7 C 46/2021

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Orlicí rozhodl samosoudcem JUDr. Janem Morávkem ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta Anonymizováno ., sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 24 228,57 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se, co do částky 3 900 Kč, zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 5 333,39 Kč spolu se- zákonným úrokem z prodlení 8,05 % p.a. z 9 040 Kč od 21. 3. 2017 do 22. 3. 2021,- zákonným úrokem z prodlení 8,05 % p.a. z 8 340 Kč od 23. 3. 2021 do 8. 7. 2021,- zákonným úrokem z prodlení 8,05 % p.a. z 7 833,39 Kč od 9. 7. 2021 do 16. 8. 2021,- zákonným úrokem z prodlení 8,05 % p.a. z 7 133,39 Kč od 17. 8. 2021 do 15. 9. 2021,- zákonným úrokem z prodlení 8,05 % p.a. z 6 133,39 Kč od 16. 9. 2021 do 18. 11. 2021,- zákonným úrokem z prodlení 8,05 % p.a. z 5 633,39 Kč od 19. 11. 2021 do 15. 12. 2021,- zákonným úrokem z prodlení 8,05 % p.a. z 5 333,39 Kč od 16. 12. 2021 do zaplacení,a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žaloba se zamítá ohledně nároku žalobce na zaplacení částky 14 060 Kč, dále co kapitalizovaného úroku 11 668,32 Kč, dále co do úroku 23,66 % p.a. z částky 17 789,58 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, a dále co do zákonného úroku z prodlení 8,05 % p.a z částky 17 789,58 Kč od 21. 3. 2017 do zaplacení, a to v rozsahu převyšujícím zákonný úrok z prodlení 8,05 % p.a. z 9 040 Kč od 21. 3. 2017 do 22. 3. 2021, zákonný úrok z prodlení 8,05 % p.a. z 8 340 Kč od 23. 3. 2021 do 8. 7. 2021, zákonný úrok z prodlení 8,05 % p.a. z 7 833,39 Kč od 9. 7. 2021 do 16. 8. 2021, zákonný úrok z prodlení 8,05 % p.a. z 7 133,39 Kč od 17. 8. 2021 do 15. 9. 2021, zákonný úrok z prodlení 8,05 % p.a. z 6 133,39 Kč od 16. 9. 2021 do 18. 11. 2021, zákonný úrok z prodlení 8,05 % p.a. z 5 633,39 Kč od 19. 11. 2021 do 15. 12. 2021, zákonný úrok z prodlení 8,05 % p.a. z 5 333,39 Kč od 16. 12. 2021 do zaplacení.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se po žalovaném domáhal zaplacení 24 228,57 Kč s příslušenstvím v podobě úroků a úroků z prodlení s tím, že se jedná o dvě neuhrazené zápůjčky.

2. K nároku 1 : Uvedl, že spolu žalovaný a právní předchůdce žalobce, spol. , právnická osoba, , IČ , IČO, (v důsledku fúze sloučením se dne 30.9.2016 stala jejím právním nástupcem společnost , Anonymizováno, – dnes pod názvem , Anonymizováno, , IČ , IČO, ) /dále předchůdce/, uzavřeli dne 1.2.2016 smlouvu o zápůjčce č. , hodnota, , jejíž nedílnou součástí byly Smluvní podmínky obsažené na další straně smlouvy. Na jejím základě předchůdce žalovanému poskytl 19 000 Kč a žalovaný se je zavázal žalobci vrátit formou 58 týdenních splátek po 570 Kč do 13.3.2017 spolu s poplatkem v celkové výši 14 060 Kč odpovídající součtu úroků ve výši 2 660 Kč za dobu řádného splácení zápůjčky s úrokovou sazbou 23,66% ročně, odměny za administrativní činnost 3 800 Kč a nákladů za hotovostní inkaso 7 600 Kč (dále inkaso). Žalovaný však splátky nehradil řádně a včas, kdy uhradil pouze 9 960 Kč. Ke dni 6.12.2019 poté předchůdce postoupil tuto svou pohledávku za žalovaným na žalobce. Ke dni postoupení pohledávky činil dluh na jistině 17 789, 58 Kč a na poplatku za hotovostní inkaso 5 310,42 Kč. Po postoupení pohledávky již nebylo ze strany žalovaného uhrazeno ničeho. Žalobce se nyní dále domáhá vyjma dlužné jistiny a poplatku zaplacení kapitalizovaných úroků k 6.12.2019 ve výši 11 668,32 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení k 6.12.2019 ve výši 3 942,15 Kč a dále úroku a úroku z prodlení z dlužné částky od 7.12.2019 do zaplacení.

3. K nároku 2 : Uvedl, že spolu žalovaný a právní předchůdce žalobce, spol. , právnická osoba, , IČ , IČO, (v důsledku fúze sloučením se dne 30.9.2016 stala jejím právním nástupcem společnost , Anonymizováno, – dnes pod názvem , Anonymizováno, , IČ , IČO, ) /dále předchůdce/, uzavřeli dne 23.8.2015 smlouvu o zápůjčce č. , hodnota, , jejíž nedílnou součástí byly Smluvní podmínky obsažené na další straně smlouvy. Na jejím základě předchůdce žalovanému poskytl 15 000 Kč a žalovaný se je zavázal žalobci vrátit formou 58 týdenních splátek po 450 Kč do 2.10.2016 spolu s poplatkem v celkové výši 11 100 Kč odpovídající součtu úroků ve výši 2 100 Kč za dobu řádného splácení zápůjčky s úrokovou sazbou 23,66% ročně, odměny za administrativní činnost 3 000 Kč a nákladů za hotovostní inkaso 6 000 Kč (dále inkaso). Žalovaný však splátky nehradil řádně a včas, kdy uhradil pouze 23 900 Kč. Ke dni 6.12.2019 poté předchůdce postoupil tuto svou pohledávku za žalovaným na žalobce. Ke dni postoupení pohledávky činil dluh na jistině 1 694,34 Kč a na poplatku za hotovostní inkaso 505,66 Kč. Po postoupení pohledávky ze strany žalovaného uhrazeno dále 2 800 Kč. Žalobce se dále domáhal vyjma dlužné jistiny a poplatku zaplacení kapitalizovaných úroků k 6.12.2019 ve výši 139,20 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení k 6.12.2019 ve výši 47,37 Kč a dále úroku a úroku z prodlení z dlužné částky od 10.4.2020 do zaplacení.

4. Dne 19.2.2021 bylo soudu doručeno zpětvzetí žaloby co do částky 1 400 Kč s tím, že na smlouvu číslo , hodnota, byla ze strany žalovaného provedena platba 12.1.2021 a 17.1.2021. Usnesením ze dne 3.3.2021, č.j. , spisová značka, bylo rozhodnuto o částečném zastavení řízení co do částky 1 400 Kč. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 10.4.2021.

5. Soud následně ve věci dne 27.4.2021 vydal platební rozkaz č.j. , spisová značka, , který nabyl právní moci dne 9.6.2021. K návrhu žalobce na vydání opravného usnesení bylo toto vydáno dne 20.3.2023, č.j. , spisová značka, . Opravné usnesení se však nepodařilo žalovanému řádně doručit a jelikož se oprava týkala výroku platebního rozkazu, byl platební rozkaz ze dne 27.4.2021 zrušen a ve věci nařízeno jednání.

6. Ve věci proběhla celkem dvě jednání a to 12.12.2023 a 13.2.2024, přičemž ani k jednomu se žalovaný ač řádně a včas předvolaný bez omluvy nedostavil. Soud proto jednal a ve věci rozhodl v jeho nepřítomnosti na základě žalobcem předložených listinných důkazů.

7. Dne 8.12.2023 bylo soudu doručeno částečné zpětvzetí žaloby co do částky 3 900 Kč s tím, že žalovaný provedl částečnou úhradu svého dluhu platbami ze dne 22.3.2021, 8.7.2021, 16.8.2021, 15.9.2021, 18.11.2021 a 15.12.2021. Žalobce započetl na úhradu pohledávky vzniklé ze smlouvy č. , hodnota, zbylou dlužnou částku 193,39 Kč a zbytek na smlouvu č. , hodnota, ve výši 3 706,61 Kč.

8. Podle § 96 odst. 1 o.s.ř. žalobce (navrhovatel) může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Podle odst. 2 je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví.

9. S poukazem na částečné zpětvzetí žaloby rozhodl soud podle § 96 o.s.ř. a řízení co do částky 3 900 Kč zastavil (výrok I.).

10. Jelikož částečnými zpětvzetími žaloby, resp. zastavením řízení co do částky 1 400 Kč a 3 900 Kč byl zcela vyčerpán nárok žalobce ve vztahu k pohledávce plynoucí ze smlouvy č. , hodnota, , soud v řízení činil skutková zjištění a právní závěry pouze ve vztahu k nároku plynoucím ze smlouvy č. , hodnota, .

11. Z listiny označené jako smlouva o půjčce (č. , hodnota, ) má soud za prokázané, že spolu předchůdce s žalovaným dne 1.2.2016 uzavřeli smlouvu, jíž předchůdce poskytl žalovanému v hotovosti při podpisu této smlouvy částku ve výši 19 000 Kč a žalovaný se mu ji zavázal vrátit ve formě 58 splátkách po 570 Kč spolu s dohodnutým poplatkem v celkové výši 14 060 Kč. Daný poplatek přitom sestával z úroku 2 660 Kč, poplatku za administrativní činnost 3 800 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek 7 600 Kč. Za nedílnou součást smlouvy byly označeny Smluvní podmínky. Smlouva o půjčce je formulářového charakteru, je opatřena podpisem žalovaného a rozhodné údaje jsou do ní vepsány rukou.

12. Podle listiny označené jako smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce, byla tato listina přiložena k výše uvedené smlouvě, nebyla však opatřena podpisem stran. Dle těchto podmínek je úroková sazba sjednána v čl. 1 a RPSN v čl. 3.

13. Kartou zákazníka žalobce prokázal, že jeho předchůdce zkoumal úvěruschopnost žalovaného.

14. Z listiny označené jako smlouva o postoupení pohledávek, přílohy této smlouvy (seznam postoupených pohledávek), oznámení o postoupení pohledávky vč. podacího lístku a výpisu z obchodního rejstříku vedeného Městským soudem v Praze oddíl H, vložka 1642 má soud za prokázané, že předchůdce uzavřel se žalobcem smlouvu, na jejímž základě došlo ke dni 6.12.2019 k postoupení pohledávky předchůdce za žalovaným z výše uvedené smlouvy na žalobce a že tato skutečnost byla žalovanému oznámena.

15. Dle výzvy ze dne 3.9.2020 a příslušného podacího lístku byla žalovanému žalobcem téhož dne zaslána předžalobní upomínka.

16. Z provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav:

17. Dne 1.2.2016 spolu předchůdce a žalovaný uzavřeli smlouvu, na jejímž základě předchůdce žalovanému poskytl 19 000 Kč a žalovaný se mu jí zavázal vrátit ve formě 58 splátkách po 570 Kč spolu s dohodnutým poplatkem v celkové výši 14 060 Kč. Daný poplatek přitom sestával z úroku 2 660 Kč, poplatku za administrativní činnost 3 800 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek 7 600 Kč. Smlouva měla formulářovou podobu, údaje do ní byly dopisovány ručně a byla podepsána žalovaným. Její nedílnou součástí poté byly Smluvní podmínky – ty byly ke smlouvě přiloženy a nebyly podepsány žádnou ze stran. V podmínkách přitom byly obsaženy základní smluvní ujednání ohledně úroků, RPSN a možnosti zesplatnění. Žalovaný nehradil dohodnuté splátky řádně a včas, když uhradil 9 960 Kč. Předchůdce svou pohledávku za žalovaným následně postoupil smlouvou o postoupení pohledávek na žalobce – po postoupení pohledávky bylo v průběhu již probíhajícího řízení žalovaným uhrazeno na smlouvu dalších 3 706,61 Kč a to platbami ze dne 22.3.2021, 8.7.2021, 16.8.2021, 15.9.2021, 18.11.2021 a 15.12.2021.

18. Po právní stránce soud věc posoudil dle o.z. a zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění do 1.12.2016 (dále ZSÚ).

19. Podle § 2390 o. z. přenechává smlouvou o zápůjčce zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu.

20. Dle § 2392 odst. 1 lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky.

21. Ust. § 1813 o. z. stanoví, že se má za to, že zakázána jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Ust. § 1815 o. z. uvádí, že se k nepřiměřenému ujednání nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. V § 1813an. o.z. je provedena směrnice rady č. 93/13/EHS ze dne 15.4.1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Ujednání spotřebitelských smluv musejí být posuzována i z hlediska jejich přiměřenosti tak, jak je uvedeno shora. Smyslem těchto ustanovení je ochrana spotřebitelů proti zneužívání moci podnikateli především v případě jednostranně formulovaných typových smluv a proti nepřiměřenému omezení práv spotřebitelů. Důraz je kladen na transparentnost jednání spotřebitele jako předpokladu svobodného rozhodnutí spotřebitele. Cílem není dosažení rovného postavení stran v právech a povinnostech, předpokladem je pouze výrazná nerovnost v právech a povinnostech, navíc pouze ve spojení s porušením požadavku přiměřenosti. Soudní dvůr EU dovozuje, že při zkoumání, zda je způsobena nerovnováha (v rozporu s požadavkem dobré víry), je třeba ověřit, zda prodávající nebo poskytovatel, který jedná se spotřebitelem poctivě a přiměřeně, mohl rozumně očekávat, že by spotřebitel s předmětnou klauzulí souhlasil v rámci individuálního vyjednávání o obsahu smlouvy. Při hodnocení přiměřenosti podle směrnice Rady 93/13/EHS je nutné vzít v úvahu sílu vyjednávajících pozic stran. Silnější postavení podnikatele by nemělo vést k neodůvodněným výhodám. Nemělo by být zneužíváno.

22. Z § 1813 o.z. tedy vyplývá, že při zkoumání významné nerovnováhy jde o zkoumání ekvivalence plnění, zda zde neexistuje druhý (zde významný) nepoměr vzájemného plnění (§ 1796 a § 1793 o.z.) a zda plnění, které spotřebitel získává od podnikatele, odpovídá z hlediska své hodnoty plnění, která za ně podnikatel poskytuje. Relevantní při zkoumání přiměřenosti ujednání je pouze výrazná nerovnováha, tedy taková, která zhoršuje právní postavení spotřebitele.

23. Podle § 1814 písm. f/ o.z. se poté zvláště zakazují ujednání, která zavazují spotřebitele neodvolatelně k plnění za podmínek, s nimiž neměl možnost seznámit se před uzavřením smlouvy.

24. Dle § 6 ZSÚ a přílohy č. 3 k tomuto zákonu vyžaduje smlouva o spotřebitelském úvěru písemnou formou a musí obsahovat minimálně všechny informace, které stanoví příloha č. 3 k zákonu o spotřebitelském úvěru uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem (není-li však tento požadavek naplněn, neznamená to neplatnost smlouvy jako celku). Jedná se o takové informace, které jsou podstatné pro uzavření smlouvy o úvěru, proto musí být obsahem smlouvy samotné, nikoli až v dalších souvisejících dokumentech, například ve všeobecných obchodních podmínkách, jak vyplývá z nálezu Ústavního soudu České republiky ze dne 11. listopadu 2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11, v němž Ústavní soud uzavřel, že obchodní podmínky ve spotřebitelských smlouvách mají sloužit především k tomu, aby nebylo nezbytné do každé smlouvy přepisovat ujednání technického a vysvětlujícího charakteru. Naopak nesmějí sloužit k tomu, aby do nich často v nepřehledné, složitě formulované a malým písmem psané formě skryl dodavatel ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná a o kterých předpokládá, že pozornosti spotřebitele nejspíše uniknou. Pokud tak i přesto učiní, nepočíná si v právním vztahu poctivě a takovému jednání nelze přiznat právní ochranu. Informace ve smlouvě je tedy třeba uvést jasným, výstižným a zřetelným způsobem, přičemž se jedná o požadavek, který je třeba vnímat jako kvalitativní doplněk obecných požadavků na srozumitelnost a určitost právního jednání. Nadto má tento požadavek zajistit dostatečnou čitelnost, přehlednost a logické uspořádání textu tak, aby se v něm průměrný spotřebitel bez potíží orientoval. Ne každé právní jednání, které je srozumitelné a určité, je totiž zároveň učiněné jasným, výstižným a zřetelným způsobem.

25. V případě, kdy smlouva neobsahuje potřebné informace o poskytnutém úvěru, nastávají důsledky zakotvené v § 8 ZSÚ. Sankcí za náležité nesplnění informační povinnosti stanovených v § 6 tohoto zákona je, že se spotřebitelský úvěr od počátku považuje za úročený ve výši diskontní sazby platné v době uzavření smlouvy uveřejněné Českou národní bankou a ujednání o jiných platbách za spotřebitelský úvěr jsou neplatná. Jediným plněním, které tak může věřitel požadovat kromě splátky jistiny, je úrok ve výši diskontní sazby České národní banky platné v době uzavření smlouvy. Žádné další poplatky ani jakékoliv jiné platby není spotřebitel povinen platit. V případě, že je spotřebitel již zaplatil, má poté nárok na jejich vrácení, popř. započtení proti nesplacené části jistiny.

26. Dle § 1879 o.z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění (§ 1880 o.z.).

27. Ust. § 1970 o.z. poté stanoví, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

28. Na základě těchto ustanovení a shora uvedeného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že je žaloba v rozsahu po částečném zpětvzetí důvodná pouze částečně. V řízení bylo prokázáno, že spolu žalovaný v pozici vydlužitele a předchůdce v pozici zapůjčitele uzavřeli smlouvu o zápůjčce, jíž předchůdce žalovanému poskytl 19 000 Kč, které se žalovaný zavázal předchůdci vrátit formou splátek spolu s poplatkem ve výši 14 060 Kč. Žalovaný však na tuto zápůjčku uhradil pouze 9 960 Kč a 3 706,61 Kč.

29. Pro vyhodnocení nároku žalobce na zaplacení částky uplatněné žalobou je však nutné zabývat se platností uzavřené smlouvy o zápůjčce, a to s přihlédnutím ke shora citovaným ustanovením ZSÚ a ustanovením o.z. Soud se tedy nejprve zabýval přípustností sjednaného poplatku ze smlouvy. Jak již bylo shora uvedeno, předmětná smlouva o zápůjčce byla žalovaným řádně podepsána. Žalovaný tedy v době podpisu věděl, že celková dlužná částka bude činit 33 060 Kč. Ze smlouvy samotné však nelze dovodit, jakým způsobem věřitel/předchůdce stanovil výši jednotlivých položek poplatku, zejména úroku z půjčených peněz. V tomto bodě je tak smlouva v rozporu s § 6 ZSÚ, neboť neobsahuje informace stanovené přílohou č. 3 k tomuto zákonu. Jednou z těchto povinných informací je totiž právě stanovení výpůjční úrokové sazby, podmínek upravujících použití této sazby a případně údaj o jakémkoliv indexu nebo referenční úrokové sazbě použitelné pro počáteční úrokovou sazbu, jakož i o době, podmínkách a postupu pro změnu úrokové sazby. Dále také smlouva neobsahuje údaj o roční procentní sazbě nákladů na spotřebitelský úvěr. Tuto skutečnost přitom nemůže zhojit tvrzení žalobce o tom, že takové údaje jsou obsahem smluvních podmínek, které jsou nedílnou součástí smlouvy. V této souvislosti lze plně odkázat na shora citovaný nález Ústavního soudu.

30. S ohledem na uvedené proto soud uzavřel, že daná smlouva o zápůjčce je v části ujednání o výši poplatku neplatná dle § 1813 o.z., a předchůdci tak pohledávka na zaplacení uvedeného poplatku nevznikla. Jediným plněním, kterého by se tedy mohlo předchůdci, resp. žalobci, na něhož byla pohledávka předchůdce vůči žalovanému z dané smlouvy platně postoupena, a je tak ve věci aktivně legitimován, jako věřiteli dostat, je plnění splátky jistiny s úrokem ve výši diskontní sazby České národní banky platné v době uzavření smlouvy. Požadavek na zaplacení takového úroku však žalobce neuplatnil.

31. Žalovanému byla na základě dané smlouvy poskytnuta jistina 19 000 Kč, přičemž na ni uhradil již 9 960 Kč (před podáním žaloby) a 3 706,61 Kč (po podání žaloby, zahrnuto v částečném zastavení řízení), soud proto žalobě vyhověl pouze co do nároku na zaplacení dlužné jistiny ve výši 5 333,39 Kč včetně zákonného úroku z prodlení při zohlednění času došlého plnění po podání žaloby (výrok II) a ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok III).

32. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. a 146 odst. 2 o.s.ř., kdy žádnému z účastníků nepřiznal právo na jejich náhradu, jelikož žalobce měl úspěch ve věci pouze částečný (v poměru požadovaného poměru nižší než žalovaný) a žalovanému žádné náklady v souvislosti s tímto řízením nevznikly (výrok IV.).

33. Lhůty k úhradě byly stanoveny podle § 160 odst. 1 o. s. ř.