje stromky a keře, pozemky udržuje pravidelným sekáním trávy, shrabáváním listí a sklízením plodů. V době, kdy žalobce pozemky nabyl, byla praxe příslušného správce daně taková, že poté co vlastník nabyl vlastnictví k pozemku, finanční úřad byl vyrozuměn KN o zápisu vlastnictví a následně novému nabyvateli zaslal předpis o výši daně; účastník tak nemusel vyvinout žádnou aktivitu, ani nemusel zjišťovat bližší okolnosti týkající se nemovitostí, nemusel tedy zjistit, jak jsou nemovitosti v KN zapsané. Vlastnické právo vůči žalovaným, žalobce oznámil žalovaným dopisem ze dne 14.4.2022, kde je vyzval k poskytnutí součinnosti při změně zápisu do katastru s tím, že v opačném případě bude nucen se svého práva domáhat soudní cestou.

2. K titulu, z nějž žalobce dovozuje své vlastnické právo, žalobce k výzvě soudu v průběhu jednání označil (a zopakoval v závěrečném návrhu) smlouvu darovací ze dne 9.6.2000, již nabyl vlastnictví k domu čp.2 a přilehlým pozemkům. K převodu vlastnictví došlo v roce 2000, kdy katastr nemovitostí nebyl tak snadno dostupný jako dnes, tedy prostřednictvím internetu, aby si snadno mohl ověřit skutečný stav v katastru nemovitostí. Současně žalobce nabýval nemovité věci od svých rodičů. Dotčené pozemky byly jeho rodinou v té době užívány již déle než dvacet let, a neměl důvod pochybovat o rozsahu vlastnictví. Uvedené pozemky byly užívány již od jeho útlého mládí, a nikdy nikdo tento rozsah nezpochybnil, zejména pak nikdo z právních předchůdců žalovaných. Naléhavý právní zájem na požadovaném určení je dán tím, aby stav skutečný odpovídal stavu právnímu. Dobrá víra předchůdců žalobce není vyvrácena ani obsahem spisu státního notářství. Mimo to žalobce sám po dobu více jak 10ti let pozemky užíval v dobré víře, v rozsahu hranic označených v petitu tyto sekal, vysazoval rostliny a kultivoval je.

3. Žalovaní žalobou uplatněný nárok po celou dobu řízení neuznali a navrhli její zamítnutí. Připustili, že žalobce a jeho právní předchůdci užívali delší dobu p. [číslo] část pozemku p. [číslo]. Namítli však, že žalobce a jeho předchůdci tyto pozemky neužívali v dobré víře. Matka žalovaného 1/ a žalovaný 1/ neiniciovali dodatečné projednání dědictví po jejich předchůdci [jméno] [příjmení], nicméně věděli o svém vlastnickém nároku k dotčeným pozemkům, kdy již na konci 90. let došlo k jednáním mezi nimi a otcem žalobce v záležitosti odkoupení předmětných pozemků a již v tento okamžik právní předchůdce nebyl v dobré víře. Dále namítli, že žalobce a ani jeho předchůdci nedisponují žádným právním titulem, od něhož by mohli odvozovat dobrou víru, že jim předmětné pozemky patří. Z těchto neplatili ani daň z nemovitosti. Odmítli v tomto směru argumentaci žalobce s poukazem na ustanovení § 13a a § 3 odst. 4 z.č. 338/1992 Sb. Dále poukázali na prolomení dobré víry žalobce v jeho jednání s Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových na přelomu roku 2018 a 2019. Odmítli rovněž tvrzení žalobce o tom, že pozemky využíval v rozsahu jejich ohraničení vegetací, neboť není znatelná hranice tohoto užívání souvislou řadou keřů či stromů. Poukázali přitom na starší letecké snímky, kdy na některých částech pozemku p. [číslo] se žádná vegetace nenachází, kdy na snímcích z 2003 a 2015 je pozemek téměř holý. Poukázali rovněž na právní úpravu vydržení, která byla do právního řádu zakotvena teprve s účinností od 1.1.1992 na základě z.č. 509/1991 Sb. (novela občanského zákoníku, z.č. 40/1964 Sb.). Při absenci nabývacího titulu a dobré víry nelze dovozovat oprávněnost držby předmětných pozemků. Podmínky nabytí vlastnictví dle § 134 občanského zákoníku nebyly naplněny. Konečně pak poukázali na skutečnost, že výměra pozemků p. [číslo] st.p. [číslo] činní cca . 1000 m2, přičemž výměra pozemků p. [číslo] části [číslo] činí cca . 2000m2, tj. dvakrát více.

4. V závěrečném návrhu dále žalovaní opětovně poukázali na skutečnost, že jak žalobce, tak jeho předchůdci z žalobou dotčených pozemků nehradili daň – tuto hradili pouze z pozemků a jejich výměr, které mají zapsány na listu vlastnictví. Rovněž poukázali na rozpor ve výpovědích žalobce a jeho předchůdců, kdy na jedné straně sdělují, že pozemkové mapy nikdy neviděli, přičemž pozemky do předložených map zakreslili v jejich skutečných hranicích, přičemž tyto nejsou v terénu znatelné markanty, nejsou po celé délce osázeny stromy a keři a není ani viditelná vnější hranice pozemků, neboť se jedná vesměs o trvalé travní porosty. Z obsahu spisu státního notářství v [obec] sp.zn. NZ [číslo] je prokázanou skutečností, že předchůdci žalobce byli obeznámeni, co je předmětem kupní smlouvy ze dne 15.3.1974.

5. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, a soud tyto skutečnosti zjistil rovněž z darovací smlouvy ze dne 9.6.2002 (Darovací smlouva, Smlouva o zřízení věcného břemene a Smlouva o zřízení předkupního práva) a výpisu katastru nemovitostí [list vlastnictví], pro k.ú. [obec] u [obec], [územní celek], že žalobce nabyl s právními účinky vkladu 13.6.2000 darem od svých rodičů pozemek p.č. st. 180, jehož součástí je stavba dům [adresa] v části [územní celek], a pozemek p. [číslo] p. [číslo] s tím, že dárci nabyli citované nemovitosti podle kupní smlouvy z 15.3.1974, která byla sepsána státním notářstvím v [obec] registrována pod č. R I 265/74. Dle citovaného listu vlastnictví výměra pozemku p.č. st. [anonymizováno] činí 146 m2 (zastavěná plocha a nádvoří), pozemku p. [číslo] činí 589 m2 (zahrada) a pozemku p. [číslo] činí 230 m2 (ostatní plocha).

6. Letecké snímky portálu mapy.cz z doby 2001 2003, 2011, 2015, 2017, 2020 zachycují budovu uprostřed luk, v jejímž bezprostředním okolí se nacházejí různě rostoucí stromy. Na snímcích ortomapy zachycující rovněž vyznačené hranice pozemků je zřejmé, že stromořadí smrků v dolní části parcely p. [číslo] jeden vzrostlý strom ve vrchní části citované parcely rostou na hranici pozemků.

7. Dle výpisu pozemkové knihy - vložka [číslo] katastrální [územní celek] a parcelního protokolu došlo dne 23.12.1954 podle ohlašovacího listu [číslo] z roku 1951 k rozdělení původního pozemku p.p. [číslo] na p.p. [číslo] p.p. [číslo]. Na snímku mapy katastrální ([katastrální uzemí]) k ohlašovací listině [číslo] z roku 1951 je zakreslen pozemek [číslo] pozemek [číslo] [číslo] včetně hranic – vyznačeno červenou barvou. Na kopii zaměřovacího plánu„ rok 1965“ je již zachyceno zakreslení hranic pozemků p. [číslo] p. [číslo] kdy hranice nově vytvořeného pozemku p. [číslo] je rovněž znázorněna červenou barvou. Plán znázorňuje hranice mimo jiné rovněž pozemku p. [číslo].

8. Podle identifikace parcel vystavené katastrálním úřadem došlo v minulosti k rozdělení parcely [číslo] (knihovní vložka [anonymizováno], role) o výměře 21539 m2 na p. [číslo] (ost. plocha, [list vlastnictví]) výměra 283 m2, p. [číslo] (TTP, [list vlastnictví]) výměra 1806 m2, p. [číslo] (TPP, [list vlastnictví] výměra 189 m2 a na p.p. [číslo] (TPP, LV [výměra]) a p. [číslo] (TPP, LV [výměra]).

9. Dle listu vlastnictví [číslo] pro k.ú. [obec] u [obec], obec Česká Rybná je žalovaný 1/ vlastníkem pozemku p. [číslo] jehož výměra činí 1806 m2 a pozemku [číslo], jehož výměra činí 189 m2 (trvalý travní porost). Nabývacím titulem jest usnesení Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 19.2.2019, č.j. [číslo jednací] (právní účinky 19.2.2019).

10. Z obsahu spisu Okresního soudu v Ústí nad Orlicí sp.zn. [spisová značka], zejména usnesení ze dne 19.2.2019 soud zjistil, že žalovaný 1/ nabyl na základě provedeného dědického řízení po [jméno] [příjmení], [datum narození] do svého vlastnictví pozemky: p. [číslo] vše zaspané na [list vlastnictví], pro [územní celek], k.ú. [obec] u [obec]. Ze zde založeného výpisu z listu vlastnictví bylo soudem dále zjištěno, že v roce 2001 byly z původního PK [číslo] vytvořeny parcely p. [číslo] (283m2), [číslo] (1806m2) a [číslo] (189m2).

11. Dle listu vlastnictví [číslo] pro k.ú. [obec] u [obec], [územní celek] je žalovaný 2/ vlastníkem pozemku p. [číslo] jehož výměra činí 283 m2 (ostatní plocha) a pozemku [parcelní číslo] ve výměře 644 m2 (lesní pozemek). Nabývacím titulem jest smlouva darovací ze dne 23.11.2019 s právními účinky k 17.12.2019.

12. Dle listu vlastnictví [číslo] pro k.ú. [obec] u [obec], [územní celek] je žalobce vlastníkem pozemku st.p. [číslo] jehož součástí je stavba [adresa] (146 m2), p. [číslo] (589 m2) a [číslo] (230 m2), kdy nabývacím titulem je smlouva darovací ze dne 9.6.2000 – dále je pak vlastníkem pozemku p. [číslo] (20638 m2), kdy nabývacím titulem je smlouva darovací z 3.2.2006.

13. Z obsahu spisu Státního notářství v [obec] R I [číslo] bylo zjištěno, že mezi manželi [příjmení] (předchůdci žalobce) jako kupujícími a [jméno] [příjmení] jako prodávajícím byla dne 15.3.1974 uzavřena kupní smlouva ve formě notářského zápisu, kdy za předmět převodu byla označena chalupa [adresa] v [obec] se stavební parcelou [číslo] parcela [číslo] (zahrada) a [číslo] (zahrada), vedené v pozemkové knize vložka [číslo] kat. území [obec] a to za kupní cenu 7 450 Kčs. Dle protokolu o jednání podepsaného stranami smlouvy byly při sepisu notářského zápisu předloženy tyto doklady: dotazník a čestné prohlášení, odhad nemovitostí, výpis z archivu pozemkové knihy a identifikace nemovitostí. Dle výpisu z pozemkové knihy (knihovní vložka 229) plyne, že prodávající [příjmení] byl evidován jako vlastník chalupy [adresa], a pozemků p. [číslo] (louka), [číslo] (role), [číslo] (les), 180 (st. parcela, stavení [adresa]) a [číslo] (zahrada). Podle identifikace parcel platil dle pozemkové knihy stav takový, že st.p. [číslo] měl výměru 146 m2 a [číslo] výměru 819 m2, kdy stav v evidenci nemovitostí byl takový, že pozemek p. [číslo] byl již rozdělený na p. [číslo] o výměře 589 m2 a na p. [číslo] o výměře 230 m2. V dotazníku a čestném prohlášení (rovněž podepsaném stranami smlouvy) je převáděná nemovitost vymezena jako stavení [adresa], v [obec] se stav. parc. [číslo] o výměře 146 m2 a zahrada p. [číslo] o výměře 589 m2 a p. [číslo] o výměře 230 m2., kdy popis nemovitostí je v odhadu znalce. Ocenění stavby vypracoval [příjmení] [příjmení], soudní znalec, který v ocenění podrobněji popisuje jednotlivé nemovitosti, tj. stavbu a rovněž pozemky, kdy předmětem ocenění byla chalupa [adresa] a jako pozemek st.p. [číslo] ve výměře 146m2 a zahrada p. [číslo] o výměře 819m2.

14. Podle zprávy finančního úřadu ze dne 6.2.2023 [jméno] [jméno] [celé jméno žalobce] a ani následně žalobce, nikdy v minulosti nebyly poplatníky daně z nemovitostí: pozemků p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo]. Dle sdělení finančního úřadu prvně jmenovaní podali daňové přiznání k dani z nemovitosti za zdaňovací období 1993, které bylo platné do zdaňovacího období 2000 – žalobce pak podal daňové přiznání od zdaňovacího období 2001. Z opisu daňových přiznání pak bylo soudem zjištěno, že první jmenovaní (předchůdci žalobce) podali přiznání a hradili daň z pozemku p. [číslo] o výměře 589 m2, p. [číslo] o výměře 230 m2 a p. [číslo] o celkové výměře 146 m2 (75+29+42) – žalobce následně z pozemku p. [číslo] o výměře 589 m2, p. [číslo] o výměře 230 m2 a st. p. [číslo] o výměře 146 m2.

15. Dopisem ze dne 31.10.2018, jehož pravost žalobce potvrdil v rámci svého účastnického výslechu, se žalobce obrátil na Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových ve věci dosud nevyjasněného vlastnictví k pozemkům [jméno] [příjmení]. V dopise jsou připojeny snímky pozemkové mapy v k.ú. [obec] u [obec], mimo jiné také p. [číslo]. Žádost žalobce odůvodnil tím, že v roce 1974 jeho rodiče koupily chalupu [adresa], ke které zemědělské pozemky patřily jako jeho do té doby nedílná hospodářská součást. V dopise mimo jiné uvádí„ Protože se nejednalo o nákup nemovitostí k trvalému bydlení, neumožňovaly bohužel tehdy platné legislativní předpisy formální převod této nemovitosti včetně všech přilehlých užívaných pozemků patřících k usedlosti, ale pouze pro tento uvedený účel jen se striktně omezenou limitní výměrou.“ Formálně nepřevedená část zůstala nedobrovolně v majetku původního majitele, který brzy na to zemřel, přičemž nikdo z pozůstalých nečinil žádné kroky k vypořádání majetkových práv.„ Naše rodina přesto nadále využívala a udržovala o tyto administrativně bezprizorní pozemky jako součást původního hospodářského celku spolu s přilehlými oficiálně převedenými pozemky s jednoznačným majetkoprávním určením …“. Žalobce se dotazoval na možnost vydržení, bezplatný převod případně odkoupení„ těchto takto kdysi z jednoho celku, ze zvůle tehdejší moci socialistické státní administrativy vyseparovaných částí k sobě prokazatelně historicky a hlavně uživatelsky patřících hospodářských pozemků“.

16. Žalobce vypověděl, že nemovitosti obdržel jako dar od svých rodičů a jako dar je přijmul v rozsahu, jak je rodiče užívali. Potvrdil, že dopis adresovaný Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových ze dne 31. 10. 2018 (čl. 28-30) napsal. V tu dobu ve sdělovacích prostředcích získal informaci, že se v ČR nachází celá řada pozemků, u nichž není vlastník evidován a že se blíží lhůta k jejich propadnutí státu. V návaznosti na to zjistil, že pozemky okolo chalupy mají neznámého vlastníka a proto vstoupil v jednání s příslušnými úřady. Při té příležitosti zjistil okolnosti ohledně tehdejších možností nákupu nemovitostí a omezení jejich převodu. Předmětné pozemky byly využívány v rozsahu, jak byly vymezeny národním výborem a předsedou družstva. Chybou při převodu, pozemky, které myslel, že patří rodině, rodině nepatřily. Je to takový osobní interní závěr vyplývající z toho, že v době minulé byl jeho otec režimem perzekuován za jeho přístup k odsouzení invaze, byl vyloučen ze strany, propuštěn z práce. Bral to za naschvál, zlovůli systému. Otec byl skutečně přesvědčen o tom, že kupuje pozemky od pana [příjmení] v rozsahu, v jakém mu patří. Nevzpomíná si, že by kdy viděl nějakou katastrální mapu dotčených pozemků. Nepamatuje si ani, že by ji viděl u svých rodičů. Celou záležitost začal řešit někdy v roce 2016 2017, nemovitosti nabyl od rodičů v roce 2000. Byla to iniciativa rodičů, tenkrát se o to příliš nezajímal, byl plně vytížen svojí podnikatelskou činností. Smlouva byla sepisována advokátem. Katastr nekontroloval, neměl k tomu důvod. Stejně tak nekontroloval katastr, když kupoval v roce 2005 od souseda pozemek, který slouží jako příjezdová cesta. V prvém případě důvěřoval rodičům, ve druhém se jednalo o dlouhodobě fungující vztah. Pozemek ke koupi v roce 2005 mu byl nabídnut sousedem z vesnice. Již si nevzpomíná, zda podával přiznání k dani z nemovitosti, pravděpodobně ano. Zřejmě byl osloven finančním úřadem. S velkou pravděpodobností to proběhlo tak, že jej kontaktovali pracovníci FÚ s tím, aby podal daňové přiznání a on se tam dostavil, oni vyplnili potřebné údaje a on to pouze podepsal. Takto s ním FÚ často jednal i v jeho podnikatelských záležitostech. Jeho nejvyšším dosaženým vzděláním je středoškolské s maturitou. Od roku 1991 podniká, měl jsem i 7 zaměstnanců. V průběhu své výpovědi provedl zákres pozemků v rozsahu v jakém jej on a předtím rodiče užívali (čl. 101 písm. c/). Jedná se o prostor, který rodiče i on udržují sekáním. V tomto rozsahu pozemek sekal také pan [příjmení].

17. Svědek [příjmení] [celé jméno žalobce] (otec žalobce) vypověděl, že chalupu [adresa] a pozemky v kat. území [obec] zakoupili společně s manželkou od pana [příjmení]. Ten v tu dobu byl již starý a bydlel v chalupě společně se svojí družkou. Pan [anonymizováno] prodával chalupu a pozemky jako celek. Nehovořil o tom, že by některé pozemky byly z převodu omezeny, dokonce jim nabízel ještě další pozemky v jiném kat. území. Pozemky v tu dobu nebyly nijak vykolíkovány. Fyzicky jim pan [příjmení] ukázal chalupu, oni však nikdy nezjišťovali přesný rozsah pozemků. Nějaké daně z nemovitosti platili od roku 1974. Nepamatuje si, jestli v roce 1993 bylo podáváno nějaké daňové přiznání. Teprve při jednání s úřady se začali dozvídat bližší okolnosti ohledně užívání pozemků. Na katastru jim bylo řečeno, že pozemky nemohou užívat v celém rozsahu, když mají chalupu pouze k rekreaci. Jednali rovněž s předsedou družstva a tajemníkem obecního úřadu. Dnes jsou již v okolí pozemku pastviny, ale dříve tam bylo oraniště. Na základě vymezení předsedy družstva a zástupců obce užívali prostor ohraničený právě prováděnou orbou. Za celou dobu byl tento stav všemi respektován. Nikdo nic nenamítal. V užívání pozemku je nikdo nerušil. Pozemky udržovali sekáním, příp. zde vysázeli nějaké stromy. Smlouva o koupi byla sepisována notářkou a to přímo v chalupě [adresa], pan [příjmení] už na tom byl špatně. Notářkou byli upozorňováni, že pozemky pana [příjmení] nelze užívat v celém rozsahu, neboť budova bude používána k rekreaci. Vyplynulo mu z toho, že nemohou užívat všechny pozemky, které kupují. Dále se proto obrátili na obec a družstvo, které jim pozemky vymezili k užívání tak, jak je uvedeno shora. Vycházel z toho, že určení rozsahu užívání je pravomocí tehdejších orgánů. Všechno kupovali jako celek s tím, že užívat budou moci jenom určité prostory. Kde přesně končí hranice jimi zakoupených pozemků, nevěděl, nezajímal se se o to, kolik činí faktická výměra zakoupených pozemků. Myslel si, že jejich pozemky zasahují i do rozoraného prostoru, ale kde jsou hranice, nevěděl. Jeho nejvyšším dosaženým vzdělání je průmyslovka v oboru mistr zámečník bez maturitní zkoušky. Po revoluci žádné nemovitosti nekupoval. Výpis z katastru si k nemovitosti nevyžadoval. Nevybavuje si ani, že by někdy výpis z katastru viděl. K předložené fotodokumentaci z ohledání na místě (čl. 57-66) uvedl, že jsou na nich zachyceny pozemky tak, jak je po celou dobu nerušeně užívali. Stromořadí smrků bylo jimi vysázeno někdy v 80. letech. Tyto smrky de facto kopírovali hranici pozemku, kde již jinak byla prováděna orba zemědělskými stroji (fot. čl. 57). Za celou dobu užívání je nenapadlo hledat v kat. mapách, teprve až po změně režimu v souvislosti s restitucemi zaznamenávali nějaké problémy. V jejich případě se jednalo o přístupovou cestu, v této záležitosti již jednal syn a to mohlo být někdy v letech 2002 -2004. Na fotografie čl. 59 svědek šrafování vymezil prostor, kde došlo k navážce. Dále na mapě (čl. 94) zakreslil hranici, kde byla prováděna orba zemědělskými stroji.

18. Svědkyně [jméno] [příjmení] (matka žalobce) vypověděla, že v roce 1974 společně s manželem kupovali chalupu [adresa] v [obec] se vším všudy. Chalupu i s pozemky užívali po celou dobu, než je darovali synovi. Jednalo o chalupu a pozemky v jejím okolí, tak jak je vyznačila na snímku ortomapy (čl. 101 písm. a/) - do mapy zakreslila kompost a hřiště s tím, že tato dvě místa vyznačovali jednu z hranic pozemku. Hřiště vzniklo tak, že na pozemek přijel buldozer, který před sebou hrnul zeminu až do místa, kde byli později vysázeny smrky. Při koupi pan [příjmení] říkal, co mu všechno patří, ukazoval i na les, studánku. I tuto studánku celých 50 let používali. Na konkrétní jednání si již nepamatuje. Žádnou katastrální mapu neměli. Byli přesvědčeni o tom, že kupují všechno, o čem hovořil pan [příjmení], tzn. i kus lesa a studánku. V terénu jim nikdo nic neukazoval. Smlouva byla podepisována v chalupě, kam manžel přivezl paní notářku. Neví, kolik m² pozemky zaujímají. V průběhu doby na pozemku osázeli stromky a keře. Na pozemcích užívali hřiště, louku, ohniště. Rozsah užívání si fakticky vymezili sami. Všude okolo byly pouze louky. Družstvo to tam pouze sekalo. Pozemky okolo byly pořád jenom louky, nikdy to nebylo zorané. Ve vztahu ke katastru, místnímu obecnímu úřadu a nebo družstvu jednal manžel. K fotografie založené na čl. 57 uvedla, že smrky sázeli s dětmi asi v 80. letech. V době, kdy se tam dělalo hřiště a děti si tam hrály. Stromy byly vysázené proto, aby zastínily prostor hřiště. Proč, byly vysázeny přesně na tomto místě, neví, to, že se dle sdělení soudu nacházejí na hranici pozemku je náhoda. První problémy s pozemky zaznamenali až zhruba tři roky zpětně, kdy syn začal celou záležitost řešit. Pokud se týká složenek a placení daní, to vše zajišťoval manžel. Nevzpomíná si, zda někdy měli výpis z katastru. To, že pozemky patří někomu jinému, ji řekl až syn v době, kdy celou záležitost prošetřoval.

