7 C 31/2021

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Orlicí rozhodl samosoudcem JUDr Janem Morávkem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupený advokátkou titul. jméno příjmení, anonymizováno. sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa žalované o zaplacení 4 082,50 Kč s příslušenstvím,

I. Žaloba, kterou se žalobce proti žalované domáhal zaplacení částky 4 082,50 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 330,20 Kč a zákonného úroku z prodlení 10 % p. a. z částky 2 875 Kč od 14.10.2020 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen nahradit žalované na náhradě nákladů řízení 100 Kč a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalované zaplacení 4 082,50 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že s žalovanou uzavřel dne 30.5.2019 formou elektronické komunikace na dálku smlouvu o úvěru číslo na základě které se zavázal žalované poskytnout úvěr 2 875 Kč a žalovaná se jej zavázala uhradit nejpozději do 13.6.2019 (posléze prodlouženo do 20.8.2019) společně s poplatkem za poskytnutí úvěru. Úvěr byl poskytnut převodem na účet žalované č. bankovní účet dne 30.5.2019. Žalovaná však úvěr ani poplatek ve stanovené lhůtě neuhradila a ocitla se v prodlení. Žalobce se proto nyní domáhá zaplacení dlužné jistiny ve výši 2 875 Kč, poplatku 0 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení od 21.8.2019 do 13.10.2020 ve výši 330,20 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 10% p.a. z částky 2 875 Kč od 14.10.2020 do zaplacení a dále smluvní pokuty dle č. IX.1.a smlouvy ve výši 1 207,50 Kč (smluvní pokuta byla mezi účastníky sjednána ve výši 0,1% denně). Žalovaná na dluh nic neuhradila ani poté, co jí byla zaslána výzva k úhradě.

2. Soud návrhu vyhověl a vydal ve věci dne 5.2.2021 platební rozkaz č.j. 7C 31/2021-10. Proti tomuto podala žalovaná včasný odpor. V něm uvedla, že má zájem dluh uhradit, avšak s ohledem na svou osobní a ekonomickou situaci požaduje umožnit splátku dluhu ve formě splátek.

3. K nařízenému jednání se žalobce ani jeho zástupce, ač řádně a včas předvoláni bez omluvy nedostavili. Žalovaná se z nařízeného jednání omluvila. Bylo proto rozhodnuto o konání jednání v nepřítomnosti účastníků, kdy soud ve věci rozhodl na základě účastníky předložených důkazů.

4. S ohledem na datum uzavření smlouvy o úvěru soud posoudil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru.

5. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo bylo soudem zjištěno, že prostřednictvím elektronických prostředků komunikace na dálku byla mezi účastníky uzavřena smlouva, podle které se žalobce zavázal poskytnout žalované úvěr ve výši 10 000 Kč a žalovaná se zavázala tento žalobci vrátit do 14ti dnů spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 2 294 Kč. Roční úroková sazba byla sjednána na 0% a RPSN činilo 2782%. Úvěr byl žalované poskytnut v plné výši dne 30.5.2019, jak dokládá výpis z účtu žalobce (potvrzení ze dne 18.8.2020). Pro případ prodlení s úhradou závazku byla v čl. IX. bod 1 písm. a/ smlouvy sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1% denně.

6. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle § 2390 o.z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

8. Ust. § 1813 o. z. stanoví, že se má za to, že zakázána jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Ust. § 1815 o. z. uvádí, že se k nepřiměřenému ujednání nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. V § 1813an. o.z. je provedena směrnice rady č. 93/13/EHS ze dne 15.4.1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Ujednání spotřebitelských smluv musejí být posuzována i z hlediska jejich přiměřenosti tak, jak je uvedeno shora. Smyslem těchto ustanovení je ochrana spotřebitelů proti zneužívání moci podnikateli především v případě jednostranně formulovaných typových smluv a proti nepřiměřenému omezení práv spotřebitelů. Důraz je kladen na transparentnost jednání spotřebitele jako předpokladu svobodného rozhodnutí spotřebitele. Cílem není dosažení rovného postavení stran v právech a povinnostech, předpokladem je pouze výrazná nerovnost v právech a povinnostech, navíc pouze ve spojení s porušením požadavku přiměřenosti. Soudní dvůr EU dovozuje, že při zkoumání, zda je způsobena nerovnováha (v rozporu s požadavkem dobré víry), je třeba ověřit, zda prodávající nebo poskytovatel, který jedná se spotřebitelem poctivě a přiměřeně, mohl rozumně očekávat, že by spotřebitel s předmětnou klauzulí souhlasil v rámci individuálního vyjednávání o obsahu smlouvy. Při hodnocení přiměřenosti podle směrnice Rady 93/13/ je nutné vzít v úvahu sílu vyjednávajících pozic stran. Silnější postavení podnikatele by nemělo vést k neodůvodněným výhodám. Nemělo by být zneužíváno.

9. Z § 1813 o.z. tedy vyplývá, že při zkoumání významné nerovnováhy jde o zkoumání ekvivalence plnění, zda zde neexistuje druhý (zde významný) nepoměr vzájemného plnění (§ 1796 a § 1793 o.z.) a zda plnění, které spotřebitel získává od podnikatele, odpovídá z hlediska své hodnoty plnění, která za ně podnikatel poskytuje. Relevantní při zkoumání přiměřenosti ujednání je pouze výrazná nerovnováha, tedy taková, která zhoršuje právní postavení spotřebitele.

10. Podle § 562 odst. 1 o.z. písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.

11. Podle § 1 odst. 2 o.z. nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti.

12. Podle § 580 odst. 1 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

13. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

14. Ust. § 1970 o.z. poté stanoví, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

15. Předmětnou úvěrovou smlouvu nutno hodnotit jako praktiku vyskytující se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry, resp. zápůjčky poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebiteli, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet. Žalované nebyl ani formálně řádně poskytnut úvěr ve smyslu § 2395 o.z. a z.č. 257/2016 Sb., nýbrž zápůjčka ve smyslu § 2390 o.z. Esenciální náležitostí a znakem úvěru je totiž poskytnutí peněžních prostředků za úplatu v podobě úroku. V případě předmětné smlouvy však nebyl úrok sjednán, resp. byl sjednán jako 0%. Takové ujednání je v rozporu s ustanovením § 2395 o.z., avšak vyhovuje ustanovení § 2390 o.z. Žalované byly, jak vyplývá z rozsáhlého obsahu samotné smlouvy, sděleny podstatné předsmluvní informace se všemi zákonnými poučeními a žalovaná měla možnost se s těmito seznámit. Nelze však přehlédnout, že předmětná úvěrová smlouva je formulářového typu, kdy žalované byl poskytnut úvěr 10 000 Kč, který se zavázala vrátit ve lhůtě 14 dnů spolu s úrokem 0% p.a. a poplatkem 2 294 Kč. Poplatek za sjednání tohoto krátkodobého poskytnutí peněz ve svém důsledku představuje RPSN ve výši 2782%. Žalobce využil svého silnějšího postavení vůči žalované, která neměla možnost změnit obsah formulářové smlouvy. Ujednání vedoucí k finální výši RPSN 2782% zcela jistě nelze považovat za přiměřené. Citovaná smlouva tak bezesporu je v rozporu s ustanovením § 1813 o.z. s pohledu přiměřenosti a rovnosti stran, ale rovněž odporuje dobrým mravům ve smyslu § 1 odst. 2 a § 580 odst. 1 o.z.. Porušení těchto ustanovení ze strany věřitele znamená neplatnost uzavřené smlouvy. Ve smyslu ustanovení § 588 občanského zákoníku se jedná o absolutní neplatnost, k níž soud přihlédne i bez návrhu, neboť takové jednání věřitele je nutné považovat za zjevně se příčící dobrým mravům nebo zjevně narušující veřejný pořádek.

16. Smlouva o úvěru, resp. o zápůjčce byla shledána absolutně neplatnou, a pokud žalovaná přijala plnění ve výši 10 000 Kč, dostalo se jí bezdůvodného obohacení, které je povinna vydat (§ 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník).

17. Soud nicméně žalobu zcela zamítl a to pro její neurčitost a nesrozumitelnost. Žalobce totiž tvrdil, že žalované poskytl úvěr ve výši 2 875 Kč, který ani z části neuhradila. Tato tvrzení jsou však v přímém rozporu s provedenými listinnými důkazy, které k žalobě připojil sám žalobce. Z nich totiž vyplývá, že žalované bylo ve skutečnosti poskytnuto 10 000 Kč. I s ohledem na skutečnost, že žalobce oproti obsahu smlouvy o úvěru nepožaduje poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 2 294 Kč je zřejmé, že žalovaná na svůj dluh (některé) platby prováděla. Jelikož se pak žalobce, ani jeho zástupce bez omluvy nedostavili k nařízenému jednání soudu, nemohlo jim být dáno soudem poučení o jiném právním názoru (právním hodnocení věci) soudu a ani poučení o nutnosti doplnění a upřesnění tvrzení stran výše bezdůvodného obohacení žalované a důkazů o nich. Žaloba, resp. nárok žalobce na eventuální vydání bezdůvodného obohacení nemohl být projednán pro neurčitost a nedostatek tvrzení a proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I.

18. Žalovaná byla ve věci plně úspěšná a soud ji přiznal dle § 142 odst. 1 o.s.ř. a § 151 odst. 3 o.s.ř. náhradu nákladů řízení, které jsou tvořeny paušální náhradou nákladů řízení ve výši 100 Kč za 1 úkon (podaný odpor) dle § 2 vyhlášky č. 254/2015 Sb.

19. Lhůta k úhradě nákladů řízení byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř. Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.). Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím povinným splněna řádně a včas, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí.