7 C 57/2021

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Orlicí rozhodl samosoudcem JUDr. Janem Morávkem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce bytem adresa žalobce proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa žalované a žalobce zastoupený anonymizována dvě slova jméno příjmení sídlem adresa žaloba na zřízení věcného břemene

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce je povinen nahradit žalované náhradu nákladů řízení 13 950 Kč a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalované.

1. Žalobce se žalobou podanou prostřednictvím datové schránky dne 3.3.2021 domáhal vydání rozsudku, podle kterého žalovaná [celé jméno žalované], [datum narození], bytem [obec a číslo], [PSČ] [obec] je povinna zřídit ve prospěch žalobce [celé jméno žalobce], [datum narození], bytem [adresa] [parcelní číslo] (zastavěná plocha a nádvoří) o výměře 183 m2, jehož součástí je budova [adresa] (rodinný dům) na adrese [obec a číslo], pozemku [parcelní číslo] (jiná plocha, ostatní plocha) a pozemku p. [číslo] (zahrada), vše v obci [obec], zapsaných na [list vlastnictví], k. ú. [obec] u [anonymizováno] na [anonymizována dvě slova], katastrální úřad pro Pardubický kraj, [stát. instituce] spočívající v doživotním právu bydlení a užívání, za jednorázovou úplatu za věcné břemeno ve výši 400 000 Kč. Návrh odůvodnil tím, že mezi účastníky byla dne 11.8.2014 uzavřena smlouva, na základě které se žalovaná zavázala zřídit žalobci věcné břemeno doživotního užívání předmětných nemovitostí. Žalobce v souladu se smlouvou učinil na žalovanou výzvu k uzavření smlouvy o zřízení věcného břemene. Poté mezi účastníky probíhala jednání před právním zástupcem [anonymizováno] [příjmení], avšak došlo ke sporům ohledně textu a obsahu smlouvy. Následně probíhala jednání mezi účastníky rovněž před [anonymizováno] [příjmení], avšak ani tato jednání v uzavření smlouvy nevyústilo. V roce 2017 budova [adresa] do základu vyhořela. Žalovaná obdržela pojistné plnění 1,7 mil. Kč a mezi účastníky bylo ústně dohodnuto, nechť žalobce budovu opraví, postaví novou a pozemek si nechá. Na základě této dohody vystavěl žalobce na pozemku st.p. [číslo] novou obytnou část a garáž, v místě podniká. Žalovaná dala souhlas k umístění provozovny dne 3.6.2019 a to na dobu určitou do 3.6.2039. Budova včetně garáží určených k provozování živnosti žalobce jsou vystavěny v rozsahu hrubé stavby a části obytné v rozsahu výstavby směřující k dokončení. V čl. III Smlouvy ze dne 11.8.2014 žalovaná uvedla že si je vědoma, že na nemovitostech které měly být zatíženy věcným břemenem probíhá průběžná rekonstrukce, když výslovně uvedla že tento fakt zůstává bez vlivu na obsah či rozsah věcného břemene i do budoucna a věcná břemena se budou vztahovat vždy k celým nemovitostem. Pokud tedy žalobce provedl po podpisu Smlouvy ze dne 11.8.2014 výstavbu nové obytné části a skladiště po požáru v r. 2017, má se vztahovat zřízení věcného břemene bydlení a užívání i na tyto části nemovitosti. O tom, že bude věcné břemeno zřízeno, byl přesvědčen až do roku 2020, kdy mu žalovaná sdělila, že má nemovitost opustit. Z tohoto důvodu lhůta neběžela od podpisu smlouvy budoucí, ale až od okamžiku, kdy se dozvěděl, že břemeno zřízeno nebude. Promlčení se mimo to nemůže dovolávat ten, kdo úskočně jednal s tím, že chce z druhé strany vylákat výhodu nebo plnění s úmyslem svůj závazek nesplnit. Žalovaná ho opakovaně ujišťovala, že břemeno užívání zřídí, toto nezřídila, přičemž ho nechávala do nemovitosti průběžně investovat a na jeho úkor se tak bezdůvodně obohacovala. Žalobce vedle této žaloby podal vůči žalované také žalobu na vydání bezdůvodného obohacení ve výši 836 000 Kč.

2. Žalovaná s žalobou nesouhlasila a navrhla její zamítnutí. Předně namítla, že předmětem řízení nemůže být zřízení věcného břemene soudem, nýbrž nahrazení projevu vůle žalované na smlouvě o zřízení věcného břemene coby smlouvě budoucí, neboť požadavek žalobce vychází z uzavřené a údajně nedodržené smlouvy o smlouvě budoucí o zřízení věcného břemene ze dne 11.8.2014. Dle předmětné smlouvy byl sjednán termín uzavření budoucí smlouvy do 1.9.2015. V této souvislosti vznesla s poukazem na ustanovení § 634 o.z. námitku promlčení s tím, že nárok měl být uplatněn nejpozději do 1.9.2016, případně 1.9.2018 – nárok byl však uplatněn u soudu až 3.3.2021.

3. Žalobce se z nařízeného jednání omluvil, o odročení nepožádal. Z tohoto důvodu bylo rozhodnuto o jednání v jeho nepřítomnosti.

4. Podle výpisu z katastru nemovitostí [list vlastnictví], k.ú. [obec] u [obec] je žalovaná evidována jako vlastník nemovitostí a to pozemku st.p. [číslo] jehož součástí je budova [adresa] (rodinný dům), pozemku p. [číslo] pozemku p. [číslo].

5. Smlouvou o budoucí smlouvě o zřízení věcného břemene obsahující uznání dluhu uzavřené účastníky před advokátem [anonymizováno] [příjmení] dne 11.8.2014 se žalovaná (jako povinná z věcného břemene) zavázala, že na základě výzvy žalobce (oprávněného z věcného břemene) s ním uzavře smlouvu o zřízení věcného břemene spočívajícího v doživotním užívání nemovitostí a to pozemku st.p. [číslo] jehož součástí je budova [adresa] (rodinný dům), pozemku p. [číslo] pozemku p. [číslo] to nejpozději do 1.9.2015. Žalobce se zavázal učinit výzvu k uzavření smlouvy nejpozději do 15.8.2015 s tím, že pokud nebude učiněna výzva k uzavření smlouvy ve sjednané lhůtě, povinnost žalované uzavřít budoucí smlouvu zaniká. Dle prohlášení stran si tyto byly vědomi, že na nemovitostech, které mají být zatíženy věcným břemenem probíhá průběžná rekonstrukce, když výslovně uvedli, že tento fakt zůstává bez vlivu na obsah či rozsah věcného břemene i do budoucna a věcná břemena se budou vztahovat vždy k celým nemovitostem.

6. Podle § 1257 odst. 1 o.z. věc může být zatížena služebností, která postihuje vlastníka věci jako věcné právo tak, že musí ve prospěch jiného něco trpět nebo něčeho se zdržet.

7. Podle § 1260 odst. 1 o.z. služebnost se nabývá smlouvou, pořízením pro případ smrti nebo vydržením po dobu potřebnou k vydržení vlastnického práva k věci, která má být služebností zatížena. Ze zákona nebo rozhodnutím orgánu veřejné moci se služebnost nabývá v případech stanovených zákonem.

8. Žalobce se petitem žalobního nároku domáhá vůči žalované stanovení povinnosti zřídit v jeho prospěch úplatné věcné břemeno s odůvodněním, že mezi účastníky byla dne 11.8.2014 uzavřena Smlouva o budoucí smlouvě o zřízení věcného břemene. Pro takový žalobní petit však s poukazem na žalobní tvrzení a žalobcem uváděný důvod nejsou splněny podmínky. Žaloba v tomto směru především postrádá jakákoliv relevantní tvrzení, tím spíše důvody, tj. tvrzení a důvody pro vedení řízení např. ve smyslu vydržení věcného břemene, zřízení věcného břemene soudem či pořízením pro případ smrti.

9. Obecně přitom platí, že nalézací soud není povinen a ani oprávněn doplňovat žalobní tvrzení, provedenými důkazy. Mimo to žalobce svou omluvenou neúčastí na jednání soudu se dobrovolně vzdal možnosti poučení ze strany soudu dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. (srovnej: rozsudek NS ze dne 14. 1. 2009, sp. zn. 21 Cdo 5232/2007). Rovněž tak i poučení ve smyslu § 118a odst. 2 o.s.ř. Žalobci přitom byl dán dostatečný časový prostor na přípravu jednání, resp. rovněž k reakci na námitky žalované uplatněné v rámci jejího písemného vyjádření ze dne 20.5.2021.

10. Již z důvodu neunesení břemena tvrzení a důkazní by bylo možné rozhodnout o zamítnutí žalobcem uplatněného žalobního petitu. Soud se nicméně pro úplnost vypořádal s žalobními tvrzeními, které jednoznačně (v rozporu s požadovaným petitem) směřují k nahrazení projevu vůle, neboť požadavek žalobce vychází, jeho tvrzení odkazují, na uzavření a údajné nedodržení smlouvy o smlouvě budoucí o zřízení věcného břemene ze dne 11.8.2014. Nicméně i pro tento případ by bylo soudem rozhodnuto zamítavě a to hned z několika důvodů.

11. Podle § 1785 o.z. smlouvou o smlouvě budoucí se nejméně jedna strana zavazuje uzavřít po vyzvání v ujednané lhůtě, jinak do jednoho roku, budoucí smlouvu, jejíž obsah je ujednán alespoň obecným způsobem.

12. Podle § 1786 o.z. zavázané straně vzniká povinnost uzavřít smlouvu bez zbytečného odkladu poté, co ji k tomu vyzve oprávněná strana v souladu se smlouvou o smlouvě budoucí.

13. Podle § 1787 odst. 1 nesplní-li zavázaná strana povinnost uzavřít smlouvu, může oprávněná strana požadovat, aby obsah budoucí smlouvy určil soud nebo osoba určená ve smlouvě. Neurčí-li tato osoba obsah budoucí smlouvy v přiměřené lhůtě nebo odmítne-li jej určit, může oprávněná strana navrhnout, aby jej určil soud.

14. Podle § 634 o.z. právo požadovat, aby soud určil na základě smlouvy o smlouvě budoucí obsah budoucí smlouvy, se promlčí za jeden rok od posledního dne lhůty, kdy měla být budoucí smlouva uzavřena. To platí i v případě, že bylo ujednáno, že určitou náležitost smlouvy určí třetí osoba nebo soud.

15. Podle § 1788 odst. 1 o.z. nevyzve-li oprávněná strana zavázanou stranu k uzavření smlouvy včas, povinnost uzavřít budoucí smlouvu zaniká.

16. Podle § 1750 o.z. nenavrhne-li oprávněná strana doplnění obsahu smlouvy v ujednané lhůtě, jinak do jednoho roku od uzavření smlouvy, má se za to, že se smlouva od počátku ruší.

17. S ohledem na vznesenou námitku promlčení ze strany žalované soud na věc aplikoval ustanovení § 634 o.z.. Ustanovení § 634 o.z. je aplikovatelné i na případy, kdy nebyla včas uzavřena smlouva o smlouvě budoucí (§ 1785 a násl.). Podmínkou však je, že oprávněná strana skutečně vyzvala stranu povinnou k uzavření smlouvy. Není-li této výzvy, povinnost uzavřít budoucí smlouvu zaniká (§ 1788 odst. 1), resp. smlouva se od počátku ruší (§ 1750).

18. Podle smluvních ujednání (čl. III. bod 2 smlouvy) bylo povinností žalobce učinit výzvu k uzavření smlouvy nejpozději do 15.8.2015 s tím, že pokud nebude učiněna výzva k uzavření smlouvy ve sjednané lhůtě, povinnost žalované uzavřít budoucí smlouvu zaniká. Žalobce sice tvrdil, že výzvu ve lhůtě učinil, avšak svá tvrzení nikterak neprokázal. Navrhl sice za tímto účelem výslech [anonymizováno] [příjmení], [anonymizováno] [příjmení] a účastnickou výpověď žalované, avšak tyto návrhy soud zamítl jako neproveditelné, neboť zástupce žalované v průběhu jednání sdělil, že žalovaná se svým výslechem nesouhlasí a současně, že nedá ani souhlas se zproštěním mlčenlivosti shora jmenovaných advokátů. Jelikož se žalobce jednání neúčastnil, nemohlo mu být poskytnuto ani přiměřené poučení. S ohledem na smluvní ujednání a ustanovení § 1788 odst. 1 o.z., tak povinnost uzavřít budoucí smlouvu zanikla.

19. Nicméně i v případě, že by se žalobci podařilo prokázat tvrzení ohledně učinění výzvy, žaloba by byla i tak zamítnuta, a to s ohledem na vznesenou námitku promlčení. Lhůta pro uplatnění nároku u soudu totiž uplynula dne 1.9.2016, přičemž nárok byl řádně uplatněn až dne 3.3.2021.

20. Ve vztahu ke vznesené námitce promlčení se soud dále zabýval obranou žalobce, podle kterého je připuštění promlčení nároku s ohledem na jednání žalované v rozporu s dobrými mravy a tudíž by tato neměla být připuštěna. Soud obranu žalobce v tomto směru neshledal důvodnou, neboť vyjma svých tvrzení, nepředložil a ani nenavrhl o tom žalobce žádný důkaz. Neúčastí na jednání mu nemohlo být dáno ani poučení v tomto směru.

21. Vyjma toho, soud hodnotil tvrzení účastníků a důkazy v řízení provedené v logických a časových souvislostech a dopěl k závěru, že na základě zjištěného nelze obraně žalobce v tomto směru vyhovět. Ve smyslu § 4 o.z. se má za to, že každá svéprávná osoba má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností a že to každý od ní může v právním styku důvodně očekávat. Činí-li právní řád určitý následek závislým na něčí vědomosti, má se na mysli vědomost, jakou si důvodně osvojí osoba případu znalá při zvážení okolností, které jí musely být v jejím postavení zřejmé. To platí obdobně, pokud právní řád spojuje určitý následek s existencí pochybnosti. Žalobce dle svých tvrzení je osobou podnikající, osobou svéprávnou. Z obsahu žaloby a dalších procesních úkonů ve věci lze jednoznačně usoudit, že je bezesporu osobou, která má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností, má rovněž potřebné právní povědomí o svých právech a povinnostech. Taková osoba bezesporu chápe termín lhůta k uzavření smlouvy, je osobou, která zcela jistě chápe význam zásady, že právo slouží bdělým. Smlouva budoucí byla sepsána před advokátem, který zcela jistě účastníky rovněž poučil o jejich vzájemných právech a povinnostech. Soud i proto nevěří zcela nekritickým tvrzením žalobce, že stále spoléhal na ústní dohodu stran, která dle jeho tvrzení nebyla realizována po dobu několika let, že žalované neustále věřil a do nemovitosti průběžně investoval statisícové částky a to i přes zmařená jednání nejprve u [anonymizováno] [příjmení] a následně [anonymizováno] [příjmení]. To vše navíc za situace, kdy vůči jeho osobě je vedeno od roku 2017 insolvenční řízení.

22. Pro úplnost třeba dále dodat, že žaloba by byla i tak zamítnuta, rovněž z důvodu dále uvedeného.

23. Podle § 11 o.z. obecná ustanovení o vzniku, změně a zániku práv a povinností ze závazků v části čtvrté tohoto zákona se použijí přiměřeně i na vznik, změnu a zánik jiných soukromých práv a povinností.

24. Podle § 1299 odst. 1 o.z. služebnost zaniká trvalou změnou, pro kterou služebná věc již nemůže sloužit panujícímu pozemku nebo oprávněné osobě.

25. Podle § 505 o.z. součást věci je vše, co k ní podle její povahy náleží a co nemůže být od věci odděleno, aniž se tím věc znehodnotí.

26. Podle § 506 odst. 1 o.z. součástí pozemku je prostor nad povrchem i pod povrchem, stavby zřízené na pozemku a jiná zařízení (dále jen„ stavba“) s výjimkou staveb dočasných, včetně toho, co je zapuštěno v pozemku nebo upevněno ve zdech.

27. Podle § 2006 odst. 1 o.z. stane-li se dluh po vzniku závazku nesplnitelným, zaniká závazek pro nemožnost plnění. Plnění není nemožné, lze-li dluh splnit za ztížených podmínek, s většími náklady, s pomocí jiné osoby nebo až po určené době.

28. Žalobce sám ve svých tvrzeních uvádí, že v roce 2017 budova [adresa] do základu vyhořela. Tato skutečnost je ostatně soudu známa rovněž z jeho úřední činnosti. Z uvedeného nicméně vyplývá, že budova [adresa] jako stavba-součást pozemku zanikla. Byť stavba je pouze součástí pozemku, pozemek v důsledku požáru bezesporu nezanikl, nelze přehlédnou těsné funkční a hodnotové spojení pozemku a stavby. Z tvrzení žalobce, logiky věci a obsahu smlouvy budoucí přitom plyne, že právě budova [adresa] byla nejpodstatnějším předmětem věcného břemene (provozovna žalobce, obytná část). V důsledku jejího zániku, tak budoucí smlouva o zřízení věcného břemene pozbývá smysl. Zřídit věcné břemeno k neexistujícímu je plněním nemožným. Nic na to nemění skutečnost, že údajně měla být budova vystavěna znovu, neboť se jedná o věc nově vzniklou, resp. nově vzniklou součást věci nemovité - pozemku. Stavba jak již bylo uvedeno s ohledem na svou povahu (funkční a hodnotové spojení s pozemkem) je součástí věci, která k ní náleží a nemůže být od věci – pozemku oddělena, aniž se tím věc znehodnotí.

29. K tvrzením žalobce je třeba pro úplnost doplnit, že smlouva budoucí sice počítala s rekonstrukcemi původní budovy, avšak pojem rekonstrukce zcela jistě neodpovídá stavu„ vyhořelá do základu“ a„ vystavěna nová“.

30. Ze všech shora popsaných důvodů proto soud rozhodl o zamítnutí žaloby (výrok I.).

31. Výrok o náhradě nákladů řízení (výrok II.) je odůvodněn ustanovením § 142a a § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalovaná byla ve věci úspěšná, proto ji přísluší nárok na zaplacení nákladů řízení. Ty spočívají v nákladech na její právní zastoupení. Náklady zastoupení spočívají odměně zástupce žalované, která činí 2 500 Kč za jeden úkon právní služby, celkem tedy 7 500 Kč za 3 úkony (převzetí věci, vyjádření ve věci, účast na jednání u soudu dne 21.1.2022) dle §7 bod 5, § 9 odst. 3 písm. b/ (event. c/) a § 11 odst. 1 písm. a/, d/, g/ a paušální náhradou hotových výdajů po 300 Kč za úkon, celkem tedy 900 Kč za 3 úkony ve věci (§ 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb.). Dále náklady na právní zastoupení představuje cestovné zástupce žalované k jednáním soudu v celkové výši 2 329 Kč v souladu s § 13 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve spojení s vyhláškou č. 511/2021 Sb., kdy soud vycházel ze sazby na 1 km ve výši 6, 974 Kč, z délky cesty 334 km (Liberec Ústí nad Orlicí a zpět k jednání soudu dne 21.1.2022) - PHM ve výši 36,10 Kč dle § 4 písm. c) vyhlášky a průměrné spotřebě použitého vozidla dle jeho technického průkazu 6,3 l /100 km + sazba základní náhrady za 1 km ve výši 4,70 Kč (§1 písm. b/ vyhl. č. 511/2021 Sb.). Dále zástupci žalované náleží náhrada za čas promeškaný v souvislosti s poskytnutím právní služby (§ 14 odst. 1 a 3 cit. vyhlášky) v celkové výši 800 Kč za čas strávený cestou k jednání soudu 21.1.2022. Jelikož zástupce žalované doložil, že je plátcem DPH náleží mu dále 2 421 Kč. Celkové náklady řízení tak činí 13 950 Kč. Vzhledem k tomu, že byla žalovaná zastoupena ve věci advokátem, je žalobce povinen zaplatit náklady řízení žalované k rukám jejího zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.) Lhůta k zaplacení byla žalobci stanovena v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř.