8 C 55/2020

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Orlicí rozhodl samosoudkyní titul Dagmar Kalouskovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem právnická osoba jméno příjmení číslo anonymizováno , příjmení jméno , země zastoupený advokátem titul . jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného o zaplacení 11 117 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 2 132 Kč s úrokem z prodlení z částky 2 132 Kč ve výši 7,05 % ročně od 2.7.2015 do 31.12.2015, ve výši 7,05 % ročně od 1.1.2016 do 30.6.2016, ve výši 7,05 % ročně od 1.7.2016 do 31.12.2016, ve výši 7,05 % ročně od 1.1.2017 do 30.6.2017, ve výši 7,05 % ročně od 1.7.2017 do 31.12.2017, ve výši 7,5 % ročně od 1.1.2018 do 30.6.2018, ve výši 8 % ročně od 1.7.2018 do 31.12.2018, ve výši 8,75 % ročně od 1.1.2019 do 30.6.2019, ve výši 9 % ročně od 1.7.2019 do 31.12.2019, ve výši 9 % ročně od 1.1.2020 do 30.6.2020, ve výši 10,25 % od 1.7.2020 do 31.12.2020, ve výši 8,25 % od 1.1.2021 do zaplacení, nejpozději do 30.6.2021 a počínaje 1.7.2021 do zaplacení s úrokem z prodlení, který odpovídá výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, v němž trvá prodlení žalovaného, zvýšené o sedm procentních bodů, vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba na stanovení povinnosti žalovanému zaplatit 8 985 Kč s úrokem z prodlení z částky 8 985 Kč ve výši 7,05 % ročně od 2.7.2015 do 31.12.2015, ve výši 7,05 % ročně od 1.1.2016 do 30.6.2016, ve výši 7,05 % ročně od 1.7.2016 do 31.12.2016, ve výši 7,05 % ročně od 1.1.2017 do 30.6.2017, ve výši 7,05 % ročně od 1.7.2017 do 31.12.2017, ve výši 7,5 % ročně od 1.1.2018 do 30.6.2018, ve výši 8 % ročně od 1.7.2018 do 31.12.2018, ve výši 8,75 % ročně od 1.1.2019 do 30.6.2019, ve výši 9 % ročně od 1.7.2019 do 31.12.2019, ve výši 9 % ročně od 1.1.2020 do 30.6.2020, ve výši 10,25 % od 1.7.2020 do 31.12.2020, ve výši 8,25 % od 1.1.2021 do zaplacení, nejpozději do 30.6.2021, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se domáhá zaplacení finanční částky s odůvodněním, že žalovaný uzavřel [datum] s právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba] smlouvu o půjčce [číslo] na základě které poskytl věřitel žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, které převzal žalovaný hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit původnímu věřiteli celkem 23 985 Kč (půjčka ve výši 15 000 Kč, souhrnný poplatek ve výši 8 985 Kč) formou 39 pravidelných týdenních splátek po 615 Kč. Žalovaný si své smluvní závazky nehradil řádně a včas. Smlouva zanikla uplynutím doby, po kterou byla sjednána (39 týdnů), to je k datu [datum]. Žalobce od právního předchůdce žalobce obdržel informace o celkové úhradě na dluh ve výši 12 868 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené [datum] mezi původním věřitelem a přechodným věřitelem [právnická osoba] S.á.r.l. došlo s účinností k [datum] k postoupení pohledávky na přechodného věřitele, o čemž byl žalovaný informován přípisem ze dne [datum]. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum] mezi přechodným věřitelem a žalobcem došlo s účinností od [datum] k postoupení pohledávky na žalobce, o čemž byl žalovaný informován přípisem ze dne [datum]. Před uplatněním žaloby u soudu byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky dopisem ze dne [datum].

2. Žalobce v rámci návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu souhlasil s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Usneseními ze dne 5. ledna 2021, číslo jednací 8 C 55/2020-19 a 8 C 55/2020-20 byl žalovaný vyzván, aby se ve lhůtě 15 dnů od doručení písemně vyjádřil k podané žalobě a v téže lhůtě soudu sdělil, zda souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání. Žalovaný byl poučen o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. S ohledem na nečinnost žalovaného a s přihlédnutím k souhlasu žalobce soud postupoval dle § 115a občanského soudního řádu a při svém rozhodování vycházel z obsahu spisu a předložených listinných důkazů.

3. Žalobce tvrzení uvedená v žalobě prokázal předloženými listinnými důkazy, a to smlouvou o půjčce ze dne [datum], [číslo] na základě které žalovaný převzal finanční prostředky ve výši 15 000 Kč a zavázal se vrátit původnímu věřiteli celkem 23 985 Kč formou 39 pravidelných týdenních splátek po 615 Kč.

4. Ze smluv o postoupení pohledávky a přípisu adresovaných žalovanému, kterými byl informován o změně v osobě věřitele soud má za to, že pohledávka za žalovaným ze smlouvy o půjčce byla platně postoupena na žalobce, který je aktivně legitimován k vedení tohoto sporu (§ 1879 zákona číslo 89/2012 Sbírky, občanský zákoník).

5. S ohledem na datum uzavření smlouvy je třeba po právní stránce věc posoudit ve smyslu § 3028 odstavec 3 zákona číslo 89/2012 Sbírky, občanský zákoník (dále jen o. z), a ve smyslu § 657 zákona číslo 40/64 Sbírky, občanský zákoník (dále jen obč. zák.), platného do 31.12.2013. S přihlédnutím k tomu, že se jednalo o spotřebitelský úvěr, je třeba postupovat dále dle zákona číslo 321/2001 Sbírky, o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru, ve znění platném k datu uzavření smlouvy o půjčce. S ohledem na povahu žalovaného jako klienta právního předchůdce žalobce, je dlužník fyzická osoba a na straně věřitele vystupovala společnost, jejíž činnost spočívala v poskytování půjček. Pro posouzení platnosti ujednání předmětné smlouvy je nutno použít ustanovení § 52 a následující obč. zák. Dle § 56 odstavec 1 obč. zák. spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. Podle § 55 odstavec 1 obč. zák. smluvní ujednání spotřebitelských smluv se nemohou odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele. Spotřebitel se zejména nemůže vzdát práv, která mu zákon poskytuje nebo jinak zhoršit své smluvní postavení.

6. Dle § 657 obč. zák. přenechává smlouvou o půjčce věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit mu po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.

7. Z ustanovení § 4 zákona číslo 321/2001 Sbírky, ve znění platném k datu uzavření smlouvy, vyplývá, že smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formou a musí obsahovat zde uvedené informace, které jsou podstatné pro uzavření smlouvy o úvěru, proto musí být obsahem smlouvy samotné, nikoli až v dalších souvisejících dokumentech, například ve všeobecných obchodních podmínkách. Smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, musí obsahovat mimo jiné stanovení roční procentní sazby nákladů na spotřebitelský úvěr způsobem uvedeným v příloze citovaného zákona, stanovení podmínek, za kterých může být roční procentní sazba nákladů na spotřebitelský úvěr upravena a které nesmí být závislé pouze na vůli věřitele, stanovení maximální výše spotřebitelského úvěru, stanovení výše jednotlivých splátek, jejich počtu a přesného časového rozvržení, stanovení jednotlivých plateb, včetně těch, které jsou uvedeny v § 2 písmeno a) bodech 1 až 5, budou-li placeny spolu se spotřebitelským úvěrem; pokud jednotlivé platby nelze přesně stanovit, musí být uveden způsob jejich výpočtu, podmínky, za kterých lze předčasně ukončit smluvní vztah. Z § 6 zákona číslo 321/2001 Sbírky vyplývá, že nesplňuje-li smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru náležitosti uvedené v § 4, pokládá se spotřebitelský úvěr za úvěr úročený ve výši diskontní sazby platné v době uzavření smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, uveřejněné pro příslušné období Českou národní bankou; ujednání o jiných platbách na spotřebitelský úvěr se stávají neplatnými, to vše s účinností ode dne, kdy spotřebitel tuto skutečnost uplatní u věřitele. Jediným plněním, které může věřitel požadovat kromě splátky jistiny, je úrok ve výši diskontní sazby České národní banky platné v době uzavření smlouvy. Žádné další poplatky ani jakékoliv jiné platby není spotřebitel povinen platit. V případě, že je spotřebitel již zaplatil, má nárok na jejich vrácení, popř. započtení proti nesplacené části jistiny.

8. Z provedeného dokazování soud vzal za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla uzavřena smlouva o půjčce, na základě které žalovaný převzal 15 000 Kč a zavázal se zaplatit celkem 23 985 Kč formou pravidelných týdenních splátek. Předmětná smlouva má formulářový charakter, kde jsou doplněny údaje o osobě žalovaného, výši zapůjčených peněz, poplatcích, výši a počtu dohodnutých splátek. Smlouva v záhlaví odkazuje na smluvní podmínky, které jsou její nedílnou součástí s uvedením, že se jedná o smluvní podmínky uvedené na zadní straně formuláře, kde jsou skutečně umístěny. Nejsou však opatřeny podpisem žalovaného ani právního předchůdce žalobce. Mimo jiné je v článku 1 smluvních podmínek obsažen údaj o výši roční procentní sazby nákladů („ RPSN“), a to v několika variantách podle dohodnutého počtu splátek, v článku 3 je poučení zákazníka o tom, za jakých podmínek může odstoupit od smlouvy, v článku 7 informace o předčasném splacení, v článku 8 právo společnosti požadovat uhrazení celé zbylé částky půjčky v případě nesplnění povinnosti hradit splátku včas. V dalších článcích jsou obsaženy údaje zejména vysvětlujícího charakteru. Ze smlouvy samotné však nelze dovodit, jakým způsobem věřitel, to je právní předchůdce žalobce, stanovil výši souhrnného poplatku, jednotlivé položky poplatku, zejména úrok z půjčených peněz. Smlouva je tedy v rozporu s § 4 zákona číslo 321/2001 Sbírky, když neobsahuje informace stanovené tímto ustanovením, tedy povinné informace ve spotřebitelské smlouvě. Obchodní podmínky ve spotřebitelských smlouvách mají sloužit především k tomu, aby nebylo nezbytné do každé smlouvy přepisovat ujednání technického a vysvětlujícího charakteru, ale nesmějí sloužit k tomu, aby do nich často v nepřehledné a složitě formulované a malým písmem psané formě skryl dodavatel ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná a o kterých předpokládá, že pozornosti spotřebitele nejspíš uniknou. Pokud tak přesto učiní, nepočítá si v právním vztahu poctivě a takovému jednání nelze přiznat právní ochranu (nález Ústavního soudu ČR I. ÚS 3512/11 ze dne 11. 11. 2013). Na základě shora uvedeného soud dospěl k tomu závěru, že smlouva je v části ujednání o poplatku neplatná (§ 55 odstavec 2 ve spojení s § 56 odstavec 1 obč. zák. s přihlédnutím k § 4 a § 6 zákona [číslo] Sbírky) a žalobci tak nevznikl nárok na zaplacení uvedeného poplatku. Jediným plněním, kterého by se žalobce mohl jako věřitel domáhat, je plnění splátky jistiny s úrokem ve výši diskontní sazby [obec] národní banky platném v době uzavření smlouvy, čehož se žalobou nedomáhá.

9. Soud má za prokázané, že žalovaný převzal na základě smlouvy o půjčce 15 000 Kč a vrátil 12 868 Kč. Soud dospěl k tomu závěru, že žalobci ani právnímu předchůdci žalobce nevznikl nárok na zaplacení souhrnného poplatku, tudíž žaloba je důvodná pouze ohledně částky 2 132 Kč, což představuje rozdíl finančních prostředků poskytnutých věřitelem a vrácených dlužníkem. Ve smyslu § 657 obč. zák. s přihlédnutím k § 55 odstavec 1 a § 56 odstavec 1 obč. zák. soud zavázal žalovaného povinností zaplatit žalobci 2 132 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši ve smyslu § 517 odstavec 2 obč. zák. za použití nařízení vlády číslo 142/94 Sbí, ve znění pozdějších předpisů (výrok I.). S ohledem na shora uvedené právní názory, s odkazem na § 55 odstavec 2 ve spojení s § 56 odstavec 1 obč. zák. soud ve zbytku žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II.).

10. Výrok o náhradě nákladů řízení soud učinil ve smyslu § 142 odstavec 2 občanského soudního řádu tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, neboť nelze hovořit o úspěchu některého z účastníků v tomto soudním řízení.