7 C 24/2024

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Orlicí rozhodl samosoudcem JUDr. Janem Morávkem ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno právního zástupce , Adresa právního zástupce proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 43 820,05 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 28 212 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení 14,75 % p.a. z částky 28 212 Kč od 4. 3. 2024 do zaplacení a to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá ohledně nároku žalobce na zaplacení 15 608,05 Kč, dále co do zákonného úroku z prodlení 14,75 % p.a. z částky 48 369,16 Kč od 4. 3. 2024 do zaplacení v rozsahu převyšujícím zákonný úrok z prodlení 14,75 % p.a. z částky 28 212 Kč od 4. 3. 2024 do zaplacení, dále co do kapitalizovaného úroku ve výši 4 549,11 Kč za dobu od 16. 8. 2023 do 21. 1. 2024 a dále co do nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 000 Kč.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náhradu nákladů řízení 1 149 Kč a to do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce.

IV. Žalobce je povinen doplatit na soudním poplatku České republice na účet Okresního soudu v Ústí nad Orlicí částku 438 Kč a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se po žalovaném domáhal zaplacení 43 820,05 Kč s příslušenstvím s tím, že se jedná o neuhrazený úvěr. Uvedl, že účastníky byla dne 28.3.2023 uzavřena smlouva o poskytnutí spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Na jejím základě žalobce žalovanému poskytl 45 000 Kč a to způsobem uvedeným v čl. IV. odst. 4.2 smlouvy a žalovaný se je zavázal žalobci vrátit formou pravidelných měsíčních splátek po 1 947 Kč a to spolu s úrokem a poplatkem za doplňkovou službu podpora. Žalovaný však splátky nehradil řádně a včas, ocitl se v prodlení se splátkou splatnou dne 15.8.2023. Žalovaný na svůj dluh neplnil, ani přes zaslané upomínky ze dne 20.8.2023 a 5.9.2023, za které žalobce účtuje na nákladech upomínání 1 000 Kč. Žalobce následně dne 21.1.2024 úvěr zesplatnil. Žalobce po žalovaném požaduje zaplacení jistiny 43 820,05 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok 4 549,11 Kč, náklady upomínání 1 000 Kč a zákonné úroky z prodlení. Žalobce závěrem nad rámec uvedeného doplnil, že před uzavřením smlouvy řádně posoudil úvěruschopnost žalovaného, kdy poukázal na přílohy smlouvy o úvěru.

2. Soud návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu nevyhověl a věc byla předložena předsedovi senátu k rozhodnutí.

3. Žalovaný se po celou dobu řízení k věci nevyjádřil, k nařízenému jednání se ač řádně a včas předvolán nedostavil. Jelikož žalobce se z nařízeného jednání omluvil, bylo soudem jednáno a rozhodnuto v nepřítomnosti účastníků na základě předložených listinných důkazů.

4. Z listiny označené jako Smlouva o poskytnutí spotřebitelském úvěru č. , hodnota, má soud za prokázané, že spolu žalobce s žalovaným dne 28.3.2023 uzavřeli smlouvu, kterou se žalobce zavázal poskytnou žalovanému úvěr ve výši 45 000 Kč, kdy na účet žalovaného bude poskytnuta částka 15 395 Kč s tím, že zůstatek celkově poskytnutého úvěru do částky 20 605 Kč bude započtena na zaplacení zůstatku spotřebitelského úvěru č. , hodnota, čerpaného v minulosti (bod IV/ 4.3 smlouvy) a část 9 000 Kč na náklady spojené s uzavřením smlouvy. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet formou 72 měsíčních splátek po 1 947 Kč, zahrnující splátky jistiny, úroků (23,84% při RPSN 39,97%) a poplatků za doplňkovou službu podpora.

5. Současně s úvěrovou smlouvou byla uzavřena mezi účastníky Smlouva o zřízení Doplňkové služby , Anonymizováno, (příloha č. 2), na kterou se zavázal žalovaný hradit poplatek spolu se splátkami úvěru (viz. výše), kdy celková cena této služby byla sjednána ve výši 55 224 Kč.

6. Přílohu č. 1 smlouvy pak tvoří Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, podle které měl žalovaný udávaný příjem 78 689 Kč, při nákladech na bydlení 3 000 Kč, pravidelných finančních nákladech 1 500 Kč a sázkách 368 Kč s tím, že finanční zůstatek měsíčně činí 66 674 Kč. Žalobcem byl hodnocen jako úvěrovatelný, kdy dle dostupných registrů SOLUS a RZE aj. byl žalovaný bez záznamu. V rubrice soupis pravidelných a jednorázových finančních závazků spotřebitele bez záznamu. Nejvyšší vzdělání žadatele nebylo zjištěno, v kolonce jméno zaměstnavatele bylo uvedeno, že spotřebitel podniká.

7. Smlouva byla uzavřena pomocí elektronických prostředků na dálku, kdy dne 28.3.2023 byla z účtu žalovaného provedena verifikační platba 1 Kč (potvrzení).

8. Dle potvrzení o platbě došlo dne 28.3.2023 k výplatě části úvěru ve výši 20 605 Kč na účet č. , hodnota, s VS , var. symbol, a dne 28.3.2023 k výplatě 15 395 Kč na účet žalovaného.

9. Podle předsmluvních informací byly žalovanému poskytnuty informace o spotřebitelském úvěru. Citovaná listina obsahovala splátkový kalendář – podle tohoto činila celková výše splátky 1 947 Kč počínaje 15.4.2023 a konče 15.3.2029, kdy z prvých splátek většina připadla na úhradu úroků a vždy fixní část 767 Kč na úhradu služby podpora. Po uhrazení prvních čtyřech splátek tak na jistině činil dluh 43 820 Kč.

10. Upomínkou č. 1 ze dne 20.8.2023, upomínkou č. 2 ze dne 5.9.2023 a dopisem ze dne 21.1.2024 vč. podacích lístků žalobce doložil, že žalovaného upomínal o úhradu dluhu a že úvěr zesplatnil.

11. Z insolvenčního rejstříku soud zjistil, že vůči žalovanému bylo pod sp.zn. , spisová značka, u Krajského soudu v , adresa, , pobočka , adresa, vedeno insolvenční řízení, kdy unesením insolvenčního soudu ze dne 27.7.2020 bylo vzato na vědomí splnění oddlužení a dlužník byl osvobozen od placení dosud neuspokojených pohledávek.

12. Z provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav:

13. Dne 28.3.2023 spolu žalobce a žalovaný uzavřeli smlouvu, na jejímž základě se žalobce zavázal žalovanému poskytl 45 000 Kč a žalovaný se mu je zavázal vrátit formou 72 měsíčních splátek po 1 180 Kč a to spolu s úrokem 23,84%, při RPSN 39,97 %. Jistina a úrok tak činila celkem 84 960 Kč. Vedle toho byla mezi účastníky dále uzavřena doplňková služba , Anonymizováno, , kdy platby za doplňkovou službu, ve výši 767 Kč, byly spatné společně se splátkami úvěru a s těmito tak činila celková měsíční splátka 1 947 Kč. Žalovaný však splátky nehradil řádně a včas, ocitl se v prodlení se splátkou splatnou dne 15.8.2023. Na jistině tak činil dluh 43 820 Kč. Pouze část úvěru ve výši 15 395 Kč byla žalovanému poskytnuta na jeho bankovní účet – zbylá část prostředků byla užita (započtena) na zaplacení zůstatku předchozího spotřebitelského úvěru ve výši 20 605 Kč a část 9 000 Kč na náklady spojené s uzavřením smlouvy. Žalovaný nehradil dohodnuté splátky řádně a včas, žalobce úvěr zesplatnil. Žalovaný uhradil prvé čtyři splátky, tj. 7 788 Kč.

14. Po právní stránce soud věc posoudil dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též ZSÚ).

15. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

16. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

17. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

18. Poskytovatel úvěru je před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy v souladu s ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru náležitě posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru se jedná o neplatnost absolutní a soud je z úřední povinnosti povinen zkoumat, zda poskytovatel před uzavřením smlouvy řádně posoudil a zhodnotil úvěruschopnost spotřebitele. Uvedené vyplývá z ust. § 588 věty první o. z., judikatury Nejvyššího soudu (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018) či judikatury Ústavního soudu (např. Nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), jakož i ze směrnic Evropského parlamentu a Rady a konstantní judikatury Soudního dvora Evropské unie (ke konkrétním směrnicím a rozhodnutím viz odůvodnění shora uvedených rozhodnutí).

19. Soud má za to, že žalobce při uzavírání smlouvy s žalovaným dostatečně neprověřil úvěruschopnost žalovaného řádně, respektive z provedeného prověření vyvodil nesprávné závěry. Z žalobcem předložené úvěrové smlouvy je zřejmé tzv. řetězení úvěrových smluv, když v tomto řízení projednávaná úvěrová smlouva byla uzavřena též za účelem úhrady předchozího dluhu z úvěrové smlouvy uzavřené s žalobcem. Tedy žalobce uzavřel s žalovaným minimálně dvě úvěrové smlouvy, z nichž jedna byla uzavřena za účelem úhrady předchozího úvěru. Tato situace svědčí o tom, že při uzavírání předmětné úvěrové smlouvy, ze které se žalobce svých nároků domáhá, mohl být žalovaný již v tzv. dluhové spirále, kdy uzavíral další úvěrovou smlouvu, aby byl schopen splnit předchozí dluhy. Tato skutečnost sama o sobě sice ještě neznamená, že by žalovaný nebyl úvěrovatelný, nicméně z žalobních tvrzení a ani předložených listinných důkazů neplyne, jak, případně zda vůbec byla tato skutečnost žalobcem hodnocena. Listina označená jako Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele byla totiž jedinou listinou, resp. důkazním návrhem, který žalobce předložil. Je otázkou, zda se žalobce zabýval platební morálkou žalovaného a skutečnými příjmy žalovaného. Soudu není například zřejmé, zda žalobce nějakým způsobem ověřil údaj sdělený žalovaným o příjmech 78 689 Kč za situace, kdy žalovaný sám uvedl, že jeho příjmy plynou z podnikatelské činnosti a nikoliv ze stálého pracovního poměru či jiné pevné, pravidelně se opakující činnosti (výnosy z majetku). Je otázkou zda žalovaný za svůj příjem označil hrubý příjem a nebo příjem již po zdanění a odvodech – z předložených listin toto neplyne. Dále vzbuzuje pochyby o řádném postupu žalobce skutečnost, že žalobce vycházel pouze z údajů sdělených žalovaným a nikterak nehodnotil, že osoba s tvrzeným příjmem dosahujícím téměř dvojnásobku průměrné mzdy žádá o úvěr 45 000 Kč, přičemž téměř polovina nově poskytnutého úvěru má být užita na úhradu předchozího dluhu. Pochybnosti o řádném posouzení úvěruschopnosti dále plynou z rozporu mezi údajem uvedeným v „Posouzení úvěruschopnosti“, kde je v kolonce insolvenční rejstřík uvedeno bez záznamu, ačkoliv lustrací v IR (viz. shora) byl zjištěn opak. Správnost a úplnost údajů uvedených v „Posouzení úvěruschopnosti“ konečně odporuje také skutečnostem známých soudu z jeho úřední činnosti, kdy v době bezprostředně před poskytnutím úvěru, jiný věřitel již disponoval vykonatelnou pohledávkou v řádech tisíců vůči žalovanému – při posouzení žalovaného jako OSVČ (za situace kdy uvádí, že zdrojem jeho příjmů je podnikání) se již jednalo o pohledávky v řádech desetitisíců. Za takového stavu pak má soud za to, že právní předchůdce žalobce nejednal poctivě, zejména nejednal v souladu se základními zákonnými požadavky na poskytování úvěrů (řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného) a i přes zřejmou neschopnost žalovaného plnit své dluhy, uzavřel s žalovaným další smlouvu.

20. Žalobce k prokázání o tvrzeném zjišťování (prověřování) úvěruschopnosti žalovaného předložil pouze listinu označenou jako Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Tato listina je zcela očividně pouze interní listinou žalobce, vyplňovanou na základě údajů sdělovaných samotným žalovaným. Taková sama o sobě nevyhovuje požadavkům na řádné prověření úvěruschopnosti spotřebitele.

21. Smlouva o úvěru je proto dle ust. § 588 o.z. absolutně neplatná a žalovaný je povinen v souladu s ust. § 87 odst. 1 věty poslední zákona o spotřebitelském úvěru vrátit toliko poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru.

22. Mimo to předmětná úvěrová smlouva odporuje ustanovení § 1813 o.z., resp. směrnici rady č. 93/13/EHS ze dne 15.4.1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. V této souvislosti soud poukazuje zejména na zcela nepřiměřené a nikterak neodůvodněné náklady spojené se sjednáváním spotřebitelského úvěru 9 000 Kč, kdy tyto tvoří 1/5 poskytnuté jistiny. Dále pak na sjednanou doplňkovou službu PODPORA ve výši 55 224 Kč, tj. ve výši přesahující samotnou jistinu. Doplňková služba , Anonymizováno, pak zcela očividně nebyla v rozporu s § 133 odst. 2 z.č. 257/2016 Sb. zahrnuta v RPSN. Žalobce sice nepožaduje tímto žalobním návrhem doplacení neuhrazených splátek připadající na službu podpora, nicméně prvé čtyři platby zahrnující rovněž splátky této služby přijal a proto musela být soudem jako rozhodná zohledněna i tato skutečnost. Nelze též přehlédnout, že v projednávané věci se jedná o propracovaný „smluvní systém“ připravený žalobcem jako nebankovním poskytovatelem úvěru, který zcela očividně odporuje dobrým mravům a ve svém úmyslu zneužívá institutu smluvní volnosti, resp. využívá tíživého postavení spotřebitele. Naznačený systém spočívá v tom, že úvěr v relativně nízké částce je rozdělen do 72 měsíčních plateb, kdy v důsledku tohoto je na příslušenství uhrazeno bezmála tolik, kolik činí poskytnutá jistina. Vedle toho je dále sjednána doplňková služba, která fakticky nemá pro spotřebitele žádný pozitivní význam, nicméně celková odměna za poskytnutí služby překračuje poskytnutou jistinu. V důsledku toho je spotřebitel oproti poskytnuté jistině 45 000 Kč povinen žalobci uhradit celkem 140 184 Kč, tj. více jak trojnásobek.

23. Z důvodů shora uvedených (závěr o absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru), pak soud ve výroku I. rozhodl pouze o částečném vyhovění návrhu a to s poukazem na ustanovení § 2991 odst. 1 o.z., podle kterého kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil, ve spojení s ustanovením § 2991 odst. 2 o.z., podle kterého bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. Žalobce v řízení prokázal, že žalovanému poskytl finanční plnění ve výši 36 000 Kč (20 605 + 15 395), na které žalovaný uhradil 7 788 Kč. Žalobci tak vznikl nárok na vrácení částky 28 212 Kč a dále dle § 1970 o.z. na úhradu zákonného úroku z prodlení. Pro úplnost třeba dodat, že částka 9 000 Kč fakticky poskytnuta nebyla – jednalo se o náklady spojené se sjednáním smlouvy o úvěru, která byla shledána neplatnou a proto tato částka nemohla být žalobci přiznána.

24. S ohledem na výše uvedené proto soud uznal žalovaného povinným k úhradě částky 28 212 Kč s příslušenstvím a to z titulu vydání bezdůvodného obohacení.

25. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl (výrok II.).

26. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o.s.ř.. Žalobce byl ve věci v převážné míře úspěšný, tj. 28 212 Kč (64,4%) – žalovaný pouze v části 15 608,05 Kč (35,6%). Žalobci tak přísluší právo na náhradu nákladů řízení v poměru 28,8% (64,4-35,6). V případě úplného úspěchu ve věci by náklady řízení byly tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 2 191 Kč (1 753 Kč uhrazeno + výrok IV.) a dále náklady na zastoupení advokátem dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., tj. odměna zástupci 500 Kč za jeden úkon právní služby, celkem tedy 1 500 Kč za 3 úkony (převzetí věci, žaloba, předžalobní upomínka) dle § 6, § 7, § 11 odst. 1 a §14b odst. 1 bod 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. a paušální náhradou hotových výdajů zástupce za 3 úkony ve věci po 100 Kč, celkem 300 Kč (§14b odst. 5 písm. a vyhl. č. 177/1996 Sb.). V případě plného úspěchu by celkové náklady žalobce činily 3 991 Kč. Soud s ohledem na poměr úspěchu ve věci žalobci přiznal náklady ve výši 1 149 Kč. V souladu s § 149 o.s.ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobce (výrok III).

27. Výrok IV. soud učinil v souladu s položkou 2 bod 2 sazebníku poplatků zákona č. 549/1991 Sb. Žalobce podal ve věci návrh na vydání elektronického platebního rozkazu a zaplatil příslušný soudní poplatek (1 753 Kč) - soud jej však nevydal z důvodu nepřiměřenosti nároků žalobce a pokračoval v řízení, proto nyní doměřil soudní poplatek do výše dle položky 1 Sazebníku (2 191 Kč).

28. Lhůty k úhradě byly stanoveny podle § 160 odst. 1 o. s. ř.