7 C 11/2023

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Orlicí rozhodl samosoudcem JUDr. Janem Morávkem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení , anonymizováno , sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa žalované o zaplacení 29 100 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 15 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 15 000 Kč od 10.7.2007 do 31. 12. 2007 a dále od 1.1.2008 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, a to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se ohledně nároku žalobce na zaplacení 9 600 Kč, a dále co do požadovaného zákonného úroku z prodlení 9,75 % p.a. z částky 9 600 Kč od 10.7.2007 do 31.12. 2007, a dále zákonného úroku z prodlení z částky 9 600 Kč od 1.1.2008 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroku z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 2 850 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % p.a. z částky 2 850 Kč od 4.1.2006 do 30.6.2006 a dále od 1.7.2006 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, a to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žaloba se ohledně nároku žalobce na zaplacení částky 1 650 Kč, a dále co do požadovaného zákonného úroku z prodlení 9 % p.a. z částky 1 650 Kč od 4.1.2006 do 30.6.2006, a dále zákonného úroku z prodlení z částky 1 650 Kč od 1.7.2006 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroku z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, zamítá.

V. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náhradu nákladů řízení 1 268 Kč a to do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce.

1. Žalobce se po žalované domáhal zaplacení 24 600 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení (dále též pohledávka 1) a dále částky 4 500 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení (dále též pohledávka 2) s tím, že se jedná v obou případech o neuhrazenou půjčku.

2. Pohledávka 1: Žalovaná a právní předchůdce žalobce, spol. [právnická osoba], (dále předchůdce) uzavřeli smlouvu o půjčce [číslo] jíž předchůdce žalované poskytl 15 000 Kč a žalovaná se je zavázala vrátit do 17.9.2007 formou 40 týdenních splátek po 615 Kč spolu s poplatkem 9 600 Kč. Za nedílnou součást dané smlouvy byly označeny Smluvní podmínky o půjčce otištěné na zadní straně smlouvy. Žalovaná však tuto svou povinnost neplnila řádně a včas, na dluh nic neuhradila. Na jistině tak zbývá uhradit 24 600 Kč a na poplatku 9 600 Kč. Následně předchůdce postoupil tuto svou pohledávku za žalovanou na žalobce. Žalobce proto požaduje úhradu dlužné jistiny a dlužného poplatku spolu s úroky z prodlení a to od 10.7.2007.

3. Pohledávka 2: Žalovaná a právní předchůdce žalobce, spol. [právnická osoba], (dále předchůdce) uzavřeli smlouvu o půjčce [číslo] jíž předchůdce žalované poskytl 3 000 Kč a žalovaná se je zavázala vrátit do 27.12.2005 formou 31 týdenních splátek po 150 Kč spolu s poplatkem 1 650 Kč. Za nedílnou součást dané smlouvy byly označeny Smluvní podmínky o půjčce otištěné na zadní straně smlouvy. Žalovaná však tuto svou povinnost neplnila řádně a včas, na dluh do postoupení pohledávky uhradila pouze 150 Kč a na jistině tak zbývá uhradit 2 903,23 Kč a na poplatku 1 596,77 Kč. Následně předchůdce postoupil tuto svou pohledávku za žalovanou na žalobce. Žalobce proto požaduje úhradu dlužné jistiny a dlužného poplatku spolu s úroky z prodlení a to od 4.1.2006.

4. Žalovaná se po celou dobu řízení k věci nevyjádřila, k jednání soudu se ač řádně a včas předvolána bez omluvy nedostavila. Soud proto jednal v její nepřítomnosti a rozhodl na základě žalobcem předložených listinných důkazů.

5. Z provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav – pohledávka 1: Dne 11.12.2006 spolu předchůdce v pozici věřitele a žalovaná v pozici zákazníka uzavřeli smlouvu [číslo] na jejímž základě předchůdce žalované téhož dne poskytl v hotovosti 15 000 Kč a žalovaná se mu je zavázala vrátit spolu s poplatkem 9 600 Kč formou pravidelných 40 týdenních splátek po 615 Kč Smlouva měla formulářovou podobu, kam byly rukou dopsány příslušné údaje. Za její nedílnou součást přitom byly označeny Smluvní podmínky sepsané na druhé straně smlouvy (smlouva o půjčce). Smluvní podmínky nebyly opatřeny podpisem žalované, přitom v nich byly upraveny základní ujednání smlouvy, a to výše RPSN/294, 1% (smluvní podmínky). Žalovaná však dohodnuté splátky řádně a včas nehradila, na jistině tak zbývá uhradit 15 000 Kč a na poplatku 9 600 Kč.

6. Z provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav – pohledávka 2: Dne 23.5.2023 spolu předchůdce v pozici věřitele a žalovaná v pozici zákazníka uzavřeli smlouvu, na jejímž základě předchůdce žalované téhož dne poskytl v hotovosti 3 000 Kč a žalovaná se mu je zavázala vrátit spolu s poplatkem 1 650 Kč formou pravidelných 31 týdenních splátek po 150 Kč. Smlouva měla formulářovou podobu, kam byly rukou dopsány příslušné údaje. Za její nedílnou součást přitom byly označeny Smluvní podmínky sepsané na druhé straně smlouvy (smlouva o půjčce). Smluvní podmínky nebyly opatřeny podpisem žalované, přitom v nich byly upraveny základní ujednání smlouvy, a to výše RPSN/365, 1% (smluvní podmínky). Žalovaná však dohodnuté splátky řádně a včas nehradila, na jistině tak zbývá uhradit 2 903,23 Kč a na poplatku 1 596,77 Kč - žalovaná tak v konečném důsledku na tento svůj dluh uhradila celkem 150 Kč.

7. Následně předchůdce smlouvou o postoupení pohledávek postoupil obě uvedené pohledávky za žalovanou ke dni 18.12.2020 na žalobce a žalovanou o postoupení obou pohledávek informoval dne 6.1.2021 (oznámení o postoupení a podací lístek, smlouva o postoupení pohledávek, příloha této smlouvy). Dne 11.11.2021 poté žalobce zaslal žalované předžalobní upomínku (předžalobní upomínka, podací lístek).

8. Po právní stránce soud věc s ohledem na § 3028 odst. 3 o.z. posoudil dle obč. zák. a dle zákona č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru (dále PSSÚ).

9. Dle § 657 obč. zák. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.

10. Ust. § 658 odst. 1 o.bč. zák. uvádí, že při půjčce peněžité lze dohodnout úroky.

11. Podle § 52 obč. zák. jsou spotřebitelskými smlouvami smlouvy kupní, smlouvy o dílo, případně jiné smlouvy, pokud smluvními stranami jsou na jedné straně spotřebitel a na druhé straně dodavatel. Dodavatelem je osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy jedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. Spotřebitelem je fyzická osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy nejedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání.

12. Dle 55 odst. 1 a 3 obč. zák. se nemohou smluvní ujednání spotřebitelských smluv odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele. Spotřebitel se zejména nemůže vzdát práv, které mu zákon poskytuje, nebo jinak zhoršit své smluvní postavení. V pochybnostech o významu spotřebitelských smluv platí výklad pro spotřebitele příznivější.

13. Ust. 56 odst. 1 obč. zák. stanoví, že spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. Ujednání ve spotřebitelských smlouvách podle tohoto ustanovení jsou poté neplatná (§ 55 odst. 2 obč. zák.) v tomto ustanovení je provedena směrnice rady č. 93/13 EHS ze dne 15.4.1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách, podle které musejí ujednání spotřebitelských smluv být posuzována i z hlediska jejich přiměřenosti tak, jak je uvedeno shora. Smyslem těchto ustanovení je ochrana spotřebitelů proti zneužívání moci podnikateli především v případě jednostranných formulovaných typových smluv a proti nepřiměřenému omezení práv spotřebitelů. Důraz je kladen na transparentnost jednání spotřebitele jako předpokladu svobodného rozhodnutí spotřebitele. Cílem není dosažení rovného postavení stran v právech a povinnostech, předpokladem je pouze výrazná nerovnost v právech a povinnostech navíc pouze ve spojení s porušením požadavku přiměřenosti.

14. Z daného ustanovení poté vyplývá, že při zkoumání významné nerovnováhy jde o zkoumání ekvivalence plnění, zda zde neexistuje druhý (zde významný) nepoměr vzájemného plnění, zda plnění, které spotřebitel získává od podnikatele, odpovídá z hlediska své hodnoty plnění, která za ně podnikatel poskytuje. Relevantní při zkoumání přiměřenosti ujednání je pouze výrazná nerovnováha, tzn. taková, která zhoršuje právní postavení spotřebitele.

15. Soudní dvůr EU dovozuje, že při zkoumání, zda je způsobena nerovnováha (v rozporu s požadavkem dobré víry) je třeba ověřit, zda prodávající nebo poskytovatel, který jedná se spotřebitelem poctivě a přiměřeně, mohl rozumně očekávat, že by spotřebitel s předmětnou klauzulí souhlasil v rámci individuálního vyjednávání o obsahu smlouvy. Při hodnocení přiměřenosti podle směrnice Rady 93/13 EHS (bod 16) je nutné vzít v úvahu sílu vyjednávajících pozic stran. Silnější postavení podnikatele by nemělo vést k neodůvodněným výhodám. Nemělo by být zneužíváno.

16. Z § 4 PSSÚ vyplývá, že smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formou a musí obsahovat minimálně všechny informace, které stanoví odst.

2. Jedná se o takové informace, které jsou podstatné pro uzavření smlouvy o úvěru, proto musí být obsahem smlouvy samotné, nikoli až v dalších souvisejících dokumentech, například ve všeobecných obchodních podmínkách. Informace ve smlouvě je třeba uvést jasným, výstižným a zřetelným způsobem a jedná se o požadavek, který je třeba vnímat jako kvalitativní doplněk obecných požadavků na srozumitelnost a určitost právního jednání. Tento požadavek má rovněž zajistit dostatečnou čitelnost, přehlednost a logické uspořádání textu tak, aby se v něm průměrný spotřebitel bez potíží orientoval. Ne každé právní jednání, které je srozumitelné a určité je zároveň učiněné jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Pokud však smlouva o spotřebitelském úvěru neobsahuje informace vyplývající z § 4 odst. 2 zákona jasným, výstižným a zřetelným způsobem, ve své podstatě způsobí, že jediným plněním, které může věřitel požadovat kromě splátky jistiny, je úrok ve výši diskontní sazby České národní banky platné v době uzavření smlouvy, přičemž žádné další poplatky ani jakékoliv jiné platby není spotřebitel povinen platit. V případě, že je spotřebitel již zaplatil, má nárok na jejich vrácení, popř. započtení proti nesplacené části jistiny.

17. Dle § 517 odst. 2 obč. zák. má poté, jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis.

18. Na základě těchto ustanovení a shora uvedeného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba důvodná pouze částečně. Předchůdce žalobce uzavřel se žalovanou dne 11.12.2006 a 23.5.2005 platně v obou případech smlouvu o půjčce, jíž se předchůdce zavázal poskytnout žalované 15 000 Kč, resp. 3 000 Kč a žalovaná se je zavázala předchůdci vrátit spolu s dohodnutým poplatkem, přičemž dohodnutá částka byla žalované poskytnuta téhož dne. V případě obou smluv se však jednalo o smlouvu formulářovou, do níž byly příslušné údaje vepsány rukou, a která označuje za svou nedílnou součást Smluvní podmínky s tím, že jsou uvedeny na zadní straně smlouvy (formuláře), které však nejsou opatřeny podpisem žalované.

19. S ohledem na výše uvedené se proto soud dále zabýval platností obou smluv o půjčce, resp. přípustností takto sjednaného poplatku ze smlouvy, když se zvláště zakazují ujednání, která zavazují spotřebitele neodvolatelně k plnění za podmínek, s nimiž neměl možnost seznámit se před uzavřením smlouvy.

20. Jak již bylo shora uvedeno, v obou případech byla předmětná smlouva o půjčce žalovanou řádně podepsána. Žalovaná tedy v době podpisu věděla, že celková dlužná částka bude činit v případě prvé smlouvy 24 600 Kč a v případě druhé 4 650 Kč Ani z jedné smlouvy však nelze dovodit, jakým způsobem věřitel / právní předchůdce žalobce, stanovil výši souhrnného poplatku, resp. výši jednotlivých položek poplatku, a to zejména úroku z půjčených peněz a výše roční procentní sazby nákladů. Tyto smlouvy jsou obě tedy v rozporu s § 4 odst. 2 PSSÚ, neboť neobsahují povinné informace ke spotřebitelské smlouvě. Jednou z těchto povinných informací je totiž stanovení roční procentní sazby nákladů na spotřebitelský úvěr. Tuto skutečnost přitom nemůže zhojit ani eventuální tvrzení žalobce o tom, že takové údaje jsou obsahem smluvních podmínek, které jsou nedílnou součástí smlouvy. V této souvislosti lze připomenout nález Ústavního soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 3512/11, v němž Ústavní soud uzavřel, že obchodní podmínky ve spotřebitelských smlouvách mají sloužit především k tomu, aby nebylo nezbytné do každé smlouvy přepisovat ujednání technického a vysvětlujícího charakteru. Naopak ale nesmějí sloužit k tomu, aby do nich často v nepřehledné, složitě formulované a malým písmem psané formě skryl dodavatel ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná a o kterých předpokládá, že pozornosti spotřebitele nejspíše uniknou. Pokud tak i přesto učiní, nepočíná si v právním vztahu poctivě a takovému jednání nelze přiznat právní ochranu.

21. Na základě výše uvedeného tedy soud dospěl k závěru, že obě smlouvy o půjčce v části ujednání o výši poplatku jsou neplatné.

22. Předchůdce postoupil pohledávku z předmětných smluv za žalovanou na žalobce, který je tak ve věci aktivně legitimován.

23. K pohledávce 1: Předchůdce žalované poskytl 15 000 Kč, žalovaná však předchůdci neuhradila ničeho. Žalobce má tak nárok na úhradu jistiny ve výši 15 000 Kč. Soud proto žalované ve výroku I tohoto rozsudku uložil povinnost žalobci tuto částku uhradit, a to spolu s žalobcem požadovanými úroky z prodlení, jelikož se žalovaná s tímto plněním dostala do prodlení.

24. Ve zbývající části tohoto nároku soud žalobu zamítl (výrok II.), jelikož předchůdci žalobce nevzniklo právo na zaplacení uvedeného poplatku 9 600 Kč kvůli neplatnosti daného smluvního ujednání ani právo na úhradu odpovídající části úroků z prodlení. Jediným plněním, kterého by se v tomto případě mohlo žalobci jako věřiteli dostat, je plnění splátky jistiny s úrokem ve výši diskontní sazby České národní banky platné v době uzavření smlouvy. Požadavek na zaplacení takového úroku však žalobce neuplatnil.

25. K pohledávce 2: Předchůdce žalované poskytl 3 000 Kč, žalovaná však předchůdci uhradila pouze 150 Kč. Žalovaná tak žalobci na jistině dluží 2 850 Kč. Soud proto žalované ve výroku III tohoto rozsudku uložil povinnost žalobci tuto částku uhradit, a to spolu s žalobcem požadovanými úroky z prodlení, jelikož se žalovaná s tímto plněním dostala do prodlení.

26. Ve zbývající části tohoto nároku soud žalobu zamítl (výrok IV.), jelikož předchůdci žalobce nevzniklo právo na zaplacení uvedeného poplatku 1 650 Kč kvůli neplatnosti daného smluvního ujednání ani právo na úhradu odpovídající části úroků z prodlení. Jediným plněním, kterého by se v tomto případě mohlo žalobci jako věřiteli dostat, je plnění splátky jistiny s úrokem ve výši diskontní sazby České národní banky platné v době uzavření smlouvy. Požadavek na zaplacení takového úroku však žalobce neuplatnil.

27. Výrok o náhradě nákladů řízení (výrok V.) soud učinil podle § 142a o.s.ř. ve spojení § 142 odst. 2 o.s.ř.. Žalobce měl ve věci úspěch z 61% (17 850 Kč u 29 100 Kč), žalovaná byla úspěšná z 39%. Žalobci tak přísluší právo na náhradu nákladů řízení ve výši 22%.

28. V případě plného úspěchu ve věci by náklady řízení byly tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 1 164 Kč a dále náklady na zastoupení advokátem. Náklady na toto zastoupení určuje vyhláška č. 177/1996 Sb. Odměna zástupci by byla stanovena ve výši 300 Kč za jeden úkon právní služby, celkem tedy 900 Kč za 3 úkony (převzetí věci, žaloba, předžalobní upomínka) dle § § 11 odst. 1 a §14b odst. 1 bod 2 vyhl. č. 177/1996 Sb. + 2 300 Kč za 1 úkon dle § 14b odst. 3 ve spojení § 7 odst. 5 vyhlášky (účast na jednání soudu) a paušální náhradou hotových výdajů zástupce za 3 úkony ve věci po 100 Kč, celkem 300 Kč (§14b odst. 5 písm. a/ vyhl. č. 177/1996 Sb.) + 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) vyhlášky. Dále DPH dle § 137 odst. 3 o.s.ř. při sazbě 21% představuje 798 Kč.

29. V případě plného úspěchu ve věci by činilo právo na náhradu nákladů řízení částku 5 762 Kč. Přiznaný poměr 22% pak činí 1 268 Kč. Proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku V. rozsudku. V souladu s § 149 o.s.ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobce.

30. Lhůta k úhradě soudem přiznaných částek byla žalované stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř..