10 C 118/2024

Plný text

Okresní soud ve Vsetíně rozhodl soudkyní JUDr. Pavlínou Červenkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 12 000 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se co do částky 2 155 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 2 155 Kč od 25. 1. 2024 do zaplacení, zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 9 845 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 9 845 Kč od 25. 1. 2024 do zaplacení, a to v pravidelných měsíčních splátkách po 1 000 Kč splatných vždy do každého 20. dne v měsíci počínaje měsícem, který následuje po měsíci, v němž rozsudek nabude právní moci. Nezaplatí-li žalovaný některou ze splátek řádně a včas, stává se celý dluh splatným, přičemž toto právo může žalobkyně uplatit nejpozději do splatnosti nejblíže příští splátky.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 803,85 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 12 000 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaný uzavřel s původním věřitelem společností , právnická osoba, smlouvu o úvěru, kterou však žalobkyně není schopna doložit. Původní věřitel zaslal žalovanému na jeho bankovní účet č. , č. účtu, dne 29. 3. 2022 částku 12 000 Kč. Žalobkyně požaduje tuto částku z titulu bezdůvodného obohacení na straně žalovaného, který získal majetkový prospěch plněním bez právního důvodu.

2. Proti vydanému elektronickému platebnímu rozkazu podal žalovaný odpor, v němž nárok neuznal a navrhl zamítnutí žaloby v plném rozsahu.

3. U jednání dne 28. 1. 2025 žalovaný nijak nezpochybnil, že mu byla právní předchůdkyní žalobkyně zaslána na jeho bankovní účet částka 12 000 Kč, avšak tvrdil a doložil, že na předmětný dluh uhradil v dílčích platbách částku celkem 2 155 Kč. Zbývající dlužnou částku ve výši 9 845 Kč uznal písemně co do důvodu i výše s tím, že je ochoten tuto částku zaplatit ve splátkách po 1 000 Kč měsíčně. Ke svým osobním poměrům uvedl, že je svobodný, nemá žádnou vyživovací povinnost a ze zaměstnání má příjem kolem 45 000 Kč měsíčně čistého. Nemá žádné výraznější dluhy, v současné době si zařizuje bydlení.

4. Podáním ze dne 1. 4. 2025 žalobkyně souhlasila s návrhem žalovaného na rozložení splacení žalované částky do měsíčních splátek po 1 000 Kč, a to pod ztrátou výhody splátek, pokud dojde k prodlení s úhradou, byť jedné z nich. Žalobkyně současně vzala žalobu částečně zpět co do částky 2 155 Kč, kterou žalovaný uhradil ještě před podáním žaloby a z důvodu administrativní chyby nebyly jednotlivé platby započteny. Žaloba byla vzata v tomto rozsahu zpět včetně zákonného úroku z prodlení z částky 2 155 Kč od 25. 1. 2024 do zaplacení.

5. Podle § 96 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) žalobce může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Podle odst. 2 je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Je-li návrh na zahájení řízení vzat zpět až poté, co již soud o věci rozhodl, avšak rozhodnutí není dosud v právní moci, soud rozhodne v rozsahu zpětvzetí návrhu též o zrušení rozhodnutí. Podle odst. 3 jestliže ostatní účastníci se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné. Nebylo-li dosud o věci rozhodnuto, pokračuje soud po právní moci usnesení v řízení. Podle odst. 4 ustanovení odst. 3 neplatí, dojde-li ke zpětvzetí návrhu dříve, než začalo jednání, nebo jde-li o zpětvzetí návrhu na rozvod, neplatnost manželství nebo určení, zda tu manželství je či není.

6. Soud neshledal žádné překážky, které by bránily vyhovění částečnému zpětvzetí žaloby v navrhovaném rozsahu. Žalovaný s tímto zpětvzetím konkludentně souhlasil ve smyslu § 101 odst. 4 o.s.ř., když nereagoval na výzvu soudu usnesením ze dne 2. 4. 2025. V souladu s § 96 o.s.ř. bylo proto výrokem I. rozsudku řízení co do částky 2 155 Kč a souvisejícího zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 2 155 Kč od 25. 1. 2024 do zaplacení, zastaveno.

7. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

8. Z uznání závazku učiněného dne 28. 1. 2025 bylo prokázáno, že žalovaný svůj závazek vůči žalobkyni uznal co do důvodu a výše.

9. Podle § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.

10. V projednávané věci bylo prokázáno, že žalovaný písemně uznal svůj dluh vzniklý z titulu bezdůvodného obohacení v částce 9 845 Kč. Tím vznikla vyvratitelná právní domněnka, že dluh v době uznání trval. Žalovaný tuto domněnku nevyvrátil. Proto soud žalobě v rozsahu uznání co do jistiny nároku výrokem II. vyhověl.

11. Po právní stránce soud posoudil věc podle ustanovení § 2991 a § 2993 o. z., podle něhož plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení není zákonem stanovena. Za den splatnosti se proto v případě bezdůvodného obohacení považuje den, kdy uplynula lhůta bez zbytečného odkladu poté, kdy byl dlužník věřitelem požádán o plnění. Nesplněním povinnosti k plnění v den splatnosti závazku dochází k prodlení dlužníka. Prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení tak plyne ode dne následujícího po dni splatnosti závazku. Žalobkyně žalovaného vyzvala k plnění až předžalobní výzvou, která byla předána k poštovní přepravě dne 14. 1. 2025 a podle § 573 o. z. byla žalovanému doručena třetí pracovní den po odeslání, tj. dne 17. 1. 2025. Jelikož nebyla samotná předžalobní upomínka doložena, nebylo zjištěno, v jaké dodatečné lhůtě měl žalovaný dluh splnit. Soud vyhověl návrhu žalobkyně k zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně od 25. 1. 2025 do zaplacení, z dlužné částky 9 845 Kč.

12. Lhůtu plnění stanovil soud dle § 160 odst. 1 o.s.ř. k návrhu žalovaného a za souhlasu žalobkyně formou splátek po 1 000 Kč měsíčně. Tato výše splátek je přiměřená nejen k výši dluhu, ale také ke zjištěným majetkovým poměrům žalovaného. Současně byla stanovena dle § 1931 o. z. tzv. ztráta výhody splátek.

13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 803,85 Kč, když částečné zpětvzetí žaloby procesně zavinila sama žalobkyně, neboť žalovaný část původně žalované částky uhradil již před podáním žaloby. Přiznaná částka náhrady nákladů řízení představuje 64,08 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 82,04 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 17,96 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 12 000 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč. Dle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení ve výši 1 803,85 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně. Lhůta k plnění nákladového výroku byla stanovena v souladu s § 160 dost. 1 o.s.ř. třídenní, vzhledem k tomu, že od uznání dluhu žalovaným uplynulo již několik měsíců, během kterých měl žalovaný možnost alespoň část dlužné pohledávky již průběžně splatit.