7 C 90/2025

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Orlicí rozhodl samosoudcem JUDr. Janem Morávkem ve věci žalobce: Jméno žalobce., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky, sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované, narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 26 580 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 15 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení 11,50 % p.a. z částky 15 000 Kč od 27. 2. 2026 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se ohledně nároku žalobce na zaplacení částky 6 000 Kč, nároku na zaplacení smluvní pokuty ve výši 5 580 Kč a zákonného úroku z prodlení 12,75 % p.a. z částky 21 000 Kč od 31. 7. 2024 do zaplacení v rozsahu převyšujícím zákonný úrok z prodlení 11,50 % p.a. z částky 15 000 Kč od 27. 2. 2026 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se po žalované domáhal zaplacení 21 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení 12,75% p.a. z částky 21 000 Kč od 31.7.2024 do zaplacení a smluvní pokuty 5 580 Kč s tím, že se jedná o neuhrazený úvěr. Uvedl, že spolu s žalovanou uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru. Na jejím základě žalobce žalované poskytl pod VS var. symbol na její účet č. č. účtu částku 15 000 Kč a žalovaná se je zavázala žalobci vrátit spolu s úrokem 40% p.m.. Žalovaná však úvěr nehradila řádně dle smluvních ujednání, proto žalobce úvěr ke dni 30.7.2024 zesplatnil. Dlužná částka se sestává z neuhrazené jistiny 15 000 Kč a úroku 6 000 Kč. Žalobce dále požadoval zaplacení kapitalizované smluvní pokuty ve výši 5 580 Kč s odkazem na odst. 4.2 písm. c) smlouvy.

2. Proti vydanému elektronickému platebnímu rozkazu podala žalovaná včasný blanketní odpor.

3. K nařízenému jednání se žalovaná, ač řádně a včas předvolána, nedostavila. Jelikož žalobce se z nařízeného jednání omluvil, bylo soudem jednáno v nepřítomnosti účastníků řízení a rozhodnuto na základě předložených listinných důkazů.

4. Podle listiny označené jako Smlouva o spotřebitelském úvěru č. hodnota spolu žalobce s žalovanou dne 27.3.2024 uzavřeli smlouvu, jíž se žalobce zavázal poskytnou žalované úvěr s limitem čerpání 30 000 Kč a žalovaná se mu zavázala úvěr vrátit spolu s úrokem ve výši 40% p.m., při sazbě RPSN 5 532,57%. Totožnost žalované byla ověřena občanským průkazem (viz. založené kopie). Čerpání úvěru je doložena potvrzením o provedené platbě znějící na částku 15 000 Kč. Předžalobní výzvou ze dne 7.8.2025 včetně dokladu o doručování žalobce prokázal, že vyzval žalovanou před podáním žaloby k dobrovolné úhradě dluhu do tří dnů.

5. Ze zprávy právnická osoba. a výpisu účtu č. č. účtu bylo zjištěno, že účet je účtem žalované a byl jím i v době poskytování finančního plnění, kdy dne 27.3.2024 byla na tento účet přijata platba 15 000 Kč z účtu žalobce.

6. Po právní stránce soud věc posoudil dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

7. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Předmětnou smlouvu o úvěru soud kvalifikoval jako neplatnou dle ust. § 588 o.z., neboť odporuje ustanovení § 1813 o.z., resp. směrnici rady č. 93/13/EHS ze dne 15.4.1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Soud jako nepřiměřený shledává sjednaný úrok ve výši 40 % p.m. při sazbě RPSN 5 532,57%, kdy tento mnohonásobně přesahuje běžný bankovní úrok.

9. Z § 1813 občanského zákoníku vyplývá, že při zkoumání výrazné nerovnováhy jde o zkoumání ekvivalence plnění, zda zde neexistuje druhý (zde významný) nepoměr vzájemného plnění (§ 1796 a § 1793 občanského zákoníku), zda plnění, které spotřebitel získává od podnikatele, odpovídá z hlediska své hodnoty plnění, které za ně podnikatel požaduje. Relevantní při zkoumání přiměřenosti ujednání je pouze výrazná nerovnováha, tzv. taková, která zhoršuje právní postavení spotřebitele. Soudní dvůr EU dovozuje, že při zkoumání, zda je způsobena nerovnováha (v rozporu s požadavkem dobré víry), je třeba ověřit, zda prodávající nebo poskytoval, který jedná se spotřebitelem poctivě a přiměřeně, mohl rozumně očekávat, že by spotřebitel s předmětnou klauzulí souhlasil v rámci individuálního vyjednávání o obsahu smlouvy. Při hodnocení přiměřenosti podle směrnice Rady 93/13/EHS (bod 16) je nutné vzít v úvahu sílu vyjednávajících pozic stran. Silnější postavení podnikatele by nemělo vést k neodůvodněným výhodám, nemělo by být zneužíváno.

10. Podle § 1815 občanského zákoníku se k nepřiměřenému ujednání nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolává. Soud zkoumá, zda se k ujednání nepřihlíží z úřední moci (občanský zákoník), resp. nezbytnost zajistit ochranu spotřebitele nezávisle na jeho námitce, když se nepřiměřenost zkoumá z úřední moci. Opačný přístup potírá význam ochrany spotřebitele.

11. V dané věci lze dovodit, že ujednání o úrocích nebylo individuálně sjednáno, když žalovaná neměla reálnou možnost ovlivnit jeho obsah. Toto ujednání bylo připraveno stranou žalobce v citované smlouvě o úvěru. To však ještě neznamená, že takové ujednání musí být vždy v rozporu s požadavkem přiměřenosti. V dané věci však výše úroků 40 % p.m. představuje značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran v neprospěch spotřebitele, neboť je nepřiměřené, značně převyšuje obvyklou hranici výše úrokové sazby poskytované jinými ústavy.

12. Z důvodů shora uvedených, pak soud ve výroku I. rozhodl pouze o částečném vyhovění návrhu, a to s poukazem na ustanovení § 2991 odst. 1 o.z., podle kterého kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil, ve spojení s ustanovením § 2991 odst. 2 o.z., podle kterého bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. Žalobce v řízení prokázal, že žalované poskytl finanční plnění ve výši 15 000 Kč – žalovaná neuhradila ničeho. Žalobci tak vznikl nárok na zaplacení 15 000 Kč a dále dle § 1970 o.z. nárok na úhradu zákonného úroku z prodlení dle § 1970 o.z.. Počátek běhu úroku z prodlení soud stanovil až od výroku rozhodnutí, kdy žalobě bylo vyhověno nikoliv z titulu smlouvy o úvěru, ale nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Lhůta k úhradě byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.

13. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl (výrok II.), tj. co do požadovaného smluvního úroku 6 000 Kč, zákonného úroku z prodlení v rozsahu převyšujícím přiznaný a dále co do smluvní pokuty 5 580 Kč.

14. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, když oba účastníci měli úspěch ve věci ve svém poměru takřka totožný (výrok III).

15. Pro úplnost soud dodává, že nerozhodl ve věci rozsudkem pro uznání, neboť z důvodů uvedených výše (neplatnost úvěrové smlouvy) nebyly splněny podmínky pro jeho vydání (§153a odst. 2 o.s.ř.) Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení stejnopisu písemného vyhotovení, dvojmo, prostřednictvím zdejšího soudu ke Krajskému soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích. Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna řádně a včas, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.