7 C 113/2021

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Orlicí rozhodl samosoudcem JUDr. Janem Morávkem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného o zaplacení 4 500 Kč s příslušenstvím, <b>I. Žaloba se zamítá.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobce se domáhal po žalovaném zaplacení 4 500 Kč jako nesplaceného úvěru, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení 585,55 Kč, kapitalizovaného úroku 3 291 Kč a dále zákonného úroku z prodlení 8,05% p.a. z částky 4 500 Kč od 7.9.2018 do zaplacení s tím, že jeho právní předchůdce, [právnická osoba] /dále též předchůdce/ poskytl žalovanému dle smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum] úvěr ve výši 4 500 Kč bezhotovostním převodem. Celková dlužná částka, kterou se žalovaný zavázal předchůdci vrátit, se sestávala z jistiny 4 500 Kč a poplatku za poskytnutí úvěru 1 206 Kč. K uzavření smlouvy o úvěru došlo na webových stránkách předchůdce žalobce pomocí registrace a unikátního vygenerovaného kódu. Žalovaný úvěr nesplatil řádně a včas v termínu splatnosti, tj. do 16.12.2016. Pohledávka pak byla postoupena na žalobce smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], přičemž postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno 21.9.2018.

2. Usneseními ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] a č.j. [číslo jednací] soud vyzval žalovaného, aby se ve lhůtě 15 dnů od doručení usnesení písemně vyjádřil k žalobě, která je připojena. Následně, aby v téže lhůtě sdělil soudu, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Žalovaný byl poučen o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). S ohledem na nečinnost žalovaného a s přihlédnutím k tomu, že žalobce souhlasil s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání, soud tak učinil podle § 115a) o.s.ř. Při rozhodování vycházel z obsahu spisu a předložených listinných důkazů.

3. Z provedeného dokazování vzal soud za prokázaný následující skutkový stav:

4. Z nepodepsané listiny ze dne [datum] označené jako Smlouva o úvěru [číslo] soud zjistil, že zde na straně věřitele je označen předchůdce a na straně úvěrovaného žalovaný. Dle citované listiny se předchůdce zavázal žalovanému poskytnout na jeho účet č. [bankovní účet] finanční prostředky ve výši 4 500 Kč a žalovaný se zavázal tyto vrátit spolu s poplatky ve výši 1 206 Kč a úrokem do 16.12.2016. Ve smlouvě není úroková sazba sjednána. V čl. 4 je uvedena RPSN ve výši 1537,40%. Z výpisu běžného účtů soud zjistil, že dne [datum] byla na účet č. [bankovní účet] poukázána platba 4 500 Kč – jako majitel tohoto protiúčtu uvedena [příjmení] [jméno]. Z Dohody o postoupení pohledávek ze dne [datum] a potvrzení o přijetí platby soud zjistil, že právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovaným žalobci. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 21.9.2018 (odesláno poštou 24.9.2018). Z ostatních listin předložených žalobcem soud pro rozhodnutí ve věci neučinil žádná rozhodná skutková potřebná pro právní posouzení věci a rozhodnutí ve věci.

5. Po právní stránce soud věc posoudil dle o. z. a zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (v tehdy platném znění).

6. Dle § 562 odst. 1 a 2 o.z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Má se za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám.

7. Ust. § 419 o.z. uvádí, že je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Naopak kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele Pro účely ochrany spotřebitele a pro účely § 1963 se za podnikatele považuje také každá osoba, která uzavírá smlouvy související s vlastní obchodní, výrobní nebo obdobnou činností či při samostatném výkonu svého povolání, popřípadě osoba, která jedná jménem nebo na účet podnikatele (§ 420 ods.t 1a 2 o.z.).

8. Ust. § 2395 o.z. uvádí, že se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.)

9. Podle § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

10. Soud rozhod o zamítnutí žaloby (výrok I) hned z několika důvodů. Předně, žalobce v řízení tvrdil, že předchůdce s žalovaným uzavřel smlouvu o úvěru. Takové právní jednání však spolehlivě neprokázal. Tvrzená smlouva není žalovaným nijak podepsána, právní jednání mezi předchůdcem a žalovaným není ani jinými (podpůrnými) důkazy prokázáno. Z předložených listinných důkazů nelze bez dalšího vzít za prokázané, že předchůdce uzavřel s žalovaným smlouvu o úvěru, případně smlouvu o úvěru o takovém obsahu, nevyplývá z něj vůle žalovaného být vázán takovou smlouvou. Žalobce soudu nepředložil žádný jiný důkaz, ze kterého by vyplývalo, že žalovaný byl právnímu jednání účasten.

11. Občanský zákoník ve shora citovaných ustanovení umožňuje uzavírat smlouvy elektronicky na dálku. V tomto směru se také již ustálila bohatá a hojně užívaná praxe. V případě uplatnění nároku z takového typu smluv je však na žalobce jako procesní stranu kladen zvýšený požadavek na přesnější tvrzení skutečností rozhodných a vážících se ke skutečnému uzavření smlouvy o uvedeném obsahu a rovněž tak je třeba tato tvrzení úměrně tomu prokázat. Žalobce krom tvrzení soudu předložil pouze účastníky nepodepsanou listinu označenou jako Smlouva o úvěru [číslo]. Pasivní žalobní legitimaci však neprokazuje žádnými jinými listinami. Pouze z této nelze přitom pasivní legitimaci žalovaného v žádném případě dovodit. Pro úplnost třeba dodat, že předložený výpis běžného účtu o poskytnutí částky 4 500 Kč je rovněž nedostačujícím, tím spíše když jako majitel účtu je vedena zcela jiná osoba. Již z tohoto důvodu soud žalobu zamítl, kdy žalobce neprokázal ani pasivní žalobní legitimaci.

12. Za další, i pokud by byla shledána pasivní žalobní legitimace, pak by žalobce ani tak nebyl se svým nárokem úspěšný.

13. Ust. § 1813 o. z. stanoví, že se má za to, že zakázána jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Ust. § 1815 o. z. uvádí, že se k nepřiměřenému ujednání nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. V § 1813an. o.z. je provedena směrnice rady č. 93/13/EHS ze dne 15.4.1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Ujednání spotřebitelských smluv musejí být posuzována i z hlediska jejich přiměřenosti tak, jak je uvedeno shora. Smyslem těchto ustanovení je ochrana spotřebitelů proti zneužívání moci podnikateli především v případě jednostranně formulovaných typových smluv a proti nepřiměřenému omezení práv spotřebitelů. Důraz je kladen na transparentnost jednání spotřebitele jako předpokladu svobodného rozhodnutí spotřebitele. Cílem není dosažení rovného postavení stran v právech a povinnostech, předpokladem je pouze výrazná nerovnost v právech a povinnostech, navíc pouze ve spojení s porušením požadavku přiměřenosti. Soudní dvůr EU dovozuje, že při zkoumání, zda je způsobena nerovnováha (v rozporu s požadavkem dobré víry), je třeba ověřit, zda prodávající nebo poskytovatel, který jedná se spotřebitelem poctivě a přiměřeně, mohl rozumně očekávat, že by spotřebitel s předmětnou klauzulí souhlasil v rámci individuálního vyjednávání o obsahu smlouvy. Při hodnocení přiměřenosti podle směrnice Rady 93/13/ je nutné vzít v úvahu sílu vyjednávajících pozic stran. Silnější postavení podnikatele by nemělo vést k neodůvodněným výhodám. Nemělo by být zneužíváno.

14. Z § 1813 o.z. tedy vyplývá, že při zkoumání významné nerovnováhy jde o zkoumání ekvivalence plnění, zda zde neexistuje druhý (zde významný) nepoměr vzájemného plnění (§ 1796 a § 1793 o.z.) a zda plnění, které spotřebitel získává od podnikatele, odpovídá z hlediska své hodnoty plnění, která za ně podnikatel poskytuje. Relevantní při zkoumání přiměřenosti ujednání je pouze výrazná nerovnováha, tedy taková, která zhoršuje právní postavení spotřebitele.

15. Podle § 1814 písm. f/ o.z. se poté zvláště zakazují ujednání, která zavazují spotřebitele neodvolatelně k plnění za podmínek, s nimiž neměl možnost seznámit se před uzavřením smlouvy.

