7 C 237/2021

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Orlicí rozhodl samosoudcem JUDr. Janem Morávkem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného o zaplacení částky 7.310 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 4.900 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení 9,5 % p.a. z částky 4.900 Kč od 24.2.2007 do 30.6.2007, zákonný úrok z prodlení 9,75 % p.a. z částky 4.900 Kč od 1.7.2007 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o 7 procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroku z prodlení závislá na výši repo sazby, stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se ohledně nároku žalobce na zaplacení 2.410 Kč a zákonného úroku z prodlení 9,5 % p.a. z částky 2.410 Kč od 24.2.2007 do 30.6.2007, zákonného úroku z prodlení 9,75 % p.a. z částky 2.410 Kč od 1.7.2007 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o 7 procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroku z prodlení závislá na výši repo sazby, stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náhradu nákladů řízení 506 Kč a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce.

IV. Žalobce je povinen doplatit na soudním poplatku České republice na účet Okresního soudu v Ústí nad Orlicí 600 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se po žalovaném domáhal zaplacení 7 310 Kč s úroky z prodlení s tím, že se jedná o neuhrazenou půjčku. Dne 18.8.2006 spolu žalovaný a právní předchůdce žalobce, spol. [právnická osoba], (dále předchůdce) uzavřeli smlouvu, jíž předchůdce žalovanému poskytl 5 000 Kč a žalovaný se je zavázal vrátit do 16.2.2007 formou 26 týdenních splátek po 285 Kč spolu s poplatkem 2 410 Kč. Za nedílnou součást dané smlouvy byly označeny Smluvní podmínky o půjčce otištěné na zadní straně smlouvy. Žalovaný však tuto svou povinnost neplnil řádně a včas, na jistině tak zbývá uhradit 4 932,32 Kč a na poplatku 2 377,48 Kč. Následně předchůdce postoupil tuto svou pohledávku za žalovaným na žalobce. Žalobce proto požaduje úhradu dlužné jistiny a dlužného poplatku spolu s úroky z prodlení.

2. Žalovaný se ve věci po celou dobu řízení nevyjádřil.

3. Žalobce se z nařízeného jednání soudu omluvil, o odročení nepožádal. Žalovaný se k jednání soudu bez omluvy nedostavil, o odročení nepožádal. Předvolání k jednání mu bylo doručeno v souladu s § 49 o. s. ř. na adresu zjištěnou z centrální evidence obyvatel. Proto soud postupoval podle § 101 odst. 3 o. s. ř. a věc projednal a rozhodl bez jejich přítomnosti. Vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.

4. Z provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav:

5. Dne 18.8.2006 spolu předchůdce v pozici věřitele a žalovaný v pozici zákazníka uzavřeli smlouvu, na jejímž základě předchůdce žalovanému téhož dne poskytl v hotovosti 5 000 Kč a žalovaný se mu je zavázal vrátit spolu s poplatkem 2 410 Kč formou pravidelných 26 týdenních (7denních) splátek po 285 Kč Smlouva měla formulářovou podobu, kam byly rukou dopsány příslušné údaje. Za její nedílnou součást přitom byly označeny Smluvní podmínky sepsané na druhé straně smlouvy (smlouva o půjčce). Smluvní podmínky nebyly opatřeny podpisem žalovaného, přitom v nich byly upraveny základní ujednání smlouvy, a to výše RPSN/405, 2%, možnost odstoupení od smlouvy a možnost zesplatnění pohledávky (smluvní podmínky). Žalovaný však dohodnuté splátky řádně a včas nehradil, uhradil celkem 100 Kč, což představuje rozdíl mezi částkou poskytnutou jako půjčka a částkami požadovanými žalobcem. Následně předchůdce smlouvou o postoupení pohledávek postoupil tuto svou pohledávku za žalovaným dne 18.12.2020 na žalobce (oznámení o postoupení a podací lístek, smlouva o postoupení pohledávek, příloha této smlouvy). Dne 29.7.2021 poté žalobce zaslal žalovanému předžalobní upomínku (předžalobní upomínka, příslušný podací lístek).

6. Po právní stránce soud věc s ohledem na § 3028 odst. 3 o.z. posoudil dle obč. zák. a dle zákona č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru (dále ZSÚ).

7. Dle § 657 obč. zák. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.

8. Ust. § 658 odst. 1 o.bč. zák. uvádí, že při půjčce peněžité lze dohodnout úroky.

9. Podle § 52 obč. zák. jsou spotřebitelskými smlouvami smlouvy kupní, smlouvy o dílo, případně jiné smlouvy, pokud smluvními stranami jsou na jedné straně spotřebitel a na druhé straně dodavatel. Dodavatelem je osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy jedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. Spotřebitelem je fyzická osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy nejedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání.

10. Dle 55 odst. 1 a 3 obč. zák. se nemohou smluvní ujednání spotřebitelských smluv odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele. Spotřebitel se zejména nemůže vzdát práv, které mu zákon poskytuje, nebo jinak zhoršit své smluvní postavení. V pochybnostech o významu spotřebitelských smluv platí výklad pro spotřebitele příznivější.

11. Ust. 56 odst. 1 obč. zák. stanoví, že spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. Ujednání ve spotřebitelských smlouvách podle tohoto ustanovení jsou poté neplatná (§ 55 odst. 2 obč. zák.) v tomto ustanovení je provedena směrnice rady č. 93/13 EHS ze dne 15.4.1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách, podle které musejí ujednání spotřebitelských smluv být posuzována i z hlediska jejich přiměřenosti tak, jak je uvedeno shora. Smyslem těchto ustanovení je ochrana spotřebitelů proti zneužívání moci podnikateli především v případě jednostranných formulovaných typových smluv a proti nepřiměřenému omezení práv spotřebitelů. Důraz je kladen na transparentnost jednání spotřebitele jako předpokladu svobodného rozhodnutí spotřebitele. Cílem není dosažení rovného postavení stran v právech a povinnostech, předpokladem je pouze výrazná nerovnost v právech a povinnostech navíc pouze ve spojení s porušením požadavku přiměřenosti.

12. Z daného ustanovení poté vyplývá, že při zkoumání významné nerovnováhy jde o zkoumání ekvivalence plnění, zda zde neexistuje druhý (zde významný) nepoměr vzájemného plnění, zda plnění, které spotřebitel získává od podnikatele, odpovídá z hlediska své hodnoty plnění, která za ně podnikatel poskytuje. Relevantní při zkoumání přiměřenosti ujednání je pouze výrazná nerovnováha, tzn. taková, která zhoršuje právní postavení spotřebitele.

13. Soudní dvůr EU dovozuje, že při zkoumání, zda je způsobena nerovnováha (v rozporu s požadavkem dobré víry) je třeba ověřit, zda prodávající nebo poskytovatel, který jedná se spotřebitelem poctivě a přiměřeně, mohl rozumně očekávat, že by spotřebitel s předmětnou klauzulí souhlasil v rámci individuálního vyjednávání o obsahu smlouvy. Při hodnocení přiměřenosti podle směrnice Rady 93/13 EHS (bod 16) je nutné vzít v úvahu sílu vyjednávajících pozic stran. Silnější postavení podnikatele by nemělo vést k neodůvodněným výhodám. Nemělo by být zneužíváno.

14. Z § 4 odst. 1 ZSÚ smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, musí být uzavřena písemně. Jedno vyhotovení smlouvy musí obdržet spotřebitel. Podle odst. 2 smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, musí obsahovat také stanovení roční procentní sazby nákladů na spotřebitelský úvěr způsobem uvedeným v příloze tohoto zákona. Podle § 6 cit. zákona nesplňuje-li smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru náležitosti uvedené v § 4, pokládá se spotřebitelský úvěr za úvěr úročený ve výši diskontní sazby platné v době uzavření smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, uveřejněné pro příslušné období Českou národní bankou; ujednání o jiných platbách na spotřebitelský úvěr se stávají neplatnými, to vše s účinností ode dne, kdy spotřebitel tuto skutečnost uplatní u věřitele.

15. Dle § 517 odst. 2 obč. zák. má poté, jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis.

16. Na základě těchto ustanovení a shora uvedeného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že je žaloba důvodná pouze částečně. Předchůdce žalobce uzavřel se žalovaným dne 18.8.2006 platně smlouvu o půjčce, jíž se předchůdce poskytl žalovanému 5 000 Kč a žalovaný se je zavázal předchůdci vrátit spolu s dohodnutým poplatkem, přičemž dohodnutá částka byla žalovanému poskytnuta téhož dne. V případě této smlouvy se však jednalo o smlouvu formulářovou, do níž byly příslušné údaje vepsány rukou, a která označuje za svou nedílnou součást Smluvní podmínky s tím, že jsou uvedeny na zadní straně smlouvy (formuláře), které však nejsou opatřeny podpisem žalovaného.

17. S ohledem na výše uvedené se proto soud dále zabýval platností smlouvy o půjčce, resp. přípustností takto sjednaného poplatku ze smlouvy, když se zvláště zakazují ujednání, která zavazují spotřebitele neodvolatelně k plnění za podmínek, s nimiž neměl možnost seznámit se před uzavřením smlouvy.

18. Jak již bylo shora uvedeno, předmětná smlouva o půjčce byla žalovaným řádně podepsána. Žalovaný tedy v době podpisu věděl, že celková dlužná částka bude činit 7 410 Kč. Ze smlouvy samotné však nelze dovodit, jakým způsobem věřitel / právní předchůdce žalobce, stanovil výši souhrnného poplatku, resp. výši jednotlivých položek poplatku, a to zejména úroku z půjčených peněz a RPSN. Tato smlouva je tedy v rozporu s § 4 ZSÚ, neboť neobsahuje informace zde stanovené, povinné informace ke spotřebitelské smlouvě. Smlouva neobsahuje údaj o roční procentní sazbě nákladů na spotřebitelský úvěr. Tuto skutečnost přitom nemůže zhojit tvrzení žalobce o tom, že takové údaje jsou obsahem smluvních podmínek, které jsou nedílnou součástí smlouvy. Ze smlouvy, resp. způsobu určení souhrnného poplatku není zřejmé, kolik činil úrok a kolik případně jiné poplatky s čerpáním půjčky spojené. Žalovanému tak nebylo transparentně sděleno, kolik za co v souvislosti s poskytnutou půjčkou hradí. V této souvislosti lze připomenout nález Ústavního soudu ČR ze dne 11. listopadu 2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11, v němž Ústavní soud uzavřel, že obchodní podmínky ve spotřebitelských smlouvách mají sloužit především k tomu, aby nebylo nezbytné do každé smlouvy přepisovat ujednání technického a vysvětlujícího charakteru. Naopak ale nesmějí sloužit k tomu, aby do nich často v nepřehledné, složitě formulované a malým písmem psané formě skryl dodavatel ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná a o kterých předpokládá, že pozornosti spotřebitele nejspíše uniknou. Pokud tak i přesto učiní, nepočíná si v právním vztahu poctivě a takovému jednání nelze přiznat právní ochranu.

19. Na základě výše uvedeného tedy soud dospěl k závěru, že je předmětná smlouva o půjčce v části ujednání o výši poplatku neplatná.

20. Předchůdce postoupil pohledávku z předmětné smlouvy za žalovaným na žalobce, který je tak ve věci aktivně legitimován. Jak je uvedeno výše, byla mezi předchůdcem a žalovaným uzavřena platně smlouva o půjčce, na jejímž základě předchůdce žalovanému poskytl 5 000 Kč, žalovaný však předchůdci uhradil pouze 100 Kč, žalobce má tak nárok na úhradu zbývající části jistiny ve výši 4 900 Kč. Soud proto žalovanému ve výroku I tohoto rozsudku uložil povinnost žalobci tuto částku uhradit, a to spolu s žalobcem požadovanými úroky z prodlení, jelikož se žalovaný s tímto plněním dostal do prodlení, a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 142/1994 Sb.

21. Ve zbývající části soud žalobu zamítl, jelikož předchůdci žalobce nevzniklo právo na zaplacení uvedeného poplatku kvůli neplatnosti daného smluvního ujednání ani právo na úhradu odpovídající části úroků z prodlení. Jediným plněním, kterého by se v tomto případě mohlo žalobci jako věřiteli dostat, je plnění splátky jistiny s úrokem ve výši diskontní sazby [obec] národní banky platné v době uzavření smlouvy. Požadavek na zaplacení takového úroku však žalobce neuplatnil.

22. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř.. V případě plného úspěchu by náklady řízení představovaly zaplacený soudní poplatek ve výši 1 000 Kč a dále náklady na zastoupení advokátem dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. - odměna zástupci ve výši 200 Kč za jeden úkon právní služby, celkem tedy 600 Kč za 3 úkony (převzetí věci, žaloba, předžalobní upomínka) dle § 6, § 7, § 11 odst. 1 a §14b odst. 1 bod 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. a paušální náhradou hotových výdajů zástupce za 3 úkony ve věci po 100 Kč, celkem 300 Kč (§14b odst. 5 písm. a vyhl. č. 177/1996 Sb.) + DPH dle § 137 odst. 3 o.s.ř. při sazbě 21%, tedy o 189 Kč, když zástupce žalobce řádně doložil, že je plátcem DPH. Celkové náklady v případě plného úspěchu 1 489 Kč. Žalobce byl ve věci úspěšný z 67% a žalovaný z 33%. Žalobci tak přísluší právo na úhradu 34% nákladů řízení, tj. 506 Kč. V souladu s § 149 o.s.ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobce.

23. Výrok IV. soud učinil v souladu s položkou 2 bod 2 sazebníku poplatků zákona č. 549/1991 Sb. Žalobce podal ve věci návrh na vydání elektronického platebního rozkazu a zaplatil příslušný soudní poplatek (400 Kč), soud jej však nevydal z důvodu nepřiměřenosti nároků žalobce a pokračoval v řízení, proto nyní doměřil soudní poplatek do výše dle položky 1 Sazebníku (1 000 Kč).

24. Lhůty k úhradě byly stanoveny podle § 160 odst. 1 o. s. ř.