7 C 161/2020

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Orlicí rozhodl samosoudcem JUDr Janem Morávkem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupený advokátkou titul . jméno příjmení , anonymizováno . sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa žalované o zaplacení 8 033 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 5 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení 10 % p. a. z částky 5 000 Kč od 3.11.2019 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se ohledně nároku žalobce na zaplacení 1 828 Kč a dále zaplacení 1 205 Kč zamítá.</b> <b>III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení 363,30 Kč a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce.</b> 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalované zaplacení 8 033 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že s žalovanou uzavřel dne 5.10.2019 formou elektronické komunikace na dálku smlouvu o úvěru [číslo] na základě které se zavázal žalované poskytnout úvěr 5 000 Kč a žalovaná se jej zavázala uhradit nejpozději do 2.11.2019 společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 828 Kč. Úvěr byl poskytnut převodem na účet žalované č. [bankovní účet] dne 5.10.2019. Žalovaná však úvěr ani poplatek ve stanovené lhůtě neuhradila a ocitla se v prodlení. Žalobce se proto nyní domáhá zaplacení dlužné jistiny ve výši 5 000 Kč, poplatku 1 828 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení od 3.11.2019 do 30.6.2020 ve výši 329,45 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 10% p.a. z částky 5 000 Kč od 1.7.2020 do zaplacení a dále smluvní pokuty ve výši 1 205 Kč Smluvní pokuta byla mezi účastníky sjednána v čl. IX. 1.a smlouvy ve výši 0,1% denně, kdy žalobce tuto nároku za dobu od 3.11.2019 do 30.6.2020. Žalovaná na dluh nic neuhradila ani poté, co jí byla zaslána výzva k úhradě.

2. Usneseními ze dne 12.4.2021, č.j. 7C 161/2020-26 a č.j. 7C 161/2020-27 soud vyzval žalovanou, aby se ve lhůtě 15 dnů od doručení usnesení písemně vyjádřila k připojené žalobě a v téže lhůtě soudu sdělila, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Žalovaná byla poučena o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. S ohledem na nečinnost žalované a s přihlédnutím k tomu, že žalobce souhlasil s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání, soud tak učinil podle § 115a) o.s.ř. Při rozhodování vycházel z obsahu spisu a předložených listinných důkazů ze strany žalobce.

3. S ohledem na datum uzavření smlouvy o úvěru soud posoudil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru.

4. Předloženými listinnými důkazy (Smlouvou o spotřebitelském úvěru [číslo] výpisem z účtu) vzal soud za prokázané tvrzení žalobce obsažené v žalobě o tom, že poskytl dne 5.10.2019 žalované finanční prostředky ve výši 5 000 Kč. Učinil tak na základě smlouvy o úvěru, kde se zavázal uvedenou částku žalované poskytnout – ta se naopak zavázala jistinu vrátit nejpozději do 28 dnů spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 828 Kč. Roční úroková sazba byla sjednána ve výši 0%, sazba RPSN činila 5632%. Pro případ prodlení s úhradou závazku byla v čl. IX. bod 1 písm. a/ smlouvy sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1% denně.

5. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle § 2390 o.z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

7. Ust. § 1813 o. z. stanoví, že se má za to, že zakázána jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Ust. § 1815 o. z. uvádí, že se k nepřiměřenému ujednání nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. V § 1813an. o.z. je provedena směrnice rady č. 93/13/EHS ze dne 15.4.1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Ujednání spotřebitelských smluv musejí být posuzována i z hlediska jejich přiměřenosti tak, jak je uvedeno shora. Smyslem těchto ustanovení je ochrana spotřebitelů proti zneužívání moci podnikateli především v případě jednostranně formulovaných typových smluv a proti nepřiměřenému omezení práv spotřebitelů. Důraz je kladen na transparentnost jednání spotřebitele jako předpokladu svobodného rozhodnutí spotřebitele. Cílem není dosažení rovného postavení stran v právech a povinnostech, předpokladem je pouze výrazná nerovnost v právech a povinnostech, navíc pouze ve spojení s porušením požadavku přiměřenosti. Soudní dvůr EU dovozuje, že při zkoumání, zda je způsobena nerovnováha (v rozporu s požadavkem dobré víry), je třeba ověřit, zda prodávající nebo poskytovatel, který jedná se spotřebitelem poctivě a přiměřeně, mohl rozumně očekávat, že by spotřebitel s předmětnou klauzulí souhlasil v rámci individuálního vyjednávání o obsahu smlouvy. Při hodnocení přiměřenosti podle směrnice Rady 93/13/ je nutné vzít v úvahu sílu vyjednávajících pozic stran. Silnější postavení podnikatele by nemělo vést k neodůvodněným výhodám. Nemělo by být zneužíváno.

8. Z § 1813 o.z. tedy vyplývá, že při zkoumání významné nerovnováhy jde o zkoumání ekvivalence plnění, zda zde neexistuje druhý (zde významný) nepoměr vzájemného plnění (§ 1796 a § 1793 o.z.) a zda plnění, které spotřebitel získává od podnikatele, odpovídá z hlediska své hodnoty plnění, která za ně podnikatel poskytuje. Relevantní při zkoumání přiměřenosti ujednání je pouze výrazná nerovnováha, tedy taková, která zhoršuje právní postavení spotřebitele.

9. Podle § 562 odst. 1 o.z. písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.

10. Podle § 1 odst. 2 o.z. nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti.

11. Podle § 580 odst. 1 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

12. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

13. Ust. § 1970 o.z. poté stanoví, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

14. Předmětnou úvěrovou smlouvu nutno hodnotit jako praktiku vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry, resp. zápůjčky poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebiteli, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet. Žalované nebyl ani formálně řádně poskytnut úvěr ve smyslu § 2395 o.z. a z.č. 257/2016 Sb., nýbrž zápůjčka ve smyslu § 2390 o.z. Esenciální náležitostí a znakem úvěru je totiž poskytnutí peněžních prostředků za úplatu v podobě úroku. V případě předmětné smlouvy však nebyl úrok sjednán, resp. byl sjednán jako 0%. Takové ujednání je v rozporu s ustanovením § 2395 o.z., avšak vyhovuje ustanovení § 2390 o.z. Žalované byly, jak vyplývá z rozsáhlého obsahu samotné smlouvy, sděleny podstatné předsmluvní informace se všemi zákonnými poučeními a žalovaná měla možnost se s těmito seznámit. Nelze však přehlédnout, že předmětná úvěrová smlouva je formulářového typu, kdy žalované byl poskytnut úvěr 5 000 Kč, který se zavázala vrátit ve lhůtě 28 dnů spolu s úrokem 0% p.a. a poplatkem 1 828 Kč. Poplatek za sjednání tohoto krátkodobého poskytnutí peněz ve svém důsledku představuje RPSN ve výši 5632%. Žalobce využil svého silnějšího postavení vůči žalované, která neměla možnost změnit obsah formulářové smlouvy. Ujednání vedoucí k finální výši RPSN 5632% zcela jistě nelze považovat za přiměřené. Citovaná smlouva tak bezesporu je v rozporu s ustanovením § 1813 o.z. s pohledu přiměřenosti a rovnosti stran, ale rovněž odporuje dobrým mravům ve smyslu § 1 odst. 2 a § 580 odst. 1 o.z.. Porušení těchto ustanovení ze strany věřitele znamená neplatnost uzavřené smlouvy. Ve smyslu ustanovení § 588 občanského zákoníku se jedná o absolutní neplatnost, k níž soud přihlédne i bez návrhu, neboť takové jednání věřitele je nutné považovat za zjevně se příčící dobrým mravům nebo zjevně narušující veřejný pořádek.

15. Smlouvu o zápůjčce byla shledána absolutně neplatnou, a pokud žalovaná přijala plnění ve výši 5 000 Kč, dostalo se jí bezdůvodného obohacení, které je povinna vydat (§ 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník). Žalovaná na svůj dluh neuhradila ničeho a lze tedy dospět k závěru, že žaloba je důvodná pouze do výše jistiny, která činila 5 000 Kč a to včetně zákonného úroku z prodlení podle § 1970 z. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník ve spojení s nařízení vlády č. 351/2013 Sb., § 2, když je zjevné, že se žalovaná ocitla v prodlení s vrácením peněžitého dluhu. Proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I.

16. Jelikož smlouva o zápůjčce byla shledána absolutně neplatnou, není naproti tomu důvodný nárok žalobce na zaplacení dalšího požadovaného plnění, tj. smluvní pokuty ve výši 1 205 Kč a poplatku ve výši 1 828 Kč. Proto byla žaloba v tomto rozsahu zamítnuta (výrok II).

17. Ohledně náhrady nákladů řízení (výrok III) soud rozhodl dle § 142a a § 142 odst. 2 o.s.ř. V případě plného úspěchu by náklady řízení byly tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 400 Kč a dále náklady na zastoupení advokátem. Náklady na toto zastoupení jsou stanoveny ve vyhl. č. 177/1996 Sb. Odměna zástupci činí 200 Kč za jeden úkon právní služby celkem tedy 600 Kč za 3 úkony (převzetí věci, žaloba, předžalobní upomínka) dle § 6 a 7, §11 odst. 1 písm. a/, a d/ a §14b odst. 1 bod 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. a paušální náhradou hotových výdajů zástupce za 3 úkony ve věci po 100 Kč, celkem 300Kč (§14b odst. 5 písm. a vyhl. č. 177/1996 Sb.). Odměna zástupci by byla dále zvýšena o DPH dle § 137 odst. 3 o.s.ř. při sazbě 21%, tedy o 189 Kč, když zástupce žalobce řádně doložil, že je plátcem DPH. Celkové náklady v případě plného úspěchu by tak činily 1 489 Kč. Žaloba byla co do částky 3 033 Kč zamítnuta. Žalobce byl tak ve věci úspěšný z 62,20% a žalovaná z 37,80%. Žalobci tak přísluší nárok na úhradu 24,40%, což činí 363,30 Kč. V souladu s § 149 o.s.ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobce.

18. Lhůty k úhradě byly stanoveny podle § 160 odst. 1 o. s. ř.