7 C 181/2020

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Orlicí rozhodl samosoudcem JUDr. Janem Morávkem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení jméno . sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa o zaplacení částky 14 200 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 6 800 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05% p. a. z částky 6 800 Kč od 1.11.2016 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se ohledně nároku žalobce na zaplacení částky 7 400 Kč, kapitalizovaného úroku 7 498,16 Kč, úroku 23,72% p. a. z částky 10 000 Kč od 7.12.2019 do zaplacení a co do zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05% p. a. z částky 10 000 Kč od 1.11.2016 do zaplacení v rozsahu převyšujícím zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05% p. a. z částky 6 800 Kč od 1.11.2016 do zaplacení, zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobce se po žalované domáhal zaplacení 14 200 Kč s příslušenstvím v podobě úroků a úroků z prodlení s tím, že se jedná o neuhrazenou zápůjčku. Uvedl, že spolu žalovaná a právní předchůdce žalobce, spol. [právnická osoba], [IČO] (v důsledku fúze sloučením se dne 30.9.2016 stala jejím právním nástupcem společnost [právnická osoba] – dnes pod názvem [příjmení] [jméno] [příjmení], [IČO]) /dále předchůdce/, uzavřeli dne 14.9.2015 smlouvu o zápůjčce, jejíž nedílnou součástí byly Smluvní podmínky obsažené na další straně smlouvy. Na jejím základě předchůdce žalované poskytl 10 000 Kč a žalovaná se je zavázala žalobci vrátit formou 58 týdenních splátek po 300 Kč do [datum] spolu s poplatkem v celkové výši 7 400 Kč odpovídající součtu úroků ve výši 1 400 Kč za dobu řádného splácení zápůjčky s úrokovou sazbou 23,72% ročně, odměny za administrativní zpracování zápůjčky 2 000 Kč a nákladů za hotovostní inkaso 4 000 Kč (dále inkaso). Žalovaná však splátky nehradila řádně a včas, kdy uhradila pouze 3 200 Kč - zbývá tak uhradit dlužnou jistinu 10 000 Kč, dlužný poplatek za administrativní činnost 958,67 Kč a poplatek za inkaso 3 241,33 Kč. Ke dni 6.12.2019 poté předchůdce postoupil tuto svou pohledávku za žalovanou na žalobce.

2. Usneseními ze dne 10.5.2021, č.j. 7C 181/2020-30 a č.j. 7C 181/2020-31 soud nejprve vyzval žalovanou, aby se vyjádřila k připojené žalobě ve lhůtě 15 dnů od doručení žaloby a následně v téže lhůtě, aby soudu sdělila, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Žalovaná byla poučena o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání, bude soud předpokládat, že s takovým procesním postupem souhlasí. Žalovaná se k podané žalobě na výzvu soudu nevyjádřila. Nesdělila soudu, zda souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání. S ohledem na nečinnost žalované a s přihlédnutím k tomu, že žalobce souhlasil s rozhodnutím bez nařízení jednání, soud tak učinil podle § 115a) občanského soudního řádu. Při rozhodování vycházel z obsahu spisu a předložených listinných důkazů.

3. Z listiny označené jako smlouva o půjčce má soud za prokázané, že spolu předchůdce s žalovanou dne [datum] uzavřeli smlouvu, jíž předchůdce poskytl žalované v hotovosti při podpisu této smlouvy částku ve výši 10 000 Kč a žalovaná se mu ji zavázala vrátit ve formě 58 splátkách po 300 Kč spolu s dohodnutým poplatkem v celkové výši 7 400 Kč. Daný poplatek přitom sestával z úroku 1 400 Kč, poplatku za administrativní činnost 2 000 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek 4 000 Kč. Za nedílnou součást smlouvy byly označeny Smluvní podmínky. Smlouva o půjčce je formulářového charakteru, je opatřena podpisem žalované a rozhodné údaje jsou do ní vepsány rukou.

4. Podle listiny označené jako smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce, byla tato listina přiložena k výše uvedené smlouvě, nebyla však opatřena podpisem stran. Dle těchto podmínek je úroková sazba sjednána v čl. 1 a RPSN v čl. 3.

5. Kartou zákazníka žalobce prokázal, že jeho předchůdce zkoumal úvěruschopnost žalované.

6. Z listiny označené jako smlouva o postoupení pohledávek, přílohy této smlouvy (seznam postoupených pohledávek), oznámení o postoupení pohledávky vč. podacího lístku a výpisu z obchodního rejstříku vedeného Městským soudem v Praze oddíl H, vložka [číslo] má soud za prokázané, že předchůdce uzavřel se žalobcem smlouvu, na jejímž základě došlo ke dni 6.12.2019 k postoupení pohledávky předchůdce za žalovanou z výše uvedené smlouvy na žalobce a že tato skutečnost byla žalované oznámena.

7. Dle výzvy ze dne 7.5.2020 a příslušného podacího lístku byla žalované žalobcem téhož dne zaslána předžalobní upomínka.

8. Z provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav:

9. Dne 14.9.2015 spolu předchůdce a žalovaná uzavřeli smlouvu, na jejímž základě předchůdce žalované poskytl 10 000 Kč a žalovaná se mu jí zavázala vrátit formou 58 pravidelných týdenních splátek po 300 Kč spolu se smluveným poplatkem v celkové výši 7 400 Kč. Poplatek přitom sestával z kapitalizovaných úroků 1 400 Kč za dobu řádného splácení, administrativního poplatku 2 000 Kč a poplatku za hotovostní režim 4 000 Kč Smlouva měla formulářovou podobu a byla podepsána žalovanou. Její nedílnou součástí poté byly Smluvní podmínky – ty byly ke smlouvě přiloženy a nebyly podepsány žádnou ze stran. V podmínkách přitom byly obsaženy základní smluvní ujednání ohledně úroků, RPSN a možnosti zesplatnění Žalovaná nehradila dohodnuté splátky řádně a včas, když uhradila toliko 3 200 Kč. Předchůdce svou pohledávku za žalovanou následně postoupil smlouvou o postoupení pohledávek na žalobce.

10. Po právní stránce soud věc posoudil dle o. z. a zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění do [datum] (dále ZSÚ).

11. Podle § 2390 o. z. přenechává smlouvou o zápůjčce zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu.

12. Dle § 2392 odst. 1 lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky.

13. Ust. § 1813 o. z. stanoví, že se má za to, že zakázána jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Ust. § 1815 o. z. uvádí, že se k nepřiměřenému ujednání nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. V § 1813an. o.z. je provedena směrnice rady č. 93/13/EHS ze dne 15.4.1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Ujednání spotřebitelských smluv musejí být posuzována i z hlediska jejich přiměřenosti tak, jak je uvedeno shora. Smyslem těchto ustanovení je ochrana spotřebitelů proti zneužívání moci podnikateli především v případě jednostranně formulovaných typových smluv a proti nepřiměřenému omezení práv spotřebitelů. Důraz je kladen na transparentnost jednání spotřebitele jako předpokladu svobodného rozhodnutí spotřebitele. Cílem není dosažení rovného postavení stran v právech a povinnostech, předpokladem je pouze výrazná nerovnost v právech a povinnostech, navíc pouze ve spojení s porušením požadavku přiměřenosti. Soudní dvůr EU dovozuje, že při zkoumání, zda je způsobena nerovnováha (v rozporu s požadavkem dobré víry), je třeba ověřit, zda prodávající nebo poskytovatel, který jedná se spotřebitelem poctivě a přiměřeně, mohl rozumně očekávat, že by spotřebitel s předmětnou klauzulí souhlasil v rámci individuálního vyjednávání o obsahu smlouvy. Při hodnocení přiměřenosti podle směrnice Rady 93/13/ je nutné vzít v úvahu sílu vyjednávajících pozic stran. Silnější postavení podnikatele by nemělo vést k neodůvodněným výhodám. Nemělo by být zneužíváno.

14. Z § 1813 o.z. tedy vyplývá, že při zkoumání významné nerovnováhy jde o zkoumání ekvivalence plnění, zda zde neexistuje druhý (zde významný) nepoměr vzájemného plnění (§ 1796 a § 1793 o.z.) a zda plnění, které spotřebitel získává od podnikatele, odpovídá z hlediska své hodnoty plnění, která za ně podnikatel poskytuje. Relevantní při zkoumání přiměřenosti ujednání je pouze výrazná nerovnováha, tedy taková, která zhoršuje právní postavení spotřebitele.

15. Podle § 1814 písm. f/ o.z. se poté zvláště zakazují ujednání, která zavazují spotřebitele neodvolatelně k plnění za podmínek, s nimiž neměl možnost seznámit se před uzavřením smlouvy.

16. Dle § 6 ZSÚ a přílohy č. 3 k tomuto zákonu vyžaduje smlouva o spotřebitelském úvěru písemnou formou a musí obsahovat minimálně všechny informace, které stanoví příloha č. 3 k zákonu o spotřebitelském úvěru uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem (není-li však tento požadavek naplněn, neznamená to neplatnost smlouvy jako celku). Jedná se o takové informace, které jsou podstatné pro uzavření smlouvy o úvěru, proto musí být obsahem smlouvy samotné, nikoli až v dalších souvisejících dokumentech, například ve všeobecných obchodních podmínkách, jak vyplývá z nálezu Ústavního soudu České republiky ze dne 11. listopadu 2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11, v němž Ústavní soud uzavřel, že obchodní podmínky ve spotřebitelských smlouvách mají sloužit především k tomu, aby nebylo nezbytné do každé smlouvy přepisovat ujednání technického a vysvětlujícího charakteru. Naopak nesmějí sloužit k tomu, aby do nich často v nepřehledné, složitě formulované a malým písmem psané formě skryl dodavatel ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná a o kterých předpokládá, že pozornosti spotřebitele nejspíše uniknou. Pokud tak i přesto učiní, nepočíná si v právním vztahu poctivě a takovému jednání nelze přiznat právní ochranu. Informace ve smlouvě je tedy třeba uvést jasným, výstižným a zřetelným způsobem, přičemž se jedná o požadavek, který je třeba vnímat jako kvalitativní doplněk obecných požadavků na srozumitelnost a určitost právního jednání. Nadto má tento požadavek zajistit dostatečnou čitelnost, přehlednost a logické uspořádání textu tak, aby se v něm průměrný spotřebitel bez potíží orientoval. Ne každé právní jednání, které je srozumitelné a určité, je totiž zároveň učiněné jasným, výstižným a zřetelným způsobem.

17. V případě, kdy smlouva neobsahuje potřebné informace o poskytnutém úvěru, nastávají důsledky zakotvené v § 8 ZSÚ. Sankcí za náležité nesplnění informační povinnosti stanovených v § 6 tohoto zákona je, že se spotřebitelský úvěr od počátku považuje za úročený ve výši diskontní sazby platné v době uzavření smlouvy uveřejněné Českou národní bankou a ujednání o jiných platbách za spotřebitelský úvěr jsou neplatná. Jediným plněním, které tak může věřitel požadovat kromě splátky jistiny, je úrok ve výši diskontní sazby České národní banky platné v době uzavření smlouvy. Žádné další poplatky ani jakékoliv jiné platby není spotřebitel povinen platit. V případě, že je spotřebitel již zaplatil, má poté nárok na jejich vrácení, popř. započtení proti nesplacené části jistiny.

18. Dle § 1879 o.z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění (§ 1880 o.z.).

19. Ust. § 1970 o.z. poté stanoví, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

20. Na základě těchto ustanovení a shora uvedeného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že je žaloba v části důvodná a v části nedůvodná. V řízení bylo prokázáno, že spolu žalovaná v pozici vydlužitele a předchůdce v pozici zapůjčitele uzavřeli smlouvu o zápůjčce, jíž předchůdce žalované poskytl 10 000 Kč, které se žalovaná zavázala předchůdci vrátit formou splátek spolu s poplatkem ve výši 7 400 Kč. Žalovaná však na tuto zápůjčku uhradila toliko 3 200 Kč.

21. Pro vyhodnocení nároku žalobce na zaplacení částky uplatněné žalobou je však nutné zabývat se platností uzavřené smlouvy o zápůjčce, a to s přihlédnutím ke shora citovaným ustanovením ZSÚ a ustanovením o.z. Soud se tedy nejprve zabýval přípustností sjednaného poplatku ze smlouvy. Jak již bylo shora uvedeno, předmětná smlouva o zápůjčce byla žalovanou řádně podepsána. Žalovaná tedy v době podpisu věděla, že celková dlužná částka bude činit 17 400 Kč. Ze smlouvy samotné však nelze dovodit, jakým způsobem věřitel/předchůdce stanovil výši jednotlivých položek poplatku, zejména úroku z půjčených peněz. V tomto bodě je tak smlouva v rozporu s § 6 ZSÚ, neboť neobsahuje informace stanovené přílohou č. 3 k tomuto zákonu. Jednou z těchto povinných informací je totiž právě stanovení výpůjční úrokové sazby, podmínek upravujících použití této sazby a případně údaj o jakémkoliv indexu nebo referenční úrokové sazbě použitelné pro počáteční úrokovou sazbu, jakož i o době, podmínkách a postupu pro změnu úrokové sazby. Dále také smlouva neobsahuje údaj o roční procentní sazbě nákladů na spotřebitelský úvěr. Tuto skutečnost přitom nemůže zhojit tvrzení žalobce o tom, že takové údaje jsou obsahem smluvních podmínek, které jsou nedílnou součástí smlouvy. V této souvislosti lze plně odkázat na shora citovaný nález Ústavního soudu.

22. S ohledem na uvedené proto soud uzavřel, že daná smlouva o zápůjčce je v části ujednání o výši poplatku neplatná dle § 1813 o.z., a předchůdci tak pohledávka na zaplacení uvedeného poplatku nevznikla. Jediným plněním, kterého by se tedy mohlo předchůdci, resp. žalobci, na něhož byla pohledávka předchůdce vůči žalované z dané smlouvy platně postoupena, a je tak ve věci aktivně legitimován, jako věřiteli dostat, je plnění splátky jistiny s úrokem ve výši diskontní sazby [obec] národní banky platné v době uzavření smlouvy. Požadavek na zaplacení takového úroku však žalobce neuplatnil.

23. Žalované byla na základě dané smlouvy poskytnuta jistina 10 000 Kč, přičemž na ni uhradila 3 200 Kč, soud proto žalobě vyhověl pouze co do nároku na zaplacení dlužné jistiny ve výši 6 800 Kč včetně zákonného úroku z prodlení (výrok I) a ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II).

24. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy žádnému z účastníků nepřiznal právo na jejich náhradu, jelikož žalobce měl úspěch ve věci pouze částečný a žalované žádné náklady v souvislosti s tímto řízením nevznikly – oba účastníci měli úspěch ve věci takřka identický (výrok III).

25. Lhůty k úhradě byly stanoveny podle § 160 odst. 1 o. s. ř.