8 C 43/2020

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Orlicí rozhodl samosoudkyní JUDr. Dagmar Kalouskovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem právnická osoba jméno příjmení číslo anonymizováno , příjmení jméno , země zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného trvale bytem adresa žalovaného o zaplacení 10 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 5 610 Kč s úrokem z prodlení z částky 5 610 Kč ve výši 7,05 % ročně od 2.7.2015 do 31.12.2015, ve výši 7,05 % ročně od 1.1.2016 do 30.6.2016, ve výši 7,05 % ročně od 1.7.2016 do 31.12.2016, ve výši 7,05 % ročně od 1.1.2017 do 30.6.2017, ve výši 7,05 % ročně od 1.7.2017 do 31.12.2017, ve výši 7,5 % ročně od 1.1.2018 do 30.6.2018, ve výši 8 % ročně od 1.7.2018 do 31.12.2018, ve výši 8,75 % ročně od 1.1.2019 do 30.6.2019, ve výši 9 % ročně od 1.7.2019 do 31.12.2019, ve výši 9 % ročně od 1.1.2020 do 30.6.2020, ve výši 10,25 % od 1.7.2020 do 31.12.2020, ve výši 8,25 % od 1.1.2021 do zaplacení, nejpozději do 30.6.2021 a počínaje 1.7.2021 do zaplacení s úrokem z prodlení, který odpovídá výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, v němž trvá prodlení žalovaného, zvýšené o sedm procentních bodů, vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba na stanovení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci 4 390 Kč s úrokem z prodlení z částky 4 390 Kč ve výši 7,05 % ročně od 2.7.2015 do 31.12.2015, ve výši 7,05 % ročně od 1.1.2016 do 30.6.2016, ve výši 7,05 % ročně od 1.7.2016 do 31.12.2016, ve výši 7,05 % ročně od 1.1.2017 do 30.6.2017, ve výši 7,05 % ročně od 1.7.2017 do 31.12.2017, ve výši 7,5 % ročně od 1.1.2018 do 30.6.2018, ve výši 8 % ročně od 1.7.2018 do 31.12.2018, ve výši 8,75 % ročně od 1.1.2019 do 30.6.2019, ve výši 9 % ročně od 1.7.2019 do 31.12.2019, ve výši 9 % ročně od 1.1.2020 do 30.6.2020, ve výši 10,25 % od 1.7.2020 do 31.12.2020, ve výši 8,25 % od 1.1.2021 do zaplacení, nejpozději do 30.6.2021 a počínaje 1.7.2021 do zaplacení s úrokem z prodlení, který odpovídá výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, v němž trvá prodlení žalovaného, zvýšené o sedm procentních bodů a 2 250 Kč jako kapitalizovaný úrok od 11.10.2005 do 10.10.2006, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se domáhá po žalovaném zaplacení finanční částky s odůvodněním, že žalovaný 11.10.2005 s právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba] uzavřel smlouvu o půjčce [číslo] na základě které poskytl původní věřitel žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, které převzal hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit původnímu věřiteli celkem 16 640 Kč (půjčka ve výši 10 000 Kč, souhrnný poplatek ve výši 6 640 Kč) formou 52 pravidelných týdenních splátek po 320 Kč. Žalovaný smluvní závazky nehradil řádně a včas. Při nesplnění povinnosti hrazení splátky měl věřitel právo požadovat uhrazení celé zbylé částky půjčky včetně souhrnného poplatku v nejbližším termínu pro výběr týdenní splátky. Smlouva zanikla uplynutím doby, na kterou byla sjednána (52 týdnů od data podpisu), to je 10.10.2006. Žalobce obdržel od právního předchůdce žalobce informaci o celkové výši úhrady 4 390 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19.6.2015 uzavřené mezi původním věřitelem a přechodným věřitelem [právnická osoba] [anonymizováno] došlo k 1.7.2015 k postoupení pohledávky na přechodného věřitele, což bylo oznámeno přípisem ze dne 25.6.2015. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24.8.2018 uzavřené mezi přechodným věřitelem a žalobcem došlo k postoupení předmětné pohledávky na žalobce, o čemž byl žalovaný vyrozuměn přípisem ze dne 14.9.2018. Před uplatněním žaloby u soudu byl vyzván žalovaný k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne 4.12.2019.

2. Žalobce v rámci návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu souhlasil s rozhodnutím bez nařízení jednání. Soud usneseními ze dne 15.3.2021, číslo jednací 8 C 43/2020-36 a 8 C 43/2020-37 vyzval žalovaného, aby se ve lhůtě 15 dnů vyjádřil k žalobě a současně sdělil, zda souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání. Byl poučen tak, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil, proto soud s ohledem na stanovisko žalobce pro nečinnost žalovaného postupoval ve smyslu § 115a občanského soudního řádu a rozhodl ve věci bez jednání na základě obsahu spisu a předložených listinných důkazů.

3. Ze smluv o postoupení pohledávek a přípisu adresovanému žalovanému, kterými byl informován o změně v osobě na straně věřitele, bylo prokázáno, že pohledávka za žalovaným ze smlouvy o půjčce uzavřené 11.10.2005 mezi společností [právnická osoba] a žalovaným byla platně postoupena na žalobce, který je aktivně legitimován k vedení tohoto sporu (§ 1879 zákona číslo 89/2012 Sbírky, občanský zákoník).

4. Žalobce tvrzení uvedená v žalobě prokázal předloženými listinnými důkazy, a to smlouvou o půjčce ze dne 11.10.2005 uzavřenou mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 10 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit původnímu věřiteli částku 16 640 Kč formou 52 týdenních splátek po 320 Kč. Na dluh bylo zaplaceno 4 390 Kč.

5. S ohledem na datum uzavření smlouvy je třeba po právní stránce věc posoudit s přihlédnutím k ustanovení § 3028 odstavec 3 zákona číslo 89/2012 Sbírky, občanský zákoník, dle § 657 zákona číslo 40/1964 Sbírky, občanský zákoník (dále jen obč. zák.), platného do 31. 12. 2013. S ohledem na to, že se jednalo o spotřebitelský úvěr, je třeba rovněž postupovat dle zákona číslo 321/2001 Sbírky, o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru, platného k datu uzavření smlouvy o půjčce, když s ohledem na povahu žalovaného, jako klienta právního předchůdce žalobce, je dlužník fyzická osoba a na straně věřitele vystupovala společnost, jejíž činnost spočívá v poskytování půjčky. Pro posouzení platnosti ujednání předmětné smlouvy je nutno použít ustanovení § 52 a následující obč. zák. Dle § 56 odstavec 1 obč. zák. spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. Podle § 55 odstavec 1 obč. zák. smluvní ujednání spotřebitelských smluv se nemohou odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele. Spotřebitel se zejména nemůže vzdát práv, která mu zákon poskytuje nebo jinak zhoršit své smluvní postavení. Podle odstavce druhého ujednání ve spotřebitelských smlouvách podle § 56 jsou neplatná.

6. Dle § 657 obč. zák. přenechává smlouvou o půjčce věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit mu po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.

7. Z ustanovení § 4 zákona číslo 321/2001 Sbírky, ve znění platném k datu uzavření smlouvy, vyplývá, že smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formou a musí obsahovat zde uvedené informace, které jsou podstatné pro uzavření smlouvy o úvěru, proto musí být obsahem smlouvy samotné, nikoli až v dalších souvisejících dokumentech, například ve všeobecných obchodních podmínkách. Smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, musí obsahovat mimo jiné stanovení roční procentní sazby nákladů na spotřebitelský úvěr způsobem uvedeným v příloze citovaného zákona, stanovení podmínek, za kterých může být roční procentní sazba nákladů na spotřebitelský úvěr upravena a které nesmí být závislé pouze na vůli věřitele, stanovení maximální výše spotřebitelského úvěru, stanovení výše jednotlivých splátek, jejich počtu a přesného časového rozvržení, stanovení jednotlivých plateb, včetně těch, které jsou uvedeny v § 2 písmeno a) bodech 1 až 5, budou-li placeny spolu se spotřebitelským úvěrem; pokud jednotlivé platby nelze přesně stanovit, musí být uveden způsob jejich výpočtu, podmínky, za kterých lze předčasně ukončit smluvní vztah. Z § 6 zákona číslo 321/2001 Sbírky vyplývá, že nesplňuje-li smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru náležitosti uvedené v § 4, pokládá se spotřebitelský úvěr za úvěr úročený ve výši diskontní sazby platné v době uzavření smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, uveřejněné pro příslušné období Českou národní bankou; ujednání o jiných platbách na spotřebitelský úvěr se stávají neplatnými, to vše s účinností ode dne, kdy spotřebitel tuto skutečnost uplatní u věřitele. Jediným plněním, které může věřitel požadovat kromě splátky jistiny, je úrok ve výši diskontní sazby České národní banky platné v době uzavření smlouvy. Žádné další poplatky ani jakékoliv jiné platby není spotřebitel povinen platit. V případě, že je spotřebitel již zaplatil, má nárok na jejich vrácení, popř. započtení proti nesplacené části jistiny.

8. Předmětná smlouva má formulářový charakter, kde jsou doplněny údaje o osobě žalovaného, výši zapůjčených peněz, poplatcích, výši a počtu dohodnutých splátek. V záhlaví smlouva odkazuje na smluvní podmínky. Smluvní podmínky jsou připojeny ke smlouvě. Nejsou však opatřeny podpisem žalovaného ani věřitelem. Jde o samostatnou listinu, která obsahuje údaje o výši roční procentní sazbě nákladů (RPSN), údaj o výši roční úrokové sazby a další údaje zejména vysvětlujícího charakteru. Ze smlouvy nelze dovodit, jakým způsobem právní předchůdce žalobce stanovil výši souhrnného poplatku jednotlivé jeho položky, zejména úrok z půjčených peněz. Smlouva je tedy v rozporu s § 4 zákona [číslo] Sbírky, když neobsahuje informace stanovené tímto ustanovením a povinné pro spotřebitelské smlouvy. Obchodní podmínky ve spotřebitelských smlouvách mají sloužit především k tomu, aby nebylo nezbytné do každé smlouvy přepisovat ujednání technického a vysvětlujícího charakteru, ale nesmějí sloužit k tomu, aby do nich často v nepřehledné a složitě formulované a malým písmem psané formě skryl dodavatel ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná, a o kterých předpokládá, že pozornosti spotřebitele nejspíš uniknou. Pokud takto učiní, nepočíná si v právním vztahu poctivě a takovému jednání nelze přiznat právní ochranu. Na základě uvedeného soud dospívá k tomu závěru, že smlouva je v části ujednání o poplatku neplatná (§ 55 odstavec 2 ve spojení s § 56 odstavec 1 občanský zákoník s přihlédnutím k § 4 a § 6 zákona číslo 321/2001 Sbírky. Žalobci tak nevznikl nárok na zaplacení uvedeného poplatku. Jediným plněním, kterého by se žalobce mohl jako věřitel domáhat, je plnění splátky jistiny s úrokem ve výši diskontní sazby České národní banky platné v době uzavření smlouvy, čehož se ale nedomáhá.

9. Soud má za prokázané, že žalovaný převzal na základě smlouvy 10 000 Kč a vrátil 4 390 Kč. Vycházeje ze závěru, že žalobci ani jeho právnímu předchůdci nevznikl nárok na zaplacení souhrnného poplatku, je žaloba důvodná pouze ohledně částky 5 610 Kč představující rozdíl finanční prostředků poskytnutých původním věřitelem žalovanému jako dlužníkovi a vrácených dlužníkem. V tomto rozsahu soud tedy žalobě vyhověl včetně požadovaného úroku z prodlení v zákonné výši ve smyslu § 517 odstavec 2 obč. zák. za použití nařízení vlády číslo 142/94 Sbí, ve znění pozdějších předpisů (výrok I.). S ohledem na shora uvedené právní názory s odkazem na § 55 odstavec 2 ve spojení s § 56 odstavec 1 obč. zák. soud ve zbytku žalobu zamítl (výrok II.).

10. Výrok o náhradě nákladů řízení soud učinil ve smyslu § 142 odstavec 2 občanského soudního řádu tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, když nelze hovořit o úspěchu některého z účastníků v tomto řízení.