7 C 4/2025

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Orlicí rozhodl samosoudcem JUDr. Janem Morávkem ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta , sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 33 341 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 23 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení 12,75 % p.a. z částky 23 000 Kč od 24. 9. 2024 do zaplacení, a to formou splátek ve výši 1 800 Kč měsíčně, splatné vždy ke každému 20. dni v měsíci, počínaje prvním měsícem po měsíci, ve kterém tento rozsudek nabyde právní moci, do úplného zaplacení pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se zamítá, co do nároku žalobce na zaplacení 10 341 Kč, a co do zákonného úroku z prodlené 15 % p.a. z částky 33 341 Kč od 8. 7. 2023 do zaplacení v rozsahu převyšujícím zákonný úrok z prodlení 12,75 % p.a. z částky 23 000 Kč od 24. 9. 2024 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 1 335 Kč, a to formou splátek ve výši 200 Kč měsíčně, splatné vždy ke každému 20. dni v měsíci, počínaje prvním měsícem po měsíci, ve kterém tento rozsudek nabyde právní moci, do úplného zaplacení pod ztrátou výhody splátek, a to k rukám zástupce žalobce.

1. Žalobce se po žalovaném domáhal zaplacení 23 000 Kč (dlužné jistiny), 9 660,45 Kč (poplatku za sjednání) a 680,55 Kč (úroku) vše spolu se zákonným úrokem z prodlení 15% p.a. od 8.7.2023 do zaplacení a to v souvislosti se smlouvou o úvěru, která byla dne 7.6.2023 uzavřena mezi společností , Anonymizováno, , právnická osoba, . (dále též předchůdce) a žalovaným. Na jejím základě předchůdce žalovanému poskytl 23 000 Kč a žalovaný se je zavázal předchůdci vrátit do 7.7.2023 spolu s úrokem 680,55 Kč a poplatkem za poskytnutí úvěru 9 660,45 Kč. Úvěr byl žalovanému poskytnut na účet č. , č. účtu, pod VS jeho rodného čísla (tj. , Anonymizováno, ) poté, co byla ověřena úvěruschopnost žalovaného (lustrací v databázi ISIR, CEE, CRKI, EUCB, BRKI, NRKI). Žalovaný však úvěr v době splatnosti neuhradil a ocitl se v prodlení. Pohledávka za žalovaným přešla na žalobce na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6.9.2024. Pro případ, že by soud neuznal nárok žalobce z titulu smlouvy o úvěru, navrhl žalobce nárok posoudit jako návrh na vydání bezdůvodného obohacení. Předžalobní upomínka byla žalovanému odeslána 20.9.2024.

2. Soud návrhu vyhověl a ve věci vydal elektronický platební rozkaz, proti kterému podal žalovaný včasný odpor. V něm žalovaný nárok žalobce uznal, nicméně namítl, že žalobce/předchůdce důkladně neprověřil jeho úvěruschopnost. Současně poukázal na výši úroku z jistiny. Požádal o možnost splácet dluh formou splátek s ohledem na svou osobní a ekonomickou situaci – je samoživitel, má dvě vyživovací povinnosti, snaží se dostat z „dluhové spirály“. Byl by schopen dluh splácet ve formě měsíčních splátek 2 000 Kč.

3. V rámci přípravy jednání soud zaslal žalobci odpor žalovaného k vyjádření s výzvou k doplnění tvrzení stran posouzení úvěruschopnosti žalovaného a předložení či označení důkazů. Žalobce na zaslanou výzvu nikterak nereagoval. Z nařízeného jednání se pak žalobce omluvil. Jelikož rovněž žalovaný se z nařízeného jednání omluvil bylo soudem jednáno v nepřítomnosti účastníků a rozhodnuto na základě předložených listinných důkazů.

4. Z listiny označené jako Smlouva o spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, má soud za prokázané, že spolu předchůdce s žalovaným dne 7.6.2023 uzavřeli smlouvu, kterou se předchůdce zavázal poskytnou žalovanému úvěr ve výši 23 000 Kč - žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splatit do 7.7.2023. V případě řádného splácení činila úroková sazba 36% ročně (680,55 Kč) a RPSN 1946,41% ročně při poplatku za sjednání úvěru 5 796,82 Kč – v případě překročení doby splatnosti činila úroková sazba 36% ročně a RPSN 9059,77% ročně při sjednaném poplatku z prodlení 9 660,45 Kč.

5. Smlouva byla uzavřena pomocí elektronických prostředků na dálku, kdy dne 11.4.2023 byla z účtu žalovaného pod VS , var. symbol, provedena verifikační platba 1 Kč (potvrzení). Dle potvrzení o platbě došlo dne 7.6.2023 k výplatě úvěru ve výši 23 000 Kč na účet č. , č. účtu, pod VS , var. symbol, . Soudem vyžádaná zpráva společnosti , právnická osoba, . prokazuje, že v rozhodné době (červen 2023) byl majitelem účtu č. , č. účtu, žalovaný a že v rozhodném období byla na tento účet pod VS , var. symbol, přijata platba 23 000 Kč.

6. Dílčí smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6.9.2024, oznámením o postoupení pohledávek ze dne 20.9.2024, seznamem postoupených pohledávek a dokladem o doručení oznámení žalobce prokázal, že na něho přešla pohledávka předchůdce za žalovaným z titulu smlouvy o úvěru č. , Anonymizováno, a že tato skutečnost byla předchůdcem žalovanému oznámena. Tím má soud za prokázanou aktivní žalobní legitimaci žalobce.

7. Předžalobní výzvou vč. podacího lístku žalobce prokázal, že před podáním žaloby žalovaného dne 20.9.2024 vyzval k dobrovolnému splnění dluhu a to do tří dnů.

8. Z provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav: Dne 7.6.2023 spolu předchůdce a žalovaný uzavřeli smlouvu, na jejímž základě se předchůdce zavázal žalovanému poskytnout úvěr 23 000 Kč a žalovaný se mu ho zavázal vrátit do 7.7.2023 spolu s úrokem 680,55 Kč a poplatkem za poskytnutí úvěru 5 796,82 Kč při RPSN 1946,41% – v případě překročení doby splatnosti poplatkem 9 660,45 Kč při RPSN 9059,77% ročně. Zatímco předchůdce úvěr žalovanému poskytl, žalovaný na úvěr nic neuhradil a ocitl se v prodlení. Pohledávka z titulu dlužné jistiny, úroku a poplatku byla následně postoupena na žalobce, který žalovaného vyzval k úhradě do tří dnů od zaslání výzvy – výzva zaslána 20.9.2024.

9. Po právní stránce soud věc posoudil dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též ZSÚ).

10. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Poskytovatel úvěru je před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy v souladu s ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru náležitě posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru se jedná o neplatnost absolutní a soud je z úřední povinnosti povinen zkoumat, zda poskytovatel před uzavřením smlouvy řádně posoudil a zhodnotil úvěruschopnost spotřebitele. Uvedené vyplývá z ust. § 588 věty první o. z., judikatury Nejvyššího soudu (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018) či judikatury Ústavního soudu (např. Nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), jakož i ze směrnic Evropského parlamentu a Rady a konstantní judikatury Soudního dvora Evropské unie (ke konkrétním směrnicím a rozhodnutím viz odůvodnění shora uvedených rozhodnutí).

14. Žalobce v rámci svých žalobních tvrzení sice uvedl, že před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru předchůdce posoudil úvěruschopnost žalovaného, a to lustrací v databázi ISIR, CEE, CRKI, EUCB, BRKI, NRKI, avšak k těmto svým tvrzením nepředložil jediný důkaz, a to ani k písemné výzvě soudu před nařízením jednání. Z nařízeného jednání se pak omluvil. Žalobce tak neunesl své břemeno důkazní, tj. neprokázal svá tvrzení o tom, že řádně posoudil úvěruschopnost žalovaného. Již z tohoto důvodu nebylo možné žalobě vyhovět z titulu smlouvy o úvěru, kdy soud nemá za naplněné ustanovení § 86 a § 87 ZSÚ a na žalobcem předloženou smlouvu o úvěru nahlíží jako na absolutně neplatnou dle § 588 o.z.

15. Mimo to předmětná úvěrová smlouva odporuje ustanovení § 1813 o.z., resp. směrnici rady č. 93/13/EHS ze dne 15.4.1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Již samotný sjednaný úrok 36% lze hodnotit jako nemravný z důvodu, že několikanásobně převyšuje běžný úrok bank. Především pak soud hodnotí jako nepřiměřenou výši RPSN a to ať při řádném splácení ve výši 1946,41% (při poplatku za sjednání úvěru 5 796,82 Kč), tím spíše ve výši 9059,77% ročně pro případ prodlení (při poplatku za sjednání úvěru 9 660,45 Kč). Zejména současně nutno hodnotit pro spotřebitele nanejvýš matoucím z jakého důvodu činí poplatek za sjednání úvěru při jeho sjednávání 5 796,82 Kč (při řádném splácení) – 9 660,45 Kč při prodlení. Soud považuje poplatek za sjednání úvěru za náklady spojené s vyřízením úvěrové žádosti – tyto náklady jsou přitom fixní a je proto zcela nedůvodné rozlišovat případ řádného splácení a prodlení. Uvedeným postupem tak předchůdce de facto již do sjednaného poplatku při jeho sjednání komponuje určitou sankci pro případ prodlení, což je nepřípustné. Současně nutno již samotný poplatek za sjednání úvěru považovat za nepřiměřený, kdy v případě „řádného“ splacení činí cca. 25% poskytnuté jistiny a v případě „prodlení“ činí 42% jistiny.

16. Z důvodů shora uvedených, pak soud ve výroku I. rozhodl pouze o částečném vyhovění návrhu a to s poukazem na ustanovení § 2991 odst. 1 o.z., podle kterého kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil, ve spojení s ustanovením § 2991 odst. 2 o.z., podle kterého bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. Žalobce v řízení prokázal, že žalovanému jeho předchůdce poskytl finanční plnění ve výši 23 000 Kč, na které žalovaný nic neuhradil. Žalobci, na kterého pohledávka přešla, tak vznikl nárok na vrácení částky 23 000 Kč a dále dle § 1970 o.z. na úhradu zákonného úroku z prodlení. Počátek běhu požadovaného příslušenství soud určil dle lhůty uvedené žalobcem v předžalobní výzvě, tj. 20.9.2024 + 3 dny. S ohledem na výše uvedené proto soud uznal žalovaného povinným k úhradě částky 23 000 Kč s příslušenstvím a to z titulu vydání bezdůvodného obohacení.

17. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl (výrok II.).

18. Pro úplnost soud doplňuje, že nerozhodl ve věci rozsudkem pro uznání, ačkoliv žalovaný v odporu nárok žalobce uznal, a to z důvodů popsaných shora stran neplatnosti smlouvy o úvěru (§ 153a odst. 2 o.s.ř. ve spojení s § 99 odst. 2 o.s.ř.).

19. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o.s.ř.. Žalobce byl ve věci v převážné míře úspěšný, tj. 23 000 Kč (69%) – žalovaný pouze v části 10 341 Kč (31%). Žalobci tak přísluší právo na náhradu nákladů řízení v poměru 38% (69-31). V případě úplného úspěchu ve věci by náklady řízení byly tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 1 334 Kč a dále náklady na zastoupení advokátem dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., tj. odměna zástupci 500 Kč za jeden úkon právní služby, celkem tedy 1 500 Kč za 3 úkony (převzetí věci, žaloba, předžalobní upomínka) dle § 6, § 7, § 11 odst. 1 a §14b odst. 1 bod 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. a paušální náhradou hotových výdajů zástupce za 3 úkony ve věci po 100 Kč, celkem 300 Kč (§14b odst. 5 písm. a vyhl. č. 177/1996 Sb.). V případě plného úspěchu by celkové náklady žalobce činily 3 512 Kč. Soud s ohledem na poměr úspěchu ve věci žalobci přiznal náklady ve výši 1 335 Kč. V souladu s § 149 o.s.ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobce (výrok III).

20. Lhůty k úhradě byly stanoveny podle § 160 odst. 1 o. s. ř. věta za středníkem. Soud vyhověl návrhu žalovaného a stanovil úhradu dluhu ve splátkách. Žalovaný má dvě vyživovací povinnosti a jiné pohledávky po splatnosti. Žalovanému rozložením úhrady dluhu do splátek bude umožněno řádné splácení dluhu – výše splátek je přitom stanovena tak, že úhrada dlužných částek bude v případě řádného splácení provedena do přibližně 1,5 roku, což nikterak podstatně nezasáhne do majetkové sféry žalobce specializujícího se na vymáhání postoupených pohledávek. V případě dalšího prodlení žalovaného se stane splatným celý dluh. Žalovanému je tak dána možnost vyhnout se potencionálně exekučnímu řízení a v souvislosti s tím dalšímu nárustu dluhu.