7 C 84/2025

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Orlicí rozhodl samosoudcem JUDr. Janem Morávkem ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta , sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 15 748 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 2 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení 11,5 % p.a. z částky 2 000 Kč od 2. 12. 2025 do zaplacení, a dále 4 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení 11,5 % p.a. z částky 4 000 Kč od 2. 12. 2025 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá, co do nároku žalobce na zaplacení částky 3 824 Kč, částky 5 924 Kč a co do zákonného úroku z prodlení 12,75 % p. a. z částky 2 000 Kč od 4. 7. 2024 do zaplacení v rozsahu převyšujícím zákonný úrok z prodlení 11,5 % p.a. z částky 2 000 Kč od 2. 12. 2025 do zaplacení a dále co do nároku žalobce na zaplacení zákonného úroku z prodlení 12,75 % p.a. z částky 4 000 Kč od 5. 7. 2024 do zaplacení v rozsahu převyšujícím zákonný úrok z prodlení 11,5 % p.a. z částky 4 000 Kč od 2. 12. 2025 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobce je povinen doplatit na účet Okresního soudu v Ústí nad Orlicí na soudní poplatek 200 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhal uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci částku ve výši 15 748 Kč s příslušenstvím z titulu nesplacených úvěrových smluv.

2. Žalobce žalobu v nároku 1 a nároku 2 odůvodnil tím, že mezi žalovaným a společností , právnická osoba, . byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byl žalovanému dne 3.6.2024 poskytnut úvěr ve výši 2 000 Kč, přičemž se žalovaný tento úvěr zavázal splatit do 30 dnů od jeho poskytnutí. Výše úroku z této smlouvy činí 30 Kč a poplatek za poskytnutí úvěru 360 Kč. Žalovaný porušil svou povinnost a předmětný úvěr řádně nesplatil a dostal se tak do prodlení s úhradou, čímž mu dle smlouvy o úvěru vznikla povinnost uhradit poplatek za administraci prodlení ve výši 700 Kč, poplatek ve výši 800 Kč za upomínky k úhradě dluhu emailovými a SMS zprávami, poplatek ve výši 1 000 Kč za upomínky k úhradě dluhu ve formě písemných výzev a smluvní pokutu ve výši 0,1 % za každý den prodlení z nesplacení jistiny úvěru, přičemž žalobce uplatňuje smluvní pokutu pouze ve výši 934 Kč. Pohledávku vyplývající z této smlouvy o úvěru společnost , právnická osoba, . postoupila na společnost , Anonymizováno, , která tuto pohledávku postoupila na žalobce. Žalobce tedy po žalovaném z titulu nesplaceného úvěru ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, požaduje částku ve výši 2 000 Kč (jistina) a 3 824 Kč (poplatky, úroky, smluvní pokuta).

3. Žalobce žalobu v nároku 3 a nároku 4 odůvodnil tím, že mezi žalovaným a společností , právnická osoba, . byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byl žalovanému dne 4.6.2024 poskytnut úvěr ve výši 4 000 Kč, přičemž se žalovaný tento úvěr zavázal splatit do 30 dnů od jeho poskytnutí. Výše úroku z této smlouvy činí 120 Kč a poplatek za poskytnutí úvěru 1 440 Kč. Žalovaný porušil svou povinnost a předmětný úvěr řádně nesplatil a dostal se tak do prodlení s úhradou, čímž mu dle smlouvy o úvěru vznikla povinnost uhradit poplatek za administraci prodlení ve výši 700 Kč, poplatek ve výši 800 Kč za upomínky k úhradě dluhu emailovými a SMS zprávami, poplatek ve výši 1 000 Kč za upomínky k úhradě dluhu ve formě písemných výzev a smluvní pokutu ve výši 0,1 % za každý den prodlení z nesplacení jistiny úvěru, přičemž žalobce uplatňuje smluvní pokutu pouze ve výši 1 864 Kč. Pohledávku vyplývající z této smlouvy o úvěru společnost , právnická osoba, . postoupila na společnost , Anonymizováno, , která tuto pohledávku postoupila na žalobce. Žalobce tedy po žalovaném z titulu nesplaceného úvěru ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, požaduje částku ve výši 4 000 Kč (jistina) a 5 924 Kč (poplatky, úroky, smluvní pokuta).

4. V případě obou úvěrových případů žalobce dále uvedl, že ve smyslu § 86 z.č. 257/2016 Sb. byla posuzována úvěruschopnost žalovaného, kdy ten byl lustrován v insolvenčním rejstříku, centrální evidenci exekucí – žalovaný byl povinen uvést výši měsíčních příjmů a výdajů.

5. Soud návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu nevyhověl a ve věci nařídil jednání. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a zůstal po celou dobu řízení nečinný. Ačkoliv byl žalovaný k soudnímu jednání řádně a včas předvolán, bez omluvy se k tomuto jednání nedostavil, a ani nepožádal z důležitého důvodu o odročení jednání. Jelikož se žalobce z nařízeného jednání omluvil, postupoval soud proto dle ust. § 101 odst. 3 z. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (o.s.ř.) a jednal v nepřítomnosti účastníků a vycházel při tom z obsahu spisu a z provedených důkazů.

6. Soud vycházel z takto zjištěného skutkového stavu (k nároku 1 a 2) : ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobce , právnická osoba, . a žalovaným dne 2.6.2024. Na základě této smlouvy se právní předchůdce žalobce zavázal poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 2 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit celkem částku 2 390 Kč do 3.7.2024. Zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 36,5 % ročně. RPSN činila 773,59 %. Článek VI. obsahuje ujednání o poplatcích a smluvní pokutě. Předsmluvním formulářem žalobce doložil, že žalovaný byl před poskytnutím úvěru poučen o jeho základních parametrech a o právech a povinnostech s ním spojených. Z potvrzení o provedené transakci bylo zjištěno, že žalovanému byla dne 3.6.2024 vyplacena částka 2 000 Kč. Právní předchůdce žalobce zaslal žalovanému výzvu k uhrazení pohledávky ze dne 19.7.2024 a 6.8.2024.

7. Soud vycházel z takto zjištěného skutkového stavu (k nároku 3 a 4) : ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobce , právnická osoba, . a žalovaným dne 3.6.2024. Na základě této smlouvy se právní předchůdce žalobce zavázal poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 4 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit celkem částku 5 560 Kč do 4.7.2024. Zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 36,5 % ročně. RPSN činila 5395,58 %. Článek VI. obsahuje ujednání o poplatcích a smluvní pokutě. Předsmluvním formulářem žalobce doložil, že žalovaný byl před poskytnutím úvěru poučen o jeho základních parametrech a o právech a povinnostech s ním spojených. Z potvrzení o provedené transakci bylo zjištěno, že žalovanému byla dne 4.6.2024 vyplacena částka 4 000 Kč. Právní předchůdce žalobce zaslal žalovanému výzvu k uhrazení pohledávky ze dne 20.7.2024 a 7.8.2024.

8. Pohledávky za žalovaným byly postoupeny na žalobce (zjištěno ze smluv o postoupení pohledávek ze dne 20.9.2024 /2x/, ze dne 23.9.2024 a seznamu postoupených pohledávek /3x/).

9. Zprávou , Anonymizováno, ze dne 30.10.2025 má soud za prokázané, že majitelem a disponentem účtu č. , hodnota, byl v rozhodné době žalovaný. Zprávou Air bank a.s. ze dne 31.10.2025 má soud za prokázané, že majitelem a disponentem účtu č. , hodnota, byl v rozhodné době žalovaný.

10. Po právní stránce soud věc posoudil dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

11. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Obě dotčené smlouvy o úvěru soud kvalifikoval jako neplatné dle ust. § 588 o.z., neboť odporují ustanovení § 1813 o.z., resp. směrnici rady č. 93/13/EHS ze dne 15.4.1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Soud jako nepřiměřený shledává sjednaný úrok a poplatky, které ve svém úhrnu dosahují nepřiměřeně vysoké RPSN – v případě prvé smlouvy 773,59 %., v případě druhé 5395,58 %.

13. Z § 1813 občanského zákoníku vyplývá, že při zkoumání výrazné nerovnováhy jde o zkoumání ekvivalence plnění, zda zde neexistuje druhý (zde významný) nepoměr vzájemného plnění (§ 1796 a § 1793 občanského zákoníku), zda plnění, které spotřebitel získává od podnikatele, odpovídá z hlediska své hodnoty plnění, které za ně podnikatel požaduje. Relevantní při zkoumání přiměřenosti ujednání je pouze výrazná nerovnováha, tzv. taková, která zhoršuje právní postavení spotřebitele. Soudní dvůr EU dovozuje, že při zkoumání, zda je způsobena nerovnováha (v rozporu s požadavkem dobré víry), je třeba ověřit, zda prodávající nebo poskytoval, který jedná se spotřebitelem poctivě a přiměřeně, mohl rozumně očekávat, že by spotřebitel s předmětnou klauzulí souhlasil v rámci individuálního vyjednávání o obsahu smlouvy. Při hodnocení přiměřenosti podle směrnice Rady 93/13/EHS (bod 16) je nutné vzít v úvahu sílu vyjednávajících pozic stran. Silnější postavení podnikatele by nemělo vést k neodůvodněným výhodám, nemělo by být zneužíváno.

14. Podle § 1815 občanského zákoníku se k nepřiměřenému ujednání nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolává. Soud zkoumá, zda se k ujednání nepřihlíží z úřední moci (občanský zákoník), resp. nezbytnost zajistit ochranu spotřebitele nezávisle na jeho námitce, když se nepřiměřenost zkoumá z úřední moci. Opačný přístup potírá význam ochrany spotřebitele.

15. V dané věci lze dovodit, že ujednání o úrocích a poplatcích nebylo individuálně sjednáno, když žalovaný neměl reálnou možnost ovlivnit jejich obsah. Tato ujednání byla připravena stranou žalobce v citované smlouvě o úvěru. To však ještě neznamená, že takové ujednání musí být vždy v rozporu s požadavkem přiměřenosti. V dané věci však výše RPSN 773,59%, resp. 5395,58% představuje značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran v neprospěch spotřebitele, neboť je nepřiměřená, značně převyšuje obvyklou hranici výše RPSN poskytované jinými ústavy. Jako nepřiměřené a nevyvážené soud hodnotí i nejrůznější poplatky za upomínání, kdy je zcela zřejmé, že tyto jsou požadovány v neúměrné výši a neodůvodněně vedou k dalšímu navyšování dluhu.

16. Mimo to soud obě smlouvy o úvěru shledal neplatnými z dalšího důvodu.

17. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

18. Poskytovatel úvěru je před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy v souladu s ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru náležitě posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Ačkoliv by mohlo z ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývat, že se jedná o neplatnost relativní, která se uplatí pouze v důsledku námitky spotřebitele, není tomu tak. Jedná se o neplatnost absolutní a soud je z úřední povinnosti povinen zkoumat, zda poskytovatel před uzavřením smlouvy řádně posoudil a zhodnotil úvěruschopnost spotřebitele. Uvedené vyplývá z ust. § 588 věty první o. z., judikatury Nejvyššího soudu (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018) či judikatury Ústavního soudu (např. Nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), jakož i ze směrnic Evropského parlamentu a Rady a konstantní judikatury Soudního dvora Evropské unie (ke konkrétním směrnicím a rozhodnutím viz odůvodnění shora uvedených rozhodnutí).

19. Soud má za to, že žalobce, resp. předchůdce při uzavírání smlouvy s žalovaným neprověřil jeho úvěruschopnost řádným způsobem, což plyne již ze samotných tvrzení žalobce, kdy uvedl, že žalovaný byl lustrován v insolvenčním rejstříku, centrální evidenci exekucí – žalovaný byl povinen uvést výši měsíčních příjmů a výdajů. Samotná tato tvrzení soud hodnotí jako zcela nedostatečná ve vztahu k naplnění podmínek § 86 cit. zákona. Krom toho, žalobce k těmto svým již tak neúplným tvrzením nepředložil/neoznačil žádné důkazy.

20. Obě smlouvy o úvěru je proto dle ust. § 588 o.z. nutno hodnotit jako absolutně neplatné a žalovaný je povinen v souladu s ust. § 87 odst. 1 věty poslední zákona o spotřebitelském úvěru vrátit toliko poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru.

21. Z důvodů shora uvedených, pak soud ve výroku I. rozhodl pouze o částečném vyhovění návrhu, a to s poukazem na ustanovení § 2991 odst. 1 o.z., podle kterého kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil, ve spojení s ustanovením § 2991 odst. 2 o.z., podle kterého bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. Žalobce v řízení prokázal, že žalovanému poskytl finanční plnění ve výši 2 000 Kč a 4 000 Kč. Žalobci tak vznikl nárok na zaplacení 6 000 Kč a dále dle § 1970 o.z. nárok na úhradu zákonného úroku z prodlení dle § 1970 o.z..

22. Lhůty k úhradě byly stanoveny podle § 160 odst. 1 o. s. ř23. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl (výrok II.).

24. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o.s.ř. (výrok III). V řízení byl v převážné míře úspěšný žalovaný – tomu však žádné náklady z důvodu jeho pasivity nevznikly.

25. Jelikož návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu nebylo vyhověno, stíhá žalobce povinnost doplatit na soudním poplatku 200 Kč a to dle položky 2 bod 2 ve spojení s položkou 1 sazebníku z.č. 549/1991 Sb.