7 C 31/2021

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Orlicí rozhodl samosoudcem JUDr Janem Morávkem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupený advokátkou titul . jméno příjmení , anonymizováno . sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa žalované o zaplacení 4 082,50 Kč s příslušenstvím, <b>I. Žaloba, kterou se žalobce proti žalované domáhal zaplacení částky 4 082,50 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 330,20 Kč a zákonného úroku z prodlení 10 % p. a. z částky 2 875 Kč od 14.10.2020 do zaplacení, se zamítá.</b> <b>II. Žalobce je povinen nahradit žalované na náhradě nákladů řízení 100 Kč a to do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalované zaplacení 4 082,50 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že s žalovanou uzavřel dne 30.5.2019 formou elektronické komunikace na dálku smlouvu o úvěru [číslo] na základě které se zavázal žalované poskytnout úvěr 2 875 Kč a žalovaná se jej zavázala uhradit nejpozději do 13.6.2019 (posléze prodlouženo do 20.8.2019) společně s poplatkem za poskytnutí úvěru. Úvěr byl poskytnut převodem na účet žalované č. [bankovní účet] dne 30.5.2019. Žalovaná však úvěr ani poplatek ve stanovené lhůtě neuhradila a ocitla se v prodlení. Žalobce se proto nyní domáhá zaplacení dlužné jistiny ve výši 2 875 Kč, poplatku 0 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení od 21.8.2019 do 13.10.2020 ve výši 330,20 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 10% p.a. z částky 2 875 Kč od 14.10.2020 do zaplacení a dále smluvní pokuty dle č. IX.1.a smlouvy ve výši 1 207,50 Kč (smluvní pokuta byla mezi účastníky sjednána ve výši 0,1% denně). Žalovaná na dluh nic neuhradila ani poté, co jí byla zaslána výzva k úhradě.

2. Soud návrhu vyhověl a vydal ve věci dne 5.2.2021 platební rozkaz č.j. 7C 31/2021-10. Proti tomuto podala žalovaná včasný odpor. V něm uvedla, že má zájem dluh uhradit, avšak s ohledem na svou osobní a ekonomickou situaci požaduje umožnit splátku dluhu ve formě splátek.

3. K nařízenému jednání se žalobce ani jeho zástupce, ač řádně a včas předvoláni bez omluvy nedostavili. Žalovaná se z nařízeného jednání omluvila. Bylo proto rozhodnuto o konání jednání v nepřítomnosti účastníků, kdy soud ve věci rozhodl na základě účastníky předložených důkazů.

4. S ohledem na datum uzavření smlouvy o úvěru soud posoudil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru.

5. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] bylo soudem zjištěno, že prostřednictvím elektronických prostředků komunikace na dálku byla mezi účastníky uzavřena smlouva, podle které se žalobce zavázal poskytnout žalované úvěr ve výši 10 000 Kč a žalovaná se zavázala tento žalobci vrátit do 14ti dnů spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 2 294 Kč. Roční úroková sazba byla sjednána na 0% a RPSN činilo 2782%. Úvěr byl žalované poskytnut v plné výši dne 30.5.2019, jak dokládá výpis z účtu žalobce (potvrzení ze dne 18.8.2020). Pro případ prodlení s úhradou závazku byla v čl. IX. bod 1 písm. a/ smlouvy sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1% denně.

6. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle § 2390 o.z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

8. Ust. § 1813 o. z. stanoví, že se má za to, že zakázána jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Ust. § 1815 o. z. uvádí, že se k nepřiměřenému ujednání nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. V § 1813an. o.z. je provedena směrnice rady č. 93/13/EHS ze dne 15.4.1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Ujednání spotřebitelských smluv musejí být posuzována i z hlediska jejich přiměřenosti tak, jak je uvedeno shora. Smyslem těchto ustanovení je ochrana spotřebitelů proti zneužívání moci podnikateli především v případě jednostranně formulovaných typových smluv a proti nepřiměřenému omezení práv spotřebitelů. Důraz je kladen na transparentnost jednání spotřebitele jako předpokladu svobodného rozhodnutí spotřebitele. Cílem není dosažení rovného postavení stran v právech a povinnostech, předpokladem je pouze výrazná nerovnost v právech a povinnostech, navíc pouze ve spojení s porušením požadavku přiměřenosti. Soudní dvůr EU dovozuje, že při zkoumání, zda je způsobena nerovnováha (v rozporu s požadavkem dobré víry), je třeba ověřit, zda prodávající nebo poskytovatel, který jedná se spotřebitelem poctivě a přiměřeně, mohl rozumně očekávat, že by spotřebitel s předmětnou klauzulí souhlasil v rámci individuálního vyjednávání o obsahu smlouvy. Při hodnocení přiměřenosti podle směrnice Rady 93/13/ je nutné vzít v úvahu sílu vyjednávajících pozic stran. Silnější postavení podnikatele by nemělo vést k neodůvodněným výhodám. Nemělo by být zneužíváno.

9. Z § 1813 o.z. tedy vyplývá, že při zkoumání významné nerovnováhy jde o zkoumání ekvivalence plnění, zda zde neexistuje druhý (zde významný) nepoměr vzájemného plnění (§ 1796 a § 1793 o.z.) a zda plnění, které spotřebitel získává od podnikatele, odpovídá z hlediska své hodnoty plnění, která za ně podnikatel poskytuje. Relevantní při zkoumání přiměřenosti ujednání je pouze výrazná nerovnováha, tedy taková, která zhoršuje právní postavení spotřebitele.

10. Podle § 562 odst. 1 o.z. písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.

11. Podle § 1 odst. 2 o.z. nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti.

12. Podle § 580 odst. 1 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

13. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

14. Ust. § 1970 o.z. poté stanoví, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

15. Předmětnou úvěrovou smlouvu nutno hodnotit jako praktiku vyskytující se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry, resp. zápůjčky poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebiteli, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet. Žalované nebyl ani formálně řádně poskytnut úvěr ve smyslu § 2395 o.z. a z.č. 257/2016 Sb., nýbrž zápůjčka ve smyslu § 2390 o.z. Esenciální náležitostí a znakem úvěru je totiž poskytnutí peněžních prostředků za úplatu v podobě úroku. V případě předmětné smlouvy však nebyl úrok sjednán, resp. byl sjednán jako 0%. Takové ujednání je v rozporu s ustanovením § 2395 o.z., avšak vyhovuje ustanovení § 2390 o.z. Žalované byly, jak vyplývá z rozsáhlého obsahu samotné smlouvy, sděleny podstatné předsmluvní informace se všemi zákonnými poučeními a žalovaná měla možnost se s těmito seznámit. Nelze však přehlédnout, že předmětná úvěrová smlouva je formulářového typu, kdy žalované byl poskytnut úvěr 10 000 Kč, který se zavázala vrátit ve lhůtě 14 dnů spolu s úrokem 0% p.a. a poplatkem 2 294 Kč. Poplatek za sjednání tohoto krátkodobého poskytnutí peněz ve svém důsledku představuje RPSN ve výši 2782%. Žalobce využil svého silnějšího postavení vůči žalované, která neměla možnost změnit obsah formulářové smlouvy. Ujednání vedoucí k finální výši RPSN 2782% zcela jistě nelze považovat za přiměřené. Citovaná smlouva tak bezesporu je v rozporu s ustanovením § 1813 o.z. s pohledu přiměřenosti a rovnosti stran, ale rovněž odporuje dobrým mravům ve smyslu § 1 odst. 2 a § 580 odst. 1 o.z.. Porušení těchto ustanovení ze strany věřitele znamená neplatnost uzavřené smlouvy. Ve smyslu ustanovení § 588 občanského zákoníku se jedná o absolutní neplatnost, k níž soud přihlédne i bez návrhu, neboť takové jednání věřitele je nutné považovat za zjevně se příčící dobrým mravům nebo zjevně narušující veřejný pořádek.

16. Smlouva o úvěru, resp. o zápůjčce byla shledána absolutně neplatnou, a pokud žalovaná přijala plnění ve výši 10 000 Kč, dostalo se jí bezdůvodného obohacení, které je povinna vydat (§ 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník).

17. Soud nicméně žalobu zcela zamítl a to pro její neurčitost a nesrozumitelnost. Žalobce totiž tvrdil, že žalované poskytl úvěr ve výši 2 875 Kč, který ani z části neuhradila. Tato tvrzení jsou však v přímém rozporu s provedenými listinnými důkazy, které k žalobě připojil sám žalobce. Z nich totiž vyplývá, že žalované bylo ve skutečnosti poskytnuto 10 000 Kč. I s ohledem na skutečnost, že žalobce oproti obsahu smlouvy o úvěru nepožaduje poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 2 294 Kč je zřejmé, že žalovaná na svůj dluh (některé) platby prováděla. Jelikož se pak žalobce, ani jeho zástupce bez omluvy nedostavili k nařízenému jednání soudu, nemohlo jim být dáno soudem poučení o jiném právním názoru (právním hodnocení věci) soudu a ani poučení o nutnosti doplnění a upřesnění tvrzení stran výše bezdůvodného obohacení žalované a důkazů o nich. Žaloba, resp. nárok žalobce na eventuální vydání bezdůvodného obohacení nemohl být projednán pro neurčitost a nedostatek tvrzení a proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I.

18. Žalovaná byla ve věci plně úspěšná a soud ji přiznal dle § 142 odst. 1 o.s.ř. a § 151 odst. 3 o.s.ř. náhradu nákladů řízení, které jsou tvořeny paušální náhradou nákladů řízení ve výši 100 Kč za 1 úkon (podaný odpor) dle § 2 vyhlášky č. 254/2015 Sb.

19. Lhůta k úhradě nákladů řízení byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.