7 C 92/2021

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Orlicí rozhodl samosoudcem JUDr. Janem Morávkem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného o zaplacení 10 400 Kč s příslušenstvím <b>I. Žaloba, kterou se žalobce proti žalovanému domáhal zaplacení 8 800 Kč spolu s kapitalizovaných zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 571,12 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 4 660,28 Kč, zákonného úroku z prodlení 8,05 % p. a. z částky 6 685,20 Kč od 7.12.2019 do zaplacení, úroku 23,72 % p. a. z částky 6 685,20 Kč od 7.12.2019 do zaplacení a dále částky 1 600 Kč spolu s kapitalizovaných zákonným úrokem z prodlení ve výši 304,16 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 901,83 Kč, zákonného úroku z prodlení 8,05 % p. a. z částky 1 213,40 Kč od 7.12.2019 do zaplacení, úroku 23,72 % p. a. z částky 1 213,40 Kč od 7.12.2019 do zaplacení, se zamítá.</b> <b>II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení 200 Kč a to do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> 1. Žalobce se po žalovaném domáhal zaplacení 8 800 Kč spolu s kapitalizovaných zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 571,12 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 4 660,28 Kč, zákonného úroku z prodlení 8,05 % p. a. z částky 6 685,20 Kč od 7.12.2019 do zaplacení, úroku 23,72 % p. a. z částky 6 685,20 Kč od 7.12.2019 do zaplacení z titulu neuhrazené zápůjčky. Uvedl, že spolu žalovaný a právní předchůdce žalobce, spol. [právnická osoba], [IČO] (v důsledku fúze sloučením se dne [datum] stala jejím právním nástupcem společnost [právnická osoba] – dnes pod názvem [příjmení] [jméno] [příjmení], [IČO]) /dále předchůdce/, uzavřeli dne [datum] smlouvu o zápůjčce [číslo] jejíž nedílnou součástí byly Smluvní podmínky obsažené na další straně smlouvy. Na jejím základě předchůdce žalovanému poskytl 17 000 Kč a žalovaný se je zavázal žalobci vrátit formou 58 týdenních splátek po 517 Kč do 12.1.2017 spolu s poplatkem v celkové výši 12 580 Kč odpovídající součtu úroků ve výši 2 380 Kč za dobu řádného splácení zápůjčky s úrokovou sazbou 23,72% ročně, odměny za administrativní zpracování zápůjčky 3 400 Kč a nákladů za hotovostní inkaso 6 800 Kč (dále inkaso). Při uzavření smlouvy žalovaný dále zvolil doplňkovou službu životní pojištění, za niž se zavázal zaplatit předchůdci žalobce poplatek 406 Kč. Žalovaný však splátky nehradil řádně a včas, kdy uhradil pouze 21 186 Kč - zbývá tak uhradit dlužnou jistinu 6 685,20 Kč, poplatek za inkaso 1 995,65 Kč a poplatek životního pojištění 119,15 Kč Poslední platba byla učiněna ze strany žalovaného dne 9.4.2018.

2. Žalobce se po žalovaném dále domáhal zaplacení částky 1 600 Kč spolu s kapitalizovaných zákonným úrokem z prodlení ve výši 304,16 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 901,83 Kč, zákonného úroku z prodlení 8,05 % p. a. z částky 1 213,40 Kč od 7.12.2019 do zaplacení, úroku 23,72 % p. a. z částky 1 213,40 Kč od 7.12.2019 do zaplacení z titulu neuhrazené zápůjčky. Uvedl, že spolu žalovaný a právní předchůdce žalobce, spol. [právnická osoba], [IČO] (v důsledku fúze sloučením se dne [datum] stala jejím právním nástupcem společnost [právnická osoba] – dnes pod názvem [příjmení] [jméno] [příjmení], [IČO]) /dále předchůdce/, uzavřeli dne [datum] smlouvu o zápůjčce [číslo] jejíž nedílnou součástí byly Smluvní podmínky obsažené na další straně smlouvy. Na jejím základě předchůdce žalovanému poskytl 15 000 Kč a žalovaný se je zavázal žalobci vrátit formou 58 týdenních splátek po 457 Kč do 3.11.2016 spolu s poplatkem v celkové výši 11 100 Kč odpovídající součtu úroků ve výši 2 100 Kč za dobu řádného splácení zápůjčky s úrokovou sazbou 23,72% ročně, odměny za administrativní zpracování zápůjčky 3 000 Kč a nákladů za hotovostní inkaso 6 000 Kč (dále inkaso). Při uzavření smlouvy žalovaný dále zvolil doplňkovou službu životní pojištění, za niž se zavázal zaplatit předchůdci žalobce poplatek 406 Kč. Žalovaný však splátky nehradil řádně a včas, kdy uhradil pouze 24 906 Kč - zbývá tak uhradit dlužnou jistinu 1 213,40 Kč, poplatek za inkaso 362,09 Kč a poplatek životního pojištění 24,51 Kč Poslední platba byla učiněna ze strany žalovaného dne 9.4.2018.

3. Ke dni [datum] poté předchůdce postoupil obě své pohledávky za žalovaným na žalobce.

4. Soud návrhu vyhověl a dne 4.2.2021 vydal ve věci elektronický platební rozkaz [číslo jednací]. Proti tomuto podal žalovaný včasný blanketní odpor, v důsledku čehož byl elektronický platební rozkaz zrušen. Žalovaný se následně k žalobě vyjádřil podáním ze dne 26.4.2021 tak, že nárok neuznává, jelikož je v rozporu s dobrými mravy a zároveň vznesl námitku promlčení.

5. V této souvislosti soud uvádí, že žalovaný své vyjádření doručil opožděně, neboť elektronický platební rozkaz mu byl doručen již 5.2.2021 a stanovená lhůta pro vyjádření (ve smyslu § 114b) tak běžela do 24.3.2021. Soud ve věci však nerozhodl rozsudek pro uznání z důvodu podle § 153a odst. 2 o.s.ř., ve spojení s § 99 odst. 1 a 2 o.s.ř., tj. proto, že uplatněný nárok žalobce soud shledal jako rozporný s právními předpisy.

6. K odporu žalovaného se žalobce vyjádřil podáním ze dne 28.4.2021, kdy označil veškeré námitky žalovaného jako nedůvodné. Ujednání smluvních stran o povinnosti žalovaného platit úroky a náklady – označené ve smlouvě jako poplatek ve výši 12 986 Kč, resp. 11 506 Kč, nelze posoudit jako neplatné podle § 580 o.z. Jedná se o účelně vynaložené náklady spojené se založením a vedením účastníka v systému, výběrem splátek v hotovosti obchodním zástupcem společnosti v místě bydliště žalovaného apod.. Úrok byl ujednán dle § 2392 odst. 1 o.z. Pokud se týká námitky promlčení, pak žalobce poukázal na ustavení § 2054 o.z. a § 639 o.z. s tím, že k promlčení závazku nemohlo dojít z důvodu dílčích plateb dluhu ještě 12.1.2017, resp. 3.11.2016 – poslední platby na dluh byly učiněny 9.4.2018.

7. Žalovaný se k nařízenému jednání, ač řádně a včas předvolán bez omluvy nedostavil. Jelikož pak žalobce soudu zaslal omluvu, bylo soudem rozhodnuto o konání jednání v nepřítomnosti účastníků a bylo rozhodnuto na základě účastníky předložených listinných důkazů.

