7 C 67/2022

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Orlicí rozhodl samosoudcem JUDr. Janem Morávkem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem anonymizováno . jméno číslo , PSČ obec o zaplacení 232 983,77 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 162 913,77 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení 11,75 % p. a. z částky 162 913,77 Kč od 13.3.2022 do zaplacení, a to formou pravidelných měsíčních splátek ve výši 5 000 Kč splatných vždy k 20. dni v měsíci, počínaje prvním měsícem po měsíci, ve kterém tento rozsudek nabude právní moci, a to do úplného zaplacení, pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se ohledně nároku žalobce na zaplacení 70 070 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení 11,75 % p. a. z částky 70 070 Kč od 13.3.2022 do zaplacení zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení 18 541 Kč a to formou pravidelných měsíčních splátek ve výši 1 000 Kč splatných vždy k 20. dni v měsíci, počínaje prvním měsícem po měsíci, ve kterém tento rozsudek nabude právní moci k rukám zástupce žalobce, a to do úplného zaplacení, pod ztrátou výhody splátek.

IV. Žalobce je povinen doplatit na soudním poplatku na účet Okresního soudu v Ústí nad Orlicí částku 2 330 Kč a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se vůči žalovanému návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhal zaplacení 232 983,77 Kč s příslušenstvím a to s odkazem na uznání dluhu žalovaným a dohodu o splátkovém kalendáři ze dne 19.9.2021. Uvedl, že žalovaný se zavázal v rámci uznaného dluhu ve výši 245 783,77 k jeho úhradě v 76 měsíčních splátkách po 3 200 Kč a 77. splátce ve výši 2 583,77 Kč sjednaných od 25.9.2021, vždy ke každému 25. dni v měsíci, pod ztrátou výhody splátek. Žalovaný však řádně a včas dle splátkového kalendáře uhradil pouze 12 800 Kč, kdy nezaplatil splátku splatnou 25.1.2022 a 25.2.2022. Z důvodu prodlení byla žalovanému proto dne 5.3.2022 zaslána předžalobní výzva.

2. Soud návrhu nevyhověl a ve věci nařídil jednání. Jelikož se žalobce z nařízeného jednání omluvil, rozhodl soud o konání jednání v jeho nepřítomnosti.

3. Žalovaný se k žalobě vyjádřil v rámci jednání tak, že s tímto souhlasí, přičemž požádal o možnost splátkového kalendáře. Uvedl, že je schopen hradit na dluh 5 000 Kč. Žádost odůvodnil tím, že jeho příjem činí 30 000 Kč, z něho hradí 6 000 Kč na energie a 7 000 Kč na jiné úvěry. Bydlí u rodičů. Žádost dále doplnil tím, že se ocitl v dluhové pasti, přičemž pokud by mu bylo umožnit hradit dluh ve formě splátek, byl by schopen se z ní vymanit.

4. Z listiny označené jako Uznání dluhu [číslo] dohody o splátkovém kalendáři uzavřené mezi žalobcem jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem bylo soudem zjištěno, že tímto žalovaný jako dlužník prohlásil, že jako dlužníkovi mu bylo na základě Smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 02. 01. 2020 uzavřené se [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa žalobkyně]. Svým podpisem uznal žalovaný svůj dluh vůči věřiteli specifikovaný výše co do důvodu a výše 245 783,77 Kč a zavázal se jej celý věřiteli uhradit nejpozději do 25. 08. 2026, a to v pravidelných splátkách dle vlastního splátkového kalendáře označeného jako Příloha 1. Jako dlužník uznal zbylou část jistiny (82 621,18 Kč), zbylou část úroků (51 782 Kč), smluvní pokutu (41 310,59 Kč) a Podpora (70 070 Kč). Dle přílohy č. 1 se žalovaný zavázal dluh splácet v 76 měsíčních splátkách po 3 200 Kč a 77. splátce ve výši 2 583,77 Kč sjednaných od 25.9.2021, vždy ke každému 25. dni v měsíci, pod ztrátou výhody splátek.

5. Dopisem ze dne 5.3.2022 a 21.7.2021 včetně podacího lístku a poštovního podacího archu žalobce prokázal svá tvrzení, že žalovaný řádně a včas dle splátkového kalendáře uhradil pouze 12 800 Kč, kdy nezaplatil splátku splatnou 25.1.2022 a 25.2.2022 a že z důvodu prodlení přistoupil k zesplatnění celého dluhu.

6. Podle Smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru [číslo] uzavřené mezi žalobcem jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem se žalobce zavázal poskytnout žalovanému hotovostní úvěr ve výši 95 000 Kč, při zápůjční úrokové sazbě 23% a RPSN 36,83%, který se žalovaný zavázal uhradit spolu s úrokem 80 946 Kč v pravidelných měsíčních splátkách 2 444 Kč. Pro případ prodlení byla mezi účastníky sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1% denně z dlužné částky (čl. 5 smlouvy). Z poskytnutého úvěru měla být částka 54 293 Kč vyplacena ve prospěch žalobce za účelem úplné úhrady předchozího závazku, částka 23 957 Kč měla být uhrazena na účet žalovaného a částka 16 750 Kč uhrazena zápočtem na náklady poskytovatele specifikované v čl. 4 smlouvy (potřebné a účelné náklady poskytovatele vynaložené na vyřizování úvěru).

7. Součástí smluvních ujednání jako Příloha č. 6 byla sjednána Smlouva o zřízení Doplňkové služby PODPORA s tím, že se jedná o nepovinnou službu a nezapočítává se do RPSN. Cílem této doplňkové služby bylo zajištění plnění závazků spotřebitele vůči poskytovateli s minimálním zatížením a eliminací rizik pro spotřebitele. Výše této služby po dobu trvání úvěru činila 91 728 Kč.

8. Podle § 2053 o.z. uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.

9. Ustanovení § 1813 o. z. stanoví, že se má za to, že zakázána jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Ustanovení § 1815 o. z. uvádí, že se k nepřiměřenému ujednání nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. V § 1813an. o.z. je provedena směrnice rady č. 93/13 EHS ze dne 15.4.1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Ujednání spotřebitelských smluv musejí být posuzována i z hlediska jejich přiměřenosti tak, jak je uvedeno shora. Smyslem těchto ustanovení je ochrana spotřebitelů proti zneužívání moci podnikateli především v případě jednostranně formulovaných typových smluv a proti nepřiměřenému omezení práv spotřebitelů. Důraz je kladen na transparentnost jednání spotřebitele jako předpokladu svobodného rozhodnutí spotřebitele. Cílem není dosažení rovného postavení stran v právech a povinnostech, předpokladem je pouze výrazná nerovnost v právech a povinnostech, navíc pouze ve spojení s porušením požadavku přiměřenosti. Soudní dvůr EU dovozuje, že při zkoumání, zda je způsobena nerovnováha (v rozporu s požadavkem dobré víry), je třeba ověřit, zda prodávající nebo poskytovatel, který jedná se spotřebitelem poctivě a přiměřeně, mohl rozumně očekávat, že by spotřebitel s předmětnou klauzulí souhlasil v rámci individuálního vyjednávání o obsahu smlouvy. Při hodnocení přiměřenosti podle směrnice Rady 93/13 EHS je nutné vzít v úvahu sílu vyjednávajících pozic stran. Silnější postavení podnikatele by nemělo vést k neodůvodněným výhodám. Nemělo by být zneužíváno.

10. Z § 1813 o.z. tedy vyplývá, že při zkoumání významné nerovnováhy jde o zkoumání ekvivalence plnění, zda zde neexistuje druhý (zde významný) nepoměr vzájemného plnění (§ 1796 a § 1793 o.z.) a zda plnění, které spotřebitel získává od podnikatele, odpovídá z hlediska své hodnoty plnění, která za ně podnikatel poskytuje. Relevantní při zkoumání přiměřenosti ujednání je pouze výrazná nerovnováha, tedy taková, která zhoršuje právní postavení spotřebitele.

11. V řízení bylo prokázáno a mezi účastníky nebylo sporu o tom, že mezi žalobcem jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 o.z. a příslušných ustanovení z.č. 257/2016 Sb.. Rovněž bylo nesporným, že žalovaný se ocitl v prodlení s plněním svého dluhu a že následně svůj dluh vůči žalobci uznal do důvodu a výše 245 783,77 Kč a zavázal se jej celý věřiteli uhradit nejpozději do 25. 08. 2026, a to v pravidelných splátkách dle vlastního splátkového kalendáře označeného jako Příloha 1. Jako dlužník uznal zbylou část jistiny (82 621,18 Kč), zbylou část úroků (51 782 Kč), smluvní pokutu (41 310,59 Kč) a Podpora (70 070 Kč). Dle přílohy č. 1 se žalovaný zavázal dluh splácet v 76 měsíčních splátkách po 3 200 Kč a 77. Splátce ve výši 2 583,77 Kč sjednaných od 25.9.2021, vždy ke každému 25. dni v měsíci, pod ztrátou výhody splátek.

12. Soud se ztotožňuje se stanoviskem žalobce potud, že uznání dluhu písemným prohlášením dlužníka je právní domněnka, že dluh v době uznání v uznaném rozsahu trval. Jedná se však o domněnku vyvratitelnou, tj. platí, že dokud není dokázán opak, platí za prokázanou skutečnost, pro kterou je v zákoně stanovena domněnka a věřitel tak nemusí dokazovat ani vznik dluhu, ani jeho rozsah v době uznání. Důkazní břemeno se přesouvá na dlužníka, který musí prokázat, že dluh vůbec nevznikl, nebo že byl splněn či zanikl z jiného důvodu.

13. V projednávané věci však nelze dle názoru soudu opomenout, že se jedná mezi účastníky řízení o vztah mezi podnikatelem (žalobcem) a spotřebitelem (žalovaným) s tím, že i pro případ uznání dluhu souvisejícího s uzavřenou smlouvou o spotřebitelském úvěru je třeba aplikovat shora citovaná ustanovení na ochranu spotřebitele.

14. Mezi účastníky byla platně uzavřena smlouva o úvěru, žalobce tento úvěr žalovanému vyplatil, žalovaný se ocitl v prodlení s plněním dluhu, kdy pro případ prodlení byla mezi účastníky řádně sjednána smluvní pokuta dle § 2048 o.z. a to dle kritérií ustanovení § 122 z.č. 257/2016 Sb., přičemž následně žalovaný tento dluh co do důvodu i výše uznal dle § 2053 o.z. – na jistině 82 621,18 Kč, zbylé části úroků 51 782 Kč a smluvní pokutě 41 310,59 Kč. Žalovaný se ocitl v prodlení i s plněním závazku plynoucího dle uznávacího prohlášení, proto žalobce oprávněně přistoupil k zesplatnění celého dluhu. Proto soud žalobě v rozsahu jak je uvedeno ve výroku I. vyhověl (žalobce zohlednil dílčí platby) a to včetně zákonného úroku z prodlení dle § 1970 o.z.

15. Soud však žalobu zamítl co do požadavku na zaplacení 70 070 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení 11,75 % p. a. z částky 70 070 Kč od 13.3.2022 do zaplacení představující část závazku z titulu PODPORA (výrok II).

16. Podle § 133 odst. 2 z.č. 257/2016 Sb. do celkových nákladů spotřebitelského úvěru se dále započítávají náklady na ocenění nemovité věci, je-li pro získání spotřebitelského úvěru nezbytné, a náklady na doplňkové služby, je-li uzavření smlouvy o doplňkové službě povinné pro získání spotřebitelského úvěru nebo pro jeho získání za nabízených podmínek. Podle odst. 3 náklady na doplňkové služby, jako je zejména pojistné, se zahrnují do celkových nákladů spotřebitelského úvěru, s výjimkou případů, kdy a) je uzavření smlouvy o doplňkové službě nepovinné.

17. Soud považuje nezahrnutí plateb v souvislosti s doplňkovou službou PODPORA do RPSN za rozporné s ustanovení § 133 odst. 2 z.č. 257/2016 Sb. a v tomto tedy za neplatně ujednané ve smyslu § 580 o.z. Obecně přitom platí, že uznat závazek lze pouze existující, což v daném případě ve vztahu k PODPORA není splněno.

18. Nic na závěrech soudu nemění ani ustanovení § 133 odst. 3 písm. a) z.č. 257/2016 Sb.. Žalobce tuto službu sice formálně v příloze č. 6 označuje za nepovinnou, nicméně je zřejmé, že sjednání služby PODPORA bylo z logiky věci vázáno pro získání úvěru za nabízených podmínek. Mimo to jedná se o formulářový typ„ smlouvy“, přičemž žalovaný neměl možnost její obsah jakkoliv měnit. Žalobce přitom musel důvodně očekávat, že by žalovaný s předmětnou klauzulí nesouhlasil v rámci individuálního vyjednávání o obsahu smlouvy. Z vyjádření žalovaného totiž vyplynulo, že se v rozhodné době nacházel v dluhové spirále. Jednalo se v daném případě o formulářový typ smlouvy připravený žalobcem, jako podnikatelem. S ohledem na postavení účastníků a obsah ujednání PODPORA soud ve vztahu účastníků shledává výraznou nerovnováhu, která zcela jednoznačně zhoršuje právní postavení spotřebitele (žalovaného). To že se žalovaný nachází v dluhové spirále, muselo být žalobci zřejmé s poukazem na samotná smluvní ujednání, kdy více jak polovina poskytnutého úvěru byla poskytnuta na úhradu úvěru předchozího.

19. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142a a § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobce byl ve věci v převážné míře úspěšný, proto mu přísluší nárok na zaplacení poměrných nákladů řízení. V případě plného úspěchu ve věci by náklady řízení tvořili zaplacený soudní poplatek ve výši 11 650 Kč (uhrazený 9 320 Kč + 2 330 Kč výrok IV) a náklady právní zastoupení představující odměnu zástupce žalobce 9 260 Kč za jeden úkon právní služby, celkem tedy 27 780 Kč za 3 úkony (převzetí věci, sepis žaloby, předžalobní upomínka) dle §7 bod 6 a § 11 odst. 1 písm. a/, d/ dle vyhl.č. 177/1996 Sb. a paušální náhradou hotových výdajů po 300 Kč za úkon, celkem tedy 900 Kč za 3 úkony ve věci (§ 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb.) + DPH 6 022,80 Kč, tj. celkem 46 352,80 Kč. Žalobce byl ve věci úspěšný ze 70 %, žalovaný ze 30%. Po odečtení úspěchu žalovaného od úspěchu žalobce, přísluší žalobci právo na náhradu nákladů řízení ve výši 40%, tj. 18 541 Kč. Vzhledem k tomu, že byl žalobce zastoupen ve věci advokátem, je žalovaný povinen zaplatit náklady řízení žalobce k rukám jeho zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

20. Lhůta k zaplacení přisouzených částek byla žalovanému stanovena v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. věta za středníkem a to formou splátek pro žalovaný nárok ve výši 5 000 Kč měsíčně a pro náklady řízení ve výši 1 000 Kč měsíčně do úplného zaplacení pod ztrátou výhody splátek. Soud se domnívá, že je třeba žalovanému s ohledem na jeho aktivní přístup k řešení této věci a svých dluhů celkově, s ohledem na jeho příjmovou a výdajovou stránku a rovněž s poukazem na současnou makroekonomickou situaci dát šanci uhradit dluh ve formě splátek, které je schopen dobrovolně uhradit, kdy není s ohledem na výši přisouzeného plnění v jeho možnostech uhradit dluh celý najednou a tím se vyhnout exekučnímu řízení a dalšímu nárůstu dluhu. Zároveň se soud domnívá s ohledem na postavení žalobce, že úhrada dluhu ve formě splátek nebude mít na jeho podnikatelské aktivity výraznější dopad.

21. Jelikož nebylo vyhověno návrhu žalobce na vydání elektronického platebního rozkazu, bylo soudem postupováno dle položky 2 bod 2 sazebníku z.č. 549/1991 Sb. a byl žalobci doměřen soudní poplatek dle položky 1 sazebníku, a proto bylo soudem rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku IV. rozsudku.