7 C 178/2020

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Orlicí rozhodl samosoudcem JUDr Janem Morávkem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného o zaplacení částky 4 500 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 3 000 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 315,86 Kč a se zákonným úrokem z prodlení 9 % p. a. z částky 3 000 Kč od 11.12.2019 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se ohledně nároku žalobce na zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 4 840,05 Kč a co do částky 1 500 Kč zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalovaném zaplacení 4 500 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že žalovaný dne 20.7.2018 uzavřel se společností [právnická osoba] smlouvu o úvěru č. [anonymizováno]. Na základě uzavřené smlouvy obdržel žalovaný bezhotovostním převodem na svůj účet finanční prostředky ve výši 3 000 Kč a zavázal se je vrátit spolu s poplatkem ve výši 3 276,30 Kč a smluvní úrok z úvěru. Celkem měl uhradit částku 6 374,93 Kč se splatností do 19.8.2018. Proces poskytnutí finančních prostředků žalovaného byl takový, že na internetových stránkách [webová adresa] žalovaný zvolil bezhotovostní formu poskytnutí úvěru na bankovní účet a následně si vybral výši požadovaného úvěru a navolil splácení úvěru. Následně se žalovanému zobrazilo, jaký poplatek bude hradit za poskytnutou částku. Poté klikl na tlačítko„ chci půjčit“. Dále vyplnil registrační formulář se základními informacemi o žalovaném i s informacemi o zaměstnavateli a výši jeho příjmu. Po vyplnění všech částí formuláře, byl žalovaný povinen seznámit se se smlouvou o spotřebitelském úvěru a smlouvu následně odsouhlasit, jako i další dokumenty (formulář podle zákona o spotřebitelském úvěru, souhlas se zpracováním a nakládáním s osobními údaji, Ceníku a Čestného prohlášení Klienta). Po odsouhlasení všech dokumentů byla žalovanému zaslána SMS zpráva s unikátním kódem, jež byl potřeba pro dokončení. Žádost o poskytnutí úvěru byla žalovanému následně schválena, kdy mu byla na zadaný bankovní účet odeslána požadovaná finanční částka. Žalovaný na svůj závazek neuhradil ničeho. Z původního věřitele byla pohledávka za žalovaným následně postoupena na žalobce na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 10.12.2019 s účinností k témuž dni, přičemž změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem původního věřitele ze dne 21.1.2020. Hodnota pohledávky ke dni postoupení činila 9 766,71 Kč (3 000 Kč nesplacená jistina, 3 276,30 Kč nesplacený poplatek za poskytnutí úvěru, 1 505,75 Kč na smluvním úroku, 1 500 Kč smluvní pokuta, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení 426,66 Kč a nákladů na vymáhání 58 Kč). Žalovaný neuhradil ničeho ani poté, co mu byla dne 23.6.2020 zaslána předžalobní upomínka.

2. Usneseními ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] a č.j. [číslo jednací] soud vyzval žalovaného, aby se ve lhůtě 15 dnů od doručení usnesení písemně vyjádřil k připojené žalobě a v téže lhůtě soudu sdělil, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Žalovaný byl poučen o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. S ohledem na nečinnost žalovaného a s přihlédnutím k tomu, že žalobce souhlasil s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání, soud tak učinil podle § 115a) o.s.ř. Při rozhodování vycházel z obsahu spisu a předložených listinných důkazů ze strany žalobce.

3. Žalobce svou aktivní legitimaci pro uplatnění sporného nároku prokázal předloženou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 10.12.2019. Z této listiny bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena ze společnost [právnická osoba] na žalobce. Tato skutečnost byla žalovanému oznámena dopisem ze dne 21.1.2020.

4. S ohledem na datum uzavření smlouvy o úvěru soud posoudil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 2395, a s přihlédnutím k tomu, že se jednalo o spotřebitelský úvěr také podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru.

5. Předloženými listinnými důkazy (formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, smlouvou o úvěru číslo [anonymizováno], potvrzením o platbě) vzal soud za prokázané tvrzení žalobce obsažené v žalobě o tom, že právní předchůdce poskytl dne 20.7.2018 žalovanému úvěr ve výši 3 000 Kč. Učinil tak na základě vyplněného formuláře zaslaného právnímu předchůdci žalobce. Po vyplnění a zaslání formuláře byl žalovaný povinen seznámit se se smlouvou o úvěru. Dále smlouvou o úvěru žalobce prokázal své tvrzení o tom, že popisem smlouvy se žalovaný zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobce poplatek ve výši 3 276,30 Kč. Splatnost byla stanovena k 19.8.2018. Pro případ prodlení s úhradou závazku byla v čl. VIII smlouvy sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1% denně. Byl dohodnut úrok 40% p.a. Výše RPSN činila 9 088,10%.

6. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Ust. § 1813 o. z. stanoví, že se má za to, že zakázána jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Ust. § 1815 o. z. uvádí, že se k nepřiměřenému ujednání nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. V § 1813an. o.z. je provedena směrnice rady č. 93/13/EHS ze dne 15.4.1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Ujednání spotřebitelských smluv musejí být posuzována i z hlediska jejich přiměřenosti tak, jak je uvedeno shora. Smyslem těchto ustanovení je ochrana spotřebitelů proti zneužívání moci podnikateli především v případě jednostranně formulovaných typových smluv a proti nepřiměřenému omezení práv spotřebitelů. Důraz je kladen na transparentnost jednání spotřebitele jako předpokladu svobodného rozhodnutí spotřebitele. Cílem není dosažení rovného postavení stran v právech a povinnostech, předpokladem je pouze výrazná nerovnost v právech a povinnostech, navíc pouze ve spojení s porušením požadavku přiměřenosti. Soudní dvůr EU dovozuje, že při zkoumání, zda je způsobena nerovnováha (v rozporu s požadavkem dobré víry), je třeba ověřit, zda prodávající nebo poskytovatel, který jedná se spotřebitelem poctivě a přiměřeně, mohl rozumně očekávat, že by spotřebitel s předmětnou klauzulí souhlasil v rámci individuálního vyjednávání o obsahu smlouvy. Při hodnocení přiměřenosti podle směrnice Rady 93/13/ je nutné vzít v úvahu sílu vyjednávajících pozic stran. Silnější postavení podnikatele by nemělo vést k neodůvodněným výhodám. Nemělo by být zneužíváno.

8. Z § 1813 o.z. tedy vyplývá, že při zkoumání významné nerovnováhy jde o zkoumání ekvivalence plnění, zda zde neexistuje druhý (zde významný) nepoměr vzájemného plnění (§ 1796 a § 1793 o.z.) a zda plnění, které spotřebitel získává od podnikatele, odpovídá z hlediska své hodnoty plnění, která za ně podnikatel poskytuje. Relevantní při zkoumání přiměřenosti ujednání je pouze výrazná nerovnováha, tedy taková, která zhoršuje právní postavení spotřebitele.

9. Podle § 1 odst. 2 o.z. nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti.

10. Podle § 580 odst. 1 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

11. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

12. Dle § 1879 o.z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění (§ 1880 o.z.).

13. Ust. § 1970 o.z. poté stanoví, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

14. Předmětnou úvěrovou smlouvu nutno hodnotit jako praktiku vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebiteli, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet. Žalovanému byl formálně řádně poskytnut úvěr ve smyslu § 2395 o.z. a z.č. 257/2016 Sb., kdy například i ujednání o smluvní pokutě bylo sjednáno dle § 122 odst. 3 z.č. 257/2016 Sb. Žalovanému byly rovněž formálně předloženy předsmluvní informace a žalovaný měl možnost se s těmito seznámit. Nelze však přehlédnout, že předmětná úvěrová smlouva je formulářového typu, kdy žalovanému byl poskytnut úvěr 3 000 Kč, který se zavázal vrátit ve lhůtě 30ti dnů spolu s úrokem 40% p.a. a poplatkem 3 276,30 Kč. Poplatek za sjednání tohoto krátkodobého úvěru je tak vyšší, než samotná poskytnutá jistina. Tomu odpovídá také výše RPSN úvěru 9 088,10%. Citovaná smlouva tak bezesporu je v rozporu s ustanovením § 1813 o.z. s pohledu přiměřenosti a rovnosti stran, ale rovněž odporuje dobrým mravům ve smyslu § 1 odst. 2 a § 580 odst. 1 o.z.. Porušení těchto ustanovení ze strany věřitele znamená neplatnost uzavřené smlouvy o úvěru. Ve smyslu ustanovení § 588 občanského zákoníku se jedná o absolutní neplatnost, k níž soud přihlédne i bez návrhu, neboť takové jednání věřitele je nutné považovat za zjevně se příčící dobrým mravům nebo zjevně narušující veřejný pořádek.

15. Smlouvu o úvěru byla shledána absolutně neplatnou, a pokud žalovaný přijal plnění ve výši 3 000 Kč ze strany právního předchůdce žalobce, dostalo se mu bezdůvodného obohacení, které je povinen vydat (§ 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník). Žalovaný na svůj dluh neuhradil ničeho a lze tedy dospět k závěru, že žaloba je důvodná pouze do výše jistiny, která činila 3 000 Kč a to včetně zákonného úroku z prodlení podle § 1970 z. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník ve spojení s nařízení vlády č. 351/2013 Sb., § 2, když je zjevné, že se žalovaný ocitl v prodlení s vrácením peněžitého dluhu. Proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I.

16. Jelikož smlouva o úvěru byla shledána absolutně neplatnou, není naproti tomu důvodný nárok žalobce na zaplacení dalšího požadovaného plnění, tj. smluvní pokuty, smluvního úroku, poplatku za sjednání úvěru a nákladů upomínání. Proto byla žaloba v tomto rozsahu zamítnuta (výrok II).

17. Žalovaný je povinen zaplatit ve prospěch žalobce dlužnou částku ve lhůtě do 3 dnů od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 o.s.ř.

18. Výrok o náhradě nákladů řízení soud učinil podle § 142 odst. 2 o.s.ř. a žádnému z účastníků nepřiznal právo na jejich náhradu, když žalobce měl ve věci částečný úspěch a žalovanému v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly.