7 C 194/2021

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Orlicí rozhodl samosoudcem JUDr. Janem Morávkem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného o zaplacení 9 156,01 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 6 428,01 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10% p. a. z částky 6 428,01 Kč od 16.3.2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se ohledně nároku žalobce na zaplacení 2 728 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10% p. a. z částky 2 728 Kč od 16.3.2020 do zaplacení, zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 3 044,60 Kč a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce.</b> 1. Žalobce se po žalovaném domáhal zaplacení 9 156,01 Kč s příslušenstvím s tím, že žalobce se žalovaným uzavřeli dne 25.10.2019 Smlouvu o službě [anonymizováno] účet, a to pomocí prostředků komunikace na dálku, která byla podepsána prostřednictvím zaslaného SMS kódu. Žalobce poskytuje svým klientům možnost nákupu zboží ve vybraných e-shopech a zaplacení až po vyzkoušení zboží. Žalobce se zavazuje e-shopům uhradit cenu zboží za zákazníka a ten, pokud od smlouvy do 14ti dnů neodstoupí, hradí cenu žalobci. Žalovanému byla zřízena služba [anonymizováno] nákupní účet s limitem odložených plateb až 30 000 Kč. Žalovaný využil i služby [anonymizováno] karta, kdy mu byla poskytnuta karta jako platební prostředek, kterým lze zaplatit za zboží kupní cenu prostřednictvím účtu. Žalovaný využil služeb za 9 978,01 Kč, přičemž v rozsahu 1 837,11 Kč prostřednictvím karty. Žalovaný však řádně neplnil povinnosti pro něho plynoucí ze smlouvy, kdy se ocitl se svým plněním v prodlení. Celková dlužná částka činí 9 156,01 Kč, kdy žalovaný dle vyúčtování uhradil celkem 3 550 Kč. Na částku 3 550 Kč byla žalobcem započtena částka 2 728 Kč na poplatky a v částce 822 Kč na jistinu. Žalovaný vzal při podpsiu smlouvy na vědomí, že v případě využití služby odložení splatnosti mu bude účtován poplatek 4,50 Kč za každou odloženou první až dvanáctou stokorunu o 1 měsíc. Žalovaný se dále zavázal uhradit poplatek za správu a vedení účtu. Žalovaný vzal rovněž na vědomí, že v případě prodlení má žalobce nárok na poplatek z prodlení (odstupňováno za uhrazení do 5ti dnů po splatnosti vyúčtování 150 Kč až 650 Kč + 10% z celkového vyúčtování v případě uhrazení do 30 a více dnů po splatnosti).

2. Žalovaný se ve věci po celou dobu řízení nevyjádřil, k nařízenému jednání se ač řádně a včas předvolán nedostavil. Soud proto jednal v jeho nepřítomnosti.

3. Z provedeného dokazování bylo zjištěno, že žalobce jako poskytovatel spotřebitelského úvěru (zjištěno z obchodního rejstříku) a žalovaný jako spotřebitel uzavřeli dne 25.10.2019 smlouvu, podle které byl žalovanému zřízen [anonymizováno] účet a žalovaný měl možnost realizovat platby prostřednictvím tohoto účtu s limitem max. 30 000 Kč a byl povinen řádně hradit vyúčtování plateb a nákupů, a to alespoň 10% všech dosud neuhrazených čerpání (zjištěno ze smlouvy ze dne 25.10.2019). Výše zápůjční úrokové sazby a výše roční procentní sazby nákladů jsou uvedeny v obchodních podmínkách, které tvoří nedílnou součást smlouvy (zjištěno ze smlouvy ze dne 25.10.2019). [anonymizováno] účet je veden tak, že klientovi je vystaveno měsíční vyúčtování a je na něm, kolik (nejméně však 10%) z tohoto vyúčtování uhradí, zbylá částka je odložena a zatížena poplatkem za odložení ve výši dle odložené částky a ceníku. Pokud není uhrazeno alespoň 10% částky, pak je klientovi účtována náhrada účelně vynaložených nákladů od 150 Kč (5 dnů po splatnosti) až do 650 Kč + 10% z celkového vyúčtování (30 a více dnů po splatnosti) (zjištěno z obchodních podmínek). Žalovaný si objednal na e-shopu zboží u společnosti [právnická osoba] a [právnická osoba], tyto e-shopy mají se žalobcem smlouvu o poskytování služby [anonymizováno] (zjištěno ze smlouvy o poskytování služby [anonymizováno] a vyúčtování za listopad 2019). Z vyúčtování za listopad 2019 bylo dále zjištěno, že žalovaný užil pro nákupy rovněž kartu vystavenou žalobcem, kdy takto spolu s nákupy přes e-shop čerpal celkem 9 978,01 Kč. Dle vyúčtování byla žalovanému účtována částka 9 978,01 Kč a dále čtyřikrát poplatek za prodlení 100 Kč, jednou 150 Kč a jednou 1 098 Kč, dále poplatek za odložení 362 Kč a poplatky za prodloužení splatnosti 360 Kč a 358 Kč – žalovaný na dluh plnil celkem 3 550 Kč. Žalovanému byla dne 28.1.2021 zaslána předžalobní upomínka (zjištěno z upomínky a podacího archu).

4. Pro právní hodnocení věci je nutné s ohledem na datum uzavření smlouvy použít zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen obč. z.) a s přihlédnutím k tomu, že se ve své podstatě jednalo o spotřebitelský úvěr, také zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném k datu uzavření smlouvy, když s ohledem na povahu žalovaného jako klienta žalobce lze dospět k závěru, že se jednalo o spotřebitelský úvěr, kde na straně věřitele vystupuje společnost, jejíž činnost spočívá v poskytnutí úvěru – nazvaného odložená platba, a na straně druhé dlužník fyzická osoba. Pro posouzení platnosti ujednání takové smlouvy je nutné použít ustanovení o závazcích ze smluv uzavíraných se spotřebitelem podle § 1810 a násl. obč. z.

5. Podle ust. § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle § 1813 obč. z. má se za to, že zakázána jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinnosti stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

7. Podle § 1815 obč. z. k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

8. V ustanovení § 1813 a následujících je provedena směrnice rady č. 93/13 EHS ze dne 15. 4. 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Ujednání spotřebitelských smluv musejí být posuzována i z hlediska jejich přiměřenosti tak, jak je uvedeno shora. Smyslem těchto ustanovení je ochrana spotřebitelů proti zneužívání moci podnikateli především v případě jednostranných formulovaných typových smluv a proti nepřiměřenému omezení práv spotřebitelů. Důraz je kladen na transparentnost jednání spotřebitele jako předpokladu svobodného rozhodnutí spotřebitele. Cílem není dosažení rovného postavení stran v právech a povinnostech, předpokladem je pouze výrazná nerovnost v právech a povinnostech navíc pouze ve spojení s porušením požadavku přiměřenosti.

9. Z § 1813 vyplývá, že při zkoumání významné nerovnováhy jde o zkoumání ekvivalence plnění, zda zde neexistuje druhý (zde významný) nepoměr vzájemného plnění (§ 1796 a § 1793 občanského zákoníku), zda plnění, které spotřebitel získává od podnikatele, odpovídá z hlediska své hodnoty plnění, která za ně podnikatel poskytuje. Relevantní při zkoumání přiměřenosti ujednání je pouze výrazná nerovnováha, tzv. taková, která zhoršuje právní postavení spotřebitele.

10. Soudní dvůr EU dovozuje, že při zkoumání, zda je způsobena nerovnováha (v rozporu s požadavkem dobré víry) je třeba ověřit, zda prodávající nebo poskytovatel, který jedná se spotřebitelem poctivě a přiměřeně, mohl rozumně očekávat, že by spotřebitel s předmětnou klauzulí souhlasil v rámci individuálního vyjednávání o obsahu smlouvy. Při hodnocení přiměřenosti podle směrnice Rady 93/13 EHS (bod 16) je nutné vzít v úvahu sílu vyjednávajících pozic stran. Silnější postavení podnikatele by nemělo vést k neodůvodněným výhodám. Nemělo by být zneužíváno.

11. Podle ust. § 86 odst.1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

12. Podle ust. § 95 odst.1 ZSÚ před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru jiném než na bydlení, musí být spotřebiteli poskytnuty informace o a) druhu spotřebitelského úvěru, b) kontaktních údajích poskytovatele, popřípadě zprostředkovatele, zejména poštovní adrese pro doručování, telefonním čísle, popřípadě adrese pro doručování elektronické pošty, c) celkové výši spotřebitelského úvěru a podmínkách jeho čerpání, d) době trvání spotřebitelského úvěru, e) zboží nebo službě a o jejich ceně, která by byla placena bez využití spotřebitelského úvěru, v případě spotřebitelského úvěru ve formě odložené platby za zboží nebo službu a smlouvy o vázaném spotřebitelském úvěru, f) zápůjční úrokové sazbě, podmínkách upravujících použití této sazby a popřípadě o jakémkoliv indexu nebo referenční úrokové sazbě použitelné pro počáteční úrokovou sazbu, jakož i o době, podmínkách a postupu pro změnu zápůjční úrokové sazby; uplatňují-li se za různých okolností různé úrokové sazby, uvádějí se výše uvedené informace o všech zápůjčních úrokových sazbách, g) celkové částce, kterou má spotřebitel zaplatit, a roční procentní sazbě nákladů na spotřebitelský úvěr, která musí být dále vysvětlena prostřednictvím reprezentativního příkladu s uvedením veškerých předpokladů použitých pro její výpočet, u které je poskytovatel povinen zohlednit požadavky na spotřebitelský úvěr, které mu spotřebitel sdělil; stanoví-li smlouva o spotřebitelském úvěru různé způsoby čerpání s různými poplatky nebo zápůjčními úrokovými sazbami a použije-li poskytovatel předpoklad uvedený v části 2 bodě 2 přílohy č. 1 k tomuto zákonu, uvede, že jiné mechanismy čerpání uplatňované na tento typ spotřebitelského úvěru mohou vést k vyšším ročním procentním sazbám nákladů na spotřebitelský úvěr, h) výši, počtu a četnosti plateb, jež má spotřebitel provést, popřípadě o způsobu přiřazování plateb k jednotlivým dlužným částkám s různými zápůjčními úrokovými sazbami pro účely splácení, i) platbách za vedení jednoho nebo více účtů zaznamenávajících platební transakce a čerpání, ledaže je otevření účtu nepovinné, dále o platbách za používání platebních prostředků pro platební transakce i čerpání a o veškerých ostatních platbách vyplývajících ze smlouvy o spotřebitelském úvěru a o podmínkách, za nichž lze tyto platby změnit, j) případné povinnosti spotřebitele hradit notáři náklady spojené s uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru, k ) případné povinnosti uzavřít smlouvu o doplňkové službě související se smlouvou o spotřebitelském úvěru, je-li uzavření smlouvy o doplňkové službě povinné pro získání spotřebitelského úvěru nebo pro jeho získání za nabízených podmínek, l) stanovené úrokové sazbě použitelné v případě opožděných plateb nebo smluvní pokutě v případě prodlení spotřebitele a o veškerých dalších důsledcích vyplývajících z prodlení spotřebitele, m) případném požadovaném zajištění, n) právu na odstoupení od smlouvy o spotřebitelském úvěru, o) právu na předčasné splacení spotřebitelského úvěru, o případném právu poskytovatele na náhradu vzniklých nákladů a o způsobu jejich stanovení, p) právu spotřebitele na okamžité a bezplatné vyrozumění o výsledku vyhledávání v databázi umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, je-li žádost o poskytnutí spotřebitelského úvěru zamítnuta na základě vyhledávání v databázi a o údajích o použité databázi, q) právu spotřebitele na bezplatné obdržení návrhu textu smlouvy o spotřebitelském úvěru, r) době, po kterou je poskytovatel vázán informacemi poskytnutými před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo návrhem na uzavření této smlouvy, a s ) skutečnosti, zda případné použití kapitálu, vytvořeného platbami spotřebitele namísto splácení spotřebitelského úvěru, povede k úplnému splacení spotřebitelského úvěru.

13. S přihlédnutím ke všem výše zmíněným ustanovením soud posoudil smlouvu o vedení účtu a poskytnutí úvěru jako platnou s výjimkou ujednání o úroku. Různá navýšení za pozdější platbu jsou totiž úrokem a ujednání o úroku musí být součástí přímo písemné smlouvy v listinné podobě nebo uložené na trvalém nosiči dat, nemohou být obsažena pouze ve všeobecných obchodních podmínkách nebo v sazebníku. Žalobce se sice těchto plateb – úroků nedomáhá, nicméně ze smlouvy samotné a zákonného ustanovení jednoznačně plyne, že poskytnuté finanční prostředky byly/musely být žalobcem úročeny. Žalovaný přitom na dluh plnil 3 550 Kč. Žalobce však bez dalšího tuto platbu započetl na dlužné poplatky a menší část na jistinu. Z žalobních tvrzení tedy není vůbec zřejmé, jaká byla výše úrokové sazby, jak případně zda vůbec byla zohledněna jejich výše v učiněných platbách žalovaného, kolik bylo vlastně na úroky plněno atd. Schéma žalobcova nároku je zcela neurčité, nejasné a nepřehledné, tím spíše pro spotřebitele. Z pohledu soudu je pak návrh žalobce v daném ohledu nepřezkoumatelný.

14. Za další, náklady na upomínání a vymáhání (tak jsou také v obchodních podmínkách označeny) ve své podstatě naplňují sankci za prodlení v podobě smluvní pokuty či úroku z prodlení. Dle ustálené judikatury Ústavního soudu (např. nález Ústavního soudu I. ÚS 3512/11) v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné, tj. listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis).

15. I v případě, že by navýšení o náklady, byly považované za náklady upomínání, pak tyto by nebyly přiznány jako neúměrně vysoké.

16. S ohledem na výše uvedené proto soud rozhodl, že žalobce má vůči žalovanému právo na zaplacení 6 428,01 Kč (tj. poskytnuté jistiny plnění 9 978,01 Kč – plnění žalovaného 3 550 Kč) a to včetně zákonného úroku z prodlení z této částky dle ust. § 1970 o.z. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (výrok I).

17. Co do nároku na zaplacení částky 2 728 Kč, představující poplatky, včetně zákonného úroku z prodlení soud žalobu zamítl (výrok II).

18. Žalobce byl ve věci částečně úspěšný a zaslal žalovanému výzvu k plnění ve lhůtě delší než sedm dní před podáním žaloby a soud mu přiznal dle ust. § 142 odst. 2 a 142a odst.1 o.s.ř. náhradu nákladů řízení. V případě plného úspěchu by náklady řízení byly tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 400 Kč a dále náklady na právní zastoupení. Odměna zástupci by byla stanovena ve výši 200 Kč za jeden úkon právní služby, celkem tedy 600 Kč za 3 úkony (převzetí věci, žaloba, předžalobní upomínka) dle § § 7, § 11 odst. 1 a §14b odst. 1 bod 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. + 1 úkon dle § 7 bod 5 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve výši 1 500 Kč (účast na jednání soudu) a paušální náhradou hotových výdajů zástupce za 3 úkony ve věci po 100 Kč + 1x 300 Kč, celkem 600 Kč (§14b odst. 5 písm. a/ a § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb.). Součástí nákladů je rovněž náhrada cestovného za cestu k jednání soudu osobním automobilem se spotřebou 9,5 l benzínu na 100 km za 52 km při základní sazbě 4,40 Kč za jeden kilometr a ceně paliva 27,80 Kč za jeden litr dle vyhl. č. 589/2020 Sb.), celkem 364 Kč a 2 půlhodiny ztráty času po 100 Kč (§ 14 odst. 1,3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.). Odměna zástupci dále zvýšena o DPH dle ust. § 137 odst. 3 o.s.ř. při sazbě 21%, tedy o 685,40 Kč. V případě plného úspěchu by náklady řízení činily 4 349,40 Kč. Žalobce byl ve věci úspěšný asi ze 70% a žalovaný z 30%. Po odečtení úspěchu žalovaného od úspěchu žalobce činí žalobcův nárok 40% z celkových nákladů řízení, tj. 3 044,60 Kč. Soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III rozsudku.

19. Lhůta k úhradě přisouzených částek byla žalovanému stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř.