7 C 163/2021

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Orlicí rozhodl samosoudcem JUDr. Janem Morávkem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení , anonymizováno . sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa žalované o zaplacení 16 271 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 7 910 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení 8,05 % p. a. z částky 7 910 Kč od 3.3.2015 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se ohledně nároku žalobce na zaplacení 8 361 Kč, dále kapitalizovaného úroku 7 851,55 Kč, dále úroku 19,98 % p. a. z částky 9 156,59 Kč od 21.1.2020 do zaplacení a dále co do zákonného úroku z prodlení 8,05 % p. a. z částky 9 156,59 Kč od 3.3.2015 do zaplacení v rozsahu převyšujícím zákonný úrok z prodlení 8,05 % p. a. z částky 7 910 Kč od 3.3.2015 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se po žalované domáhal zaplacení 16 271 Kč s příslušenstvím v podobě úroků a úroků z prodlení s tím, že se jedná o neuhrazenou zápůjčku. Uvedl, že spolu žalovaná a právní předchůdce žalobce, [anonymizováno] [právnická osoba] (dále předchůdce), uzavřeli dne 3.9.2014 smlouvu o zápůjčce [číslo] jejíž nedílnou součástí byly Smluvní podmínky otištěné na zadní straně smlouvy. Na jejím základě předchůdce žalované poskytl 10 000 Kč a žalovaná se je zavázala žalobci vrátit formou 60 týdenních splátek po 307 Kč do 28.10.2015 spolu s poplatkem v celkové výši 8 361 Kč odpovídající součtu kapitalizovaných úroků ve výši 1 277 Kč za dobu řádného splácení zápůjčky s úrokovou sazbou 19,98% ročně, odměny za administrativní zpracování zápůjčky 1 901 Kč a nákladů za hotovostní inkaso 5 183 Kč (dále inkaso). Žalovaná však splátky nehradila řádně a včas, předchůdce proto zápůjčku zesplatnil. Poslední platba žalované byla provedena 23.2.2015, na pohledávku žalovaná celkem uhradila 2 090 Kč. Poté předchůdce postoupil tuto svou pohledávku za žalovanou na žalobce, který tak nyní požaduje nejen úhradu zbývající části jistiny a poplatku, ale i zákonného úroků z prodlení a smluveného od 3.3.2015.

2. Žalovaná se po celou dobu řízení k věci nevyjádřila, k jednání soudu se ač řádně a včas předvolána nedostavila. Bylo proto jednáno v její nepřítomnosti a rozhodnuto na základě žalobcem předložených listinných důkazů. Z provedeného dokazování má soud za prokázané následující:

3. Z listiny označené jako smlouva o zápůjčce má soud za prokázané, že spolu předchůdce s žalovanou dne 3.9.2014 uzavřeli smlouvu, jíž předchůdce poskytl žalované v hotovosti při podpisu této smlouvy částku ve výši 10 000 Kč a žalovaná se mu ji zavázala vrátit ve formě 60 týdenních (sedmidenních) splátek po 307 Kč, resp. 248 Kč u splátky poslední spolu s dohodnutým poplatkem v celkové výši 8 361 Kč. Daný poplatek přitom sestával z úroku 1 277 Kč, poplatku za administrativní činnost 1 901 Kč a poplatku za hotovostní režim splátek 5 183 Kč. Za nedílnou součást smlouvy jsou označeny Smluvní podmínky s tím, že se nacházejí na její zadní straně. Listina je přitom opatřena podpisem žalované a rozhodné údaje jsou do ní vepsány rukou. Na zadní straně této listiny jsou však vytištěna toliko Další ustanovení týkající se ochrany osobních údajů žalované, čísla smlouvy a připravený formulář pro oznámení odstoupení od smlouvy, přičemž je i tato strana listiny opatřena podpisem žalované.

4. Ke smlouvě poté byly přiloženy Smluvní podmínky. Dle těchto podmínek dosahuje RPSN 33,93% (čl.3) a úroková sazba 19,98 % (čl. 4). V čl. 12 je poté upraveno právo předchůdce na vyrovnání celého dluhu, pakliže by se žalovaná dostala do prodlení s plněním a v čl. 19 právo žalované na odstoupení od této smlouvy.

5. Z listiny označené jako smlouva o postoupení pohledávek a přílohy č. 1 této smlouvy má soud za prokázané, že předchůdce uzavřel se žalobcem smlouvu, na jejímž základě došlo ke dni 20.1.2020 k postoupení pohledávky předchůdce za žalovanou z výše uvedené smlouvy na žalobce. Téhož dne byla poté tato skutečnost žalované oznámena (oznámení o postoupení pohledávky a příslušný podací lístek).

6. Podle výzvy ze dne 23.4.2020 a příslušného podacího lístku byla žalované žalobcem téhož dne zaslána předžalobní upomínka.

7. Po právní stránce soud věc posoudil dle o. z. a zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění do 30.11.2015 (dále ZSÚ).

8. Podle § 2390 o. z. přenechává smlouvou o zápůjčce zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu.

9. Dle § 2392 odst. 1 lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky.

10. Ust. § 1813 o. z. stanoví, že se má za to, že zakázána jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Ust. § 1815 o. z. uvádí, že se k nepřiměřenému ujednání nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. V § 1813an. o.z. je provedena směrnice rady č. 93/13 EHS ze dne 15.4.1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Ujednání spotřebitelských smluv musejí být posuzována i z hlediska jejich přiměřenosti tak, jak je uvedeno shora. Smyslem těchto ustanovení je ochrana spotřebitelů proti zneužívání moci podnikateli především v případě jednostranně formulovaných typových smluv a proti nepřiměřenému omezení práv spotřebitelů. Důraz je kladen na transparentnost jednání spotřebitele jako předpokladu svobodného rozhodnutí spotřebitele. Cílem není dosažení rovného postavení stran v právech a povinnostech, předpokladem je pouze výrazná nerovnost v právech a povinnostech, navíc pouze ve spojení s porušením požadavku přiměřenosti. Soudní dvůr EU dovozuje, že při zkoumání, zda je způsobena nerovnováha (v rozporu s požadavkem dobré víry), je třeba ověřit, zda prodávající nebo poskytovatel, který jedná se spotřebitelem poctivě a přiměřeně, mohl rozumně očekávat, že by spotřebitel s předmětnou klauzulí souhlasil v rámci individuálního vyjednávání o obsahu smlouvy. Při hodnocení přiměřenosti podle směrnice Rady 93/13 EHS je nutné vzít v úvahu sílu vyjednávajících pozic stran. Silnější postavení podnikatele by nemělo vést k neodůvodněným výhodám. Nemělo by být zneužíváno.

11. Z § 1813 o.z. tedy vyplývá, že při zkoumání významné nerovnováhy jde o zkoumání ekvivalence plnění, zda zde neexistuje druhý (zde významný) nepoměr vzájemného plnění (§ 1796 a § 1793 o.z.) a zda plnění, které spotřebitel získává od podnikatele, odpovídá z hlediska své hodnoty plnění, která za ně podnikatel poskytuje. Relevantní při zkoumání přiměřenosti ujednání je pouze výrazná nerovnováha, tedy taková, která zhoršuje právní postavení spotřebitele.

12. Podle § 1814 písm. f/ o.z. se poté zvláště zakazují ujednání, která zavazují spotřebitele neodvolatelně k plnění za podmínek, s nimiž neměl možnost seznámit se před uzavřením smlouvy.

13. Dle § 6 ZSÚ a přílohy č. 3 k tomuto zákonu vyžaduje smlouva o spotřebitelském úvěru písemnou formou a musí obsahovat minimálně všechny informace, které stanoví příloha č. 3 k zákonu o spotřebitelském úvěru uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem (není-li však tento požadavek naplněn, neznamená to neplatnost smlouvy jako celku). Jedná se o takové informace, které jsou podstatné pro uzavření smlouvy o úvěru, proto musí být obsahem smlouvy samotné, nikoli až v dalších souvisejících dokumentech, například ve všeobecných obchodních podmínkách, jak vyplývá z nálezu Ústavního soudu České republiky ze dne 11. listopadu 2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11, v němž Ústavní soud uzavřel, že obchodní podmínky ve spotřebitelských smlouvách mají sloužit především k tomu, aby nebylo nezbytné do každé smlouvy přepisovat ujednání technického a vysvětlujícího charakteru. Naopak nesmějí sloužit k tomu, aby do nich často v nepřehledné, složitě formulované a malým písmem psané formě skryl dodavatel ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná a o kterých předpokládá, že pozornosti spotřebitele nejspíše uniknou. Pokud tak i přesto učiní, nepočíná si v právním vztahu poctivě a takovému jednání nelze přiznat právní ochranu. Informace ve smlouvě je tedy třeba uvést jasným, výstižným a zřetelným způsobem, přičemž se jedná o požadavek, který je třeba vnímat jako kvalitativní doplněk obecných požadavků na srozumitelnost a určitost právního jednání. Nadto má tento požadavek zajistit dostatečnou čitelnost, přehlednost a logické uspořádání textu tak, aby se v něm průměrný spotřebitel bez potíží orientoval. Ne každé právní jednání, které je srozumitelné a určité, je totiž zároveň učiněné jasným, výstižným a zřetelným způsobem.

14. V případě, kdy smlouva neobsahuje potřebné informace o poskytnutém úvěru, nastávají důsledky zakotvené v § 8 ZSÚ. Sankcí za náležité nesplnění informační povinnosti stanovených v § 6 tohoto zákona je, že se spotřebitelský úvěr od počátku považuje za úročený ve výši diskontní sazby platné v době uzavření smlouvy uveřejněné Českou národní bankou a ujednání o jiných platbách za spotřebitelský úvěr jsou neplatná. Jediným plněním, které tak může věřitel požadovat kromě splátky jistiny, je úrok ve výši diskontní sazby České národní banky platné v době uzavření smlouvy. Žádné další poplatky ani jakékoliv jiné platby není spotřebitel povinen platit. V případě, že je spotřebitel již zaplatil, má poté nárok na jejich vrácení, popř. započtení proti nesplacené části jistiny.

15. Dle § 1879 o.z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění (§ 1880 o.z.).

16. Ust. § 1970 o.z. poté stanoví, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

17. Na základě těchto ustanovení a shora uvedeného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že je žaloba důvodná pouze částečně. V řízení bylo prokázáno, že spolu žalovaná v pozici vydlužitele a předchůdce v pozici zapůjčitele uzavřeli smlouvu o zápůjčce, jíž předchůdce žalované poskytl 10 000 Kč, které se žalovaná zavázala předchůdci vrátit formou splátek spolu s poplatkem ve výši 8 361 Kč. Žalovaná však na tuto zápůjčku uhradila toliko 2 090 Kč (tvrzení žalobce).

18. Pro vyhodnocení nároku žalobce na zaplacení částky uplatněné žalobou je však nutné zabývat se platností uzavřené smlouvy o zápůjčce, a to s přihlédnutím ke shora citovaným ustanovením ZSÚ a ustanovením o.z. Soud se tedy nejprve zabýval přípustností sjednaného poplatku ze smlouvy. Jak již bylo shora uvedeno, předmětná smlouva o zápůjčce byla žalovanou řádně podepsána. Žalovaná tedy v době podpisu věděla, že celková dlužná částka bude činit 18 361 Kč. Ze smlouvy samotné však nelze dovodit, jakým způsobem věřitel/předchůdce stanovil výši jednotlivých položek poplatku, zejména úroku z půjčených peněz. V tomto bodě je tak smlouva v rozporu s § 6 ZSÚ, neboť neobsahuje informace stanovené přílohou č. 3 k tomuto zákonu. Jednou z těchto povinných informací je totiž právě stanovení výpůjční úrokové sazby, podmínek upravujících použití této sazby a případně údaj o jakémkoliv indexu nebo referenční úrokové sazbě použitelné pro počáteční úrokovou sazbu, jakož i o době, podmínkách a postupu pro změnu úrokové sazby. Dále také smlouva neobsahuje údaj o roční procentní sazbě nákladů na spotřebitelský úvěr. Tuto skutečnost přitom nemůže zhojit tvrzení žalobce o tom, že takové údaje jsou obsahem smluvních podmínek, které jsou nedílnou součástí smlouvy. V této souvislosti lze plně odkázat na shora citovaný nález Ústavního soudu.

19. S ohledem na uvedené proto soud uzavřel, že daná smlouva o zápůjčce je v části ujednání o výši poplatku neplatná dle § 1813 o.z., a předchůdci tak pohledávka na zaplacení uvedeného poplatku nevznikla.

20. Žalované bylo na základě dané smlouvy poskytnuto 10 000 Kč, přičemž na ni uhradila toliko 2 090 Kč, na jistinu tak zbývá doplatit 7 910 Kč. Soud proto ve výroku I tohoto rozsudku uložil žalované povinnost tuto částku žalobci uhradit, a to spolu s úroky z prodlení z této částky ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. od 3.3.2015, tj. od prvního dne, kdy se žalovaná dostala s plněním této částky do prodlení. Lhůtu k úhradě přiznané částky soud žalované stanovil dle § 160 odst. 1 o.s.ř..

21. Ve zbývajícím rozsahu poté soud žalobu zamítl (celý požadovaný poplatek, smluvní úrok a částečně zákonný úrok z prodlení), kdy vzhledem k tomu, že žalobce uplatnil v žalobě nárok na zaplacení úroku z prodlení v zákonem stanovené výši z jistiny 9 156,59 Kč, přičemž jej za dobu od 3.3.2015 do 20.1.2020 kapitalizoval, a soud dospěl k závěru, že žalovaná je povinna uhradit jistinu toliko ve výši 7 910 Kč, zamítl rovněž zcela kapitalizovaný úrok z prodlení (za danou dobu došlo k přiznání úroku z prodlení dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.) a zčásti i jeho nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení za dané období v rozsahu převyšujícím úrok stanovený dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. plynoucí z jistiny ve výši 9 156,59 Kč (náleží mu totiž nižší úrok z prodlení, jelikož plyne z nižší soudem přiznané jistiny).

22. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy žádnému z účastníků nepřiznal právo na jejich náhradu, jelikož žalobce měl úspěch ve věci pouze částečný a žalované žádné náklady v souvislosti s tímto řízením nevznikly.