16. Dle § 6 ZSÚ a přílohy č. 3 k tomuto zákonu vyžaduje smlouva o spotřebitelském úvěru písemnou formou a musí obsahovat minimálně všechny informace, které stanoví příloha č. 3 k zákonu o spotřebitelském úvěru uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem (není-li však tento požadavek naplněn, neznamená to neplatnost smlouvy jako celku). Jedná se o takové informace, které jsou podstatné pro uzavření smlouvy o úvěru, proto musí být obsahem smlouvy samotné, nikoli až v dalších souvisejících dokumentech, například ve všeobecných obchodních podmínkách, jak vyplývá z nálezu Ústavního soudu České republiky ze dne 11. listopadu 2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11, v němž Ústavní soud uzavřel, že obchodní podmínky ve spotřebitelských smlouvách mají sloužit především k tomu, aby nebylo nezbytné do každé smlouvy přepisovat ujednání technického a vysvětlujícího charakteru. Naopak nesmějí sloužit k tomu, aby do nich často v nepřehledné, složitě formulované a malým písmem psané formě skryl dodavatel ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná a o kterých předpokládá, že pozornosti spotřebitele nejspíše uniknou. Pokud tak i přesto učiní, nepočíná si v právním vztahu poctivě a takovému jednání nelze přiznat právní ochranu. Informace ve smlouvě je tedy třeba uvést jasným, výstižným a zřetelným způsobem, přičemž se jedná o požadavek, který je třeba vnímat jako kvalitativní doplněk obecných požadavků na srozumitelnost a určitost právního jednání. Nadto má tento požadavek zajistit dostatečnou čitelnost, přehlednost a logické uspořádání textu tak, aby se v něm průměrný spotřebitel bez potíží orientoval. Ne každé právní jednání, které je srozumitelné a určité, je totiž zároveň učiněné jasným, výstižným a zřetelným způsobem.

17. V případě, kdy smlouva neobsahuje potřebné informace o poskytnutém úvěru, nastávají důsledky zakotvené v § 8 ZSÚ. Sankcí za náležité nesplnění informační povinnosti stanovených v § 6 tohoto zákona je, že se spotřebitelský úvěr od počátku považuje za úročený ve výši diskontní sazby platné v době uzavření smlouvy uveřejněné Českou národní bankou a ujednání o jiných platbách za spotřebitelský úvěr jsou neplatná. Jediným plněním, které tak může věřitel požadovat kromě splátky jistiny, je úrok ve výši diskontní sazby České národní banky platné v době uzavření smlouvy. Žádné další poplatky ani jakékoliv jiné platby není spotřebitel povinen platit. V případě, že je spotřebitel již zaplatil, má poté nárok na jejich vrácení, popř. započtení proti nesplacené části jistiny.

18. Pro vyhodnocení nároku žalobce na zaplacení částky uplatněné žalobou je nutné zabývat se platností uzavřené smlouvy o úvěru, a to s přihlédnutím ke shora citovaným ustanovením ZSÚ a ustanovením o.z. Soud se tedy zabýval přípustností sjednaného poplatku ze smlouvy. Žalovaný, resp. osoba, jež byla listina adresována, věděl, že celková dlužná částka bude činit 4 500 Kč + poplatek 1 206 Kč, tj. celkem 5 706 Kč. Ze smlouvy samotné však nelze dovodit, jakým způsobem věřitel/předchůdce stanovil výši jednotlivých položek poplatku, zejména úroku z půjčených peněz. V tomto bodě je tak smlouva v rozporu s § 6 ZSÚ, neboť neobsahuje informace stanovené přílohou č. 3 k tomuto zákonu. Jednou z těchto povinných informací je totiž právě stanovení výpůjční úrokové sazby, podmínek upravujících použití této sazby a případně údaj o jakémkoliv indexu nebo referenční úrokové sazbě použitelné pro počáteční úrokovou sazbu, jakož i o době, podmínkách a postupu pro změnu úrokové sazby. Tuto skutečnost přitom nemůže zhojit ani eventuální tvrzení žalobce o tom, že takové údaje jsou obsahem smluvních podmínek, které jsou nedílnou součástí smlouvy. V této souvislosti lze plně odkázat na shora citovaný nález Ústavního soudu.

19. Dalším důvodem pro zamítnutí žalobcova nároku je sazba RPSN stanovená ve výši 1537,40%, kterou nutno hodnotit jako neúměrně vysokou a ve světle shora citovaných ustanovení za rozpornou s dobrými mravy dle § 580 odst. 1 o.z.

20. Jelikož pak žalobce ani neprokázal, že částku 4 500 Kč žalovanému skutečně poskytl, resp. z předloženého výpisu z účtu naopak vyplývá, že uvedené plnění poskytl ve prospěch účtu zcela jiné osoby, nemůže se úspěšně domáhat ani eventuálního vydání bezdůvodného obohacení v podobě poskytnuté jistiny.

21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy ve věci byl plně úspěšný žalovaný. Jelikož tomu žádné náklady řízení nevznikly, rozhodl soud tak, jak je uvedeno ve výroku II rozsudku.