7 C 297/2021

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Orlicí rozhodl samosoudcem JUDr. Janem Morávkem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného o zaplacení částky 14 604 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 2 860 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení 7,25 % p.a. z částky 2 860 Kč od 14. 1. 2007 do 30. 6. 2007, a dále zákonný úrok z prodlení z částky 2 860 Kč od 1. 7. 2007 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroku z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, a to vše formou splátek ve výši 1 000 Kč měsíčně, splatných vždy k 15. dni v měsíci, počínaje prvním měsícem po měsíci, ve kterém tento rozsudek nabyde právní moci, do úplného zaplacení pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se zamítá, co do nároku žalobce na zaplacení 9 960 Kč a dále co do požadovaného zákonného úroku z prodlení 7,25 % p.a. z částky 9 960 Kč od 14. 1. 2007 do 30. 6. 2007, a dále zákonného úroku z prodlení z částky 9 960 Kč od 1. 7. 2007 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroku z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí.

III. Žaloba se zamítá ohledně nároku žalobce na zaplacení částky 1 784 Kč a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 054,94 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 1 784 Kč od 19. 12. 2020 do 31. 12. 2020 ve výši 7,25 %, dále zákonného úroku z prodlení z částky 1 784 Kč od 1.1. 2021 do 30. 6. 2021 ve výši 7,25 %, dále zákonného úroku z prodlení z částky 1 784 Kč od 1. 7. 2021 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

V. Žalobce je povinen doplatit na soudním poplatku na účet Okresního soudu v Ústí nad Orlicí 200 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se po žalovaném domáhal zaplacení 12 820 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení a smluvními úroky (dále též pohledávka 1) a dále částky 1 784 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení a smluvními úroky (dále též pohledávka 2) s tím, že se jedná v obou případech o neuhrazenou půjčku.

2. Pohledávka 1: Dne [datum] spolu žalovaný a právní předchůdce žalobce, spol. [právnická osoba], (dále předchůdce) uzavřeli smlouvu o půjčce [číslo] jíž předchůdce žalovanému poskytl 15 000 Kč a žalovaný se je zavázal vrátit do 6.1.2007 formou 52 týdenních splátek po 480 Kč spolu s poplatkem 9 960 Kč. Za nedílnou součást dané smlouvy byly označeny Smluvní podmínky o půjčce otištěné na zadní straně smlouvy. Žalovaný však tuto svou povinnost neplnil řádně a včas, poslední splátku provedl 14.10.2008 a na jistině tak zbývá uhradit 7 704,33 Kč a na poplatku 5 115,67 Kč. Následně předchůdce postoupil tuto svou pohledávku za žalovaným na žalobce. Žalobce proto požaduje úhradu dlužné jistiny a dlužného poplatku spolu s úroky z prodlení.

3. Pohledávka 2: Dne [datum] spolu žalovaný a právní předchůdce žalobce, spol. [právnická osoba], (dále předchůdce) uzavřeli smlouvu o půjčce [číslo] jíž předchůdce žalovanému poskytl 6 000 Kč a žalovaný se je zavázal vrátit do 28.10.2006 formou 52 týdenních splátek po 192 Kč spolu s poplatkem 3 984 Kč. Za nedílnou součást dané smlouvy byly označeny Smluvní podmínky o půjčce otištěné na zadní straně smlouvy. Žalovaný však tuto svou povinnost neplnil řádně a včas, poslední splátku provedl 14.10.2008 a na jistině tak zbývá uhradit 1 072,12 Kč a na poplatku 711,88 Kč. Následně předchůdce postoupil tuto svou pohledávku za žalovaným na žalobce. Žalobce proto požaduje úhradu dlužné jistiny a dlužného poplatku spolu s úroky z prodlení.

4. Žalovaný ponechal rozhodnutí na soudu, pro případ vyhovění žalobě požádal o splátkový kalendář. Vůči žalobě nevznesl žádné námitky, je si vědom svého dluhu.

5. Soud ve věci nerozhodl rozsudkem pro uznání, neboť pro jeho vydání nebyly shledány podmínky, k tomu níže.

6. Z provedeného dokazování a nesporných tvrzení účastníků má soud za prokázaný následující skutkový stav – pohledávka 1: Dne [datum] spolu předchůdce v pozici věřitele a žalovaný v pozici zákazníka uzavřeli smlouvu, na jejímž základě předchůdce žalovanému téhož dne poskytl v hotovosti 15 000 Kč a žalovaný se mu je zavázal vrátit spolu s poplatkem 9 960 Kč formou pravidelných 52 týdenních splátek po 480 Kč Smlouva měla formulářovou podobu, kam byly rukou dopsány příslušné údaje. Za její nedílnou součást přitom byly označeny Smluvní podmínky sepsané na druhé straně smlouvy (smlouva o půjčce). Smluvní podmínky nebyly opatřeny podpisem žalovaného, přitom v nich byly upraveny základní ujednání smlouvy, a to výše RPSN/199, 4% (smluvní podmínky). Žalovaný však dohodnuté splátky řádně a včas nehradil, na jistině tak zbývá uhradit 7 704,33 Kč a na poplatku 5 115,67 Kč - žalovaný tak v konečném důsledku na tento svůj dluh uhradil celkem 12 140 Kč, což představuje rozdíl mezi částkou poskytnutou jako půjčka a částkami požadovanými žalobcem.

7. Z provedeného dokazování a nesporných tvrzení účastníků má soud za prokázaný následující skutkový stav – pohledávka 2: Dne [datum] spolu předchůdce v pozici věřitele a žalovaný v pozici zákazníka uzavřeli smlouvu, na jejímž základě předchůdce žalovanému téhož dne poskytl v hotovosti 6 000 Kč a žalovaný se mu je zavázal vrátit spolu s poplatkem 3 984 Kč formou pravidelných 52 týdenních splátek po 192 Kč Smlouva měla formulářovou podobu, kam byly rukou dopsány příslušné údaje. Za její nedílnou součást přitom byly označeny Smluvní podmínky sepsané na druhé straně smlouvy (smlouva o půjčce). Smluvní podmínky nebyly opatřeny podpisem žalovaného, přitom v nich byly upraveny základní ujednání smlouvy, a to výše RPSN/199, 4% (smluvní podmínky). Žalovaný však dohodnuté splátky řádně a včas nehradil, na jistině tak zbývá uhradit 1 072,12 Kč a na poplatku 711,88 Kč - žalovaný tak v konečném důsledku na tento svůj dluh uhradil celkem 8 200 Kč, což představuje rozdíl mezi částkou poskytnutou jako půjčka a částkami požadovanými žalobcem.

8. Následně předchůdce smlouvou o postoupení pohledávek postoupil obě uvedené pohledávky za žalovaným ke dni 18.12.2020 na žalobce a žalovaného o postoupení obou pohledávek informoval dne 6.1.2021 (oznámení o postoupení a podací lístek, smlouva o postoupení pohledávek, příloha této smlouvy). Dne 11.11.2021 poté žalobce zaslal žalovanému předžalobní upomínku (předžalobní upomínka, podací lístek).

9. Po právní stránce soud věc s ohledem na § 3028 odst. 3 o.z. posoudil dle obč. zák. a dle zákona č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru (dále PSSÚ).

10. Dle § 657 obč. zák. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.

11. Ust. § 658 odst. 1 o.bč. zák. uvádí, že při půjčce peněžité lze dohodnout úroky.

12. Podle § 52 obč. zák. jsou spotřebitelskými smlouvami smlouvy kupní, smlouvy o dílo, případně jiné smlouvy, pokud smluvními stranami jsou na jedné straně spotřebitel a na druhé straně dodavatel. Dodavatelem je osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy jedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. Spotřebitelem je fyzická osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy nejedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání.

13. Dle 55 odst. 1 a 3 obč. zák. se nemohou smluvní ujednání spotřebitelských smluv odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele. Spotřebitel se zejména nemůže vzdát práv, které mu zákon poskytuje, nebo jinak zhoršit své smluvní postavení. V pochybnostech o významu spotřebitelských smluv platí výklad pro spotřebitele příznivější.

14. Ust. 56 odst. 1 obč. zák. stanoví, že spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. Ujednání ve spotřebitelských smlouvách podle tohoto ustanovení jsou poté neplatná (§ 55 odst. 2 obč. zák.) v tomto ustanovení je provedena směrnice rady č. 93/13 EHS ze dne 15.4.1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách, podle které musejí ujednání spotřebitelských smluv být posuzována i z hlediska jejich přiměřenosti tak, jak je uvedeno shora. Smyslem těchto ustanovení je ochrana spotřebitelů proti zneužívání moci podnikateli především v případě jednostranných formulovaných typových smluv a proti nepřiměřenému omezení práv spotřebitelů. Důraz je kladen na transparentnost jednání spotřebitele jako předpokladu svobodného rozhodnutí spotřebitele. Cílem není dosažení rovného postavení stran v právech a povinnostech, předpokladem je pouze výrazná nerovnost v právech a povinnostech navíc pouze ve spojení s porušením požadavku přiměřenosti.

15. Z daného ustanovení poté vyplývá, že při zkoumání významné nerovnováhy jde o zkoumání ekvivalence plnění, zda zde neexistuje druhý (zde významný) nepoměr vzájemného plnění, zda plnění, které spotřebitel získává od podnikatele, odpovídá z hlediska své hodnoty plnění, která za ně podnikatel poskytuje. Relevantní při zkoumání přiměřenosti ujednání je pouze výrazná nerovnováha, tzn. taková, která zhoršuje právní postavení spotřebitele.

16. Soudní dvůr EU dovozuje, že při zkoumání, zda je způsobena nerovnováha (v rozporu s požadavkem dobré víry) je třeba ověřit, zda prodávající nebo poskytovatel, který jedná se spotřebitelem poctivě a přiměřeně, mohl rozumně očekávat, že by spotřebitel s předmětnou klauzulí souhlasil v rámci individuálního vyjednávání o obsahu smlouvy. Při hodnocení přiměřenosti podle směrnice Rady 93/13 EHS (bod 16) je nutné vzít v úvahu sílu vyjednávajících pozic stran. Silnější postavení podnikatele by nemělo vést k neodůvodněným výhodám. Nemělo by být zneužíváno.

17. Z § 4 PSSÚ vyplývá, že smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formou a musí obsahovat minimálně všechny informace, které stanoví odst.

2. Jedná se o takové informace, které jsou podstatné pro uzavření smlouvy o úvěru, proto musí být obsahem smlouvy samotné, nikoli až v dalších souvisejících dokumentech, například ve všeobecných obchodních podmínkách. Informace ve smlouvě je třeba uvést jasným, výstižným a zřetelným způsobem a jedná se o požadavek, který je třeba vnímat jako kvalitativní doplněk obecných požadavků na srozumitelnost a určitost právního jednání. Tento požadavek má rovněž zajistit dostatečnou čitelnost, přehlednost a logické uspořádání textu tak, aby se v něm průměrný spotřebitel bez potíží orientoval. Ne každé právní jednání, které je srozumitelné a určité je zároveň učiněné jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Pokud však smlouva o spotřebitelském úvěru neobsahuje informace vyplývající z § 4 odst. 2 zákona jasným, výstižným a zřetelným způsobem, ve své podstatě způsobí, že jediným plněním, které může věřitel požadovat kromě splátky jistiny, je úrok ve výši diskontní sazby České národní banky platné v době uzavření smlouvy, přičemž žádné další poplatky ani jakékoliv jiné platby není spotřebitel povinen platit. V případě, že je spotřebitel již zaplatil, má nárok na jejich vrácení, popř. započtení proti nesplacené části jistiny.

18. Dle § 517 odst. 2 obč. zák. má poté, jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis.

19. Na základě těchto ustanovení a shora uvedeného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba důvodná pouze částečně. Předchůdce žalobce uzavřel se žalovaným dne [datum] a [datum] platně v obou případech smlouvu o půjčce, jíž se předchůdce zavázal poskytnout žalovanému 15 000 Kč, resp. 6 000 Kč a žalovaný se je zavázal předchůdci vrátit spolu s dohodnutým poplatkem, přičemž dohodnutá částka byla žalovanému poskytnuta téhož dne. V případě obou smluv se však jednalo o smlouvu formulářovou, do níž byly příslušné údaje vepsány rukou, a která označuje za svou nedílnou součást Smluvní podmínky s tím, že jsou uvedeny na zadní straně smlouvy (formuláře), které však nejsou opatřeny podpisem žalovaného.

20. S ohledem na výše uvedené se proto soud dále zabýval platností obou smluv o půjčce, resp. přípustností takto sjednaného poplatku ze smlouvy, když se zvláště zakazují ujednání, která zavazují spotřebitele neodvolatelně k plnění za podmínek, s nimiž neměl možnost seznámit se před uzavřením smlouvy.

21. Jak již bylo shora uvedeno, v obou případech byla předmětná smlouva o půjčce žalovaným řádně podepsána. Žalovaný tedy v době podpisu věděl, že celková dlužná částka bude činit v případě prvé smlouvy 24 960 Kč a v případě druhé 9 984 Kč Ani z jedné smlouvy však nelze dovodit, jakým způsobem věřitel / právní předchůdce žalobce, stanovil výši souhrnného poplatku, resp. výši jednotlivých položek poplatku, a to zejména úroku z půjčených peněz a výše roční procentní sazby nákladů. Tato smlouva je tedy v rozporu s § 4 odst. 2 PSSÚ, neboť neobsahuje povinné informace ke spotřebitelské smlouvě. Jednou z těchto povinných informací je totiž stanovení roční procentní sazby nákladů na spotřebitelský úvěr. Tuto skutečnost přitom nemůže zhojit tvrzení žalobce o tom, že takové údaje jsou obsahem smluvních podmínek, které jsou nedílnou součástí smlouvy. V této souvislosti lze připomenout nález Ústavního soudu ČR ze dne 11. listopadu 2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11, v němž Ústavní soud uzavřel, že obchodní podmínky ve spotřebitelských smlouvách mají sloužit především k tomu, aby nebylo nezbytné do každé smlouvy přepisovat ujednání technického a vysvětlujícího charakteru. Naopak ale nesmějí sloužit k tomu, aby do nich často v nepřehledné, složitě formulované a malým písmem psané formě skryl dodavatel ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná a o kterých předpokládá, že pozornosti spotřebitele nejspíše uniknou. Pokud tak i přesto učiní, nepočíná si v právním vztahu poctivě a takovému jednání nelze přiznat právní ochranu.

22. Na základě výše uvedeného tedy soud dospěl k závěru, že obě smlouvy o půjčce v části ujednání o výši poplatku jsou neplatné.

23. Předchůdce postoupil pohledávku z předmětných smluv za žalovaným na žalobce, který je tak ve věci aktivně legitimován.

24. K pohledávce 1: Předchůdce žalovanému poskytl 15 000 Kč, žalovaný však předchůdci uhradil pouze 12 140 Kč, žalobce má tak nárok na úhradu zbývající části jistiny ve výši 2 860 Kč. Soud proto žalovanému ve výroku I tohoto rozsudku uložil povinnost žalobci tuto částku uhradit, a to spolu s žalobcem požadovanými úroky z prodlení, jelikož se žalovaný s tímto plněním dostal do prodlení.

25. Ve zbývající části tohoto nároku soud žalobu zamítl (výrok II.), jelikož předchůdci žalobce nevzniklo právo na zaplacení uvedeného poplatku kvůli neplatnosti daného smluvního ujednání ani právo na úhradu odpovídající části úroků z prodlení. Jediným plněním, kterého by se v tomto případě mohlo žalobci jako věřiteli dostat, je plnění splátky jistiny s úrokem ve výši diskontní sazby České národní banky platné v době uzavření smlouvy. Požadavek na zaplacení takového úroku však žalobce neuplatnil.

26. K pohledávce 2: Předchůdce žalovanému poskytl 6 000 Kč, žalovaný však předchůdci uhradil 8 200 Kč, žalovaný tak žalobci na jistině nic nedluží. Předchůdci žalobce nevzniklo právo na zaplacení sjednaného poplatku kvůli neplatnosti daného smluvního ujednání ani právo na úhradu odpovídající části úroků z prodlení. Jediným plněním, kterého by se v tomto případě mohlo žalobci jako věřiteli dostat, je plnění splátky jistiny s úrokem ve výši diskontní sazby České národní banky platné v době uzavření smlouvy. Požadavek na zaplacení takového úroku však žalobce neuplatnil. S ohledem na uvedené, proto soud žalobu ohledně pohledávky 2 zcela zamítl (výrok III.).

27. Lhůta k úhradě soudem přiznané částky byla žalovanému stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř. věta za středníkem.

28. Výrok o náhradě nákladů řízení (výrok IV.) soud učinil podle § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, protože žalobce měl úspěch ve věci pouze částečný (v menší části) a žalovanému žádné náklady v souvislosti s tímto řízením nevznikly.

29. Podle položky 2 bod 2 sazebníku z.č. 549/1991 Sb., pokud soud platební rozkaz nevydá a pokračuje v řízení, doměří navrhovateli poplatek do výše položky 1. Jelikož soud návrhu žalobce na vydání elektronického platebního rozkazu nevyhověl a ve věci za účelem projednání návrhu nařídil jednání, rozhodl soud tak, jak je uvedeno ve výroku V. rozsudku.