19. Podle nájemní smlouvy ze dne 30.7.1996 přenechal [obec] [celé jméno žalobce] jako pronajímatel do užívání nájemci Obci [obec] pozemek p. [číslo].

20. Dopisy ze dne 14.4.2022 žalobce doložil, že před podáním žaloby zaslal žalovaným předžalobní výzvu k poskytnutí součinnosti při změně zápisu do katastru.

21. Soud pro nadbytečnost zamítl další důkazní návrhy účastníků (výslechy svědků), neboť již z provedených důkazů učinil potřebná skutková zjištění a závěry pro právní posouzení věci a rozhodnutí.

22. Soud shledal naléhavost právního zájmu žalobce na požadovaném určení, neboť účelem žalobního návrhu je uvést do souladu stav faktický se stavem právním a evidenčním v katastru nemovitostí. Žalobce má naléhavý právní zájem na určení vlastnického práva s odkazem na princip jistoty v právních vztazích.

23. Soud věc po právní stránce s poukazem na ustanovení § 3028, § 3036 z.č. 89/2012 Sb. (dále též o.z.) posuzoval dle z.č. 40/1964 Sb. (dále též obč. zák.).

24. Podle § 134 odst. 1 obč. zák. oprávněný držitel se stává vlastníkem věci, má-li ji nepřetržitě v držbě po dobu tří let, jde-li o movitost, a po dobu deseti let, jde-li o nemovitost. Podle odst. 3 do doby podle odstavce 1 se započte i doba, po kterou měl věc v oprávněné držbě právní předchůdce.

25. Podle § 130 odst. 1 obč. zák. je-li držitel se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře o tom, že mu věc nebo právo patří, je držitelem oprávněným. V pochybnostech se má za to, že držba je oprávněná.

26. Podle § 13a odst. 1 z.č. z.č. 338/1992 Sb. (podle stavu stav k 31.12.2000) daňové přiznání je poplatník povinen podat příslušnému správci daně do 31. ledna zdaňovacího období. Daňové přiznání se nepodává, pokud je poplatník podal v některém z předchozích zdaňovacích období. Dojde-li však ve srovnání s předchozím zdaňovacím obdobím ke změně okolností rozhodných pro vyměření daně včetně změny v osobě poplatníka, je poplatník povinen daň do 31. ledna zdaňovacího období přiznat; v těchto případech lze daň přiznat rovnocenně buď podáním daňového přiznání, nebo podáním dílčího daňového přiznání.

27. Podle § 3 odst. 3 z.č. z.č. 338/1992 Sb. (podle stavu stav k 31.12.2000) uživatel je poplatníkem daně v případě, že vlastník pozemku není znám, nebo u pozemků, jejichž hranice v terénu reálně vznikly po předání pozemků jako náhradních za původní pozemky sloučené.

28. Jak správně namítali žalovaní, pak institut vydržení byl do právního řádu (z.č. 40/1964 Sb.) zakotven až z.č. 509/1991 Sb. s účinností od 1.1.1992. Doba potřebná pro tvrzené vydržení by tak uplynula nejdříve 1.1.2002 a nikoliv jak původně namítal žalobce dne 16.3.1984. Žalobce nabyl pozemek p.č. st. [anonymizováno], jehož součástí je stavba dům [adresa] v části [územní celek], a pozemek p. [číslo] p. [číslo] s účinky vkladu 13.6.2000 darem od svých rodičů. Do doby potřebné pro vydržení práva, by způsobilá k započtení byla i doba užívání pozemků jeho předchůdci. Ačkoliv žalobce v průběhu celého řízení poukazoval i na držbu svých rodičů (vydržení práva dokonce již dne 16.3.1984), v průběhu řízení pro počátek běhu lhůty pro řádné vydržení označil až okamžik, kdy nabyl nemovitosti na základě darovací smlouvy, tj. 13.6.2000 a nedomáhal se tak zápočtu doby, po kterou měli dotčené pozemky v držbě jeho rodiče. Lhůta pro řádné vydržení by tak uplynula 13.6.2010.

29. Z ustálené judikatury plyne a o tom byli také účastníci poučeni při prvním jednání soudu, že oprávněná držba se nemusí opírat o existující právní titul, postačí totiž, aby zde byl domnělý právní titul (titulus putativus). Posouzení toho, zda držitel je se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že mu věc nebo právo náleží, však nemůže vycházet jen z posouzení subjektivních představ držitele. Dobrá víra držitele se musí vztahovat i k okolnostem, za nichž vůbec mohlo věcné právo vzniknout, tedy i k právnímu důvodu ("titulu"), který by mohl mít za následek vznik práva. Při posouzení nároku je nutné posuzovat to, zda při zachování náležité opatrnosti, kterou lze s přihlédnutím k okolnostem konkrétního případu po každém subjektu práva požadovat, měl anebo mohl mít žalobce, resp. jeho předchůdci pochybnosti, že mu věc nebo právo patří. Tvrzení žalobce a jeho rodičů o tom, že mu věc patří a že s ní nakládal jako s vlastní, musí být podloženo konkrétními okolnostmi, ze kterých lze usoudit, že toto přesvědčení žalobce (jeho rodičů) bylo po celou vydržecí dobu důvodné. Je tedy nezbytné, aby držitel (žalobce, jeho rodiče) byl se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že mu takový právní titul svědčí. Takovým titulem (právním důvodem) se může, v případě vydržení vlastnického práva, rozumět pouze právní úkon, jímž se věc převádí na jiného vlastníka, např. smlouva kupní, darovací, dohoda spoluvlastníků o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, rozhodnutí státního orgánu apod.

30. Oprávněným držitelem je držitel, který věc drží v omluvitelném omylu, že mu věc patří. Omluvitelný je omyl, ke kterému došlo přesto, že držitel postupoval s obvyklou mírou opatrnosti, kterou lze se zřetelem k okolnostem konkrétního případu po každém požadovat. Dobrá víra držitele se musí vztahovat ke všem právním skutečnostem, které mají za následek nabytí věcí nebo práva, které je předmětem držby, tedy i k existenci písemné smlouvy o převodu nemovitosti (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26.1.2011, sp. zn. 22 Cdo 877/2009).

31. Aby byl žalobce ve věci úspěšný, bylo jeho povinností tvrdit, a rovněž prokázat naplnění podmínek řádného vydržení vlastnického práva, tedy trvání oprávněné držby po stanovenou dobu. O tom byl žalobce poučen při prvním jednání ve věci. Z provedeného dokazování (účastnické výpovědi žalobce a výpovědí svědků [příjmení]) a de facto nesporných tvrzení účastníků má soud za prokázané, že žalobce a jeho předchůdci pozemky p.č [číslo], [číslo] zapsaných na listu vlastnictví [číslo] část pozemku p. [číslo] zapsaném na listu vlastnictví [číslo] v rozsahu, jež rozděluje pozemky [číslo], [číslo] v minulosti užívali. Sázeli zde stromy, keře, prováděli terénní úpravy, pozemky udržovali sekáním, vybudovali zde hřiště, ohniště (skutečnosti zjištěné rovněž při ohledání na místě, leteckých snímků mapy cz.). Soud se tedy proto zabývat tím, zda je žalobce bona fide držitelem předmětných pozemků. Soud poučil žalobce při prvním jednání soudu o ustálené judikatuře Nejvyššího soudu ČR, například o rozhodnutí ve věci sp. zn. 22 Cdo 417/98. Žalobce v tomto směru odkazoval na darovací smlouvu ze dne [datum] a že on sám držel žalobou vymezené pozemky v dobré víře po stanovenou dobu.

32. Soud žalobu na požadovaném určení zamítl z důvodu absence dobré víry žalobce (výrok I.). Žalobci nesvědčí žádný tzv. putativní titul (ve smyslu popsaném shora). Dle darovací smlouvy ze dne 9.6.2000 žalobce nabyl zcela konkrétně vymezené nemovitosti a to: pozemek p.č. st. 180, jehož součástí je stavba dům [adresa] v části [územní celek], pozemky p. [číslo] p. [číslo]; tak jak byly zapsané na listu vlastnictví [číslo] v katastru nemovitostí České republiky, vedeném u [stát. instituce], katastrálního pracoviště v [obec], pro [územní celek], kat.úz. [obec] u [obec]. Žalobce se proto nakonec také správně nedomáhal zápočtu doby svých předchůdců potřebné pro vydržení vlastnického práva – k tomu např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 5.12.2005, sp.zn. 22Cdo 2128/2005 podle kterého se držitel nemůže dovolávat vydržení věci jeho právním předchůdcem, jestliže mu nesvědčí žádný právní titul o jejím převodu. Právní předchůdci žalobce sporné pozemky (p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo]) na žalobce v roce 2000 nepřevedli, převedli na něho jiné pozemky v hranicích a výměře dané příslušným katastrálním úřadem ([list vlastnictví]).

33. Závěr o absenci dobré víry žalobce soud učinil na základě provedeného dokazování, kdy provedené důkazy hodnotil nejen každý zvlášť, ale zejména v jejich časové a vzájemné logické souvislosti.

34. Byť žalobce v závěrečném návrhu sporoval některé předběžně sdělené skutkové závěry soudu a i přes to, že žalobce váže svůj nárok až k darovací smlouvě z 9.6.2000, přesto soud za jeden ze zásadních důkazů pro zjištění skutkového stavu věci a následné její právní posouzení považuje obsah spisu státního notářství v [obec] sp.zn. R I 265/1974. Předmětnou věc dle názoru soudu, tím spíše otázku dobré víry, nelze posuzovat izolovaně, tj. pouze posuzováním skutečností po 9.6.2000, nýbrž nutno věc zkoumat v širších časových a logických souvislostech. Tím spíše, kdy žalobce v rámci své výpovědi uvedl, že nemovitosti obdržel jako dar od svých rodičů a jako dar je přijmul v rozsahu, jak je rodiče užívali, katastr nekontroloval, důvěřoval svým rodičům.

35. Spis státního notářství zcela jednoznačně vyvrací tvrzení žalobce o tom, že jeho rodiče a posléze on se domnívali, že na základě kupní smlouvy z roku 1974 nabyla rodina žalobce do rodinného jmění mimo jiné také pozemky p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo]. Žalobce ve svých tvrzeních, které se snažil podpořit svědeckou výpovědí svého otce, poukazoval na rozdíl mezi tvrzeným omezením„ užívání“ pozemků, oproti„ nabytí“ vlastnického práva s tím, že sepisující notářkou byly rodiče upozorňováni na omezení užívání, nikoliv nabytí vlastnického práva. Tato jeho tvrzení však zcela jednoznačně odporují spisu státního notářství, ze kterého zcela jednoznačně vyplývá, které nemovitosti byly předmětem převodu tj. stavení [adresa], v [obec] se stav. parc. [číslo] o výměře 146 m2 a zahrada p. [číslo] o výměře 589 m2 a p. [číslo] o výměře 230 m2. Spis obsahuje protokol a čestná prohlášení rodičů žalobce o tom, že se seznámily s právním stavem pozemků, zejména jejich výměrou a způsobem využití. Byl jim mimo jiné k dispozici i výpis z pozemkové knihy, posudek znalce na kupní cenu. Předchůdci žalobce svým podpisem potvrdili, že se s těmito listinami seznámili - listinami, kde je opakovaně, jednoznačně a zcela konkrétně vymezen předmět převodu včetně výměr jednotlivých pozemků. Spis státního notářství tak zcela jednoznačně a kategoricky vyvrací výpovědi svědků [příjmení], které soud považuje za účelové se snahou dosáhnout příznivého výsledku pro jejich syna – žalobce. Předchůdci žalobce byly prokazatelně seznámeni s rozsahem nabývaného majetku.

36. Účelovost výpovědi svědků [příjmení] soud dovozuje i z dalších skutečností. Předně oba uvádějí, že se o rozsah nabývaných pozemků nezajímali, že kupovali chalupu a že pozemky k ní kupovali jako celek. Oba pak zcela nekriticky uvedli, že se domnívali, že jim patří nejenom žalobou určené pozemky, ale rovněž pozemky další, které v tu dobu užívalo zemědělské družstvo. Při tom uvedli, že nikdy neviděli katastrální mapu ani výpis z katastru. Tyto údaje nejen, že jsou v přímém rozporu s obsahem spisu státního notářství (se zde založeným výpisem z pozemkové knihy, se kterým se prokazatelně seznámili při sepisu smlouvy), ale nelze jim uvěřit ani zcela elementárními úvahami. Předně jak žalovaní správně uvádějí, předmětem převodu byly pozemky o celkové výměře 965 m2 (st.p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo]), kdy předchůdci žalobce byly s výměrami pozemků prokazatelně seznámeni – pozemky označené žalobou (p. [číslo] p. [číslo]) mají přitom výměru 1995 m2 + blíže neurčitá část pozemku p. [číslo]. S ohledem na výměry pozemků se jedná o značný nepoměr, kdy pozemky požadované určením svou výměrou násobně převyšují výměry pozemků nabytých. Každý byť průměrně vzdělaný člověk, přitom zcela jistě dokáže rozlišit mezi výměrou cca . 1000m2 a výměrou 3000m2. Argument, že je velikost pozemků nezajímala, nemůže soud přijmout, kdy například je třeba poukázat na výši kupní ceny (určenou znaleckým posudkem, se kterým se rodiče žalobce mimo jiné rovněž seznámily), která násobně převyšovala běžné příjmy rodiny. Tím spíše rodiny, která měla být dle výpovědi žalobce perzekuována tehdejším režimem. O absurdnosti výpovědí svědků hovoří i fakt, že se domnívali, že jim patří i nedaleký les a i další části neurčených pozemků obdělávaných orbou.

37. Dále žalobce na podporu svého nároku poukazoval na vymezení pozemků v terénu, zejména jako ohraničení vegetací a terénními zlomy. Tato tvrzení nemají však pro posouzení věci žádnou relevanci, neboť vegetace byla vysázena až předchůdci žalobce a rovněž tak mnohé terénní zlomy vznikly až v důsledku činností předchůdců žalobců (tj. po roce 1974). [obec] před chalupou [adresa] vznikl navážkou při stavebních úpravách, jak vypověděl svědek [celé jméno žalobce] zakreslil do mapy (čl. 59). Prostor v rohu ve spodní části u stromořadí smrků (p. [číslo]) vznikl v důsledku činnosti bagru za účelem zbudování hřiště (jak vypověděla svědkyně [příjmení]). Stromořadí smrků, vymezující vnější hranice p. [číslo] bylo vysázeno dle výpovědi svědků [příjmení] až v 80. letech. Další vegetace nacházející se na pozemku byla s ohledem na jejich vzrůst vysázena až po roce 1974 (závěry soudu na základě provedeného ohledání na místě a leteckých snímků).

38. Jinými slovy řečeno, terénní vymezení dotčených pozemků dnes vůbec neodpovídá situaci ze 70. let, kdy žalobce, resp. jeho předchůdce započali s užíváním žalobou dotčených pozemků. Hranice nejsou a dle nejstarších leteckých snímků nikdy nebyly po celém obvodu vymezené vegetací a mnohé terénní zlomy byly vytvořeny až posléze činností žalobce, resp. jeho předchůdců. Pokud v současné době oba svědci zakreslili do ortomap a leteckých snímků rozsah užívání pozemků, není toto pro posouzení věci podstatné, neboť vymezily pozemky v rozsahu, který si sami, svévolně, možná za součinnosti tehdejšího předsedy družstva, určili a následně na základě své činnosti sami vymezili.

39. V této souvislosti žalobce dále poukazoval na skutečnost a v tomto směru vypovídal i svědek [celé jméno žalobce], že užívali pozemky ohraničené orbou, kterou okolo provádělo zemědělské družstvo. Soud nemá k dispozici snímky pozemků z doby, kdy předchůdci žalobce započali s užíváním pozemků, nicméně z nejstarších snímků z počátku tisíciletí vyplývá, že orba prováděna v okolí nebyla, okolo se nacházejí pastviny. Takto okolní pozemky vymezila rovněž svědkyně [příjmení], která opakovaně vypověděla, že okolo hranic pozemků se nikdy orba neprováděla, že všude byly pastviny. K výpovědi svědkyně [příjmení], že se v okolí dotčených pozemků skutečně nacházely pastviny, se přiklání i soud, kdy vychází nejen ze svědecké výpovědi matky žalobce, nejstarších dochovaných leteckých snímků, ale rovněž ze skutečností zjištěných při ohledání na místě, kdy bylo zjištěno, že žalobou dotčené pozemky a pozemky bezprostředně přiléhající mají značně vlnitý terénní ráz, velký sklon, který je zcela jistě nevhodný pro orbu těžkou zemědělskou technikou.

40. Dále soud poukazuje na okolnosti a skutečnosti stran předchůdci žalobce vysázeného stromořadí smrků ve spodní části pozemku p. [číslo]. Ty měly být vysázeny v 80. tých letech. Ze snímků orotmap a skutečností zjištěných při ohledání na místě (viz. pořízená fotodokumentace) je zřejmé, že tyto de facto přesně kopírují roh žalobou dotčených pozemků s okolními pozemky a vymezují tak vnější hranici p. [číslo]. Svědkyně [příjmení] v této souvislosti vypověděla, že se jedná o náhodu. Soud se však s touto„ náhodou“ neztotožňuje a stejně tak ani s tvrzeními žalobce a svědeckou výpovědí jeho otce, že nikdy neměli k dispozici snímek katastrální mapy. Stromořadí smrků vysázené žalobci na samé hranici pozemků, která nebyla nikterak vytyčena a dle svědkyně [příjmení] a závěrů soudu ani nebyla ohraničená orbou, jednoznačně dokládá, že předchůdci žalobce znali skutečné hranice pozemků, tj. že měli k dispozici katastrální mapu. Jak přitom bylo soudem zjištěno, pak mapy se zákresy pozemků, včetně hranic, byly v době sepisu kupní smlouvy v roce 1974 k dispozici. Lze připustit, že přístup do katastru v 70. a 80. tých letech nebyl tak snadný jako dnes (dálkově přes internet), nicméně i v minulosti bylo zcela běžné se v případě zájmu obrátit na geodézii či později katastr nemovitostí. Náhodu vylučuje i fakt, že stromořadí je vysázeno do tvaru„ L“, tedy v rámci„ náhody“ by musela být náhodně vybrána podélná i příčná vnější hranice pozemku p. [číslo] což nutno považovat za krajně nepravděpodobné.

41. I kdyby soud eventuálně připustil, že vnější hranice pozemků byly ohraničeny orbou, jak tvrdí žalobce, na závěrech soudu, by to nic neměnilo. Jak již bylo uvedeno výše (jak plyne z ustálené judikatury), při posouzení nároku je nutné posuzovat to, zda při zachování náležité opatrnosti, kterou lze s přihlédnutím k okolnostem konkrétního případu po každém subjektu práva požadovat, měl anebo mohl mít žalobce, resp. jeho předchůdci pochybnosti, že spolu s nemovitostmi vymezenými v kupní smlouvě nabývá rovněž žalobou dotčené pozemky. Tyto pochybnosti předchůdci žalobce mít bezpochyby měli. Žalobce ve svých tvrzeních a jeho otec v průběhu výpovědi sdělili, že rodiče žalobce byli notářkou při sepisu kupní smlouvy upozorňováni minimálně„ na omezení v rozsahu užívání“. I kdyby bylo odhlédnuto od toho, že obsah notářského zápisu podrobně popisuje průběh sepisu kupní smlouvy a listiny, které byly k dispozici, pak samotná pochybnost o„ rozsahu užívání“ měla minimálně u předchůdců vyvolat pochybnosti a otázky stran skutečného rozsahu. Tím spíše za situace, kdy vynakládali na nákup nemovitostí několikaměsíční plat rodiny, která mimo to byla dle žalobce předmětem persekucí tehdejšího režimu. Soud při těchto úvahách dále odkazuje na již popsaný zřejmý nepoměr mezi výměrou pozemků označených v kupní smlouvě z roku 1974 a pozemků dotčených žalobou.

42. Výše popsaný historický exkurz, včetně učiněných skutkových závěrů sice předchází období roku 2000 a dále, nicméně soud tento považoval za nutný a stěžejní za situace, kdy žalobce v rámci své dobré víry odkazuje na předchozí držbu svých rodičů – tím spíše, kdy tvrdí, že se o stav katastru nezajímal, vycházel z dlouhodobého stavu a důvěřoval rodičům. Tato tvrzení totiž soud považuje za přinejmenším účelová, vyvrácena shora popsaným a dále provedenými důkazy.

43. Žalobce a jeho rodiče měli a mají blízký vztah, jak plyne nejen ze skutečnosti, že mu darovali chalupu [adresa] s přilehlými pozemky, ale rovněž z výpovědi samotného žalobce. Ten současný stav katastru nemovitostí označil za chybu při převodu, jeho osobní interní závěr vyplývá z toho, že v době minulé byl jeho otec režimem perzekuován za jeho přístup k odsouzení invaze, byl vyloučen ze strany, propuštěn z práce. Bral to za naschvál, zlovůli systému. Žalobci bylo v době nabytí nemovitostí již 11 let, v době, kdy se např. došlo k výsadbě stromů (smrků), mu již bylo minimálně 20 let, době darovací smlouvy již 37 let. S ohledem na vzájemné blízké vztahy žalobce a jeho rodičů a i s ohledem na jeho věk a dosažené vzdělání považuje soud za nepravděpodobné, že žalobce již nejpozději v době darování (2000), neměl informace totožné s tím, jak je podrobně popisuje v dopise zaslaném Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových ze dne 31.10.2018. Soud považuje sdělení žalobce, že se o skutečném majetkovém režimu inkriminovaných pozemků dozvěděl až v roce 2019 za účelové.

44. Věrohodnost tvrzení a výpověď žalobce v tomto směru soud považuje za účelovou rovněž na základě hodnocení dalších důkazů. Žalobce například vypověděl, že o snímek katastrální mapy a výpis katastru nemovitostí se nezajímal ani v souvislosti s nákupem pozemku – příjezdové cesty v roce 2005. Tu mu měl nabídnout soused, o stav katastru se nezajímal, neboť dlouhodobě tento stav fungoval. Krom samotné neuvěřitelnosti takového postupu, kdy v případě nákupu nemovitosti i průměrně vzdělaný člověk se alespoň elementárně zajímá o skutečnost co, proč a za kolik kupuje, přičemž takové rozhodnutí činí na základě posouzení objektivního stavu a subjektivních představ, soud nemohl přehlédnout svědeckou výpověď otce žalobce, který uvedl, že za celou dobu užívání je nenapadlo hledat v kat. mapách, teprve až po změně režimu v souvislosti s restitucemi zaznamenávali nějaké problémy. V jejich případě se jednalo o přístupovou cestu, v této záležitosti již jednal syn a to mohlo být někdy v letech 2002 -2004. Z výpovědi otce žalobce oproti výpovědi žalobce vyplývá, že žalobce musel mít informace katastru a mapy nejpozději v roce 2005, kdy aktivně řešil problém s příjezdovou cestou. Je prakticky vyloučené, aby při této příležitosti si nevšiml hranic žalobou dotčených pozemků, které jsou bezprostředně sousedící. Jestliže žalobce vypovídá nepravdu o skutečnostech v roce 2005, soud důvodně pochybuje o pravdivosti jeho jiných tvrzení a údajů sdělených při jeho účastnickém výslechu. Účelovost tvrzení žalobce a rovněž jeho údajů sdělených v rámci jeho účastnické výpovědi pak podtrhuje obsah již výše označeného dopisu, který 31.10.2018 adresoval Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, kde zcela jednoznačně a konkrétně popisuje nemožnost a důvody, pro které v minulosti nemohli jeho rodiče zakoupit žalobou vymezené pozemky. Nepochybně se nemohlo jednat o informace získané až v době bezprostředně před tím, jak se nyní snaží žalobce tvrdit, neboť, že byl jeho otec perzekuován režimem věděl již dříve, stejně tak informace o tom, že pozemky jsou nějakým způsobem minimálně„ omezeny v užívání“.

45. Z provedeného dokazování soud učinil závěr takový, že žalobce a jeho právní předchůdci od samotného počátku věděli, že pozemky označené v žalobě nejsou v jejich vlastnictví, že tyto nenabyly kupní smlouvou ze dne 15.3.1974 a nemohli a také ani nebyly předmětem převodu na žalobce dne 9.6.2000. Jejich užívání se ujaly a rovněž tak žalobce od roku 2000 zcela svémocně a po celou dobu tak tyto neužívali v dobré víře. Zejména pak s ohledem na obsah spisu státního notářství a následně výpisy LV katastru nemovitostí je vyloučen jakýkoliv omyl předchůdců a následně také žalobce, neboť pozemky byly jak v případě kupní smlouvy v roce 1974, tak v případě darovací smlouvy v roce 2000 přesně vymezené parcelními čísly dle pozemkové knihy, respektive katastru nemovitostí (v případě kupní smlouvy také včetně jejich výměry). Předchůdci žalobce byly o předmětu a rozsahu nabývaného majetku podrobně seznámeni sepisujícím notářem. Rovněž v případě sepisu darovací smlouvy v roce 2000 byly převáděny pozemky vymezené katastrem nemovitostí a to ve shodném vymezení jako v případě kupní smlouvy z roku 1974. Žalobci a ani jeho předchůdcům tak nesvědčí putativní titul, na základě kterého by se oprávněně mohli domáhat požadovaného určení. S ohledem na značný násobný nepoměr výměr pozemků je rovněž vyloučen jakýkoliv omyl v rozsahu užívání.

46. Mimo to dle skutkových závěrů soudu, žalobce nejpozději někdy v letech 2002 2005 v souvislosti s pořizováním příjezdové cesty k chalupě [adresa] musel zjišťovat stav katastru nemovitostí, neboť dle § 4 odst. 1 o.z. se má za to, že každá svéprávná osoba má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností a že to každý od ní může v právním styku důvodně očekávat (použití dle § 3030 o.z.). Příjezdová cesta je bezprostředně přiléhajícím pozemkem k žalobě dotčeným pozemkům. V tento okamžik se tak žalobce nejpozději musel/měl dozvědět o skutečném majetkovém režimu žalobou dotčených pozemků a od tohoto okamžiku došlo také ke stavení běhu doby potřebný pro vydržení vlastnického práva pro absenci dobré víry. Nadále však soud podotýká, že se jedná o nejpozdější okamžik, neboť na základě provedených důkazů a jejich hodnocení popsaných shora, žalobce znal skutečný rozsah pozemků a jejich skutečný majetkový režim ještě před nabytím vlastnického práva na základě darovací smlouvy.

47. Známost skutečného rozsahu vlastnického práva (výměr jednotlivých pozemků) musel být žalobci a jeho předchůdci znám rovněž s poukazem na jejich daňovou povinnost, kdy z opisu daňového přiznání k dani z nemovitosti má soud za prokázané, že předchůdci i žalobce podávali přiznání k dani z nemovitosti v rozsahu vymezeném pozemkovými knihami, resp. v případě žalobce katastrem nemovitostí, tj. v rozsahu nezahrnujícím žalobou dotčené pozemky – v případě žalobce při podání přiznání daně z nemovitosti v roce 2001. Výpovědi a tvrzení o tom, že předchůdci a ani žalobce si nepamatují, zda podávali daňové přiznání, natož z jakých pozemků, pouze dokresluje absurditu žalobních tvrzení v celém jejich rozsahu a zároveň zcela oprávněné a důvodné pochybnosti o věrohodnosti svědeckých výpovědí a účastnické výpovědi žalobce. V této souvislosti soud poukazuje na plnění povinností dle § 3 odst. 3 a § 13a odst. 1 z.č. z.č. 338/1992 Sb..

48. Pro úplnost soud dodává následující. Žalobce se nároku domáhal s poukazem na uplynutí 10ti leté vydržecí doby, tj. z titulu řádného vydržení. Byť žalobce se v žalobě tedy nedovolával tzv. mimořádného vydržení, přičemž soud jej o tomto nepoučoval, neboť o hmotném právu není povinen účastníky poučovat, soud při svém rozhodnutí vedl i tyto úvahy.

49. Podle § 1090 odst. 1 o.z. k vydržení se vyžaduje pravost držby a aby se držba zakládala na právním důvodu, který by postačil ke vzniku vlastnického práva, pokud by náleželo převodci nebo kdyby bylo zřízeno oprávněnou osobou.

50. Podle § 1091 odst. 2 o.z. k vydržení vlastnického práva k nemovité věci je potřebná nepřerušená držba trvající deset let.

51. Podle § 1092 o.z. do vydržecí doby se ve prospěch vydržitele započte i doba řádné a poctivé držby jeho předchůdce.

52. Podle § 1095 uplyne-li doba dvojnásobně dlouhá, než jaké by bylo jinak zapotřebí, vydrží držitel vlastnické právo, i když neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá. To neplatí, pokud se mu prokáže nepoctivý úmysl.

53. Podle § 3066 o.z.do doby stanovené v § 1095 se započte i doba, po kterou měl držitel, popřípadě jeho právní předchůdce, věc nepřetržitě v držbě přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; tato doba však neskončí dříve než uplynutím dvou let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, jde-li o věc movitou, a pěti let, jde-li o věc nemovitou.

54. V projednávané věci doba potřebná pro mimořádné vydržení by v případě naplnění všech předpokladů uplynula k 1.1.2019 (tj. od účinnosti o.z. plus 5 let).

55. Jak již bylo uvedeno výše, pak základem řádného vydržení bylo (je) existující, prokazatelný právní titul držby, který by postačil k nabytí vlastnického práva (dobrá víra). Ten ve spojení s držbou a plynutím času může dospět k souladu faktického a právního stavu. Princip mimořádného vydržení představuje sjednání průchodu spravedlnosti a zároveň zachování právní jistoty za situace, kdy předchozí vlastník anebo titul držby vůbec nejsou právně dohledatelné. Podmínkou pak je poctivá držba a čas dvojnásob dlouhý než pro situaci řádného vydržení, tj. 20 let u nemovitosti. K mimořádnému vydržení potom dále nemůže dojít tam, kde bude držiteli prokázán nepoctivý úmysl. Nepoctivost bude dokazovat ten, kdo vydržení brání a nepoctivost držitele tvrdí.

56. I v případě, že by žalobcem byl nárok uplatňován dle ustanovení o mimořádném vydržení, byla by žaloba zamítnuta. Žalovaní od samého počátku řízení namítali, že žalobce a jeho předchůdci užívali předmětné nemovitosti v rozporu s dobrými mravy. Poukazovali zejména na skutečnost, že žalobci a jeho předchůdcům od samého počátku bylo známo, jaké pozemky jsou předmětem jejich vlastnictví (kupní smlouva t roku 1974, darovací z 2000), kdy odkazovali na komunikaci žalobce s Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových a účelová tvrzení stran ohraničení vnějších hranic pozemku vegetací, placení daně z nemovitostí aj.

57. Absence dobré víry popsaná shora, zjištěná v rámci prováděného dokazování, dosahuje dle názoru soudu takové intenzity ve spojení se zcela účelovými a jednoznačně vyvrácenými žalobními tvrzeními, že bezesporu naplňuje znaky nepoctivého úmyslu ze strany žalobce, resp. jeho předchůdců. Soud zejména poukazuje na skutečnost, že již předchůdci žalobce věděli a žalobce následně rovněž, že předmětné pozemky nikdy nenabyli do svého„ domnělého“ vlastnictví, ale že se jedná o pozemky, které patří třetí osobě, tj. panu [příjmení] a následně jeho právním nástupcům.

58. V této souvislosti nelze přehlédnout také úmysl zákonodárce, jak dokládá důvodová zpráva.„ Vzhledem k tomu, že nejsou řídké případy, kdy určitá osoba má věc u sebe, ale není s to jmenovat, od koho ji nabyla, a že nejsou vyloučeny ani situace, kdy určitá osoba získá do své moci věc s úmyslem nabýt k ní vlastnické právo, ale převodcem je neoprávněný držitel, navrhuje se obnovit institut mimořádného vydržení, který v platném právu citelně chybí. S pomocí mimořádného vydržení lze poskytnout ochranu faktickým stavům, jejichž základ je sice pochybný nebo sporný, ale kde tvrzené nebo domnělé vlastnictví trvá značně dlouhou dobu. Jedná se např. o situace, kdy někdo drží movitou věc, ale není s to dokázat svůj vlastnický titul proti tomu, kdo jeho vlastnictví popírá, kdy byl převeden pozemek o chybně stanovené (větší) výměře, než je výměra skutečná nebo pozemek chybně označený parcelním číslem, takže nabyvatel v dobré víře drží něco jiného, než pro co mu svědčí vlastnický titul atp. Je přirozené, že ani institut mimořádného vydržení nemůže dát průchod ochraně zjevné lsti a podvodu; proto se mimořádné vydržení vylučuje v případech, kdy ten, kdo je popírá, prokáže osobě, která se mimořádného vydržení dovolává, její nepoctivý úmysl.“ 59. Z důvodové zprávy lze dovodit, že mimořádné vydržení dopadá na situace, kdy vlastnictví věci je nabyto od nevlastníka, převod pozemku o vyšší výměře, než je výměra skutečná, chybné označení pozemku. To však není případ projednávané věci, kdy předmětem převodu - kupní smlouva z 1974, tak smlouva darovací 2000 - byly jednoznačně určené a specifikované pozemky parcelním číslem i výměrou, jak dokládá zejména obsah spisu státního notářství v [obec] sp.zn. R I 265/1974, provedené výpisy pozemkových knih a výpisy z listu vlastnictví. Předchůdci žalobce zcela svévolně užívali pozemky, o nichž od samého počátku věděli, že nebyly předmětem převodu a žalobce v tomto pokračoval. V dalším soud odkazuje na již uvedené stran absence dobré víry, kdy opětovně poukazuje její„ intenzitu“ odpovídající nepoctivosti úmyslu. K tomu dále například dopis zaslaný žalobcem Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových z 31.10.2018. Tímto dopisem má soud za prokázanou nepoctivost úmyslu žalobce na požadovaném určení, kdy podává žalobní nárok za situace, kdy mu je znám skutečný vlastník nemovitostí a jsou mu i podrobně známi historické důvody současného stavu. To vše zcela prokazatelně minimálně dva měsíce před tím, než by eventuálně uplynula potřebná doba pro mimořádné vydržení.

60. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalovaní byli ve věci plně úspěšní, proto jim přísluší nárok na zaplacení nákladů řízení. Ty spočívají v nákladech na jejich právní zastoupení. Náklady zastoupení spočívají odměně zástupce žalovaných. Ta činí 3 100 Kč za jeden úkon právní služby (převzetí věci žalovaný 1/, převzetí věci žalovaný 2/, sepis stanoviska žalovaného 1/ z 29.4.2022 a sepis stanoviska žalovaného 2/ z 3.5.2022) dle §6, §7 bod 5, § 9 odst. 3 písm. a/ ve spojení s § 9 odst. 4 písm. b/ a § 11 odst. 1 písm. a/, h/ vyhl. č. 177/1996 Sb., tj. celkem 12 400 Kč. Soud na tyto úkony neaplikoval ustanovení § 12 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., neboť jak vyplývá z obsahu spisu (předložených plných mocí a sepisu stanovisek), ty jsou datovány různými daty, kdy se žalovanými bylo před podáním žaloby jednáno jejich zástupcem odděleně. Takový postup lze přitom shledat jako účelný, když předmětem řízení jsou pozemky s různým vlastnickým režimem. Dále pak bylo zástupcem žalovaných oprávněně účtováno dle dle §6, §7 bod 5, § 9 odst. 3 písm. a/ ve spojení s § 9 odst. 4 písm. b/ a § 11 odst. 1 písm. c/, d/, g/ a ve spojení s § 12 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., celkem 52 080 Kč za 8 úkonů společných (písemné podání ze dne 15.6.2022, 16.11.2022, závěrečný návrh, účast na jednání soudu dne 27.9.2022, 24.1.2022, 21.2.2022, účast na místním šetření dne 25.11.2022 a další porada s klientem dne 11.11.2022). Dále zástupci žalobce přísluší paušální náhrada hotových výdajů po 300 Kč za úkon, celkem tedy 6000 Kč za 2 x 10 úkonů ve věci (§ 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb.). Dále náklady na právní zastoupení představuje cestovné zástupce žalovaných k jednáním soudu, resp. na ohledání na místě samém v celkové výši 1 274,40 Kč - v souladu s § 13 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve spojení s vyhláškou č. 511/2021 Sb., kdy je třeba vycházet ze sazby na 1 km ve výši 7,40Kč, z délky cesty 64 km /objízdná trasa [obec] ([obec] - [obec] a zpět k jednání soudu dne 27.9.2022) - PHM ve výši 47,10 Kč dle § 4 písm. c) vyhlášky a průměrné spotřebě použitého vozidla dle jeho technického průkazu 5,7 l [číslo] km + ve spojení s vyhláškou č. 467/2022 Sb., kdy soud vycházel ze sazby na 1 km ve výši 7,70 Kč, z délky cesty 52 km ([obec] - [obec] a zpět k jednání soudu dne 24.1.2023 a 21.2.2023) - PHM ve výši 44,10 Kč dle § 4 písm. c) vyhlášky a průměrné spotřebě použitého vozidla dle jeho technického průkazu 5,7 l /100 km. Dále zástupci žalobce náleží náhrada za čas promeškaný v souvislosti s poskytnutím právní služby (§ 14 odst. 1 a 3 cit. vyhlášky) v celkové výši 1000 Kč za čas strávený cestou k jednáním soudu (3x) a 1x ohledání na místě v [obec]. Jelikož zástupce žalovaných doložil, že je plátcem DPH náleží mu dále 12 674,40 Kč. Celkové náklady řízení tak činí 73 028,80 Kč. Vzhledem k tomu, že byli žalovaní zastoupeni ve věci advokátem, je žalobce povinen zaplatit náklady řízení žalovaných k rukám jejich zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.) Lhůta k zaplacení byla žalobci stanovena v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř.