10 C 132/2025

Plný text

Okresní soud ve Vsetíně rozhodl soudkyní JUDr. Pavlínou Malůšovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 26 563,60 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 17 207,52 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 9 356,08 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 837,37 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 493,73 Kč, úroku ve výši 8,05 % ročně z částky 24 805,60 Kč od 25. 2. 2025 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 26 563,60 Kč od 25. 2. 2025 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou soudu dne 3. 4. 2025 domáhala po žalovaném zaplacení částky 26 563,60 Kč s příslušenstvím. Uváděla, že s žalovaným uzavřela dne 27. 3. 2023 Smlouvu o úvěru č. , Anonymizováno, , na základě které se zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 40 000 Kč. Žalovaný se zavázal tento úvěr splácet pravidelnými měsíčními splátkami po 1 946 Kč. Úroková sazba pak byla sjednána ve výši 15,68 % ročně. Žalovaný však nesplácel úvěr řádně a včas, dostal se do prodlení. Žalobkyně proto úvěr zesplatnila, o čemž žalovaného informovala dopisem. Žalobkyně se tedy domáhá zaplacení dlužné jistiny 24 805,60 Kč, smluvního úroku 2 837,37 Kč, smluvních poplatků 1 758 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení 1 493,73 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 26 563,60 Kč od 25. 2. 2025 do zaplacení a úroku ve výši 8,05 % ročně z částky 24 805,60 Kč od 25. 2. 2025 do zaplacení. V rámci posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně tvrdila, že byla prověřena skutečnost, zda žalovaný nepodal návrh na oddlužení, zda s ním není vedeno řízení, jehož důsledkem by bylo ztížení jeho schopnosti splácet závazky, omezení nakládání s vlastním majetkem nebo ztráta podstatné části majetku. Žalobkyně provedla kontrolu žalovaného rovněž přes systémy CBCB a SOLUS. Úvěruschopnost byla posouzena též s ohledem na životní náklady žalovaného. Výše úvěru byla vyhodnocena na základě dlouhodobého vyhodnocení kreditních a debetních obratů na běžném účtu žalovaného. Žalovaný také musel splňovat a dodržovat určité podmínky, a to jak před poskytnutím úvěru, tak i během trvání úvěrového vztahu.

2. V doplňujícím podání ze dne 18. 8. 2025 žalobkyně tvrdila, že s odbornou péčí posoudila úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných o žalovaném, jakož i nahlédnutím do informačních databází o bonitě a důvěryhodnosti žalovaného. Na základě čl. 6 Obchodních podmínek pro , Anonymizováno, Spotřebitelské úvěry jsou stanoveny podmínky, které je žalovaný povinen splnit před poskytnutím úvěru a dodržovat po celou dobu trvání jeho závazku vůči bance (1/ plnění povinností a závazků ze smlouvy není v rozporu s jinými povinnostmi nebo závazky žalovaného, ať zákonnými, nebo smluvními, 2/ žalovaný nemá splatné a nezaplacené závazky vůči svým věřitelům, které by měly negativní vliv na jeho schopnost dostát svým platebním závazkům ze smlouvy; zejména nemá splatné a nezaplacené závazky vůči finančním úřadům, ČSSZ, celním úřadům a zdravotním pojišťovnám, 3/ žalovaný informuje žalobkyni pravdivě o všech svých finančních závazcích; jeho majetek není zatížen zástavními právy či jinými věcnými právy kromě těch, o kterých žalobkyni písemně informoval, 4/ údaje, uvedené žalovaným v žádosti o úvěr, jsou úplné, pravdivé a správné). Žalovaný rovněž sdělil žalobkyni sociodemografická data (rodinný stav, vzdělání atd.) a údaje o zaměstnání a svých příjmech a výdajích, odpovídal za aktuálnost a správnost sdělených údajů. V žádosti o poskytnutí úvěru uvedl, že jeho čistý měsíční příjem činí částku 18 730 Kč, pravidelné měsíční výdaje bez splátek úvěrů činí 8 000 Kč, splátky úvěrů bez kreditních karet a kontokorentů 0 Kč. Žalobkyně provedla kontrolu přes systém CBCB (bankovní a nebankovní úvěrové registry), kdy zjistila, že se žalovaný nenachází v prodlení se splácením žádných závazků vůči bankovním institucím a doposud byl schopný své závazky splácet. Dále provedla kontrolu přes systém CRIF, kde bylo zjištěno, že žalovaný neměl ke dni podání žádosti o úvěr evidované žádné aktuální závazky po splatnosti, nebyl vyhodnocen jako rizikový klient. Žalobkyně dále posoudila úvěruschopnost žalovaného též s ohledem na jeho finanční situaci a životní náklady. Úvěr byl schválen jako předschválený limit, který byl generována na základě dlouhodobého vyhodnocení kreditních a debetních obratů na běžném účtu žalovaného, v rámci kterého byl stanoven. Žalovaný měl vedený běžný účet přímo žalobkyní, proto bylo považováno za zbytečné, aby žalovaný dokládal potvrzení o výši příjmů, když kontrolou finančních toků na běžném účtu mohla žalobkyně snadno ověřit deklarovanou výši měsíčního příjmu a nadto rovněž výdajů žalovaného, a to za dostatečně dlouhou dobu před poskytnutím úvěru. Žalobkyně má za to, že informace z běžného účtu jsou nejspolehlivějším zdrojem informací o příjmech žalovaného, zároveň účet žalovaného nevykazoval žádné nestandardní transakce, které by indikovaly zvýšené riziko možnosti nedostát svým závazkům. Příjem byl na základě deklarace a transakcí na běžném účtu vypočten na částku 18 730 Kč, výdaje na částku 12 077,10 Kč, platební kapacita žalovaného tak činila 6 652,90 Kč. Vzhledem k výši platební kapacity žalovaného byla minimální splátka ve výši 1 946 Kč měsíčně adekvátní k tomu, aby žalovaný mohl předmětný závazek splácet. Při posouzení příjmů a výdajů žalovaného vycházela žalobkyně nejen z informací poskytnutých žalovaným, ale rovněž provedla ověření poskytnutých údajů v souvislosti se statistickými údaji vyplývajícími z analýzy regionálních dat, a to ohledně výdajů na bydlení a dalších nákladů v jednotlivých regionech. Žalobkyně veškeré zjištěné informace vložila do schvalovacího systému, který jednotlivá data, poskytnutá částečně žalovaným a částečně zjištěná samotnou žalobkyní, vyhodnotila. Podklady nejsou při posuzování úvěruschopnosti žalovaného hodnoceny izolovaně, ale ve svém souhrnu tak, aby žalobkyně získala ucelený přehled o finanční situaci žalovaného. Skutečnost, že žalovaný je schopen svůj úvěr splácet, žalobkyně ověřila nejen na základě skutečností tvrzených žalovaným, ale rovněž tyto informace dostatečně ověřila prostřednictvím dalších spolehlivých zdrojů. Údaje tvrzené žalovaným korespondovaly s údaji zjištěnými uvedenými metodami a žalobkyně postupovala metodicky a systematicky při provádění analýzy ekonomické situace žalovaného. Žalovaný uhradil za dobu trvání smluvního vztahu částku v celkové výši 22 792,48 Kč.

3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále též „o. s. ř.”), a rozhodl pouze na základě předložených listinných důkazů, z nichž učinil skutková zjištění a z nich tento závěr o skutkovém stavu věci:Žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 27. 3. 2023 Smlouvu o úvěru č. , Anonymizováno, , na základě které poskytla žalovanému neúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 40 000 Kč při úrokové sazbě ve výši 15,68 % ročně. Žalovaný byl povinen splatit celkovou dlužnou částku ve výši 46 701,63 Kč prostřednictvím 24 měsíčních splátek po 1 946 Kč (poslední měla činit 1 943,63 Kč). Dále byl žalovaný povinen hradit měsíčně poplatek za pojištění k úvěru ve výši 129 Kč. Součástí smlouvy byly Obchodní podmínky pro , Anonymizováno, spotřebitelské úvěry, ty pak podrobněji upravovaly a doplňovaly smlouvu o úvěru. Sazebník , Anonymizováno, pro fyzické osoby – občany upravoval ceny za jednotlivé služby a produkty žalobkyně. Úvěrová smlouva byla uzavřena na základě Žádosti o poskytnutí úvěru ze dne 27. 3. 2023, ze které je patrno, že požadovaná částka činila 40 000 Kč, že totožnost žalovaného byla ověřena z občanského průkazu. Žalovaný zde uvedl, že by pro něj výpadek pravidelného příjmu delší než 6 měsíců neznamenal problém, na jeho příjmu není závislá osoba blízká, v současné době je bez pojištění, které by krylo alespoň některé z uvedených rizik. Žalovaný je zaměstnán od 10/2021 jako manuálně pracující na dobu neurčitou, je svobodný, bez vyživovací povinnosti. Domácnost žalovaného čítá 4 členy, bydlí v nemovitosti, která je v osobním vlastnictví (případně družstevním). Čistý měsíční příjem žalovaného činí částku 18 730 Kč, výdaje pak 8 000 Kč. Z listiny CBCB Informace pak bylo zjištěno, že žalovaný má jednu zamítnutou žádost (bankou) ohledně úvěrové/kreditní karty či stavebního spoření. Listina Detaily procesu (CRIF) upravuje základní parametry úvěru a údaje o žalovaném. Z Interního dokumentu je patrno, že žalovaný dosahuje příjmu 18 730 Kč, výdaje činí částku 12 077,10 Kč. Jeho platební kapacita vypočtená systémem tvoří částku 6 652,90 Kč. Rizikovost žalovaného byla vyhodnocena jako Very Low, všechna KO kritéria byla splněna. Z výpisu z účtu žalovaného za 03/2023 soud zjistil, že žalovaný dosáhl příjmu 18 514 Kč. Dne 27. 3. 2023 mu byla na účet zaúčtována částka 40 000 Kč. Poskytnutí finančních prostředků bylo také doloženo listinou Transakční historie úvěru. Žalovaný byl opakovaně vyzýván žalobkyní k zaplacení dlužné částky. Úvěr byl nakonec zesplatněn dopisem ze dne 21. 7. 2024. Předžalobní upomínka ze dne 13. 3. 2025 byla žalovanému zaslána právním zástupcem žalobkyně, zaslání upomínky žalobkyně doložila Potvrzením podání.

4. Po právní stránce posoudil soud projednávanou věc podle následujících zákonných ustanovení.

5. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

6. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

7. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele tak, že jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.

8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Podle odst. 3 změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

9. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.

10. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

11. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odstavce 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

12. Soud se v dané souvislosti nejprve zabýval otázkou platnosti úvěrové smlouvy, a to z hlediska posouzení úvěruschopnosti, jakožto zákonné předsmluvní povinnosti žalobkyně.

13. Žalobkyně ohledně posuzování úvěruschopnosti uvedla, že s odbornou péčí posoudila úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných o žalovaném, jakož i nahlédnutím do informačních databází o bonitě a důvěryhodnosti žalovaného. Tyto skutečnosti však zůstaly pouze v rovině tvrzení, neboť žalobkyní k tomu nebyly doloženy odpovídající důkazy. Pokud žalobkyně ověřovala hlavní příjem žalovaného pomocí historie běžného účtu žalovaného, nebyl tento účet za rozhodné měsíce před posuzováním žádosti doložen. Byl doložen pouze výpis z účtu , Anonymizováno, za měsíc březen 2023, v němž došlo k poskytnutí úvěru. Tento účet bude stěží jediným běžným účtem žalovaného, když první transakce proběhla až 15. 3. 2023. V žádosti o úvěr není uveden ani konkrétní zaměstnavatel, a tudíž nelze případně spárovat případnou výši mzdy, která mohla být na účet vyplacena. Příjmy žalovaného nebyly doloženy ani výplatními lístky ani pracovní smlouvou. Jelikož žalobkyně nedoložila jiný výpis z běžného účtu žalovaného za poslední tři měsíce, nebyly doloženy rovněž pravidelné výdajové položky, které byly v žádosti o úvěr odhadnuty částkou 8 000 Kč bez podrobnějšího rozčlenění. Přestože je žalobkyně bankovním subjektem, soud dospěl k závěru, že neunesla důkazní břemeno, když zcela rezignovala na doložení listinných důkazů, z nichž vycházela při posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet. Pouhé vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti a lustrace v systému CBCB a CRIF se jeví v daném případě jako nedostačující. Soudu proto nezbylo než uzavřít, že žalobkyně pouze formálně vykázala úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, aniž by se blíže jeho poměry zabývala. Přitom má poskytovatel úvěru povinnost vycházet z reálných údajů k majetkovým poměrům žalovaného. Není možné se spokojit pouze s tvrzeními, ale je třeba, aby veškeré příjmy i výdaje byly prokázány příslušnými listinami.

14. Na základě shora uvedeného tak soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je dán pouze zčásti. Za dané situace soud dovodil, že nebyla řádně prověřena úvěruschopnost žalovaného z hlediska příjmové a výdajové stránky, čímž nebylo ani prokázáno, že by žalovaný byl schopen úvěr splatit. Lze tak uzavřít, že žalobkyně před poskytnutím úvěru dostatečně a s odbornou péčí nezkoumala úvěruschopnost žalovaného po formální i materiální stránce, respektive, že žalobkyně neprokázala, že by byla úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru dostatečně a s odbornou péčí posouzena na základě nezbytných, spolehlivých informací a dle výsledku takového posouzení musela mít žalobkyně důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet.

15. Při právním hodnocení věci soud konstatoval, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 o. z., kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky a žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit a zaplatit úrok a případné poplatky. Současně se tato smlouva řídila i úpravou zákona o spotřebitelském úvěru, neboť dle § 2 tohoto zákona šlo o odloženou platbu poskytovanou spotřebiteli. V souladu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stíhala žalobkyni jako poskytovatele úvěru povinnost před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost žalovaného, zejména porovnáním jeho příjmů a výdajů a způsobu plnění dosavadních dluhů tak, jak to ukládá § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně však této povinnosti nedostála, neboť nedokázala doložit dostatečné zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Důsledek porušení povinnosti žalobkyně dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru spočívá v absolutní neplatnosti smlouvy pro rozpor se zákonem dle § 580 odst. 1 o. z. ve spojení s § 588 o. z., k níž soud přihlédl i bez návrhu, také s ohledem na výklad čl. 8 a čl. 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, obsažený v rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 vydaného ve věci C-679/18, tak jak uvedl Nejvyšší soud České republiky v usnesení ze dne 31. 5. 2021 č. j. 29 ICdo 3/2021-55. Dle tohoto výkladu musejí být čl. 8 a 23 citované směrnice vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě obsažené v § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, aby byla sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele uplatněna pouze tehdy, pokud spotřebitel tuto neplatnost namítne.

16. Z těchto důvodů soud posoudil nárok žalobkyně z titulu bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1 o. z. spočívající v plnění, aniž by tu byl platný závazek, a to ve výši poskytnutých peněžních prostředků 40 000 Kč, od kterých bylo nutno odečíst částku 22 792,48 Kč, kterou žalovaný na předmětnou pohledávku dosud uhradil. Soud proto žalobě vyhověl co do částky 17 207,52 Kč. V důsledku absolutní neplatnosti smlouvy pozbyla žalobkyně právo na zaplacení veškerých nároků odvíjejících se od smluvních ujednání (poplatky, úroky, úroky z prodlení požadované od tvrzené splatnosti), a proto byly tyto nároky jako nedůvodné zamítnuty.

17. Dluh žalovaného se stal splatným rozhodnutím soudu. Soud má dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru v případě sporu určit lhůtu k vrácení dlužné jistiny dle možností a schopností žalovaného. Při určení splatnosti se soud ztotožnil se závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022 sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, podle kterého má poskytovatel úvěru nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. pak tedy vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. V posuzované věci byl žalovaný v řízení zcela pasivní a soudu nesdělil své aktuální možnosti, ani majetkové a sociální poměry, z nichž by soud mohl vycházet při individuálním určení splatnosti dosud nesplacené jistiny. Tato skutečnost, že žalovaný v řízení ničeho ohledně svých možností dluh splatit ničeho netvrdil a neprokazoval, se ve výsledku projevuje v neprospěch žalovaného, který v tomto směru neunesl břemeno tvrzení a důkazní, pokud se nijak nebránil a netvrdil, že není v jeho možnostech dlužnou částku zaplatit najednou. Proto soud vycházel ze skutečnosti, že je schopen dluh uhradit ve splatnosti určené soudem, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Až marným uplynutím této lhůty žalobkyni vzniká nárok na zákonné úroky z prodlení.

18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení. Soud při stanovení poměru úspěchu a neúspěchu účastníků zohlednil i žalobou požadované příslušenství, které kapitalizoval ke dni rozhodnutí soudu (srov. nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08). Žalovaný jakožto v řízení úspěšnější strana sporu by měl právo na náhradu nákladů řízení, avšak z obsahu spisu vzhledem k jeho pasivitě nevyplývá, že by mu v řízení vznikly jakékoliv náklady, které by mu bylo možné přiznat.