7 C 170/2021

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Orlicí rozhodl samosoudcem JUDr. Janem Morávkem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupený anonymizováno jméno příjmení jméno , ulice a číslo , PSČ obec a číslo proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa žalované o zaplacení 6 952 Kč s příslušenstvím <b>I. Řízení se co do nároku žalobce na zaplacení úroku 4,10 % p.a. z částky 6 500 Kč od 22.06.2019 do zaplacení zastavuje.</b>

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 6 552 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení 273 Kč, dále se zákonným úrokem z prodlení 8,75 % p.a. z částky 6 552 Kč od 22.06.2019 do 30.06.2019, dále se zákonným úrokem z prodlení od 01.07.2019 do zaplacení ve výši REPO sazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o 7 procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí v němž trvá v prodlení dlužníka je výše úroku z prodlení závislá na výši REPO sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, a to vše do 3 dnů právní moci rozsudku.

III. Žaloba se ohledně nároku žalobce na zaplacení smluvní pokuty 400 Kč, dále co do úroku 24,9% p.a. z částky 6 500 Kč od 22.06.2019 do zaplacení a dále co do zákonného úroku z prodlení 8,75% p.a. z částky 400 Kč od 22.06.2019 do 30.06.2019, dále se zákonným úrokem z prodlení od 01.07.2019 do zaplacení ve výši REPO sazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o 7 procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí v němž trvá v prodlení dlužníka je výše úroku z prodlení závislá na výši REPO sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí se zamítá. <b>IV. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náhradu nákladů řízení 3 667 Kč a to do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce.</b> 1. Žalobce se po žalované domáhal zaplacení jistiny 6 500 Kč, dále 452 Kč na poplatcích a smluvní pokutě, dále kapitalizovaného úroku z prodlení ke dni 3.10.2005 ve výši 273 Kč, dále zákonného úroku z prodlení z částky 6 952 Kč od 30.6.2019, dále úroku 29% p.a. z částky 6 500 Kč od 22.6.2019 do zaplacení. Uvedl, že dne 27.4.2005 právní předchůdce žalobce ([právnická osoba]) a žalovaná spolu uzavřeli smlouvu o úvěru [číslo] podle které předchůdce žalobce poskytl žalované jednorázově převodem na běžný účet úvěr ve výši 6 999 Kč. Dle čl.

II. Smlouvy činila úroková sazba 29%. Žalovaná se však v rozporu se smlouvou ocitla v prodlení, kdy neplnila stanovené splátky řádně a včas, v důsledku čehož předchůdce žalobce úvěr ke dni 3.10.2005 zesplatnil. Dle čl.

III. Smlouvy a sazebníku předchůdce žalobce uplatnil nárok na zaplacení smluvní pokuty 20% ze všech dlužných splátek. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18.6.2019 pak přešla pohledávka žalované na žalobce, kdy oznámení o postoupení pohledávky bylo žalované zasláno 17.7.2019.

2. Žalobce k výzvě soudu podáním ze dne 9.5.2022 doplnil, že poskytnutý úvěr měl být žalovanou uhrazen v 20 měsíčních splátkách po 363 Kč. Spolu se splátkou jistiny a úroku se žalovaná dále zavázala hradit poplatek za pojištění schopnosti splácet ve výši 13 Kč měsíčně s tím, že splátka byla splatná k 27. dni v měsíci počínaje 27.5.2005. Žalovaná se ocitla v prodlení se splátkou ke dni 27.5.2005, 27.6.2005, 27.7.2005 a 27.8.2005. Na dlužném poplatku dluží 52 Kč a na smluvní pokutě 400 Kč s tím, že smluvní pokuta byla účtována dle sazebníku. Po zesplatnění žalovaná na svůj dluh uhradila dne 28.12.2007 částku 500 Kč. Pokud se týká výše úrokové sazby, pak dle úrokového lístku činila úroková sazba 24,90%. S ohledem na posledně uvedené proto vzal žalobce žalobu částečně zpět, co do nároku na zaplacení úroku 4,10 % p.a. z částky 6 500 Kč od 22.06.2019 do zaplacení.

3. Žalovaná se po celou dobu řízení k věci nevyjádřila, k nařízeným jednáním soudu se ač řádně a včas předvolávána nedostavila. Soud proto ve věci jednal a rozhodl v její nepřítomnosti.

4. Dle smlouvy o úvěru ze dne 27.4.2005 uzavřené mezi [anonymizována tři slova] a žalovanou se předchůdce žalobce zavázal žalované poskytnout úvěr ve výši 6 999 Kč na zakoupení fotoaparátu a žalovaná se zavázala úvěr uhradit formou pravidelných 20 měsíčních splátek po 363 Kč a to spolu s náklady na pojištění 13 Kč měsíčně – splatné vždy k 27. dni v měsíci. Celková cena úvěru při RPSN ve výši 0,02% byla stanovena na 7 260 Kč.

5. Dopisem ze dne 3.10.2005 oznámil předchůdce žalobce žalované, že odstupuje od smlouvy o úvěru [číslo] s tím, že mu žalovaná dluží 7 000 Kč na jistině, na poplatcích 52 Kč, smluvní pokutě 400 Kč a úroku z prodlení 273 Kč a vyzval ji k úhradě dluhu.

6. Dle úrokového lístku předchůdce žalobce [číslo] činila úroková sazba 24,90% a RPSN 33,78%. Dle sazebníku předchůdce žalobce platného od 17.1.2005 činila smluvní pokuta za porušení úvěrové smlouvy 20% (čl. IV.II. bod 5). Platební historií žalobce doložil prodlení žalované a účtování poplatků a smluvních pokut.

7. Žalobce svou aktivní žalobní legitimaci prokázal smlouvou o postoupení pohledávek č. 9 ze dne 18.6.2019, oznámením o postoupení pohledávky ze dne 3.7.2019 včetně podacího lístku, potvrzením o úplatě a seznamem postoupených pohledávek.

8. Z výpisu z obchodního rejstříku vedeného Městským soudem v Praze, oddíl C, vložka [číslo], bylo zjištěno, že zde byla dne 23.7.1993 zapsána pod [právnická osoba] a.s. ([IČO]). Ta postupně měnila obchodní firmu (k [číslo] stále jako [právnická osoba]), když ke dni 1.6.2001 byla zapsána obchodní firma [právnická osoba] – smlouvou o vkladu části podniku uzavřenou dne [datum] byla část podniku společnosti [právnická osoba] označená jako Kreditní karty převedena do společnosti [právnická osoba] se sídlem [adresa], [IČO]. Z výpisu z obchodního rejstříku vedeného Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka [číslo], bylo pak zjištěno, že dne 17.1.2005 byla do Obchodního rejstříku zapsána obchodní firma [právnická osoba] ([IČO]) a že u této obchodní společnosti, jako nástupnické společnosti, došlo ke vnitrostátní fúzi sloučením se společností [právnická osoba] se sídlem [adresa], [IČO] na [právnická osoba] přešlo jmění včetně pohledávky z uvedené úvěrové smlouvy.

9. Výzvou ze dne 6.11.2020 vč. podacího lístku žalobce prokázal, že před podáním žaloby žalovanou vyzval k dobrovolného splnění povinnosti.

10. Podle § 96 odst. 1 o.s.ř. žalobce (navrhovatel) může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Podle odst. 2 je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Je-li návrh na zahájení řízení vzat zpět až po té, co již soud o věci rozhodl, avšak rozhodnutí není dosud v právní moci, soud rozhodne v rozsahu zpětvzetí návrhu též o zrušení rozhodnutí. Podle odst. 3 jestliže ostatní účastníci se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné. Nebylo-li dosud o věci rozhodnuto, pokračuje soud po právní moci usnesení v řízení. Podle odst. 4 ustanovení odstavce 3 neplatí, dojde-li ke zpětvzetí návrhu dříve, než začalo jednání.

11. S ohledem na učiněné částečné zpětvzetí žaloby, ke kterému se žalovaná nikterak nevyjádřila, rozhodl soud o částečném zastavení řízení, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku.

12. Po právní stránce soud věc s ohledem na § 3028 odst. 3 o.z. posoudil dle z.č. 513/1991 Sb. (dále též OBZ), z.č. 40/1964 Sb. (dále též obč. zák.) a dle zákona č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru (dále PSSÚ).

13. Dle § 497 OBZ smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

14. Podle § 52 obč. zák. jsou spotřebitelskými smlouvami smlouvy kupní, smlouvy o dílo, případně jiné smlouvy, pokud smluvními stranami jsou na jedné straně spotřebitel a na druhé straně dodavatel. Dodavatelem je osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy jedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. Spotřebitelem je fyzická osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy nejedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání.

15. Dle 55 odst. 1 a 3 obč. zák. se nemohou smluvní ujednání spotřebitelských smluv odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele. Spotřebitel se zejména nemůže vzdát práv, které mu zákon poskytuje, nebo jinak zhoršit své smluvní postavení. V pochybnostech o významu spotřebitelských smluv platí výklad pro spotřebitele příznivější.

16. Ust. 56 odst. 1 obč. zák. stanoví, že spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. Ujednání ve spotřebitelských smlouvách podle tohoto ustanovení jsou poté neplatná (§ 55 odst. 2 obč. zák.) v tomto ustanovení je provedena směrnice rady č. 93/13 EHS ze dne 15.4.1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách, podle které musejí ujednání spotřebitelských smluv být posuzována i z hlediska jejich přiměřenosti tak, jak je uvedeno shora. Smyslem těchto ustanovení je ochrana spotřebitelů proti zneužívání moci podnikateli především v případě jednostranných formulovaných typových smluv a proti nepřiměřenému omezení práv spotřebitelů. Důraz je kladen na transparentnost jednání spotřebitele jako předpokladu svobodného rozhodnutí spotřebitele. Cílem není dosažení rovného postavení stran v právech a povinnostech, předpokladem je pouze výrazná nerovnost v právech a povinnostech navíc pouze ve spojení s porušením požadavku přiměřenosti.

17. Z daného ustanovení poté vyplývá, že při zkoumání významné nerovnováhy jde o zkoumání ekvivalence plnění, zda zde neexistuje druhý (zde významný) nepoměr vzájemného plnění, zda plnění, které spotřebitel získává od podnikatele, odpovídá z hlediska své hodnoty plnění, která za ně podnikatel poskytuje. Relevantní při zkoumání přiměřenosti ujednání je pouze výrazná nerovnováha, tzn. taková, která zhoršuje právní postavení spotřebitele.

18. Soudní dvůr EU dovozuje, že při zkoumání, zda je způsobena nerovnováha (v rozporu s požadavkem dobré víry) je třeba ověřit, zda prodávající nebo poskytovatel, který jedná se spotřebitelem poctivě a přiměřeně, mohl rozumně očekávat, že by spotřebitel s předmětnou klauzulí souhlasil v rámci individuálního vyjednávání o obsahu smlouvy. Při hodnocení přiměřenosti podle směrnice Rady 93/13 EHS (bod 16) je nutné vzít v úvahu sílu vyjednávajících pozic stran. Silnější postavení podnikatele by nemělo vést k neodůvodněným výhodám. Nemělo by být zneužíváno.

19. Z § 4 PSSÚ vyplývá, že smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formou a musí obsahovat minimálně všechny informace, které stanoví odst.

2. Jedná se o takové informace, které jsou podstatné pro uzavření smlouvy o úvěru, proto musí být obsahem smlouvy samotné, nikoli až v dalších souvisejících dokumentech, například ve všeobecných obchodních podmínkách. Informace ve smlouvě je třeba uvést jasným, výstižným a zřetelným způsobem a jedná se o požadavek, který je třeba vnímat jako kvalitativní doplněk obecných požadavků na srozumitelnost a určitost právního jednání. Tento požadavek má rovněž zajistit dostatečnou čitelnost, přehlednost a logické uspořádání textu tak, aby se v něm průměrný spotřebitel bez potíží orientoval. Ne každé právní jednání, které je srozumitelné a určité je zároveň učiněné jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Pokud však smlouva o spotřebitelském úvěru neobsahuje informace vyplývající z § 4 odst. 2 zákona jasným, výstižným a zřetelným způsobem, ve své podstatě způsobí, že jediným plněním, které může věřitel požadovat kromě splátky jistiny, je úrok ve výši diskontní sazby České národní banky platné v době uzavření smlouvy, přičemž žádné další poplatky ani jakékoliv jiné platby není spotřebitel povinen platit. V případě, že je spotřebitel již zaplatil, má nárok na jejich vrácení, popř. započtení proti nesplacené části jistiny.

20. Dle § 517 odst. 2 obč. zák. má poté, jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis.

21. Na základě těchto ustanovení a shora uvedeného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že je žaloba důvodná pouze částečně. Předchůdce žalobce uzavřel se žalovanou úvěrovou smlouvu dle § 497 OBZ, jíž se předchůdce zavázal poskytnout žalovaném 6 999 Kč a žalovaná se je zavázala předchůdci vrátit spolu s dohodnutým poplatkem za pojištění 13 Kč měsíčně. Jednalo se o smlouvu formulářovou, která označuje za svou nedílnou součást další podmínky žalobce.

22. Soud se zabýval platností smlouvy. Předmětná smlouva byla žalovanou řádně podepsána, ta tedy v době podpisu věděla, že celková dlužná částka bude činit 7 260 Kč, tj. 20* 363 Kč. Žalobce se však nyní v rozporu se smluvním ujednáním domáhá zaplacení úroku 24,90 % s odkazem na úrokový lístek. Soud hodnotí předmětnou smlouvu v rozporu s § 4 odst. 2 PSSÚ, neboť neobsahuje povinné informace ke spotřebitelské smlouvě. Jednou z těchto povinných informací je totiž stanovení roční procentní sazby nákladů na spotřebitelský úvěr. V daném případě totiž existuje diametrální rozdíl ve smluvních ujednáních, kde úroková sazba není sjednána, přičemž žalobce se této domáhá s odkazem na úrokový lístek. Prostým matematickým výpočtem vyplývá, že úrok měl činit dle smluvních ujednání 0% (7 260 Kč, tj. 20* 363 Kč) a nikoliv 24,90% - rovněž RPSN dle smluvních ujednáních činilo 0,02% a zcela očividně zohledňovalo pouze poplatek za pojištění a nikoliv 33,78% dle úrokového lístku se zohledněním úroku 24,90%. Předchůdce žalobce tak uvedl žalovanou přinejmenším v omyl, neboť ze smluvních ujednání plynou jiné podmínky než z předloženého úrokového lístku. V této souvislosti lze mimo to připomenout nález Ústavního soudu ČR ze dne 11. listopadu 2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11, v němž Ústavní soud uzavřel, že obchodní podmínky ve spotřebitelských smlouvách mají sloužit především k tomu, aby nebylo nezbytné do každé smlouvy přepisovat ujednání technického a vysvětlujícího charakteru. Naopak ale nesmějí sloužit k tomu, aby do nich často v nepřehledné, složitě formulované a malým písmem psané formě skryl dodavatel ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná a o kterých předpokládá, že pozornosti spotřebitele nejspíše uniknou. Pokud tak i přesto učiní, nepočíná si v právním vztahu poctivě a takovému jednání nelze přiznat právní ochranu.

23. Na základě výše uvedeného tedy soud dospěl k závěru, že žalobce není oprávněn požadovat po žalované úrok 24,90%, neboť nebyl účastníky ve smlouvě sjednán. Případně lze také uzavřít, že smlouva o úvěru v části ujednání o výši úroku je neplatná, neboť žalobce se úroku domáhá odkazem na úrokový lístek a nikoliv smluvní ujednání jako takové. Totožné platí rovněž ohledně požadované smluvní pokuty, kdy tento nárok nevyplývá ze smluvních ujednáních, nýbrž z nepřípustného odkazu na sazebník.

24. S ohledem na uvedené proto soud žalobě vyhověl co do dlužné jistiny 6 500 Kč, co do poplatku za pojištění 4 * 13 Kč ujednaným přímo ve smlouvě, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení 273 Kč, dále do zákonného úroku z prodlení 8,75 % p.a. z částky 6 552 Kč od 22.06.2019 do zaplacení (výrok II.).

25. Ve zbývající části soud žalobu zamítl (výrok III.), jelikož předchůdci žalobce nevzniklo právo na zaplacení smluvního úroku 24,90% a na zaplacení smluvní pokuty 400 Kč.

26. Výrok o náhradě nákladů řízení (výrok IV.) soud učinil podle § 142a a § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy v řízení byl v podstatném poměru úspěšný žalobce. Soud mu přiznal plné právo na náhradu nákladů řízení. Ty jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 400 Kč a dále náklady na zastoupení advokátem. Náklady na toto zastoupení soud přiznal ve výši dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. Odměna zástupci tedy byla stanovena ve výši 200 Kč za jeden úkon právní služby, celkem tedy 600 Kč za 3 úkony (převzetí věci, žaloba, předžalobní upomínka) dle § 6, § 7, § 11 odst. 1 a §14b odst. 1 bod 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. + 1 500 Kč za účast na jednání soudu 16.3.2022 dle § 14b odst. 3 ve spojení s § 7 bod 4 vyhlášky a paušální náhradou hotových výdajů zástupce za 3 úkony ve věci po 100 Kč, celkem 300 Kč (§14b odst. 5 písm. a/ vyhl. č. 177/1996 Sb.) + 1 x 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b/ vyhlášky. Odměna zástupci byla dále zvýšena o náhradu DPH dle § 137 odst. 3 o.s.ř. při sazbě 21%, tedy o 567 Kč, když zástupce žalobce řádně doložil, že je plátcem DPH. Soud přiznal náklady v celkové výši 3 667 Kč. V souladu s § 149 o.s.ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobce.

27. Pro úplnost soud dodává, že nepřiznal žalobci právo na odměnu za 2 úkony vč. Paušální náhrady (doplnění žaloby obsahující zpětvzetí žaloby ze dne 9.5.2022 a účast na jednání soudu dne 14.6.2022). Tyto náklady soud považuje za neúčelně vynaložené, neboť byly učiněny v reakci na absentující zcela základní žalobní tvrzení, resp. důkazy (zejména stran smluvní pokuty a obchodního úroku, ohledně nichž byla žaloba nakonec i tak zamítnuta).

28. Lhůta k úhradě soudem přiznaných částek byla žalované stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř..