8 C 179/2019

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Orlicí rozhodl samosoudkyní JUDr. Dagmar Kalouskovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem právnická osoba jméno příjmení číslo E101, příjmení jméno , Malta zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa , země o zaplacení 6 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 3.400 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,05 % od [datum] do [datum], ve výši 7,05 % od [datum] do [datum], ve výši 7,05 % od [datum] do [datum], ve výši 7,05 % od [datum] do [datum], ve výši 7,05 % od [datum] do [datum], ve výši 7,5 % od [datum] do [datum], ve výši 8 % od [datum] do [datum], ve výši 8,75 % od [datum] do [datum], ve výši 9 % od [datum] do [datum], ve výši 9 % ročně od [datum] do [datum], ve výši 10,25 % od [datum] do zaplacení, nejpozději do [datum] a počínaje [datum] s úrokem z prodlení, který odpovídá výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, v němž trvá prodlení žalovaného, zvýšené o sedm procentních bodů, vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba na stanovení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci 2.600 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,05 % od [datum] do [datum], ve výši 7,05 % od [datum] do [datum], ve výši 7,05 % od [datum] do [datum], ve výši 7,05 % od [datum] do [datum], ve výši 7,05 % od [datum] do [datum], ve výši 7,5 % od [datum] do [datum], ve výši 8 % od [datum] do [datum], ve výši 8,75 % od [datum] do [datum], ve výši 9 % od [datum] do [datum], ve výši 9 % ročně od [datum] do [datum], ve výši 10,25 % od [datum] do zaplacení, nejpozději do [datum] a počínaje [datum] s úrokem z prodlení, který odpovídá výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, v němž trvá prodlení žalovaného, zvýšené o sedm procentních bodů a kapitalizovaný úrok ve výši 1.576 Kč od [datum] do [datum], se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne [datum] domáhá zaplacení částky s odůvodněním, že žalovaný uzavřel dne [datum] s právním předchůdcem žalobce [právnická osoba] smlouvu o půjčce [číslo] na základě které převzal v hotovosti v den uzavření smlouvy částku 6 000 Kč a zavázal se vrátit původnímu věřiteli částku [částka] (půjčka [částka] a souhrnný poplatek ve výši 4 176 Kč formou 53 pravidelných týdenních splátek po 192 Kč. Žalovaný své smluvní závazky nehradil řádně a včas. Smlouva zanikla uplynutím doby, na kterou byla sjednána (53 týdnů), to je [datum]. Žalobce obdržel od právního předchůdce žalobce informaci o celkové úhradě žalovaného na dluh ve výši 2 600 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] uzavřené mezi původním věřitelem a přechodným věřitelem [právnická osoba] [anonymizováno] došlo s účinností ke dni [datum] k postoupení pohledávky na přechodného věřitele, o čemž byl žalovaný informován přípisem ze dne [datum]. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené [datum] mezi přechodným věřitelem a žalobcem došlo s účinností od [datum] k postoupení pohledávky na žalobce, o čemž byl žalovaný informován přípisem ze dne [datum]. Před uplatněním žaloby u soudu byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky.

2. Účastníci byli k jednání soudu řádně a včas předvoláni. Žalobce se z jednání soudu omluvil. Žalovaný se k věci nevyjádřil, svoji neúčast na jednání neomluvil. Soud proto rozhodl ve smyslu § 101 odstavec 3 občanského soudního řádu na základě obsahu spisu a předložených listinných důkazů.

3. Žalobce tvrzení uvedená v žalobě prokázal listinnými důkazy, a to smlouvou o půjčce ze dne [datum], na základě které žalovaný převzal finanční prostředky ve výši 6 000 Kč, a zavázal se vrátit původnímu věřiteli celkem částku 10 176 Kč formou 53 pravidelných týdenních splátek ve výši 192 Kč.

4. Ze smluv o postoupení pohledávky a přípisu adresovaných žalovanému, kterými byl informován o změně v osobě věřitele soud má za to, že pohledávka za žalovaným ze smlouvy o půjčce byla platně postoupena na žalobce, který je aktivně legitimován k vedení tohoto sporu (§ 1879 zákona číslo 89/2012 Sbírky, občanský zákoník).

5. S ohledem na datum uzavření smlouvy je třeba po právní stránce věc posoudit ve smyslu § 3028 odstavec 3 zákona číslo 89/2012 Sbírky, občanský zákoník (dále jen o.z), a ve smyslu § 657 zákona číslo 40/64 Sbírky, občanský zákoník (dále jen obč. zák.), platného do [datum]. S přihlédnutím k tomu, že se jednalo o spotřebitelský úvěr, je třeba postupovat dále dle zákona číslo 321/2001 Sbí, o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru, ve znění platném k datu uzavření smlouvy o půjčce. S ohledem na povahu žalovaného jako klienta právního předchůdce žalobce, je dlužník fyzická osoba a na straně věřitele vystupovala společnost, jejíž činnost spočívala v poskytování půjček. Pro posouzení platnosti ujednání předmětné smlouvy je nutno použít ustanovení § 52 a následující obč. zák. Dle § 56 odstavec 1 obč. zák. spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. Podle § 55 odstavec 1 obč. zák. smluvní ujednání spotřebitelských smluv se nemohou odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele. Spotřebitel se zejména nemůže vzdát práv, která mu zákon poskytuje nebo jinak zhoršit své smluvní postavení.

6. Dle § 657 obč. zák. přenechává smlouvou o půjčce věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit mu po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.

7. Z ustanovení § 4 zákona číslo 321/2001 Sbí, ve znění platném k datu uzavření smlouvy, vyplývá, že smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formou a musí obsahovat zde uvedené informace, které jsou podstatné pro uzavření smlouvy o úvěru, proto musí být obsahem smlouvy samotné, nikoli až v dalších souvisejících dokumentech, například ve všeobecných obchodních podmínkách. Smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, musí obsahovat mimo jiné stanovení roční procentní sazby nákladů na spotřebitelský úvěr způsobem uvedeným v příloze citovaného zákona, stanovení podmínek, za kterých může být roční procentní sazba nákladů na spotřebitelský úvěr upravena a které nesmí být závislé pouze na vůli věřitele, stanovení maximální výše spotřebitelského úvěru, stanovení výše jednotlivých splátek, jejich počtu a přesného časového rozvržení, stanovení jednotlivých plateb, včetně těch, které jsou uvedeny v § 2 písmeno a) bodech 1 až 5, budou-li placeny spolu se spotřebitelským úvěrem; pokud jednotlivé platby nelze přesně stanovit, musí být uveden způsob jejich výpočtu, podmínky, za kterých lze předčasně ukončit smluvní vztah. Z § 6 zákona číslo 321/2001 Sbr vyplývá, že nesplňuje-li smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru náležitosti uvedené v § 4, pokládá se spotřebitelský úvěr za úvěr úročený ve výši diskontní sazby platné v době uzavření smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, uveřejněné pro příslušné období Českou národní bankou; ujednání o jiných platbách na spotřebitelský úvěr se stávají neplatnými, to vše s účinností ode dne, kdy spotřebitel tuto skutečnost uplatní u věřitele. Jediným plněním, které může věřitel požadovat kromě splátky jistiny, je úrok ve výši diskontní sazby [obec] národní banky platné v době uzavření smlouvy. Žádné další poplatky ani jakékoliv jiné platby není spotřebitel povinen platit. V případě, že je spotřebitel již zaplatil, má nárok na jejich vrácení, popř. započtení proti nesplacené části jistiny.

8. Z provedeného dokazování soud vzal za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla uzavřena smlouva o půjčce, na základě které žalovaný převzal 6 000 Kč a zavázal se zaplatit formou splátek celkem 10 176 Kč. Předmětná smlouva má formulářový charakter, kde jsou doplněny údaje o osobě žalovaného, výši zapůjčených peněz, poplatcích, výši a počtu dohodnutých splátek. Smlouva v záhlaví odkazuje na smluvní podmínky, které jsou její nedílnou součástí s uvedením, že se jedná o smluvní podmínky uvedené na zadní straně formuláře, kde jsou skutečně umístěny. Nejsou však opatřeny podpisem žalovaného ani právního předchůdce žalobce. Mimo jiné je v článku 1 smluvních podmínek obsažen údaj o výši roční procentní sazby nákladů („ RPSN“), a to v několika variantách podle dohodnutého počtu splátek, v článku 3 je poučení zákazníka o tom, za jakých podmínek může odstoupit od smlouvy, v článku 7 informace o předčasném splacení, v článku 8 právo společnosti požadovat uhrazení celé zbylé částky půjčky v případě nesplnění povinnosti hradit splátku včas. V dalších článcích jsou obsaženy údaje zejména vysvětlujícího charakteru. Ze smlouvy samotné však nelze dovodit, jakým způsobem věřitel, to je právní předchůdce žalobce, stanovil výši souhrnného poplatku, jednotlivé položky poplatku, zejména úrok z půjčených peněz. Smlouva je tedy v rozporu s § 4 zákona číslo 321/2001 Sbí, když neobsahuje informace stanovené tímto ustanovením, tedy povinné informace ve spotřebitelské smlouvě. Obchodní podmínky ve spotřebitelských smlouvách mají sloužit především k tomu, aby nebylo nezbytné do každé smlouvy přepisovat ujednání technického a vysvětlujícího charakteru, ale nesmějí sloužit k tomu, aby do nich často v nepřehledné a složitě formulované a malým písmem psané formě skryl dodavatel ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná a o kterých předpokládá, že pozornosti spotřebitele nejspíš uniknou. Pokud tak přesto učiní, nepočítá si v právním vztahu poctivě a takovému jednání nelze přiznat právní ochranu (nález Ústavního soudu ČR I. ÚS 3512/11 ze dne 11. 11. 2013). Na základě shora uvedeného soud dospěl k tomu závěru, že smlouva je v části ujednání o poplatku neplatná (§ 55 odstavec 2 ve spojení s § 56 odstavec 1 obč. zák. s přihlédnutím k § 4 a § 6 zákona číslo 321/2001 Sbí) a žalobci tak nevznikl nárok na zaplacení uvedeného poplatku. Jediným plněním, kterého by se žalobce mohl jako věřitel domáhat, je plnění splátky jistiny s úrokem ve výši diskontní sazby České národní banky platném v době uzavření smlouvy, čehož se žalobou nedomáhá.

9. Soud má za prokázané, že žalovaný převzal dle smlouvy 6 000 Kč, vrátil 2 600 Kč. Soud s ohledem na shora uvedené závěry, kdy žalobci ani právnímu předchůdci žalobce nevznikl nárok na zaplacení souhrnného poplatku, dospěl k tomu závěru, že žaloba je důvodná pouze zčásti, ohledně částky 3 400 Kč, která představuje rozdíl finančních prostředků poskytnutých věřitelem dlužníkovi a vrácených dlužníkem. Ve smyslu § 657 s přihlédnutím k § 55 odstavec 1 a § 56 odstavec 1 obč. zák. soud zavázal povinností žalovaného zaplatit žalobci 3 400 Kč spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši ve smyslu § 517 odstavec 2 obč. zák. za použití nařízení vlády číslo 142/94 Sbí, ve znění pozdějších předpisů (výrok I.). S ohledem na shora uvedené soud ve zbytku žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II.).

10. Výrok o náhradě nákladů řízení soud učinil ve smyslu § 142 odstavec 2 občanského soudního řádu tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, neboť nelze hovořit o úspěchu některého z účastníků v tomto řízení.