8. Z listiny označené jako smlouvu o zápůjčce [číslo] má soud za prokázané, že spolu předchůdce s žalovaným dne [datum] uzavřeli smlouvu, jíž předchůdce poskytl žalovanému v hotovosti při podpisu této smlouvy částku ve výši 17 000 Kč a žalovaný se je zavázal žalobci vrátit formou 58 týdenních splátek po 517 Kč do [datum] spolu s poplatkem v celkové výši 12 580 Kč odpovídající součtu úroků ve výši 2 380 Kč za dobu řádného splácení zápůjčky s úrokovou sazbou 23,72% ročně, odměny za administrativní zpracování zápůjčky 3 400 Kč a nákladů za hotovostní inkaso 6 800 Kč (dále inkaso). Při uzavření smlouvy žalovaný dále zvolil doplňkovou službu životní pojištění, za niž se zavázal zaplatit předchůdci žalobce poplatek 406 Kč. Za nedílnou součást smlouvy byly označeny Smluvní podmínky. Smlouva o půjčce je formulářového charakteru, je opatřena podpisem žalovaného a rozhodné údaje jsou do ní vepsány rukou.

9. Podle listiny označené jako Smluvní podmínky, byla tato listina přiložena k výše uvedené smlouvě, nebyla však opatřena podpisem stran. Dle těchto podmínek je úroková sazba sjednána v čl. 1 a RPSN v čl. 3.

10. Kartou zákazníka žalobce prokázal, že jeho předchůdce zkoumal úvěruschopnost žalovaného – půjčka poskytnuta v týdnu [číslo].

11. Z listiny označené jako smlouvu o zápůjčce [číslo] má soud dále za prokázané, že spolu předchůdce s žalovaným dne [datum] uzavřeli smlouvu, jíž předchůdce poskytl žalovanému v hotovosti při podpisu této smlouvy částku ve výši 15 000 Kč a žalovaný se je zavázal žalobci vrátit formou 58 týdenních splátek po 457 Kč do 3.11.2016 spolu s poplatkem v celkové výši 11 100 Kč odpovídající součtu úroků ve výši 2 100 Kč za dobu řádného splácení zápůjčky s úrokovou sazbou 23,72% ročně, odměny za administrativní zpracování zápůjčky 3 000 Kč a nákladů za hotovostní inkaso 6 000 Kč (dále inkaso). Při uzavření smlouvy žalovaný dále zvolil doplňkovou službu životní pojištění, za niž se zavázal zaplatit předchůdci žalobce poplatek 406 Kč. Za nedílnou součást smlouvy byly označeny Smluvní podmínky. Smlouva o půjčce je formulářového charakteru, je opatřena podpisem žalovaného a rozhodné údaje jsou do ní vepsány rukou.

12. Podle listiny označené jako Smluvní podmínky, byla tato listina přiložena k výše uvedené smlouvě, nebyla však opatřena podpisem stran. Dle těchto podmínek je úroková sazba sjednána v čl. 1 a RPSN v čl. 3.

13. Kartou zákazníka žalobce prokázal, že jeho předchůdce zkoumal úvěruschopnost žalovaného – půjčka poskytnuta v týdnu 39/2015.

14. Z listiny označené jako smlouva o postoupení pohledávek, přílohy této smlouvy (seznam postoupených pohledávek), oznámení o postoupení pohledávky vč. podacího lístku a výpisu z obchodního rejstříku vedeného [název soudu] oddíl H, vložka [číslo] má soud za prokázané, že předchůdce uzavřel se žalobcem smlouvu, na jejímž základě došlo ke dni [datum] k postoupení pohledávky předchůdce za žalovaným z výše uvedené smlouvy na žalobce a že tato skutečnost byla žalovanému oznámena.

15. Dle výzvy ze dne 3.9.2020 a příslušného podacího lístku byla žalovanému žalobcem téhož dne zaslána předžalobní upomínka.

16. Z provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav:

17. Dne [datum] spolu předchůdce a žalovaný uzavřeli smlouvu [číslo] na jejímž základě předchůdce žalovanému poskytl 17 000 Kč a žalovaný se mu jí zavázal vrátit formou 58 pravidelných týdenních splátek po 517 Kč spolu se smluveným poplatkem v celkové výši v celkové výši 12 580 Kč odpovídající součtu úroků ve výši 2 380 Kč za dobu řádného splácení zápůjčky s úrokovou sazbou 23,72% ročně, odměny za administrativní zpracování zápůjčky 3 400 Kč a nákladů za hotovostní inkaso 6 800 Kč (dále inkaso) a dále spolu se sjednaným poplatkem pojištění ve výši 406 Kč – dále že dne [datum] spolu předchůdce a žalovaný uzavřeli smlouvu [číslo] na jejímž základě předchůdce žalovanému poskytl 15 000 Kč a žalovaný se mu jí zavázal vrátit formou 58 pravidelných týdenních splátek po 457 Kč spolu se smluveným poplatkem v celkové výši 11 100 Kč odpovídající součtu úroků ve výši 2 100 Kč za dobu řádného splácení zápůjčky s úrokovou sazbou 23,72% ročně, odměny za administrativní zpracování zápůjčky 3 000 Kč a nákladů za hotovostní inkaso 6 000 Kč (dále inkaso) a dále spolu se sjednaným poplatkem pojištění ve výši 406 Kč. Obě citované smlouvy měly formulářovou podobu a byly podepsány žalovaným. Jejich nedílnou součástí poté byly Smluvní podmínky – ty byly ke smlouvám přiloženy a nebyly podepsány žádnou ze stran. V podmínkách přitom byly v obou případech obsaženy základní smluvní ujednání ohledně úroků, RPSN a možnosti zesplatnění. Žalovaný nehradil dohodnuté splátky řádně a včas, když uhradil na smlouvu [číslo] částku 21 186 Kč a na smlouvu [číslo] částku 24 906 Kč. Předchůdce obě uvedené pohledávky za žalovaným následně postoupil smlouvou o postoupení pohledávek na žalobce.

18. Po právní stránce soud věc posoudil dle o. z. a zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění do 1.12.2016 (dále ZSÚ).

19. Podle § 2390 o. z. přenechává smlouvou o zápůjčce zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu.

20. Dle § 2392 odst. 1 lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky.

21. Ust. § 1813 o. z. stanoví, že se má za to, že zakázána jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Ust. § 1815 o. z. uvádí, že se k nepřiměřenému ujednání nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. V § 1813an. o.z. je provedena směrnice rady č. 93/13/EHS ze dne 15.4.1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Ujednání spotřebitelských smluv musejí být posuzována i z hlediska jejich přiměřenosti tak, jak je uvedeno shora. Smyslem těchto ustanovení je ochrana spotřebitelů proti zneužívání moci podnikateli především v případě jednostranně formulovaných typových smluv a proti nepřiměřenému omezení práv spotřebitelů. Důraz je kladen na transparentnost jednání spotřebitele jako předpokladu svobodného rozhodnutí spotřebitele. Cílem není dosažení rovného postavení stran v právech a povinnostech, předpokladem je pouze výrazná nerovnost v právech a povinnostech, navíc pouze ve spojení s porušením požadavku přiměřenosti. Soudní dvůr EU dovozuje, že při zkoumání, zda je způsobena nerovnováha (v rozporu s požadavkem dobré víry), je třeba ověřit, zda prodávající nebo poskytovatel, který jedná se spotřebitelem poctivě a přiměřeně, mohl rozumně očekávat, že by spotřebitel s předmětnou klauzulí souhlasil v rámci individuálního vyjednávání o obsahu smlouvy. Při hodnocení přiměřenosti podle směrnice Rady 93/13/ je nutné vzít v úvahu sílu vyjednávajících pozic stran. Silnější postavení podnikatele by nemělo vést k neodůvodněným výhodám. Nemělo by být zneužíváno.

22. Z § 1813 o.z. tedy vyplývá, že při zkoumání významné nerovnováhy jde o zkoumání ekvivalence plnění, zda zde neexistuje druhý (zde významný) nepoměr vzájemného plnění (§ 1796 a § 1793 o.z.) a zda plnění, které spotřebitel získává od podnikatele, odpovídá z hlediska své hodnoty plnění, která za ně podnikatel poskytuje. Relevantní při zkoumání přiměřenosti ujednání je pouze výrazná nerovnováha, tedy taková, která zhoršuje právní postavení spotřebitele.

23. Podle § 1814 písm. f/ o.z. se poté zvláště zakazují ujednání, která zavazují spotřebitele neodvolatelně k plnění za podmínek, s nimiž neměl možnost seznámit se před uzavřením smlouvy.

24. Dle § 6 ZSÚ a přílohy č. 3 k tomuto zákonu vyžaduje smlouva o spotřebitelském úvěru písemnou formou a musí obsahovat minimálně všechny informace, které stanoví příloha č. 3 k zákonu o spotřebitelském úvěru uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem (není-li však tento požadavek naplněn, neznamená to neplatnost smlouvy jako celku). Jedná se o takové informace, které jsou podstatné pro uzavření smlouvy o úvěru, proto musí být obsahem smlouvy samotné, nikoli až v dalších souvisejících dokumentech, například ve všeobecných obchodních podmínkách, jak vyplývá z nálezu Ústavního soudu České republiky ze dne 11. listopadu 2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11, v němž Ústavní soud uzavřel, že obchodní podmínky ve spotřebitelských smlouvách mají sloužit především k tomu, aby nebylo nezbytné do každé smlouvy přepisovat ujednání technického a vysvětlujícího charakteru. Naopak nesmějí sloužit k tomu, aby do nich často v nepřehledné, složitě formulované a malým písmem psané formě skryl dodavatel ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná a o kterých předpokládá, že pozornosti spotřebitele nejspíše uniknou. Pokud tak i přesto učiní, nepočíná si v právním vztahu poctivě a takovému jednání nelze přiznat právní ochranu. Informace ve smlouvě je tedy třeba uvést jasným, výstižným a zřetelným způsobem, přičemž se jedná o požadavek, který je třeba vnímat jako kvalitativní doplněk obecných požadavků na srozumitelnost a určitost právního jednání. Nadto má tento požadavek zajistit dostatečnou čitelnost, přehlednost a logické uspořádání textu tak, aby se v něm průměrný spotřebitel bez potíží orientoval. Ne každé právní jednání, které je srozumitelné a určité, je totiž zároveň učiněné jasným, výstižným a zřetelným způsobem.

25. V případě, kdy smlouva neobsahuje potřebné informace o poskytnutém úvěru, nastávají důsledky zakotvené v § 8 ZSÚ. Sankcí za náležité nesplnění informační povinnosti stanovených v § 6 tohoto zákona je, že se spotřebitelský úvěr od počátku považuje za úročený ve výši diskontní sazby platné v době uzavření smlouvy uveřejněné Českou národní bankou a ujednání o jiných platbách za spotřebitelský úvěr jsou neplatná. Jediným plněním, které tak může věřitel požadovat kromě splátky jistiny, je úrok ve výši diskontní sazby České národní banky platné v době uzavření smlouvy. Žádné další poplatky ani jakékoliv jiné platby není spotřebitel povinen platit. V případě, že je spotřebitel již zaplatil, má poté nárok na jejich vrácení, popř. započtení proti nesplacené části jistiny.

26. Dle § 1879 o.z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění (§ 1880 o.z.).

27. Ust. § 1970 o.z. poté stanoví, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

28. Na základě těchto ustanovení a shora uvedeného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že je žaloba nedůvodná. V řízení bylo prokázáno, že spolu žalovaný v pozici vydlužitele a předchůdce v pozici zapůjčitele uzavřeli smlouvu o zápůjčce [číslo] jíž předchůdce žalovanému poskytl 17 000 Kč, které se žalovaný zavázal předchůdci vrátit formou splátek spolu s poplatkem ve výši 12 580 Kč + pojištění 406 Kč, kdy žalovaným bylo dle tvrzení žalobce a přehledu plateb uhrazeno 21 186 Kč - dále smlouvu o zápůjčce [číslo] jíž předchůdce žalovanému poskytl 15 000 Kč, které se žalovaný zavázal předchůdci vrátit formou splátek spolu s poplatkem ve výši 11 100 Kč + pojištění 406 Kč, kdy žalovaným bylo dle tvrzení žalobce a přehledu plateb uhrazeno 24 906 Kč.

29. Pro vyhodnocení nároku žalobce na zaplacení částky uplatněné žalobou je nutné zabývat se platností obou uzavřených smluv o zápůjčce, a to s přihlédnutím ke shora citovaným ustanovením ZSÚ a ustanovením o.z. Obě smlouvy jsou prakticky ze stejného období, mají totožný formulářový obsah a strukturu. Soud se tedy nejprve zabýval přípustností sjednaného poplatku ze smluv. Jak již bylo shora uvedeno, předmětné smlouvy o zápůjčce byly žalovaným řádně podepsány. Žalovaný tedy v době podpisu věděl, že celková dlužná částka bude činit 29 986 Kč, resp. 26 506 Kč. Ze smluv samotných však nelze dovodit, jakým způsobem věřitel/předchůdce stanovil výši jednotlivých položek poplatku, zejména úroku z půjčených peněz. V tomto bodě jsou tak obě smlouvy v rozporu s § 6 ZSÚ, neboť neobsahují informace stanovené přílohou č. 3 k tomuto zákonu. Jednou z těchto povinných informací je totiž právě stanovení výpůjční úrokové sazby, podmínek upravujících použití této sazby a případně údaj o jakémkoliv indexu nebo referenční úrokové sazbě použitelné pro počáteční úrokovou sazbu, jakož i o době, podmínkách a postupu pro změnu úrokové sazby. Dále také smlouvy neobsahují údaj o roční procentní sazbě nákladů na spotřebitelský úvěr. Tuto skutečnost přitom nemůže zhojit tvrzení žalobce o tom, že takové údaje jsou obsahem smluvních podmínek, které jsou nedílnou součástí smlouvy. V této souvislosti lze plně odkázat na shora citovaný nález Ústavního soudu.

30. S ohledem na uvedené proto soud uzavřel, že obě smlouvy o zápůjčce jsou v části ujednání o výši poplatků neplatné dle § 1813 o.z., a předchůdci tak pohledávka na zaplacení uvedeného poplatku nevznikla. Jediným plněním, kterého by se tedy mohlo předchůdci, resp. žalobci, na něhož byla pohledávka předchůdce vůči žalovanému z dané smlouvy platně postoupena, a je tak ve věci aktivně legitimován, jako věřiteli dostat, je plnění splátky jistiny s úrokem ve výši diskontní sazby České národní banky platné v době uzavření smlouvy a sjednaného pojistného ve výši 406 Kč dle §§ 2758 a násl. o.z..

31. Žalovanému byla na základě smlouvy o zápůjčce [číslo] poskytnuta částka 17 000 Kč, přičemž uhrazeno bylo 21 186 Kč - dle smlouvy o zápůjčce [číslo] byla poskytnuta částka 15 000 Kč, přičemž žalovaným uhrazeno 24 906 Kč. Jelikož uhrazené částky převyšují poskytnutou jistinu a částku pojištění, tj. nárok žalobce byl žalovaným již před podáním žaloby plně uspokojen, byl shledán nárok žalobce z důvodu shora popsaných za nedůvodný a žaloba byla zamítnuta v celém rozsahu (výrok I).

32. Žalovaný byl ve věci plně úspěšný a soud mu přiznal dle § 142 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 151 odst. 3 a § 2 vyhlášky č. 254/2015 Sb. náhradu nákladů řízení, které jsou tvořeny paušální náhradou nákladů řízení ve výši 200 Kč za dva úkony (odpor, vyjádření ve věci).

33. Lhůty k úhradě nákladů řízení byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř.