7 C 249/2020

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Orlicí rozhodl samosoudcem JUDr. Janem Morávkem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa žalované o zaplacení částka s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení 8,05 % p. a. z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se ohledně nároku žalobce na zaplacení [částka] a dále kapitalizovaného úroku [částka], dále co do úroku 19,98 % p. a. z částky [částka] od [datum] do zaplacení a co do zákonného úroku z prodlení 8,05 % p. a. z částky [částka] od [datum] do zaplacení v rozsahu převyšujícím zákonný úrok z prodlení 8,05 % p. a. z částky [částka] od [datum] do zaplacení, zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> <b>IV. Žalobce je povinen doplatit České republice na účet Okresního soudu v Ústí nad Orlicí doplatek soudního poplatku ve výši [částka], a to do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> 1. Žalobce se po žalované domáhal zaplacení [částka] s příslušenstvím v podobě úroků a úroků z prodlení s tím, že se jedná o neuhrazenou zápůjčku. Uvedl, že spolu žalovaná a právní předchůdce žalobce, spol. [právnická osoba] (dále předchůdce), uzavřeli dne [datum] smlouvu o zápůjčce [číslo] jejíž nedílnou součástí byly Smluvní podmínky otištěné na zadní straně smlouvy. Na jejím základě předchůdce žalované poskytl [částka] a žalovaná se je zavázala žalobci vrátit formou 60 týdenních splátek po [částka] do [datum] spolu s poplatkem v celkové výši [částka] odpovídající součtu kapitalizovaných úroků ve výši [částka] za dobu řádného splácení zápůjčky s úrokovou sazbou 19,98 % ročně, odměny za administrativní zpracování zápůjčky [částka] a nákladů za hotovostní inkaso [částka] (dále inkaso). Žalovaná však splátky nehradila řádně a včas, poslední splátku uhradila [datum]. Ke dni [datum] dosahovala dlužná jistina [částka] a dlužný poplatek [částka]. Žalovaná na svůj dluh uhradilo toliko [částka]. Ke dni [datum] poté předchůdce postoupil tuto svou pohledávku za žalovanou na žalobce, který tak nyní požaduje nejen úhradu zbývající části jistiny a poplatku, ale i úroků z prodlení od [datum].

2. Usneseními ze dne 21.12.2020, č.j. 7C 249/2020-9 a č.j. 7C 249/2020-10 soud vyzval žalovanou, aby se ve lhůtě 15ti dnů od doručení usnesení písemně vyjádřila k žalobě, která je připojena. Současně, aby v téže lhůtě sdělila soudu, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Žalovaná byla poučena o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). S ohledem na nečinnost žalované a s přihlédnutím k tomu, že žalobce souhlasil s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání, soud tak učinil podle § 115a) o.s.ř. Při rozhodování vycházel z obsahu spisu a předložených listinných důkazů.

3. Z listiny označené jako smlouva o zápůjčce má soud za prokázané, že spolu předchůdce s žalovanou dne [datum] uzavřeli smlouvu, jíž předchůdce poskytl žalované v hotovosti při podpisu této smlouvy částku ve výši [částka] a žalovaná se mu ji zavázala vrátit ve formě 60 týdenních (sedmidenních) splátek po [částka], resp. [částka] u splátky poslední spolu s dohodnutým poplatkem v celkové výši [částka]. Daný poplatek přitom sestával z úroku [částka], poplatku za administrativní činnost [částka] a poplatku za hotovostní režim splátek [částka]. Za nedílnou součást smlouvy jsou označeny Smluvní podmínky s tím, že se nacházejí na její zadní straně. Listina (smlouva o zápůjčce) je přitom opatřena podpisem žalované a rozhodné údaje jsou do ní vepsány rukou. Na zadní straně této listiny jsou však vytištěna toliko Další ustanovení týkající se ochrany osobních údajů žalovaného, čísla smlouvy a připravený formulář pro oznámení odstoupení od smlouvy.

4. Ke smlouvě byly přiloženy Smluvní podmínky Smlouvy o zápůjčce. Dle těchto podmínek dosahuje RPSN 63,93 % (čl.3) a úroková sazba 19,98 % (čl. 4). V čl. 12 je poté upraveno právo předchůdce na vyrovnání celého dluhu, pakliže by se žalovaný dostal do prodlení s plněním a v čl. 19 právo žalované na odstoupení od této smlouvy.

5. Z listiny označené jako smlouva o postoupení pohledávek a přílohy [číslo] této smlouvy má soud za prokázané, že předchůdce uzavřel se žalobcem smlouvu, na jejímž základě došlo ke dni [datum] k postoupení pohledávky předchůdce za žalovanou z výše uvedené smlouvy na žalobce. Téhož dne byla poté tato skutečnost žalované oznámena (oznámení o postoupení pohledávky a příslušný podací lístek).

6. Podle výzvy ze dne [datum] a příslušného podacího lístku byla žalované žalobcem téhož dne zaslána předžalobní upomínka.

7. Z provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav:

8. Dne [datum] spolu předchůdce a žalovaná uzavřeli smlouvu, na jejímž základě předchůdce žalované poskytl [částka] a žalovaná se mu jí zavázala vrátit formou 60 pravidelných týdenních splátek po [částka], resp. [částka] spolu se smluveným poplatkem v celkové výši [částka]. Poplatek přitom sestával z kapitalizovaných úroků [částka], administrativního poplatku [částka] a poplatku za hotovostní režim [částka] Smlouva přitom měla formulářovou podobu a byla podepsána žalovanou. Její nedílnou součástí byly Smluvní podmínky, které byly ke smlouvě přiloženy a nebyly podepsány žádnou ze stran. V podmínkách přitom byly obsaženy základní smluvní ujednání ohledně úroků, RPSN, možnosti zesplatnění a možnosti odstoupení od smlouvy. Žalovaná nehradila dohodnuté splátky řádně a včas, když uhradila toliko [částka], předchůdce proto svou pohledávku zesplatnil a následně ji postoupil smlouvou o postoupení pohledávek na žalobce.

9. Po právní stránce soud věc posoudil dle o.z. a zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění do [datum] (dále ZSÚ).

10. Podle § 2390 o. z. přenechává smlouvou o zápůjčce zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu.

11. Dle § [číslo] odst. 1 lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky.

12. Ust. § 1813 o. z. stanoví, že se má za to, že zakázána jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Ust. § 1815 o. z. uvádí, že se k nepřiměřenému ujednání nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. V § 1813an. o.z. je provedena směrnice rady [číslo] ze dne [datum] o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Ujednání spotřebitelských smluv musejí být posuzována i z hlediska jejich přiměřenosti tak, jak je uvedeno shora. Smyslem těchto ustanovení je ochrana spotřebitelů proti zneužívání moci podnikateli především v případě jednostranně formulovaných typových smluv a proti nepřiměřenému omezení práv spotřebitelů. Důraz je kladen na transparentnost jednání spotřebitele jako předpokladu svobodného rozhodnutí spotřebitele. Cílem není dosažení rovného postavení stran v právech a povinnostech, předpokladem je pouze výrazná nerovnost v právech a povinnostech, navíc pouze ve spojení s porušením požadavku přiměřenosti. Soudní dvůr EU dovozuje, že při zkoumání, zda je způsobena nerovnováha (v rozporu s požadavkem dobré víry), je třeba ověřit, zda prodávající nebo poskytovatel, který jedná se spotřebitelem poctivě a přiměřeně, mohl rozumně očekávat, že by spotřebitel s předmětnou klauzulí souhlasil v rámci individuálního vyjednávání o obsahu smlouvy. Při hodnocení přiměřenosti podle směrnice Rady [číslo] je nutné vzít v úvahu sílu vyjednávajících pozic stran. Silnější postavení podnikatele by nemělo vést k neodůvodněným výhodám. Nemělo by být zneužíváno.

13. Z § 1813 o.z. tedy vyplývá, že při zkoumání významné nerovnováhy jde o zkoumání ekvivalence plnění, zda zde neexistuje druhý (zde významný) nepoměr vzájemného plnění (§ 1796 a § 1793 o.z.) a zda plnění, které spotřebitel získává od podnikatele, odpovídá z hlediska své hodnoty plnění, která za ně podnikatel poskytuje. Relevantní při zkoumání přiměřenosti ujednání je pouze výrazná nerovnováha, tedy taková, která zhoršuje právní postavení spotřebitele.

14. Podle § 1814 písm. f/ o.z. se poté zvláště zakazují ujednání, která zavazují spotřebitele neodvolatelně k plnění za podmínek, s nimiž neměl možnost seznámit se před uzavřením smlouvy.

1. Dle § 6 ZSÚ a přílohy [číslo] k tomuto zákonu vyžaduje smlouva o spotřebitelském úvěru písemnou formou a musí obsahovat minimálně všechny informace, které stanoví příloha [číslo] k zákonu o spotřebitelském úvěru uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem (není-li však tento požadavek naplněn, neznamená to neplatnost smlouvy jako celku). Jedná se o takové informace, které jsou podstatné pro uzavření smlouvy o úvěru, proto musí být obsahem smlouvy samotné, nikoli až v dalších souvisejících dokumentech, například ve všeobecných obchodních podmínkách, jak vyplývá z nálezu Ústavního soudu České republiky ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 3512/11, v němž Ústavní soud uzavřel, že obchodní podmínky ve spotřebitelských smlouvách mají sloužit především k tomu, aby nebylo nezbytné do každé smlouvy přepisovat ujednání technického a vysvětlujícího charakteru. Naopak nesmějí sloužit k tomu, aby do nich často v nepřehledné, složitě formulované a malým písmem psané formě skryl dodavatel ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná a o kterých předpokládá, že pozornosti spotřebitele nejspíše uniknou. Pokud tak i přesto učiní, nepočíná si v právním vztahu poctivě a takovému jednání nelze přiznat právní ochranu. Informace ve smlouvě je tedy třeba uvést jasným, výstižným a zřetelným způsobem, přičemž se jedná o požadavek, který je třeba vnímat jako kvalitativní doplněk obecných požadavků na srozumitelnost a určitost právního jednání. Nadto má tento požadavek zajistit dostatečnou čitelnost, přehlednost a logické uspořádání textu tak, aby se v něm průměrný spotřebitel bez potíží orientoval. Ne každé právní jednání, které je srozumitelné a určité, je totiž zároveň učiněné jasným, výstižným a zřetelným způsobem.

15. V případě, kdy smlouva neobsahuje potřebné informace o poskytnutém úvěru, nastávají důsledky zakotvené v § 8 ZSÚ. Sankcí za náležité nesplnění informační povinnosti stanovených v § 6 tohoto zákona je, že se spotřebitelský úvěr od počátku považuje za úročený ve výši diskontní sazby platné v době uzavření smlouvy uveřejněné [anonymizováno] národní bankou a ujednání o jiných platbách za spotřebitelský úvěr jsou neplatná. Jediným plněním, které tak může věřitel požadovat kromě splátky jistiny, je úrok ve výši diskontní sazby [obec] národní banky platné v době uzavření smlouvy. [příjmení] další poplatky ani jakékoliv jiné platby není spotřebitel povinen platit. V případě, že je spotřebitel již zaplatil, má poté nárok na jejich vrácení, popř. započtení proti nesplacené části jistiny.

16. Dle § 1879 o.z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění (§ 1880 o.z.).

17. Ust. § 1970 o.z. poté stanoví, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

18. Na základě těchto ustanovení a shora uvedeného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že je žaloba důvodná pouze částečně. V řízení bylo prokázáno, že spolu žalovaná v pozici vydlužitele a předchůdce v pozici zapůjčitele uzavřeli smlouvu o zápůjčce, jíž předchůdce žalované poskytl [částka], které se žalovaná zavázala předchůdci vrátit formou splátek spolu s poplatkem ve výši [částka]. Žalovaná však na tuto zápůjčku uhradila toliko [částka].

19. Pro vyhodnocení nároku žalobce na zaplacení částky uplatněné žalobou je však nutné zabývat se platností uzavřené smlouvy o zápůjčce, a to s přihlédnutím ke shora citovaným ustanovením ZSÚ a ustanovením o.z. Soud se tedy nejprve zabýval přípustností sjednaného poplatku ze smlouvy. Jak již bylo shora uvedeno, předmětná smlouva o zápůjčce byla žalovanou řádně podepsána. Žalovaná tedy v době podpisu věděla, že celková dlužná částka bude činit [částka]. Ze smlouvy samotné však nelze dovodit, jakým způsobem věřitel/předchůdce stanovil výši jednotlivých položek poplatku, zejména úroku z půjčených peněz. V tomto bodě je tak smlouva v rozporu s § 6 ZSÚ, neboť neobsahuje informace stanovené přílohou [číslo] k tomuto zákonu. Jednou z těchto povinných informací je totiž právě stanovení výpůjční úrokové sazby, podmínek upravujících použití této sazby a případně údaj o jakémkoliv indexu nebo referenční úrokové sazbě použitelné pro počáteční úrokovou sazbu, jakož i o době, podmínkách a postupu pro změnu úrokové sazby. Dále také smlouva neobsahuje údaj o roční procentní sazbě nákladů na spotřebitelský úvěr a informace o právu na odstoupení od smlouvy a stanovení podmínek, za kterých tak lze učinit. Tuto skutečnost přitom nemůže zhojit tvrzení žalobce o tom, že takové údaje jsou obsahem smluvních podmínek, které jsou nedílnou součástí smlouvy. V této souvislosti lze plně odkázat na shora citovaný nález Ústavního soudu.

20. S ohledem na uvedené proto soud uzavřel, že daná smlouva o zápůjčce je v části ujednání o výši poplatku neplatná dle § 1813 o. z., a předchůdci tak pohledávka na zaplacení uvedeného poplatku nevznikla. Jediným plněním, kterého by se tedy mohlo předchůdci, resp. žalobci, na něhož byla pohledávka předchůdce vůči žalované z dané smlouvy platně postoupena, a je tak ve věci aktivně legitimován, jako věřiteli dostat, je plnění splátky jistiny s úrokem ve výši diskontní sazby [obec] národní banky platné v době uzavření smlouvy. Požadavek na zaplacení takového úroku však žalobce neuplatnil.

21. Žalované bylo na základě dané smlouvy poskytnuto [částka], přičemž na ni uhradila toliko [částka], na jistinu tak zbývá doplatit [částka]. Soud proto ve výroku I tohoto rozsudku uložil žalované povinnost tuto částku žalobci uhradit, a to spolu s úroky z prodlení z této částky ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. od [datum], tj. od prvního dne, kdy se žalovaná dostala s plněním této částky do prodlení.

22. Ve zbývajícím rozsahu poté soud žalobu zamítl (výrok II).

23. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy žádnému z účastníků nepřiznal právo na jejich náhradu, jelikož žalobce měl úspěch ve věci pouze částečný a žalované žádné náklady v souvislosti s tímto řízením nevznikly.

24. Výrok IV. soud učinil v souladu s položkou 2 bod 2 sazebníku poplatků zákona č. 549/1991 Sb. Žalobce podal ve věci návrh na vydání elektronického platebního rozkazu a zaplatil příslušný soudní poplatek ([částka]), soud jej však nevydal z důvodu nepřiměřenosti nároků žalobce a pokračoval v řízení, proto nyní doměřil soudní poplatek do výše dle položky 1 Sazebníku ([částka]).

25. Lhůta k úhradě jednotlivých částek byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.