7 C 39/2021

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Orlicí rozhodl samosoudcem JUDr. Janem Morávkem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobce zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného sídlem adresa žalované zastoupený advokátem anonymizováno jméno jméno sídlem adresa o zaplacení částky 151.496,80 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 151.496,80 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení 8,25 % p.a. z částky 151.496,80 Kč od 23.8.2020 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náhradu nákladů řízení 98 681,59 Kč a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce.

III. Žalovaný je povinen nahradit České republice na účet Okresního soudu v Ústí nad Orlicí na náhradě nákladů řízení 434,90 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Ústí nad Orlicí soudní poplatek ve výši 7.575 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se domáhal vůči žalovanému zaplacení 151 496,80 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobci se dne 7. 12. 2018 ve 4:55 hodin stal úraz, když při chůzi uklouzl na řádně neošetřeném zledovatělém chodníku na ulici [ulice], směrem na hlavní ulici [ulice], mezi domy [adresa] v Lanškrouně. Přesné místo pádu označil žalobce přiloženou fotodokumentací se zaznačením místa šipkou – s doplněním, že se jednalo o koncovou část chodníku na ulici [ulice], při sestupu na ulici [příjmení]. [příjmení] předmětného chodníku je město Lanškroun, pro kterého provádí správu komunikací žalovaný, tj. i zimní údržbu. V důsledku pádu si žalobce přivodil tříštivou zlomeninu diafýzy holenní kosti. Dále uvedl, že na chodníku se pohyboval zvýšenou opatrností, klidnou chůzí, nicméně s ohledem na závadu ve schůdnosti v podobě náledí, nebyl schopen pádu zabránit. [město] prochází pravidelně každé ráno pracovního dne ve stejný čas. Při počátcích svého pohybu v důsledku registrovaného mrholení vyzkoušel, zda se komunikace nekloužou. Komunikace na ulici [ulice] ani [ulice] nebyla kluzká a ani namrzlá a to jak po vizuální stránce, tak ani po odzkoušení komunikace opatrným pohybem. Změny ve schůdnosti neregistroval ani bezprostředně před místem pádu. Teprve v místě pádu nečekaně uklouzl. Náledí si všiml až v okamžiku, kdy ležel na zemi a čekal na příjezd záchranné služby. Rovněž pracovníci záchranné služby poté na místě uklouzli.

2. V důsledku úrazu byl žalobce v době od 7. 12. 2018 do 30. 6. 2020 v pracovní neschopnosti v souvislosti s léčbou úrazu a na doporučení lékaře také absolvoval ozdravný pobyt v lázních. Za škodu mu způsobenou ve smyslu ustanovení § 27 odst. 3 a odst. 6 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích (dále jako "ZPK"), jako správce komunikace – předmětného chodníku odpovídá žalovaný, který je povinen provádět řádnou údržbu daného chodníku, což v daném případě nesplnil. Žalovaná částka se sestává z bolestného ve výši 61 958,40 Kč, kdy úraz žalobce byl dle lékařského posudku ohodnocen 210 body bolestného, přičemž hodnota jednoho bodu odpovídá v souladu s Metodikou Nejvyššího soudu k náhradě nemajetkové újmy na zdraví jednomu procentu průměrné mzdy za předchozí kalendářní rok, tedy částce 295,04 Kč; dále v úhradě za vypracování posudku o bolestném v částce 360 Kč; dále ve výdajích vynaložených na léčbu úrazu v částce 7 405 Kč, kdy žalobce absolvoval léčebný pobyt v lázních v období od 17. 6. 2019 do 15. 7. 2019; dále ušlý zisk v částce 81 773,40 Kč, kdy žalobce za kalendářní čtvrtletí předcházející úrazu odpracoval v měsíci červenec 2018 celkem 126 hodin, za které mu byla přiznána mzda v částce 13 832 Kč, v měsíci srpen 2018 odpracoval 154 hodin, za které mu byla přiznána mzda v částce 14 299 Kč, a v měsíci září 2018 odpracoval 28 hodin, za které mu byla přiznána mzda v částce 2 663 Kč, přičemž průměrný výdělek za předchozí kalendářní čtvrtletí tak činil za předpokladu odpracovaných 308 hodin a dosažené mzdy za tuto odpracovanou dobu 30 794 Kč částku 99,98 Kč za hodinu. Žalobce musel být v souvislosti s úrazem v dočasné pracovní neschopnosti od 7. 12. 2018 do 30. 6. 2020. Za toto období žalobce zmeškal 390 pracovních dnů. Pravděpodobný výdělek, kterého by žalobce mohl dosáhnout tak za předpokladu osmihodinové pracovní doby činí 272 945,40 Kč. Žalobce obdržel na náhradě mzdy za prvních 14 dnů dočasné pracovní neschopnosti ze strany zaměstnavatele 2 646 Kč, na vyplacených dávkách nemocenského pojištění částku 188 526 Kč. Ztráta na výdělku žalobce tak činí 81 773,40 Kč. Žalovaný na dluh nic neuhradil ani poté, co mu byla 12.8.2020 zaslána předžalobní upomínka.

3. V závěrečném návrhu žalobce shrnul, že předmětná komunikace byla kluzká z důvodu, že ze strany žalovaného nebyla řádně provedena údržba, přestože panovaly podmínky příhodné pro vznik náledí. Žalovaný mohl při vědomí nebezpečnosti daného úseku chodníku odstranit nebo alespoň zmírnit závadu ve schůdnost v podobě náledí, k čemuž však nedošlo, údržba chodníku nebyla vůbec provedena, tudíž komunikace neumožňovala bezpečný pohyb chodců, čímž je dle žalobce dána odpovědnost žalovaného za úraz způsobený závadou ve schůdnosti. Žalovaný si byl vědom nebezpečí místa pádu tzv.„ kopečku“, zimní údržba takového místa při nepříznivých povětrnostních podmínkách, měla být provedena přednostně. Vzhledem ke své nebezpečnosti uvedený úsek měl být zařazen plánem zimní údržby do I. pořadí. Jestliže k tomu nedošlo, přestože žalovaný věděl, že se jedná o nebezpečné místo, tak měl k chodníku umístit ceduli, která by chodce upozornila na tuto skutečnost. Žalovaný ohledně zproštění se své odpovědnosti nemůže argumentovat subjektivními důvody v podobě materiálních, personálních nebo finančních zdrojů. Jedná se v tomto případě o plnění zákonné povinnosti, jejímž základním smyslem je ochrana zdraví coby v podstatě nejdůležitější hodnoty z hlediska právní ochrany vůbec. Žalobce v tomto směru odkazuje na nález Ústavního soudu ze dne 12. dubna 2016, sp. zn. I. ÚS 2315/15, ve kterém Ústavní soud výslovně uvedl:„ I když povinnost obcí od účinnosti novelizace provedené zákonem č. 97/2009 Sb. provádět úklid a zimní údržbu chodníků (místních komunikací) na ně klade značné nároky, musí soudy vycházet z toho, že záměrem zákonodárce bylo zajistit chodcům náhradu újmy i v případech, kdy by pro obec bylo značně náročné chodník včas ošetřit a úrazu chodce předejít.“. Žalobce nikterak neporušil svou prevenční povinnost. Jedná se o běžnou trasu, která je obvykle využívána, navíc je daný chodník spojnicí mezi domy, mateřskou školou, nádražím, obchody a další občanskou vybaveností. S poukazem na citovaný nález Ústavního soudu se mimo to žalobce domnívá, že předvídatelnost závady ve schůdnosti není„ definičním znakem“ pro vznik odpovědnosti vlastníka komunikace za vzniklou újmu. Ústavní soud tak akcentuje, že právní úprava dle zákona č. 13/1997 Sb., má zajistit především to,„ aby se poškozené osoby domohly náhrady“, nikoliv stav opačný, a to i přesto, že povinnost zimní údržby komunikací uložená obcím může být velmi náročná.

4. Soud návrhu vyhověl a ve věci vydal dne 10.2.2021 elektronický platební rozkaz č.j. EPR 9921/2021-5. Proti tomuto podal žalovaný včasný odpor. Žalovaný s žalobou nesouhlasil a navrhl její zamítnutí. Namítal, že žalovaný prováděl za účelem odstranění nebo alespoň zmírnění závady ve schůdnosti zimní údržbu, dle platně sjednaného plánu zimní údržby. O závadu ve schůdnosti se ve smyslu ZPK rozumí taková změna ve schůdnosti komunikace, kterou nemůže chodec předvídat při pohybu přizpůsobeném stavebnímu stavu a dopravně technickému stavu a povětrnostním situacím a jejich důsledkům. V této souvislosti doplnil, že žalobce se z místa svého bydliště pohyboval po zledovatělém chodníku 240m a za tu dobu si musel bezesporu všimnout, že se na chodníku nachází náledí a tomuto náledí také musel přizpůsobit svůj pohyb. Musel přitom předpokládat, že změna ve schůdnosti chodníku se nachází na celé jeho trase. S ohledem na uvedené tak příčinou pádu na chodníku nebyla závada ve schůdnosti, neboť zhoršenou schůdnost chodníku mohl a měl žalobce předvídat. Odkázal v této souvislosti na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 8.9.2010, sp.zn. 25Cdo 2731/2008. Technika žalovaného vyjela dne 7.12.2018 v 3.00hod, neboť pršelo a bylo kolem 0 stupňů. Pozemní komunikace ve městě byly pokryty náledím a žalovaný posypem ulic a chodníků zmírňoval důsledky povětrnostní situace.

5. V dalším průběhu řízení (po doplnění tvrzení žalobce a provedení důkazů) žalovaný doplnil a upřesnil, že místo pádu je označeno v plánu zimní údržby jako„ [ulice] [anonymizováno]“, a toto místo je zařazeno do kategorie II. Oproti komunikacím kategorie I., se tak jedná z hlediska dopravního o méně důležité místní komunikace a chodníky s tím, že schůdnost těchto komunikací musí být zajištěna nejpozději do 12hodin. Ulice [ulice] z hlediska svého významu není komunikací stěžejní pro užívání chodci, jako ostatní páteřní chodníky paralelních komunikací [ulice] a [ulice]. Sporoval doplněná tvrzení žalobce v tom směru, že ostatní komunikace nebyly zledovatělé, resp. že bylo zledovatělé pouze místo pádu. Mimo to žalobce při zaznamenaném mrholení a teplotě vzduchu mohl předpokládat existenci kluzkého povrchu komunikace. Krom toho, existence zábradlí v daném místě signalizuje pro chodce, že je třeba dbát zvýšené opatrnosti, kdy je současně zcela zjevné, že toto neslouží ochraně proti pádu z výšky. Navíc místo je opatřeno nádobou na inertní posyp, tj. veřejnosti dána k dispozici možnost svépomocí zmírnit závadu ve schůdnosti. Žalobce upadl na chodníku v důsledku své vlastní neopatrnosti. Dále doplnil, že ulice [ulice] je zařazena z hlediska zimní údržby do kategorie I., kde v 5.00hod byla již zimní údržba provedena – zkouška stavu chodníku tak byla žalobcem provedena zřejmě již na ošetřeném chodníku.

6. V závěrečném návrhu poté shrnul, že se v projednávaném případě nejednalo o závadu ve schůdnosti a to pro absenci nepředvídatelnosti. Žalobce dané místo znal, věděl, že venkovní teplota se pohybuje okolo 0°C, padá déšť (mrholí) a bylo tedy zřejmé, že na chodníku může vznikat náledí (námraza). Žalobce se před odzkoušením chodníku před bydlištěm dále pohyboval běžnou chůzí a zjevně tedy spoléhal i přes nepříznivé povětrnostní podmínky, že kluzké místo na jeho cestě nebude. Mohl a měl si být však vědom toho, že v daném místě, které dobře znal, může vzniknout s ohledem na šikmou plochu a změnu povrchu chodníku (asfalt – dlažba) kluzké místo. Žalobce si navíc byl vědom skutečnosti, že se předmětný chodník v brzkých ranních hodinách neupravuje, neboť ještě čtyři dny před tím (3. 12. 2018) zvolil jinou cestu z důvodu namrzlých komunikací. Žalobce tak potvrdil, že zná alternativní cestu, která je v ranních hodinách již upravena posypem, na rozdíl od místa, kde došlo k jeho pádu. Žalobce zvolil cestu pro něho o něco kratší, ale s vědomím, že není ošetřena, tedy cestu méně bezpečnou. Žalobce mohl předvídat, že jím zvolená cesta není bezpečná. Otázku předvídatelnosti závady ve schůdnosti chodníku je třeba posuzovat v širších souvislostech, zejména s přihlédnutím k obecným povětrnostním podmínkám v době úrazu, znalosti nebezpečných míst na trase žalobce a vědomosti žalobce o tom, že trasa není na rozdíl od alternativní cesty v ranních hodinách ošetřena posypem.

7. K případným liberačním důvodům doplnil, že objektivně nebylo v možnostech žalovaného závadu způsobenou povětrnostní situací a jejími důsledky zmírnit, neboť je třeba vycházet z nikoliv teoretických možností (při neomezených personálních a technických kapacitách žalovaného), ale z reálných možností, tj. schopnosti žalovaného zajistit co nejvyšší výkon při zachování akceptovatelných nákladů vynaložených k dosažení tohoto výkonu. Místo úrazu je nutné s ohledem na svoji šířku nutné ošetřovat ručním posypem. Žalovaný přitom s ohledem na svoje personální a technické možnosti musí určit pořadí míst údržby. Prioritou je ošetření míst se zvýšenou frekvencí pohybu chodců. Žalovaný si je vědom nebezpečnosti místa úrazu, proto je místo zahrnuto do operačního plánu zimní údržby, nicméně s ohledem na svůj malý dopravní význam je místo zařazeno z hlediska pořadí údržby až do II. kategorie. K úrazu žalobce došlo cca v pět hodin ráno, tedy cca dvě hodiny po výjezdu údržbové techniky žalovaného. Aby k úrazu žalobce nedošlo, tedy aby místo jeho pádu bylo ošetřeno inertním posypem, bylo by nutné se na místo dostat dříve než dvě hodiny po výjezdu. Běžně se údržba místa provádí až okolo 12 hodiny (okolo poledne), tedy cca 9 hodin po výjezdu techniky. Matematicky vzato by až v případě, že by personální a technické vybavení žalovaného bylo pětinásobně vyšší, bylo by možné (při zachování pořadí údržby jednotlivých chodníků z hlediska jejich dopravní důležitosti, tedy při dodržení operačního plánu zimní údržby) ošetřit místo před pátou hodinou ranní tak, aby byla odstraněna závada ve schůdnosti vedoucí k úrazu žalobce. I přes absenci ekonomické výhodnosti jsou povinni vlastníci přijmout taková organizační, technická a personální opatření, aby chodníky byly v zimním období schůdné. Taková opatření musí být účinná po celé zimní období, bez ohledu na povětrnostní podmínky. To v praxi znamená zajišťovat dostatečnou personální a technickou kapacitu po celé zimní období. Z hlediska organizačních opatření žalovaný postupoval správně a řídící se operačním plánem zimní údržby prováděl předmětného dne zimní údržbu chodníků od míst dopravně nejvýznamnějších až k místům méně dopravně významným. Z logiky věci se vychází z dopravní významnosti místa z hlediska frekvence pohybu osob. Z hlediska organizačního nelze postavit na stejnou úroveň na jedné straně chodníky, kde je velká frekvence pohybu chodců a na straně druhé chodci minimálně užívaná místa, z dopravního hlediska v podstatě zcela nevýznamná, případně významná minimálně, která lze bez vynaložení vyššího úsilí snadno obejít. Žalovaný není objektivně schopen zajistit ve stejném okamžiku údržbu každého místa ve městě, každé uličky, průchodu, spojky apod. [obec]„ kopečku“ je osazeno nádobou na posyp a obyvatelé kraje ulice si tam mohou v případě potřeby provést posyp sami. Jedná se o další opatření, které snižuje riziko vzniku škod v daném místě. Na území města je umístěno celkem 46 posypových nádob, které mají usnadnit a urychlit údržbu za svépomoci obyvatel města. Tyto nádoby jsou umístěny právě v místech, která nelze pro jejich dopravní nevýznamnost rychle ošetřit samotným žalovaným. Dalším opatřením zajišťujícím bezpečný přechod spojky je umístění zábradlí, kdy chodec, má možnost svou chůzi učinit bezpečnou přidržením se zábradlí.

8. Žalobce v rámci své účastnické výpovědi uvedl, že inkriminovaného dne ve 4:50hod vyšel z domu, lehce mrholilo, bylo kolem nuly. Vyzkoušel, zda se chodník klouže, nic nezpozoroval. Cestou šel přes různé povrchy, jako asfalt, zámkovou dlažbu, žádný povrch nejevil známky námrazy. Před domem byl chodník posypán, rovněž tak v prostoru [anonymizováno] ulice, kde si to posypávají asi sami lidé. Šel zcela běžnou chůzí na vlak do práce. Na kopečku, kde se střídá asfalt se zámkovou dlažbou, z ničeho nic uklouzl, ještě nedošel ani k místu, kde je zábradlí. Od domu k místu pádu je to asi 300m. V místě kopečku šel ze směru shora dolů, měl zimní obuv s drážkou. Inkriminované místo zná dobře, chodí tudy dlouhodobě a opakovaně cestou na vlak a rovněž tak z práce domů opačným směrem a to po dubu asi 8 měsíců. Komunikace k místu pádu kluzké nebyly. Že je prostor namrzlý zjistil, když ležel na zemi a viděl ho z blízka. Když se pokoušel vstát a rozjely se mu ruce. V důsledku uklouznutí upadl na záda a současně si přisedl pravou nohu. Nebyl schopný zavolat ani záchrannou službu – tu zavolal až pan [příjmení], který k místu pádu došel. Protože byl povrch kluzký, a došlo k pádu i záchranářů, byl do sanitního vozu transportován po přilehlém travnatém pásu. Následně byl hospitalizován asi deset dní, podstoupil tři operace s navazující pracovní neschopností jeden a půl roku. Před úrazem pracoval v hlídací a úklidové agentuře v [obec] na pozici údržbář. Asi půl roku byl připoután na lůžko, následně rehabilitovat. Následky zranění přetrvávají dodnes, kdy se na nohu nemůže stoprocentně spolehnout, má v ní porušené nervy, podstoupil také operaci lýtka, má poškozené masové části a omezenou hybnost prstů na noze. Dále vypověděl, že si pamatuje, že v pondělí, tj. asi čtyři dny před pádem, pozoroval, že jsou komunikace namrzlé, byl to samý led a tak šel jinou cestou - ví že tato jiná cesta, která vede po [anonymizováno] a [anonymizováno], je udržovaná. [město] kopečku prochází, poněvadž je to nejkratší cesta k vlaku.

9. Svědek [příjmení] vypověděl, že někdy asi před třemi roky, v listopadu, ráno kolem 5 hodiny, kdy šel do práce, slyšel v místě kopečku někoho naříkat. Když přišel blíže, viděl pana [celé jméno žalobce], jak leží na zemi. Ten mu řekl, že uklouzl, že se nemůže zvednout a požádal o pomoc. Svědek na to zavolal RZS. Místo kopečku je vyasfaltované, jaké bylo konkrétně počasí uvedený den, si již nepamatoval. Byla zima, dalo se chodit celkem normálně, nikde žádnou námrazu nepociťoval, neměl pocit, že by komunikace klouzaly. V této souvislosti doplnil, že byl spíše překvapen, že pan [celé jméno žalobce] uklouzl - divil se však do okamžiku, než k němu přistoupil, neboť na kopečku námraza byla. Nevzpomíná, zda byl kopeček nějak ošetřen. Rovněž pracovníci RZS co na místě sami uklouzli a měli problémy s naložením pana [celé jméno žalobce] na nosítka, ho požádali o pomoc. On ze sídliště chodí obdobnou cestou jako pan [celé jméno žalobce], avšak ta jeho vede asi 15 m paralelně vedle ní - z místa svého bydliště šel kolem konzumu, pak kolem školky až na hlavní silnici [ulice], tam je taková vidlička, kde se komunikace sbíhají. Po předložení vytištěné mapy doplnil, že od svého bydliště šel po komunikaci [ulice] a následně se napojil na ulici [ulice] [město] kopečku rovněž někdy prochází.

10. V souladu s oběma výpověďmi je snímek mapy.cz ze kterého plyne, že z místa bydliště žalobce do místa pádu je možné jít po ulici [ulice] a nebo alternativně ulicí [ulice] a [ulice], kdy ulice [ulice] a [ulice] ústí na ulici [ulice] nedaleko od sebe. Trasa po ulici [ulice] je řádově o několik desítek metrů kratší.

11. Svědek [příjmení] [příjmení] vypověděl, že zimní údržbu provádí tři směny, přičemž každá má vedoucího výjezdu. Právě vedoucí výjezdu rozhoduje o tom, zda se na základě konkrétních zjištění provede výjezd. Vedoucí výjezdu má v popisu práce každé dvě hodiny kontrolovat vývoj počasí s tím, že v případě jeho zhoršení rozhoduje o svolání skupiny a o výjezdu. Žalovaný provádí zimní údržbu asi 38 km chodníků, kdy na to má vyčleněny 2 chodníkové multikáry a jednu záložní, pokud je potřeba jejího nasazení pro poruchu. Jedná se o stroj, který se vejde na chodník, vepředu má radlici pro odrhování sněhu, příp. může mít smeták na prachový sníh, vzadu je potom sypač pro invertní materiál. Multikáry jsou používány, rovněž pro dosyp prostoru, kam se nedostal traktor. V místě kopečku [ulice] se provádí ruční posyp. Ruční posyp je prováděn na nebezpečných místech jako lávky, přechody, schody apod. Taková místa se ošetřují multikárou se sklopkou, kterou obsluhují dva lidi. Ulice [ulice] je až v druhém sledu zimní údržby. V plánu zimní údržby je přesně popsáno, kde začít a kudy jet. Začíná se u vlakového nádraží, autobusáku, provádí se údržba nebezpečných míst. Prostory vyznačené v prvém sledu musí být uklizeny do čtyř hodin, ulice [ulice] spadá do druhého pořadí, neboť se jedná o méně významnou část města s ohledem na minimální pohyb osob. V ulici [ulice] se provádí pouze pluhování komunikace, neboť chodník je zde úzký, nelze ho udržovat strojově a tak se sype z multikáry. Nevzpomíná si, že by někdy dostali speciální upozornění na inkriminované místo, resp. místo pádu se údržba může dostat dle plánu údržby až kolem 12 hodiny. Jedná se o místo, kde je umístěno zábradlí, neví však proč, je tam již léta. Dříve bylo inkriminované místo průjezdné auty. Jedná se o místo svažité z ulice [ulice] na ulici [ulice]. Přilehlý chodník umístěný nad ulicí [ulice] je v plánu zimní údržby v prvním pořadí. Ulice [ulice] i předmětné místo pádu je i potom co se stalo, nadále ve druhé kategorii. Plán zimní údržby se vytváří dle podnětů technické služby a následně je schvaluje rada města. V inkriminovaném místě je evidován pouze právě projednávaný úraz. Usuzuje, že ve městě asi 15 nebezpečných míst, které se upravují ručním posypem. Jedná se o přechody páteřních komunikací, dále prostor náměstí, které je v kopci, následně lávky a schody. Podle důležitosti je prováděn postup údržby komunikací, kdy jako první místo je autobusové nádraží a od něho se postupuje dále. Město Lanškroun je v ochranném pásmu, a tudíž jsou zde omezené možnosti solení. V případě, že prší a je pod nulou, je to problém, neboť ošetření se musí provádět opakovaně. Po předložení deníku zimní údržby uvedl, že inkriminované místo bylo naposledy ošetřeno 3.

12. Posyp se dělá frakcí 2-4 milimetry, když prší a mrzne, pak se tento posyp musí opakovat, jinak na místě zůstane a uklízí se až na jaře. Po městě u nebezpečných míst je asi 46 posypových nádob. Z těchto můžou posypávat komunikace i občané a za tímto účelem jsou také používány. Taková posypová nádoba se nachází i v místě pádu žalobce. Inkriminované místo svědek zhodnotil jako nebezpečné, avšak ne takového významu, tj. pohybuje se zde méně lidí. [obec] se dá snadno obejít asi 100 metrů, kde jsou komunikace bez problémů schůdné a udržované. S ohledem na členitost terénu města je obdobných míst větší množství. S ohledem na množství techniky a lidí není možné všechny zařadit do prvního sledu, to by se nedalo stihnout. Neví o tom, že by místo pádu bylo označeno nějakou značkou a nebo chodci byli nějak upozorňováni na nějakou nebezpečnost místa.

12. Svědek [jméno] [příjmení] k věci vypověděl, že místo pádu žalobce zná, jedná se o takový sešup, resp. místo s takovým sklonem, kdy ve vrchní části navazuje komunikace [ulice] a dole je ulice [ulice]. Pracuje jako řidič multikáry. O výjezdu rozhoduje vedoucí směny, který může směnu k výjezdu zavolat ve tři hodiny ráno, pokud to vyžaduje počasí. Když se nic neděje, tak na směnu chodí na šestou až sedmou hodinu. V ulici [ulice] žádný chodník není, tak tuto ulici neuklízí, uklízí ulici [ulice], která je v prvém sledu. Zkosené místo je ve sledu druhém. [obec] je úzké, proto musí provádět ruční posyp. Jedná se o místo, které je v létě více frekventované, ale v zimě méně, neboť kdo to zná, tak se tomu vyhne, protože to je špatně schůdné. V bezprostředním okolí jsou udržované komunikace a chodníky. Nahoře se nachází posypová nádoba, aby si to lidi mohli sami posypat. Ve shodě se svědkem [příjmení] dále vypověděl, že nejprve upravujeme místa kolem autobusáku a nádraží, potom u [anonymizováno], schody, pak vyhazují úzkou uličku asi 100 metrů, kruháč, přechody na náměstí, další schody a přechody. Ručně musí dělat tam, kde se nedostane technikou, je toho hodně. Třeba kruháč dělají čtyřikrát, mnohdy se stane, že projedou silničáři, znovu nahrnou břečku a oni se musíme vracet a znovu uklízet. Někdy zavolá [ulice] policie, že si lidé stěžují a tak jedou místo ošetřit. Pokud se týká úklidu [anonymizováno] ulice a času, kdy se tam dostanou, pak to záleží na tom, kolik zabrala úprava a údržba před tím a dále z jakého místa tam najíždí. [obec] v prvém sledu jsou upravována přednostně, to znamená, než jdou lidi do práce a děti do školy. Ze sídliště na [anonymizováno]. [příjmení] vedou paralelně jiné komunikace, které jsou upravovány v prvním sledu.

13. Svědek [jméno] [příjmení] vypověděl, že místo pádu žalobce zná, asi dvakrát tudy šel pěšky, je to málo frekventované místo. Pracuje jako řidič většího vozidla upravující chodníky, místo té spojovačky není v jeho rajonu, on projíždí chodník dole. Provádí údržbu mechanicky pomocí radlice a sypače. Jeho vozidlo neumožňuje, aby nabral posypový materiál, neboť k zásobníku se nedostane, nabírat lopatou ze sypače je prakticky nemožné. Proto místa, kam se nedostane, ošetřují ručním posypem jeho kolegové. Jako vedoucí služby vstává kolem druhé hodiny ráno, kdy zkontroluje počasí. Pokud je toto špatné, zavolá službu a ve tři hodiny se vyjíždí uklízet. Nejfrekventovanější místa musí být uklizeny do čtyř hodin, tedy pokud možno dříve než začnou chodit lidi do práce. Začíná u vlaku, přes autobusák k [anonymizováno], ke hřbitovu a na zpět, kolem kina a pak [ulice] [obec] [anonymizováno] je málo frekventované, v zimě tam chodce nevídá. Ví, že nahoře je veterina a školka, ale tam jezdí lidé autem. Lidé ze sídliště chodí hlavně po Seifertově a pak té komunikaci, co je pekárna [obec]. Tudy chodí i děti z intru. [obec] spojovačky je úzké, vozidlem se tam neprojede, proto se zde provádí ruční posyp. Místo se dá obejít asi 50ti metrovou zacházkou. Tato obchůzka je udržována posypem v prvním sledu. [obec] kopečku je osazeno nádobou na posyp jako každé jiné nebezpečné místo.

14. Zprávou Českého hydrometeorologického ústavu ze dne 29.4.2021 bylo soudem zjištěno následující. Teplota vzduchu se v [obec] dne 7.12.2018 v době od 00:00hod do 5:00hod pohybovala v rozmezí 0,5-0,2 stupně nad nulou, přičemž přízemní teplota byla 0 stupňů. Celkové srážky v uvedenou dobu činili 0,4mm, při vlhkosti vzduchu 96%. Předchozí den (tj. 6.12.2018) se teplota vzduchu pohybovala od -2 do +0,4 stupňů, přízemní teplota od -4,5 do +0,5 stupňů, přičemž srážky od 00:00hod do 20:00hod nebyly žádné, od 20:00hod do 23:00hod v celkovém úhrnu 0,7mm.

15. Na dvou fotografiích předložených žalobcem je zachycen levotočivý chodník se zámkovou dlažbou, od něhož se odpojuje vpravo chodník s označeným místem pádu. Tento chodník je rovněž v místě označeného pádu osazen zámkovou dlažbou, na straně také zábradlím. Na třetí fotografii (pohled shora) je patrné, že zámková dlažba přechází v asfaltový povrch.

16. Operačním plánem zimní údržby pro zimní období 2018 až 2019 žalovaný prokázal, že v souladu se zákonem č. 13/1997 Sb. zpracoval plán zimní údržby za účelem stanovení technologických postupů a odpovědnosti na minimalizaci následků zimního období. Dle čl. III bod 1 plánu za zimní údržbu komunikací v [obec] zodpovídá žalovaný. Dle plánu se za zimní období považuje doba od 1.11 do 31.3 Dle plánu v zastavěném území obce jsou místní komunikace schůdné, jestliže umožňují bezpečný pohyb chodců přizpůsobený stavebnímu stavu a dopravně technickému stavu těchto komunikací a povětrnostním situacím a jejich důsledkům. Komunikace jsou rozděleny do 3 kategorií. V I. pořadí dopravně nejdůležitější místní komunikace a chodníky. V II. pořadí ostatní z hlediska dopravního méně důležité místní komunikace a chodníky. Ve III. pořadí zbývající komunikace pouze místního významu. V případě komunikací I. pořadí je stanovena doba zajištění sjízdnosti do 4 hodin – u II. pořadí do 12 hodin.

17. Dle seznamu nádob posypu je jedna umístěna v ulici [ulice] (u kopečku). Dle tras zimní údržby jsou chodníky v ulici [ulice], [ulice] a [ulice] a [anonymizováno]. [příjmení] zahrnuty do chodníků I. pořadí – ulice [ulice] vč. kopečku s poznámkou k přechodu sypat do kategorie II.

18. Z deníku zimní údržby 2018 až 2019 bylo soudem dále zjištěno, že ve dnech 5. a 6.12.2018 technika zimní údržby žalovaného neměla výjezd, bylo polojasno s teplotami od 0 po -4 stupně. Dne 7.12.2018 v 3.00hod bylo zataženo, déšť, teplota 0 stupňů, výjezd techniky. Dále z deníku bylo soudem zjištěno, že ve dnech 2.12.2018 - 4.12.2018 technika zimní údržby vyjela, kdy 4.12.2018 je uváděna teplota +2 stupně, zamračeno déšť – ve dnech [číslo] a [číslo] teplota -1 stupeň, stav mrznoucí déšť.

19. Dle historie pozic, GPS souřadnic vozidla údržby [anonymizována dvě slova], se toto vozidlo pohybovalo dne 7.12.2018 v čase 3:37 až 3:39 v ulici [ulice]. Vozidlo údržby [příjmení] [příjmení] se pohybovalo v ulici [ulice] dne 7.12.2018 v 12:20hodin.

20. V průběhu jednání dne 5.11.2021 žalovaný učinil nesporným, že inkriminované místo v době pádu ošetřeno posypem nebylo.

21. Podle § 27 odst. 3 z.č. 13/1997 Sb. vlastník místní komunikace nebo chodníku je povinen nahradit škody, jejichž příčinou byla závada ve schůdnosti chodníku, místní komunikace nebo průjezdního úseku silnice, pokud neprokáže, že nebylo v mezích jeho možností tuto závadu odstranit, u závady způsobené povětrnostními situacemi a jejich důsledky takovou závadu zmírnit, ani na ni předepsaným způsobem upozornit.

22. Podle § 27 odst. 5 z.č. 13/1997 Sb. úseky silnic, místních komunikací a chodníků, na kterých se pro jejich malý dopravní význam nezajišťuje sjízdnost a schůdnost odstraňováním sněhu a náledí, je vlastník nebo správce, je-li výkon správy pozemní komunikace zajišťován prostřednictvím správce, povinen označit podle zvláštního právního předpisu nebo prováděcího právního předpisu. Vymezení takových úseků silnic stanoví příslušný kraj svým nařízením a vymezení úseků místních komunikací a chodníků stanoví příslušná obec svým nařízením.

23. Podle § 27 odst. 6 z.č. 13/1997 Sb. je-li výkon správy pozemní komunikace zajišťován prostřednictvím správce, nahradit škodu podle odstavců 2 až 4 je povinen namísto vlastníka pozemní komunikace správce. Vlastník pozemní komunikace v takovém případě ručí za splnění povinnosti k náhradě škody.

24. Podle § 27 odst. 7 z.č. 13/1997 Sb. prováděcí předpis blíže vymezí rozsah, způsob a časové lhůty pro odstraňování závad ve sjízdnosti dálnice, silnice a místní komunikace. Obec stanoví nařízením rozsah, způsob a lhůty odstraňování závad ve schůdnosti chodníků, místních komunikací a průjezdních úseků silnic.

25. Na základě zjištěného skutkového stavu věci a po jeho právním hodnocení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná.

26. Předně bylo v řízení prokázáno, že žalovaný je osobou pasivně legitimovanou dle § 27 odst. 6 z.č. 13/1997 Sb. neboť je to on, kdo dle plánu zimní údržby provádí pro žalovaného správu komunikací, včetně zimní údržby.

27. Aktivní žalobní legitimace žalobce je dána tím, že v důsledku uklouznutí na chodníku, který je ve správě žalovaného, si přivodil zranění a vznikla mu újma. Účastnickou výpovědí žalobce a svědeckou výpovědí svědka [příjmení] bylo zjištěno, že žalobce dne [datum] v důsledku uklouznutí na zledovatělém chodníku v místě kopečku (ulice [ulice] ve směru k ulici [anonymizováno]. [příjmení]) upadl a přivodil si tímto poranění.

28. Žalobce se svého nároku domáhá s odkazem na ustanovení § 27 z.č. 13/1997 Sb. Žalovaný svou procesní obranu vystavěl původně ve třech rovinách. První rovina předpokládá, že nebyly naplněny podmínky ustanovení § 27 z.č. 13/1997 Sb., neboť nebyl naplněn znak závady ve schůdnosti a to s poukazem na předvídatelnost.

29. Ze závěrů ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR plyne, že silniční zákon při stanovení podmínek vzniku odpovědnosti vlastníků pozemních komunikací za závady ve schůdnosti zohledňuje pouze tzv. nepředpokládatelné závady, při jejichž posuzování je třeba vycházet z objektivního kritéria přizpůsobení chování chodce stavu komunikace. Závadou ve schůdnosti ve smyslu citovaného ustanovení silničního zákona se rozumí v podstatě nepředvídatelná změna ve schůdnosti komunikace, způsobená vnějšími vlivy, a to změna natolik významná, že chodec ani při obezřetné chůzi respektující stav komunikace či důsledky povětrnostních vlivů nemůže její výskyt předpokládat a účinně na ni reagovat (např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 31Cdo 1621/2020 ze dne 9.12.2020).

30. Projednávanou problematikou se opakovaně zabýval rovněž Ústavní soud, např. v nálezu sp.zn. ÚS I. 2315/15. Zde uzavřel, že domáhá-li se chodec náhrady újmy na zdraví a uvádí, že tato újma mu vznikla kvůli stavu chodníku (místní komunikace), je třeba, aby soudy na jedné straně zkoumaly, nakolik se chodec choval tak, aby svému úrazu předešel. V rámci toho se mohou zabývat veškerými okolnostmi případu včetně toho, zda chodec z více možných cest zvolil tu nejbezpečnější, zda přizpůsobil tempo chůze okolnostem, ale i zda zvolil vhodnou obuv apod. Na druhé straně je ovšem třeba zhodnotit, nakolik vlastník komunikace dodržel svou povinnost zajistit, aby tato komunikace umožňovala bezpečný pohyb chodců. O přiznání náhrady a o její výši se rozhodne podle toho, nakolik ke vzniku újmy přispěl sám chodec a naopak nakolik k tomu přispěl vlastník komunikace. Přitom je nutné vycházet z principu úplné náhrady újmy na zdraví, tedy plné náhrady majetkové i nemajetkové újmy, který plyne z čl. 7 odst. 1 Listiny Tyto své závěry pak musí obecné soudy promítnout do aplikace odpovědnosti za závadu ve schůdnosti, jak ji upravuje § 27 zákona o pozemních komunikacích, v konkrétním případě. Pojem závada ve schůdnosti upravený v § 26 odst. 7 zákona o pozemních komunikacích nemá nad rámec popsaných kritérií žádný další zvláštní obsah, má pouze zajistit spravedlivou rovnováhu mezi právy a povinnostmi vlastníků a uživatelů pozemních komunikací. Tato speciální právní úprava tak činí aplikaci obecných ustanovení o odpovědnosti podle občanského zákoníku nadbytečnou. Dále uzavřel, že i když povinnost obcí od účinnosti novelizace provedené zákonem č. 97/2009 Sb. provádět úklid a zimní údržbu chodníků (místních komunikací) na ně klade značné nároky, musí soudy vycházet z toho, že záměrem zákonodárce bylo zajistit chodcům náhradu újmy i v případech, kdy by pro obec bylo značně náročné chodník včas ošetřit a úrazu chodce předejít.

31. Ústavní soud v citovaném nálezu dále uzavřel, že linie judikatury Nejvyššího soudu není ústavně konformní (tj. že by se odpovědnost za závady ve schůdnosti měla vztahovat pouze na nepředvídatelných závad) s tím, že názor Nejvyššího soudu se zakládá na jazykové argumentaci a opírá se o použití slova "předvídat" v definici závady ve schůdnosti podle § 26 odst. 7 zákona o pozemních komunikacích. Jen "nepředvídatelná změna" schůdnosti tak zakládá podle Nejvyššího soudu zmíněnou odpovědnost. Nejvyšší soud ovšem nevysvětlil, proč by měl být na slovo "předvídat" tento důraz kladen; je možné klást důraz na jiná slova a dojít k opačnému výkladu (viz body 87 a 88 výše). Žádné materiální zdůvodnění tohoto přístupu Nejvyšší soud nenabízí. V případě zasněženého a nebo namrzlého chodníku chodec může předvídat riziko pádu i úrazu a obecně může předvídat i tento stav a proto je chodec povinen se takovému stavu přizpůsobit a snažit se svému úrazu předejít. Přesto však může chodec uklouznout a utrpět ujmu, protože stav komunikace mu nezajišťoval bezpečný pohyb. Názor Nejvyššího soudu, že v takovéto situaci nemá chodec náhradu újmy obdržet dle zákona o pozemních komunikacích, se sice opírá o použití slova "předvídat" v definici závady ve schůdnosti, jinak ale nesleduje žádný legitimní cíl a nemá racionální zdůvodnění. Rovněž názor Nejvyššího soudu, že odpovědnost za závady ve schůdnosti má objektivní charakter a vznikne tehdy, pokud chodec prokáže, že hlavní příčinou újmy byla závada ve schůdnosti, se opírá pouze o jazykový výklad dotčených ustanovení - dle § 27 odst. 3 zákona o pozemních komunikacích "vlastník (...) odpovídá za škody (...) jejichž příčinou byla závada ve schůdnosti". Ani tento názor ovšem nereflektuje spravedlivou rovnováhu mezi právy a povinnostmi dotčených osob. Není důvod k tomu, aby obec objektivně odpovídala za veškerou újmu, jejíž hlavní příčinou byla závada ve schůdnosti. Naopak je třeba zabývat se vždy otázkou možného spoluzavinění chodce.

32. Provedeným dokazováním bylo zjištěno, že žalobce dne 7.12.2018 vyšel ze svého bydliště v ulici [ulice] a dále šel po ulici [ulice] až k místu pádu, tzv. kopečku – svažitému místu na konci ulice [ulice] spojující ulici [anonymizováno]. [příjmení]. Žalobce vypověděl, že před započetím cesty i v průběhu chůze zkoumal povrch komunikací, po kterých se pohyboval a že tyto nevykazovali žádné známky snížené adheze. Změnu stavu komunikace zaregistroval až v okamžiku, kdy se v důsledku uklouznutí ocitl na zemi v místě pádu a všiml si námrazy. Soud nemá pochyby o pravdivosti výpovědi žalobce, která je v souladu s ostatními provedenými důkazy. Zejména svědeckou výpovědí [příjmení], který ve shodě s žalobcem vypověděl, že po jeho cestě z bydliště až k místu pádu byly paralelní komunikace bez problému schůdné, nevykazovaly žádné znaky námrazy. Sám se divil, proč žalobce upadl až do okamžiku, kdy přistoupil do prostoru místa pádu, které bylo zledovatělé. Obě výpovědi při logickém hodnocení s jinými důkazy soud považuje za pravdivá, neboť jak vyplývá z plánu zimní údržby a GPS souřadnic vozů zimní údržby žalovaného a výpovědi svědků – zaměstnanců žalovaného a nesporných tvrzení účastníků, pak místo pádu je zařazeno do kategorie II a v době pádu nebylo ošetřeno. Dle svědka [příjmení] a deníku zimní údržby bylo inkriminované místo naposledy ošetřeno 3.12.2018. Prostory, resp. komunikace, kde se žalobce a svědek [příjmení] před tím pohybovali byly již tou dobou s největší pravděpodobností upraveny ať již technikou žalovaného nebo místními obyvateli v ulici [ulice] – viz. svědecké výpovědi, účastnická výpověď žalobce a GPS záznamy o pohybu. Pro vznik náledí přitom panovaly ideální podmínky, kdy dle zprávy ČHMU bylo kolem nuly a lehce pršelo. Na tuto skutečnost ostatně také bezesporu reagoval žalovaný, který vyslal techniku zimní údržby do terénu již ve 3 hodiny ráno. Ze zprávy ČHMÚ dále vyplývá, že pro vznik náledí panovaly ideální podmínky již předchozího dne od 20.00hod do 23.00hod, kdy přízemní teplota se pohybovala těsně pod nulou a spadlo v úhrnu 0,7mm srážek. Uvedeného dne však technika zimní údržby žalovaného nevyjela.

33. Soud na věc pohlížel jak z pohledu judikatury Nejvyššího soudu, tak i Ústavního soudu a na základě zjištěného skutkového stavu věci dospěl k závěru, že nárok žalobce je důvodný optikou obou linií judikatury a žalovaný je proto odpovědný za vzniklou újmu žalobci ve smyslu § 27 z.č. 13/1997 Sb.

34. Optikou Nejvyššího soudu soud na základě provedeného dokazování uzavřel, že žalobce upadl a přivodil si zranění v důsledku závady ve schůdnosti, která byla pro něho nepředvídatelná. Soud se ztotožňuje se stanoviskem žalovaného potud, že otázku předvídatelnosti závady ve schůdnosti chodníku je třeba posuzovat v širších souvislostech jako např. s přihlédnutím k obecným povětrnostním podmínkám v době úrazu, znalosti nebezpečných míst na trase a poškozeného o tom, že trasa není na rozdíl od alternativní cesty v ranních hodinách ošetřena posypem, jak ostatně také prezentují závěry judikatury Ústavního soudu. Žalovaný však opomněl celou řadu pro věc rozhodných dalších skutečností, které je třeba rovněž posuzovat v širších a zejména logických souvislostech.

35. Předně, námraza, na rozdíl od souvislého náledí, zamrzlé vodní plochy (kaluže) či sněhové pokrývky není viditelná. Pokud žalobce jak vypověděl, a jeho výpověď nebyla v tomto směru nijak vyvrácena, před započetím cesty před bydlištěm pokusem zjistil, že chodník není namrzlý, resp. kluzký, a námraza nebyla viditelná, pokračoval zvolenou trasou, nemohl z pohledu požadavku předvídatelnosti učinit více. Nic na tom nemění skutečnost a navíc pouze potvrzuje výpověď žalobce, že v době 4:50hod, byla před domem pravděpodobně již provedena údržba (zachycený pohyb techniky dle GPS v okolí domu kolem cca. 3:40hod). – de facto žalobce učinil před započetím cesty vše, co bylo v jeho možnostech i při zvážení teploty a padajících srážek. Žalobce vyrazil z místa svého bydliště s tím, že komunikace i přes počasí kluzké nejsou. Dle jeho výpovědi tyto nebyly kluzké ani při jeho dalším pohybu, kdy se pohyboval běžnou chůzí. Rovněž tato část výpovědi nebyla nikterak sporována, vyvrácena jinými důkazy. Poprvé kdy tak žalobce zaregistroval kluzké komunikace, bylo až v okamžiku pádu. Soud sice souhlasí se stanoviskem žalovaného, že nejnebezpečnějším místem na trase žalobce bylo místo pádu, neboť obecně platí, že chůze z kopce je náročnější než chůze po rovném úseku. Nicméně žalovaný se však mýlí, pokud se domnívá, že bylo povinností žalobce před sestoupením z vrchní části kopečku k ulici T.G.Masaryka využít zábradlí a nejlépe ještě komunikaci posypat štěrkem v přistaveném boxu. Jestliže totiž žalobce po celou dobu svého několikasetmetrového pohybu neregistroval žádné vizuální a ani jiné fyzikální náznaky existence námrazy, kluzkého povrchu, mohl jen stěží předpokládat, že jiné vlastnosti bude vykazovat místo kopečku. Z hlediska objektivního ani subjektivního žalobce neměl důvod užít pro svůj pohyb zábradlí či kopeček nejprve posypat inertním materiálem. Dle pořízené fotodokumentace uvedené místo nepředstavuje žádný extrémní sklon komunikace, či šikmé svažování terénu, je povrchově upraveno zámkovou dlažbou/asfaltem, osazeno obrubníky a v terénu jednoznačně vymezené. Pohledově nevykazovalo známky námrazy a tudíž žalobce s ohledem na své zkušenosti s dosavadním pohybem nemohl ani předvídat, že právě v místě kopečku budou panovat zcela jiné podmínky. Z tohoto pohledu tak námraza v místě pádu byla pro žalobce nepředvídatelnou závadou ve schůdnosti způsobenou tím, že předmětné místo nebylo ošetřeno – naposledy [datum].

36. Důležitým důkazem v tomto směru byla dále výpověď svědka [příjmení], který vypověděl, že nikde žádnou námrazu při předchozím pohybu nepociťoval, neměl pocit, že by komunikace klouzaly s tím, že spíše byl překvapen, že žalobce uklouzl - divil se však do okamžiku, než k němu přistoupil, neboť na kopečku námraza byla. Rovněž tak z uvedené svědecké výpovědi má soud za prokázané, že žalobce uklouzl v důsledku námrazy na předmětném chodníku na kopečku a že závada ve schůdnosti v podobě námrazy, byla zcela neočekávaná, resp. nepředvídatelná závada ve schůdnosti.

37. Dostatečná obezřetnost žalobce při volbě trasy a následném pohybu nepřímo vyplývá i z logického a časového hodnocení jeho výpovědi, výpovědi svědka [příjmení] a deníku zimní údržby v širších souvislostech, tedy ze dnů předcházejících. Žalobce vypověděl, že v pondělí čtyři dny před pádem (tj. 3.12.2018) v důsledku evidované závady ve schůdnosti využil jiné, delší trasy. Uvedeného dne nepochybně povětrností podmínky způsobovaly vznik závad ve schůdnosti – ten den také byla naposledy provedena zimní údržba kopečku, teplota -1 stupeň, stav mrznoucí déšť – tedy opět příhodné podmínky pro vznik náledí, resp. nepatrně horší než dne 7.12.2018. Z uvedeného plyne, že žalobce nejednal dne 7.12.2018 při volbě trasy bezmyšlenkovitě, či lehkovážně. Naopak objektivní skutečnosti (počasí, poslední ošetření místa 3.12.2018 atd.) zcela korespondují s jeho subjektivními úvahami o volbě a vhodnosti zvolených tras. Dne 3.12.2018, kdy panovaly ještě nepatrně horší povětrnostní podmínky než dne 7.12.2018 zvolil trasu delší, trasu zohledňovanou žalovaným poté, co uvedený den evidoval závady ve schůdnosti. Pokud dne 7.12.2018 při obdobných úvahách zvolil trasu kratší, přes kopeček, pak jej k tomu nepochybně vedlo přesvědčení, pramenící z jeho předchozích zkušeností a objektivně zjištěného stavu o tom, že se komunikace uvedeného dne nekloužou, resp. nevykazují závadu ve schůdnosti jako dne 3.12.2018.

38. Poté, co bylo konstatováno naplnění podmínky„ nepředvídatelnosti“ závady ve schůdnosti, žalovaný dále založil svou procesní obranu na tzv. liberačních důvodech, tj. že nebylo objektivně v jeho možnostech závadu ve schůdnosti zmírnit či odstranit.

39. Žalovaný při svých úvahách zcela opomenul právní úpravu obsaženou v samém závěru ustanovení § 27 odst. 3 z.č. 13/1997 Sb., …, ani na ni předepsaným způsobem upozornit. Z vyjádření žalovaného a svědeckých výpovědí jeho zaměstnanců (svědci [anonymizováno], [příjmení] a [příjmení]) je nepochybné, že nebezpečnosti místa kopečku v zimním období si je žalovaný velmi dobře vědom, nebezpečnost místa je dle jeho vlastních tvrzení a výpovědí svědků fakticky zdůrazněna umístěním zábradlí a nádobou na posyp.

40. Je pochopitelné a i odůvodnitelné, že vlastník komunikací stanoví časové pořadí údržby komunikací s poukazem na vytíženost těchto komunikací apod. Jestliže si je však vědom nebezpečnosti místa a současně ví, že není v jeho možnostech zajistit schůdnost komunikace, nemůže se své odpovědnosti zprostit pouhým konstatováním, že to není v jeho možnostech a ponechat takovou komunikaci v II. kategorii tak jako v daném případě. Jestliže si je vědom uvedeného je jeho povinností, jak ostatně vyplývá z citovaného zákonného ustanovení, v takových případech učinit jiné vhodné opatření, resp. předepsaným způsobem na závadu ve schůdnosti upozornit. Smyslu zákona zcela jistě nemůže vyhovět umístění zábradlí a nádoba na posyp. Umístění zábradlí bez dalšího není indikátorem nebezpečnosti daného místa, kdy např. ani svědek [příjmení] – zaměstnanec žalovaného, sám neví, kdy a proč bylo zábradlí na místo instalováno. Nádoby na posyp soud hodnotí až jako sekundární opatření ve smyslu citované úpravy. Primárně je povinností vlastníka komunikace, resp. správce provést řádně a včas zimní údržbu a zajistit bezpečný pohyb chodců, eventuálně na závadu ve schůdnosti upozornit zcela jednoznačným a pochyby nezpůsobujícím opatřením (způsobem). Takovým opatřením a zcela běžně používaným je bezesporu na viditelném místě umístěná informace upozorňující uživatele komunikace na nebezpečnost místa, např. dodatkovou tabulkou nebezpečné místo, hrozba pádu, uklouznutí a nebo siluetou postavy jako např. při úklidu chodeb mokrou cestou v obchodních domech. V krajním případě, při tvrzené minimální využitelnosti inkriminovaného úseku komunikace s možností krátké alternativní trasy komunikaci pro zimní měsíce uzavřít.

41. Jak bylo již nastíněno výše, pak žalobce inkriminovaného dne nezvolil z více možných cest tu nejbezpečnější. Uvedené kritérium však nelze současně posuzovat izolovaně, jak bylo popsáno výše. Největší„ nebezpečnost“ v daném případě představuje místo kopečku, tj. místo pádu, kde je chodník svažitý. Svažitost je však v daném smyslu posuzována jako obecné objektivní měřítko, avšak automaticky nezakládá spoluodpovědnost žalobce. Pokud by totiž byl chodník řádně udržován, což nebyl, pak by nebylo rozdílu mezi pohybem po rovině a po svažitém terénu. [obec] kopečku se nevyznačuje žádnými extrémními parametry, které by jinak znemožňovaly, či ztěžovaly pohyb chodce. Bylo prokázáno, že žalobce užil zimní boty s dezénem, po předchozích komunikacích, které nevykazovaly závady ve schůdnosti, se pohyboval normálním tempem chůze a neměl tak sebemenší důvod předpokládat, že právě místo pádu bude vykazovat jiné vlastnosti. Těmto závěrům odpovídá i předchozí jednání žalobce – situace ohledně předchozích dnů, zejména 3.12.2018 popsána výše. Z uvedeného učinil soud závěry takové, že žalobce si počínal při ranních cestách do zaměstnání zcela racionálně a obezřetně, bral v potaz povětrnostní vlivy a členitost trasy. Nelze mu proto vytknout, že dle vlastních předchozích zkušeností, mající racionální základ zvolil trasu, jakou zvolil, v inkriminovaný den. V jednání žalobce, soud neshledává žádný exces, resp. chování porušující jakoukoliv obecnou povinnost na něho kladenou z pohledu prevence předcházení škodám. Byl to naopak žalovaný, který nedostál své povinnosti zajistit, aby inkriminovaná komunikace umožňovala bezpečný pohyb chodců, případně aby nebezpečí vzniku závady ve schůdnosti chodce relevantním způsobem upozornil.

42. Je to naopak žalovaný, který svým jednáním a postupem zcela rezignoval na svou obecnou a zákonnou povinnost. O zcela nezodpovědném přístupu žalovaného svědčí fakt, že ani přes vědomost existence úrazu a probíhající soudní řízení, neučinil ničeho. Předmětné místo je i nadále v kategorii II. plánu zimní údržby - místo není nadále označeno s upozorněním na jeho nebezpečnost. A to vše přes to, že žalovaný sám v rámci své obrany namítal, že„ kopeček“, je nebezpečným místem a takto místo hodnotili v rámci svých svědeckých výpovědí rovněž zaměstnanci žalovaného. Zaměstnanci žalovaného podrobně popisovali, jak jiná obdobně nebezpečná místa udržují, tj. ručně posypem, více frekventovaná místa v prvním sledu. Z výpovědí svědků bylo zjištěno, že v uvedeném prostoru se nachází veterinární ordinace a školka, z čehož je bezpochyby nutné uzavřít, že daným místem se chodci běžně pohybují.

43. Na základě zjištěného skutkového stavu věci a po právní posouzení věci dospěl soud k závěru, že žalovaný neprokázal naplnění liberačních důvodů.

44. Jako třetí okruh procesní obrany pak žalovaný spatřoval v zanedbání generální prevenční povinnosti žalobce, který s ohledem na povětrnostní podmínky a svou znalost místa a provádění údržby mohl a měl zvolit jinou trasu, která byla pouze nepatrně delší a která byla již v inkriminovanou dobu ošetřena. K otázce tvrzeného spoluzavinění žalobce zaujal soud stanovisko již výše. Nad rámec uvedeného soud dále dodává, že tento třetí okruh procesní obrany de facto směřuje do roviny občanskoprávní odpovědnosti. V řízení však bylo shledáno naplnění veškerých podmínek pro uplatnění žalobcova nároku dle úpravy z.č. 13/1997 Sb., tj. objektivní odpovědnosti.

45. Soud již výše uvedl, že se ztotožňuje s obecnými závěry žalovaného potud, že provádět úklid a zimní údržbu chodníků (místních komunikací) na obec potažmo žalovaného klade značné nároky personální, technické a ekonomické. Smyslem zákona o pozemních komunikacích, ze kterého musí však soudy vycházet při posuzování věci (viz. např. nález sp.zn. ÚS I. 2315/15) jest, že záměrem zákonodárce bylo zajistit chodcům náhradu újmy i v případech, kdy by pro obec bylo značně náročné chodník včas ošetřit a úrazu chodce předejít. Žalovaným uváděné matematické znázornění techniky a pracovníků zimní údržby soud přitom posuzuje jako ryze teoretické a nepřesné, kdy vychází pouze z veličin počtu techniky, pracovníků a času, avšak vůbec nezohledňuje např. rozdíly mezi poměrem výkon/čas prací mechanizace a manuální práce, času stráveného přejezdem multikáry s posádkou provádějící ruční posyp, tj. času kdy fakticky práce prováděna není, fyzické vyčerpání pracovníků, přestávky v práci, organizaci práce a mnoho dalších jiných skutečností. Krom toho, svědek [příjmení] vypověděl, že žalovaný udržuje 38 km chodníků, k čemuž užívá dvě chodníkové multikáry s obsluhou. Již z tohoto údaje je zřejmé, že technické a personální zajištění žalovaného je pro zimní údržbu značně nedostačující. Tím spíše za situace, kdy jedna multikára s posádkou provádí ruční posyp míst, kam se nedostane technika – schodů, lávek, přechodů atd. s tím, že s ohledem na kopcovitý reliéf města je takových míst velké množství. Za situace, kdy žalovaný si je vědom specifik udržovaných komunikací (co do jejich délky, členitosti terénu, omezené možnosti využití mechanizace na mnoha místech města, nutnosti provádění ručních posypů míst jako lávky, přechody, schody atd.) a zároveň nebezpečností jednotlivých míst, je jeho povinností na tyto objektivní skutečnosti adekvátně reagovat za účelem splnění povinnosti mu uložené zákonem o pozemních komunikacích. Této povinnosti žalovaný zcela jistě nedostál.

46. Jelikož základ nároku žalobce byl soudem shledán, dále se soud zabýval samotnou výší požadovaného plnění. Žalovaný učinil nesporným výši nároku žalobce. Vyjma nesporných tvrzení žalovaného soud k důkazu provedl propouštěcí zprávu, posudek o bolestném, účetní doklad k posudku o bolestném, přehled nemocenské, potvrzení o lázeňských poplatcích a výplatnice za rozhodné období. Z nesporných tvrzení účastníků a provedených důkazů bylo soudem zjištěno, že nárok žalobce představuje uhrazený poplatek za posudek o bolestném 360 Kč. Dle posudku úraz žalobce byl ohodnocen 210 body bolestného, přičemž hodnota jednoho bodu odpovídá v souladu s Metodikou Nejvyššího soudu k náhradě nemajetkové újmy na zdraví jednomu procentu průměrné mzdy za předchozí kalendářní rok 295,04 Kč, tj. bolestné činí 61 958,40 Kč. Žalobce odpracoval v červenci 2018 celkem 126 hodin, za které mu byla přiznána mzda v částce 13 832 Kč, v měsíci srpnu 2018 odpracoval 154 hodin, za které mu byla přiznána mzda v částce 14 299 Kč, a v měsíci září 2018 odpracoval 28 hodin, za které mu byla přiznána mzda v částce 2.663 Kč Měsíční tarif žalovaného činil 13 500 Kč. Žalobce byl v souvislosti s úrazem v dočasné pracovní neschopnosti od 7. 12. 2018 do 30. 6. 2020, kdy tak zmeškal 390 pracovních dnů. Žalobce obdržel na náhradě mzdy za prvních 14 dnů dočasné pracovní neschopnosti ze strany zaměstnavatele 2 646 Kč, na vyplacených dávkách nemocenského pojištění částku 188 526 Kč. V souvislosti s utrpěným úrazem žalobce absolvoval pobyt v lázních v době od 17.6.2019 do 22.7.2019, kdy v souvislosti s tím uhradil částku 7 405 Kč. Újma žalobce vyjma shora uvedené dále představuje ušlý zisk v částce 81 773,40 Kč, kdy žalobce správně vycházel ze základu mzdy za předchozí kalendářní čtvrtletí předcházející úrazu. Průměrný výdělek za předchozí kalendářní čtvrtletí činil za 308 odpracovaných hodin a dosažené mzdy za tuto odpracovanou dobu 30 794 Kč, tedy částku 99,98 Kč za hodinu. Pravděpodobný výdělek, kterého by žalobce mohl dosáhnout tak za předpokladu osmihodinové pracovní doby činil 272 945,40 Kč. Po odečtení náhrady mzdy za prvních 14 dnů dočasné pracovní neschopnosti ze strany zaměstnavatele (2 646 Kč) a vyplacených dávek nemocenského pojištění (188 526 Kč) tak ztráta na výdělku žalobce činí 81 773,40 Kč.

47. Žalobce v řízení prokázal, že v důsledku porušení zákonné povinnosti žalovaného zajistit schůdnost chodníku v ulici [ulice] v [obec], případně předepsaným způsobem na závadu ve schůdnosti upozornit, tj. v místě kde provádí, resp. má provádět zimní údržbu žalovaný, uklouzl, v důsledku čehož si přivodil úraz vyžadující hospitalizaci, pracovní neschopnost a lázeňskou péči. V souvislosti s tím mu prokazatelně vznikl nárok na náhradu újmy tím spojené a to jak materiální (poplatek za posudek, poplatky za lázeňskou péči, ušlý zisk) tak nemateriální v podobě bolestného a to v celkové výši 151 496,80 Kč. Soud proto jeho nároku zcela vyhověl a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku.

48. Výrok o náhradě nákladů řízení účastníků (výrok II) je odůvodněn ustanovením § 142a a § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobce byl ve věci plně úspěšný, proto mu přísluší nárok na zaplacení nákladů řízení. Ty spočívají v nákladech na jeho právní zastoupení a to odměně zástupce žalobce, která činí 7 180 Kč za jeden úkon právní služby, celkem tedy 71 800 Kč za 10 úkonů (převzetí věci, sepis žaloby, předžalobní upomínka, písemná vyjádření ze dne 19.3.2021, 15.6.2021, 23.11.2021 a účast na jednání u soudu dne 2.6.2021, 25.8.2021 a 5.11.2021 (přesahující 2 hodiny)) dle §7 bod 5 a § 11 odst. 1 písm. a/, d/, g/ vyhl. č. 177/1996 Sb. a paušální náhradou hotových výdajů po 300 Kč za úkon, celkem tedy 3 000 Kč za 10 úkonů ve věci (§ 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb.). Dále náklady na právní zastoupení představuje cestovné zástupce žalobce k jednání soudu dne 2.6.2021 ve výši 2 201,40 Kč v souladu s § 13 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve spojení s vyhláškou č. 589/2020 Sb., kdy soud vycházel ze sazby na 1 km ve výši 5, 7328 Kč, z délky cesty 384 km ([obec] [obec] a zpět k jednání soudu dne 2.6.2021) - PHM ve výši 27,20/l dle § 4 písm. c/ vyhlášky a průměrné spotřebě použitého vozidla dle jeho technického průkazu 4,9 l /100 km + 4,40 Kč/Km dle § 1 písm. b/ vyhlášky + k jednání soudu dne 5.11.2021 ve výši 1 953,64 Kč v souladu s § 13 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve spojení s vyhláškou č. 589/2020 Sb., kdy soud vycházel ze sazby na 1 km ve výši 5, 8144 Kč, z délky cesty 336 km ([obec] [obec] a zpět k jednání soudu dne 5.11.2021) - PHM ve výši 27,20/l dle § 4 písm. c/ vyhlášky a průměrné spotřebě použitého vozidla dle jeho technického průkazu 5,2 l /100 km + 4,40 Kč/Km dle § 1 písm. b/ vyhlášky. Dále zástupci žalobce náleží náhrada za čas promeškaný v souvislosti s poskytnutím právní služby (§ 14 odst. 1 a 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.) v celkové výši 2 600 Kč za čas strávený cestou k jednání soudu 2.6.2021, 25.8.2021 (cestovné neúčtováno) a 5.11.2021. Jelikož zástupce žalobce doložil, že je plátcem DPH náleží mu dále 17 126,56 Kč. Celkové náklady řízení tak činí 98 681,59 Kč. Vzhledem k tomu, že byl žalobce zastoupen ve věci advokátem, je žalovaný povinen zaplatit náklady řízení žalobce k rukám jeho zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

49. Výrok III je odůvodněn ustanovením § 148 odst. 1 o.s.ř., podle kterého stát má podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Náklady státu představuje vyplacené svědečné svědkovi [příjmení] ve výši 434,90 Kč. Jelikož to byl žalovaný, který byl ve věci neúspěšný, nese náklady řízení státu on.

50. Výrok IV je odůvodněn ustanovením § 2 odst. 3 z.č. 549/1991 Sb., podle kterého je-li navrhovatel v řízení od poplatku osvobozen a soud jeho návrhu vyhověl, zaplatí podle výsledku řízení poplatek nebo jeho odpovídající část žalovaný, nemá-li proti navrhovateli právo na náhradu nákladů řízení nebo není-li též od poplatku osvobozen. Jelikož ve věci úspěšný žalobce byl od placení soudního poplatku za řízení osvobozen dle § 11 odst. 2 písm. d/ z.č. 549/1991 Sb., je povinen uhradit soudní poplatek za řízení žalovaný. Soudní poplatek dle položky 1/1/ sazebníku soudních poplatků činí 7 575 Kč.

51. Lhůta k úhradě přisouzených částek byla žalovanému stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.