7 C 38/2024

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Orlicí rozhodl samosoudcem JUDr. Janem Morávkem ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta , sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 41 310,54 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 10 000 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok 1 445,83 Kč a zákonný úrok z prodlení 15 % p.a. z částky 10 000 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá ohledně částky 8 219,64 Kč, kapitalizovaného úroku 631,25 Kč a úroku 18,18 % p.a. z částky 10 000 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 11 833,90 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení 11,75 % p.a. z částky 11 833,90 Kč od 3. 6. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žaloba se zamítá ohledně částky 11 257 Kč, kapitalizovaného úroku 1 390,68 Kč, úroku 18,23 % p.a. z částky 13 663,04 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení 11,75 % p.a. z částky 13 663,04 Kč od 3. 6. 2022 do zaplacení v rozsahu převyšujícím zákonný úrok z prodlení 11,75 % p.a. z částky 11 833,90 Kč od 3. 6. 2022 do zaplacení.

V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

VI. Žalobce je povinen doplatit České republice na účet Okresního soudu v Ústí nadOrlicí na soudní poplatek 413 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se po žalovaném domáhal zaplacení 18 219,64 Kč s příslušenstvím v podobě úroků a úroků z prodlení s tím, že se jedná o neuhrazený úvěr (nárok 1/). Uvedl, že spolu žalovaný a právní předchůdce žalobce, spol. , právnická osoba, /dále předchůdce/, uzavřeli dne 26.5.2022 smlouvu o spotřebitelském úvěr č. , hodnota, . Na jejím základě předchůdce žalovanému poskytl 10 000 Kč a žalovaný se je zavázal předchůdci vrátit formou 52 týdenních splátek po 364 Kč spolu s úrokem ve výši 5 101 Kč za dobu řádného splácení úvěru (při sazbě 18,18%), odměny za administrativní zpracování úvěru 1 500 Kč a částku 2 316 Kč za službu komfortního a flexibilního splácení. Žalovaný však na svůj dluh neuhradil ničeho. Ke dni 21.9.2023 předchůdce postoupil tuto svou pohledávku za žalovaným na žalobce.

2. Žalobce se po žalovaném dále domáhal zaplacení 23 090,90 Kč s příslušenstvím v podobě úroků a úroků z prodlení s tím, že se jedná o neuhrazený úvěr (nárok 2/). Uvedl, že spolu žalovaný a právní předchůdce žalobce, spol. , právnická osoba, /dále předchůdce/, uzavřeli dne 29.4.2022 smlouvu o spotřebitelském úvěr č. , hodnota, . Na jejím základě předchůdce žalovanému poskytl 15 000 Kč a žalovaný se je zavázal předchůdci vrátit formou 45 týdenních splátek po 584 Kč spolu s úrokem ve výši 6 530 Kč za dobu řádného splácení úvěru (při sazbě 18,23%), odměny za administrativní zpracování úvěru 1 500 Kč a částku 3 227 Kč za službu komfortního a flexibilního splácení. Žalovaný však splátky nehradil řádně a včas, kdy uhradil pouze 3 166,10 Kč. Ke dni 21.9.2023 předchůdce postoupil tuto svou pohledávku za žalovaným na žalobce.

3. Žalobce uvedl, že předchůdcem byla v obou úvěrových případech řádně zkoumána úvěruschopnost žalovaného a to zejména na základě informací požadovaných a získaných od žalovaného, které jsou obsahem zákaznické karty. Předchůdce neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalovaného, kdy současně poukazuje na ustanovení § 211 z.č. 40/2009 Sb..

4. Žalovaný se po celou dobu řízení k věci nevyjádřil, k nařízenému jednání se ač řádně a včas předvolán nedostavil. Jelikož se žalobce z nařízeného jednání omluvil, bylo soudem jednáno v nepřítomnosti účastníků a rozhodnuto na základě předložených listinných důkazů.

5. K nároku 1/ : Podle listiny označené jako Smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, spolu předchůdce s žalovaným dne 26.5.2022 uzavřeli smlouvu, jíž se předchůdce zavázal poskytnou žalovanému 10 000 Kč a žalovaný se mu zavázal úvěr 10 000 Kč vrátit spolu s úrokem ve výši 5 101 Kč za dobu řádného splácení úvěru (při sazbě 88%), odměny za administrativní zpracování úvěru 1 500 Kč a částku 2 316 Kč za službu komfortního a flexibilního splácení ve formě 52 týdenních splátek po 364 Kč. Smlouva byla uzavřena na žádost žalovaného – viz. zákaznická karta - tato listina obsahuje základní identifikační údaje žalovaného, prohlášení a souhlasy žalovaného a konečně bližší údaje o žalovaném/žadateli. Z těchto údajů vepsaných ručně do formuláře bylo zjištěno, že žalovaný bydlí na ubytovně, nemá žádnou vyživovací povinnost, je svobodný, vzdělání středoškolské, zaměstnán v HP při měsíčním čistém příjmu 23 678 Kč s tím, že jeho odhadované měsíční výdaje činí 1 300 Kč s tím, že nemá žádné externí splátky – interní splátku 2570 Kč měsíčně.

6. K nároku 2/ : Podle listiny označené jako Smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, spolu předchůdce s žalovaným dne 29.4.2022 uzavřeli smlouvu, jíž se předchůdce zavázal poskytnou žalovanému 15 000 Kč a žalovaný se mu zavázal úvěr 15 000 Kč vrátit spolu s úrokem ve výši 6 530 Kč za dobu řádného splácení úvěru (při sazbě 88%), odměny za administrativní zpracování úvěru 1 500 Kč a částku 3 227 Kč za službu komfortního a flexibilního splácení ve formě 45 týdenních splátek po 584 Kč. Smlouva byla uzavřena na žádost žalovaného – viz. zákaznická karta - tato listina obsahuje základní identifikační údaje žalovaného, prohlášení a souhlasy žalovaného a konečně bližší údaje o žalovaném/žadateli. Z těchto údajů vepsaných ručně do formuláře bylo zjištěno, že žalovaný bydlí na ubytovně, nemá žádnou vyživovací povinnost, je svobodný, vzdělání učňovské, zaměstnán v HP při měsíčním čistém příjmu 27 480 Kč s tím, že jeho odhadované měsíční výdaje činí 3 000 Kč s tím, že nemá žádné externí splátky ani interní splátky.

7. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21.9.2023, seznamem postoupených pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky ze dne 29.9.2023 vč. podacího lístku žalobce doložil, že na něho řádně přešla pohledávka předchůdce za žalovaným z obou výše popsaných úvěrových případů.

8. Po právní stránce soud věc posoudil dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

9. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

11. Poskytovatel úvěru je před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy v souladu s ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru náležitě posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Ačkoliv by mohlo z ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývat, že se jedná o neplatnost relativní, která se uplatí pouze v důsledku námitky spotřebitele, není tomu tak. Jedná se o neplatnost absolutní a soud je z úřední povinnosti povinen zkoumat, zda poskytovatel před uzavřením smlouvy řádně posoudil a zhodnotil úvěruschopnost spotřebitele. Uvedené vyplývá z ust. § 588 věty první o. z., judikatury Nejvyššího soudu (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018) či judikatury Ústavního soudu (např. Nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), jakož i ze směrnic Evropského parlamentu a Rady a konstantní judikatury Soudního dvora Evropské unie (ke konkrétním směrnicím a rozhodnutím viz odůvodnění shora uvedených rozhodnutí).

12. Soud má za to, že žalobce, resp. předchůdce při uzavírání předmětných úvěrových smluv s žalovaným neprověřil ani v jednom případě jeho úvěruschopnost řádným způsobem. Žalobce k prokázání o tvrzeném zjišťování (prověřování) úvěruschopnosti žalovaného předložil pouze listinu označenou jako Zákaznická karta. Tato listina je v obou případech zcela očividně pouze interní listinou předchůdce žalobce, formulářového typu, vyplňovanou na základě údajů sdělovaných samotným žalovaným, kdy údaje jsou do ní vypisovány ručně. Taková sama o sobě nevyhovuje požadavkům na řádné prověření úvěruschopnosti spotřebitele. Žádný jiný důkaz žalobce nepředložil, což zcela koresponduje s jeho žalobními tvrzeními, že vycházel pouze z údajů žalovaného. Podle § 5 odst. 1 o.z. platí, že kdo se veřejně nebo ve styku s jinou osobou přihlásí k odbornému výkonu jako příslušník určitého povolání nebo stavu, dává tím najevo, že je schopen jednat se znalostí a pečlivostí, která je s jeho povoláním nebo stavem spojena. Jedná-li bez této odborné péče, jde to k jeho tíži. Kdyby totiž předchůdce vykonával činnosti řádně, jak mu ukládá ustanovení § 5 o.z. a § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, pak by zcela jistě zjistil skutečnosti známé soudu z jeho úřední činnosti, tj. minimálně to, že žalovaný v době sjednávání předmětné úvěrové smlouvy měl jiné pohledávky po splatnosti v řádech vyšších desetitisíců (zejména úvěry jiných nebankovních poskytovatelů), kdy jedna z nich byla bezprostředně před exekučním vymáháním. Minimálně v případě nároku 2/ je tak bez dalšího zcela nepravdivý údaj o tom, že žalovaný nebyl zatížen žádnými splátkami jiného úvěru. Ve vztahu k nároku 1/ je nereálný údaj o měsíčních částkách plnění/splátek 2 570 Kč, kdy pouze splátka předchozího úvěru žalobce (nárok 2/) činila 584 Kč a vedle toho měl žalovaný jiné úvěrové případy v řádech vyšších desítek tisíc korun pouze na jistině. Věrohodnosti žalobcem předložených zákaznických karet příliš nesvědčí ani jiné skutečnosti – zákaznické karty od sebe dělí necelý měsíc, přičemž jedenkráte je uváděno vzdělání žalovaného jako učňovské, pak ve druhém jako středoškolské, a nebo odhadované měsíční výdaje 1 300 Kč, oproti 3 000 Kč ve druhém případě (mimo to tyto částky jsou nepřiměřeně nízké a odporují statistickým údajům ohledně životního minima).

13. Obě smlouvy o úvěru jsou proto dle ust. § 588 o.z. absolutně neplatné a žalovaný je povinen v souladu s ust. § 87 odst. 1 věty poslední zákona o spotřebitelském úvěru vrátit toliko poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru.

14. Mimo to obě úvěrové smlouvy odporují ustanovení § 1813 o.z., resp. směrnici rady č. 93/13/EHS ze dne 15.4.1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. V této souvislosti soud poukazuje zejména na zcela nepřiměřené a nikterak neodůvodněné náklady spojené se sjednáváním spotřebitelského úvěru 1 500 Kč a částku 2 316, resp. 3 227 Kč za službu komfortního a flexibilního splácení, kdy tyto tvoří téměř ½, resp. 1/3 poskytnuté jistiny. Dále pak jako nepřiměřený soud shledává sjednaný úrok ve výši 88% (v obou případech), který násobně přesahuje běžný bankovní úrok. Rovněž v tomto případě by byl přijat závěr o absolutní neplatnosti smluv.

15. Z důvodů shora uvedených (závěr o absolutní neplatnosti), pak soud ve výroku I. a III. rozhodl pouze o částečném vyhovění návrhu a to s poukazem na ustanovení § 2991 odst. 1 o.z., podle kterého kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil, ve spojení s ustanovením § 2991 odst. 2 o.z., podle kterého bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. Žalobce ve vztahu k nároku 1/ v řízení prokázal, že jeho předchůdce žalovanému poskytl finanční plnění ve výši 10 000 Kč, na které žalovaný nic neuhradil. Žalobci tak vznikl nárok na zaplacení 10 000 Kč a dále dle § 1970 o.z. nárok na úhradu zákonného úroku z prodlení. Ve vztahu k nároku 2/ v řízení žalobce prokázal, že jeho předchůdce žalovanému poskytl finanční plnění ve výši 15 000 Kč, na které žalovaný uhradil 3 166,10 Kč a zbývá tak uhradit 11 833,90. Žalobci tak vznikl nárok na zaplacení 11 833,90 Kč a dále dle § 1970 o.z. nárok na úhradu zákonného úroku z prodlení.

16. S ohledem na výše uvedené proto soud uznal žalovaného povinným k úhradě částky 10 000 Kč s příslušenstvím (výrok I) a částky 11 833,90 Kč s příslušenstvím (výrok III.) a to z titulu vydání bezdůvodného obohacení.

17. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl (výrok II. a IV).

18. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o.s.ř.. Poměr úspěchu účastníků ve věci je téměř totožný a proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku V. rozsudku.

19. Výrok VI. soud učinil v souladu s položkou 2 bod 2 sazebníku poplatků zákona č. 549/1991 Sb. Žalobce podal ve věci návrh na vydání elektronického platebního rozkazu a zaplatil příslušný soudní poplatek (1 653 Kč) - soud jej však nevydal z důvodu nepřiměřenosti nároků žalobce a pokračoval v řízení, proto nyní doměřil soudní poplatek do výše dle položky 1 Sazebníku (2 066 Kč).

20. Lhůty k úhradě byly stanoveny podle § 160 odst. 1 o. s. ř.