8 C 91/2020

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Orlicí rozhodl samosoudkyní JUDr Dagmar Kalouskovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem právnická osoba jméno příjmení číslo anonymizováno , příjmení jméno , země zastoupený advokátem titul . jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa žalované o zaplacení 8 125 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba na stanovení povinnosti žalované zaplatit žalobci 8 125 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně od 2.7.2015 do 31. 12. 2015, ve výši 7,05 % ročně od 1. 1. 2016 do 30. 6. 2016, ve výši 7,05 % ročně od 1. 7. 2016 do 31. 12. 2016, ve výši 7,05 % ročně od 1. 1. 2017 do 30. 6. 2017, ve výši 7,05 % ročně od 1. 7. 2017 do 31. 12. 2017, ve výši 7,5 % ročně od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2018, ve výši 8 % ročně od 1. 7. 2018 do 31. 12. 2018, ve výši 8,75 % ročně od 1. 1. 2019 do 30. 6. 2019, ve výši 9 % ročně od 1. 7. 2019 do 31. 12. 2019, ve výši 9 % ročně od 1. 1. 2020 do 30. 6. 2020, ve výši 10,25 % od 1. 7. 2020 do 31.12.2020, ve výši 8,25 % od 1.1.2021 do zaplacení, nejpozději do 30.6.2021 a počínaje 1.7.2021 s úrokem z prodlení, který odpovídá výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, v němž trvá prodlení žalovaného, zvýšené o sedm procentních bodů, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se domáhá žalobou po žalované zaplacení finanční částky s odůvodněním, že uzavřela s právním předchůdcem žalobce [právnická osoba] smlouvu o půjčce [číslo] dne 29.3.2007, na základě které byly žalované poskytnuty v den uzavření smlouvy v hotovosti finanční prostředky ve výši 12 000 Kč, které se zavázala vrátit původnímu věřiteli spolu se souhrnným poplatkem 8 352 Kč, celkem částku 20 352 Kč formou 53 pravidelných týdenních splátek ve výši 384 Kč. Žalovaná si smluvní závazky nehradila řádně a včas. Smlouva zanikla uplynutím doby, na kterou byla sjednána, to je k datu 3.4.2008. Žalobce od právního předchůdce žalobce obdržel informaci o celkové úhradě na dluh ve výši 12 227 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19.6.2015 uzavřené mezi původním věřitelem a přechodným věřitelem [anonymizováno] S.á.r.l. došlo s účinností ke dni 1.7.2015 k postoupení pohledávky na přechodného věřitele. Změna v osobě věřitele byla žalované oznámena přípisem ze dne 25.6.2015. Následně byla uzavřena smlouva o postoupení pohledávek dne 24.8.2018 mezi přechodným věřitelem a žalobcem, na základě které došlo k postoupení pohledávky na žalobce, o čemž byl žalovaný informován přípisem ze dne 11.9.2018. Před uplatněním žaloby u soudu byla vyzvána k úhradě dlužné částky dopisem ze dne 9.1.2020.

2. Žalobce v rámci návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu souhlasil s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Usneseními ze dne 7.12.2020, číslo jednací 8 C 91/2020-25 a číslo jednací 8 C 91/2020-26 soud vyzval žalovaného, aby se ve lhůtě 15 dnů od doručení usnesení písemně vyjádřil k připojené žalobě a současně jej vyzval, aby se v téže lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Žalovaný byl poučen o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. S ohledem na nečinnost žalovaného a s přihlédnutím ke stanovisku žalobce soud postupoval ve smyslu § 115a občanského soudního řádu a rozhodl na základě obsahu spisu a předložených listinných důkazů.

3. Žalobce prokázal svoji aktivní legitimaci smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19.6.2015 a ze dne 24.8.2018, když žalovaná byla v obou případech řádně vyrozuměna o změně v osobě na straně věřitele ve smyslu § 1879 zákona číslo 89/2012 Sbírky, občanský zákoník.

4. Žalobce tvrzení uvedená v žalobě prokázal listinnými důkazy, a to smlouvou o půjčce uzavřenou dne 29.3.2007 mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou, na základě které žalovaná převzala částku 12 000 Kč, kterou se zavázala vrátit spolu s poplatkem ve výši 8 352 Kč formou pravidelných 53 týdenních splátek ve výši 384 Kč Smlouva má formulářový charakter a byly do ní vepsány údaje týkající se žalované jako dlužníka, dále údaje o výši poplatku, celkové dlužné částce a závazku uhradit dluh v pravidelných měsíčních splátkách.

5. S ohledem na datum uzavření smlouvy je třeba po právní stránce věc posoudit ve smyslu § 3028 odst. 3 zákona číslo 89/2012 Sbírky, občanský zákoník (dále jen o.z), a ve smyslu § 657 zákona číslo 40/64 Sbírky, občanský zákoník (dále jen obč. zák.), platného do 31.12.2013. S přihlédnutím k tomu, že se jednalo o spotřebitelský úvěr, je třeba postupovat dále dle zákona číslo 321/2001 Sbírky, o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru, ve znění platném k datu uzavření smlouvy o půjčce. S ohledem na povahu žalované jako klienta právního předchůdce žalobce, je dlužník fyzická osoba a na straně věřitele vystupovala společnost, jejíž činnost spočívala v poskytování půjček. Pro posouzení platnosti ujednání předmětné smlouvy je nutno použít ustanovení § 52 a následující obč. zák. Dle § 56 odstavec 1 obč. zák. spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. Podle § 55 odstavec 1 obč. zák. smluvní ujednání spotřebitelských smluv se nemohou odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele. Spotřebitel se zejména nemůže vzdát práv, která mu zákon poskytuje nebo jinak zhoršit své smluvní postavení.

6. Dle § 657 obč. zák. přenechává smlouvou o půjčce věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit mu po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.

7. Z ustanovení § 4 zákona číslo 321/2001 Sbírky, ve znění platném k datu uzavření smlouvy, vyplývá, že smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formou a musí obsahovat zde uvedené informace, které jsou podstatné pro uzavření smlouvy o úvěru, proto musí být obsahem smlouvy samotné, nikoli až v dalších souvisejících dokumentech, například ve všeobecných obchodních podmínkách. Smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, musí obsahovat mimo jiné stanovení roční procentní sazby nákladů na spotřebitelský úvěr způsobem uvedeným v příloze citovaného zákona, stanovení podmínek, za kterých může být roční procentní sazba nákladů na spotřebitelský úvěr upravena a které nesmí být závislé pouze na vůli věřitele, stanovení maximální výše spotřebitelského úvěru, stanovení výše jednotlivých splátek, jejich počtu a přesného časového rozvržení, stanovení jednotlivých plateb, včetně těch, které jsou uvedeny v § 2 písmeno a) bodech 1 až 5, budou-li placeny spolu se spotřebitelským úvěrem; pokud jednotlivé platby nelze přesně stanovit, musí být uveden způsob jejich výpočtu, podmínky, za kterých lze předčasně ukončit smluvní vztah. Z § 6 zákona číslo 321/2001 Sbírky vyplývá, že nesplňuje-li smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru náležitosti uvedené v § 4, pokládá se spotřebitelský úvěr za úvěr úročený ve výši diskontní sazby platné v době uzavření smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, uveřejněné pro příslušné období Českou národní bankou; ujednání o jiných platbách na spotřebitelský úvěr se stávají neplatnými, to vše s účinností ode dne, kdy spotřebitel tuto skutečnost uplatní u věřitele. Jediným plněním, které může věřitel požadovat kromě splátky jistiny, je úrok ve výši diskontní sazby České národní banky platné v době uzavření smlouvy. Žádné další poplatky ani jakékoliv jiné platby není spotřebitel povinen platit. V případě, že je spotřebitel již zaplatil, má nárok na jejich vrácení, popř. započtení proti nesplacené části jistiny.

8. Z provedeného dokazování vzal soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou byla uzavřena smlouva o půjčce, na základě které žalovaná převzala 12 000 Kč a zavázala se zaplatit formou pravidelných splátek 20 352 Kč. Předmětná smlouva má formulářový charakter, kde jsou doplněny údaje o osobě žalovaného, výši zapůjčených peněz, poplatcích, výši a počtu dohodnutých splátek. Smlouva v záhlaví odkazuje na smluvní podmínky, které jsou její nedílnou součástí s uvedením, že se jedná o smluvní podmínky uvedené na zadní straně formuláře, kde jsou skutečně umístěny. Nejsou však opatřeny podpisem žalované ani právního předchůdce žalobce. Mimo jiné je v článku 1 smluvních podmínek obsažen údaj o výši roční procentní sazby nákladů („ RPSN“), a to v několika variantách podle dohodnutého počtu splátek, v článku 3 je poučení zákazníka o tom, za jakých podmínek může odstoupit od smlouvy, v článku 7 informace o předčasném splacení, v článku 8 právo společnosti požadovat uhrazení celé zbylé částky půjčky v případě nesplnění povinnosti hradit splátku včas. V dalších článcích jsou obsaženy údaje zejména vysvětlujícího charakteru. Ze smlouvy samotné však nelze dovodit, jakým způsobem věřitel, tj. právní předchůdce žalobce, stanovil výši souhrnného poplatku, jednotlivé položky poplatku, zejména úrok z půjčených peněz. Smlouva je tedy v rozporu s § 4 zákona číslo 321/2001 Sbírky, když neobsahuje informace stanovené tímto ustanovením, tedy povinné informace ve spotřebitelské smlouvě. Obchodní podmínky ve spotřebitelských smlouvách mají sloužit především k tomu, aby nebylo nezbytné do každé smlouvy přepisovat ujednání technického a vysvětlujícího charakteru, ale nesmějí sloužit k tomu, aby do nich často v nepřehledné a složitě formulované a malým písmem psané formě skryl dodavatel ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná a o kterých předpokládá, že pozornosti spotřebitele nejspíš uniknou. Pokud tak přesto učiní, nepočítá si v právním vztahu poctivě a takovému jednání nelze přiznat právní ochranu (nález Ústavního soudu České republiky I. ÚS 3512/11 ze dne 11. 11. 2013). Na základě shora uvedeného soud dospěl k tomu závěru, že smlouva je v části ujednání o poplatku neplatná (§ 55 odstavec 2 ve spojení s § 56 odstavec 1 obč. zák. s přihlédnutím k § 4 a § 6 zákona číslo 321/2001 Sbírky) a žalobci tak nevznikl nárok na zaplacení uvedeného poplatku. Jediným plněním, kterého by se žalobce mohl jako věřitel domáhat, je plnění splátky jistiny s úrokem ve výši diskontní sazby České národní banky platném v době uzavření smlouvy, čehož se žalobou nedomáhá.

9. Z provedeného dokazování soud vzal za prokázané, že žalovaná převzala od právního předchůdce žalobce 12 000 Kč a vrátila 12 227 Kč. S ohledem na shora uvedené soud dospívá k tomu závěru, že žalobci ani jeho právnímu předchůdci nevznikl nárok na zaplacení souhrnného poplatku, tudíž dospívá k tomu závěru, že žaloba není důvodná, neboť žalovaná vrátila poskytnuté finanční prostředky, a nad to zaplatila 227 Kč. Soud tedy žalobu v celém rozsahu jako nedůvodnou zamítl.

10. Výrok o náhradě nákladů řízení soud učinil ve smyslu § 142 odstavec 1 občanského soudního řádu tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, když žalobce nebyl v tomto řízení úspěšný, žalovaná ano, ale nevznikly jí s tímto řízením žádné náklady.