10 C 137/2025

Plný text

Okresní soud ve Vsetíně rozhodl soudkyní JUDr. Pavlínou Malůšovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Anonymizováno bytem Anonymizováno o zaplacení 36 271,04 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 15 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhá zaplacení částky 21 271,04 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 193,75 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 105,88 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 15 000 Kč od 30. 7. 2024 do zaplacení a úroku 12,75 % ročně z částky 15 000 Kč od 3. 10. 2024 do zaplacení, zamítá.

III. Žalobkyni bude vrácen přeplatek na soudním poplatku ve výši 478 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou soudu dne 21. 5. 2025 (ve znění doplňujícího podání ze dne 17. 7. 2025) domáhala po žalované zaplacení částky 36 271,04 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že původní věřitel , právnická osoba, uzavřel dne 6. 4. 2023 s žalovanou Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , kdy nedílnou součástí smlouvy byly Smluvní podmínky. Na základě této smlouvy poskytl původní věřitel žalované hotovostní peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, a to v den uzavření smlouvy s tím, že žalovaná se zavázala poskytnutou částku splatit společně s částkou 16 745 Kč (kapitalizovaný úrok ve výši 9 563 Kč, poplatek za zpracování smlouvy ve výši 1 500 Kč a poplatek za službu komfortního a flexibilního splácení 3 277 Kč) formou 65 týdenních splátek po 489 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná dne 4. 7. 2024. Žalovaná za celou dobu trvání úvěrového vztahu ničeho neuhradila. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 7. 2024 (s účinností k témuž dni). Žalobkyně požaduje po žalované zaplacení dlužné jistiny 15 000 Kč, poplatku 13 771,04 Kč (jehož součástí je i poplatek za pojištění), smluvní pokuty 7 500 Kč a úrokového příslušenství.

2. Soud nevydal v této věci elektronický platební rozkaz s ohledem na požadovaný poplatek a smluvní pokutu, kdy tyto nároky žalobkyně byly již v této fázi řízení hodnoceny jako požadavky, které zřejmě nemohou být přiznány.

3. Následným podáním ze dne 24. 8. 2025 žalobkyně doplnila své podání ohledně posuzování úvěruschopnosti žalované. Původní věřitel splnil svou povinnost ve smyslu § 84 - § 89 zákona č. 257/2016 Sb., když s odbornou péčí posoudil schopnost žalované splácet úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením smlouvy úvěru. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného (informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalovaného a byly ověřeny doklady uvedené v části Ověřené dokumenty). Ze zákaznické karty je zřejmé, že původní věřitel před uzavřením smlouvy ověřil majetkovou situaci žalované z výměru sociální podpory. Bylo rovněž nahlédnuto do insolvenčního rejstříku k žalované. Původní věřitel ani žalobkyně nemají k dispozici kopie dokladů žalované, tyto doklady bývají pouze předkládány při sjednávání a uzavírání smlouvy. Žalovaná na předmětnou pohledávku neuhradila ničeho.

4. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), a rozhodl pouze na základě předložených listinných důkazů, z nichž učinil skutková zjištění a z nich tento závěr o skutkovém stavu věci.Dne 6. 4. 2023 uzavřel původní věřitel , právnická osoba, s žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč a žalovaná se zavázala tyto peněžní prostředky vrátit spolu s úrokem v částce 9 563 Kč, úhradou za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1 500 Kč, poplatkem za rozšířené doplňkové služby v souhrnné výši 3 277 Kč, tj. celkem 31 745 Kč ve 65 týdenních splátkách po 489 Kč (poslední 449 Kč) s tím, že žalovaná souhlasila se zařazením do pojistného programu a sjednané pojistné činí 2 405 Kč. Pro případ neuhrazení dlužné částky byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Podpisem smlouvy žalovaná potvrdila, že převzala v hotovosti celou částku spotřebitelského úvěru, tj. 15 000 Kč. Součástí smlouvy byly smluvní podmínky. Z tabulky umoření bylo prokázáno, že žalovaná neuhradila ničeho. Žalovaná byla předžalobní upomínkou ze dne 16. 4. 2025 vyzvána k zaplacení dlužné částky. Zaslání této upomínky bylo doloženo podacím lístkem pošty. Svou aktivní věcnou legitimaci žalobkyně doložila smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 7. 2024, seznamem postupovaných pohledávek, potvrzením o uhrazení úplaty za postoupené pohledávky a oznámením o postoupení pohledávky ze dne 29. 7. 2024. Ze zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr bylo dále zjištěno, že žalovaná původně žádala o poskytnutí částky 10 000 Kč, že je na mateřské dovolené a dosahuje čistého příjmu 10 000 Kč. Další příjmy domácnosti tvoří částku 15 000 Kč. Odhadované měsíční výdaje žalované činí 3 000 Kč. Žalovaná nemá externí ani interní splátky, nevlastní automobil. Žalovaná má bankovní účet, žije v nájmu, je svobodná, má vyživovací povinnost k jedné osobě. Výše příjmu žalované měla být ověřena z výměru sociální podpory. Z rozsudku Krajského soudu v , adresa, ze dne 31. 7. 2020, č. j. , Anonymizováno, , plyne právní názor, že k řádnému s odbornou péčí, náležitému a úplnému přezkoumání úvěruschopnosti žalovaného stačilo, že listiny, z nichž poskytovatel zápůjčky vycházel, měl jakožto věřitel k dispozici ke dni sepsání smlouvy o zápůjčce.

5. Po právní stránce posoudil soud projednávanou věc podle následujících zákonných ustanovení.

6. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též „zákon o spotřebitelském úvěru) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

7. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

8. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele tak, že jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.

9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Podle odst. 3 změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

10. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.

11. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

12. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odstavce 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. Úvodem soud uvádí, že jako nepřípadný hodnotí odkaz žalobkyně na rozsudek Krajského soudu v , adresa, ze dne 31. 7. 2020, č. j. , Anonymizováno, , neboť jmenovaný soud rozhodoval ve věci smlouvy uzavřené za účinnosti zákona č. 145/2010 Sb. Pro danou věc je však relevantní zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, který v § 78 odst. 1, odst. 2 písm. b), odst. 4 výslovně ukládá povinnost tyto dokumenty uchovávat. Jestliže žalobkyně kopie dokladů nemá, vede to k tomu, že soud nemůže čerpat skutkové poznatky přímo z listin, které mají tvrzené skutečnosti dokládat, a nemůže si tak ani učinit celkový obraz o ekonomické situaci žalované před poskytnutím spotřebitelského úvěru. I kdyby měla zákaznická karta prokazovat, že předmětné listiny žalovaná předložila, nemůže prokazovat jejich obsah, a tím tedy ani nemůže prokazovat, zda původní věřitel dostál svým povinnostem podle zákona o spotřebitelském úvěru.

14. Soud se v dané souvislosti nejprve zabýval otázkou platnosti úvěrové smlouvy, a to z hlediska posouzení úvěruschopnosti, jakožto zákonné předsmluvní povinnosti původního věřitele.

15. Z předložené zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne 6. 4. 2023 bylo zjištěno, že žalovaná je svobodná, má jednu vyživovací povinnost, bydlí v nájmu, je na mateřské dovolené, kdy její čistý měsíční příjem činí 10 000 Kč, přičemž se jedná o její jediný zdroj příjmu a dalším příjmem domácnosti je částka 15 000 Kč. Odhadované měsíční výdaje uvedla ve výši 3 000 Kč. K těmto údajům měla žalovaná doložit výměr sociální dávky. Žalobkyně byla usnesením pod č. j. 10 , Anonymizováno, vyzvána, nechť doplní skutková tvrzení a též předloží důkazy ke zkoumání úvěruschopnosti žalované. Žalobkyně ničeho nedoložila a pouze doplnila žalobní návrh tak, že popsala postup zkoumání úvěruschopnosti, kdy akcentovala prohlášení žalované uvedené ve znění smlouvy o faktu prověření její úvěruschopnosti ze strany poskytovatele závazku, dále poukázala zásady poctivého jednání zakotvené dikcí § 6 a 7 o. z. a zjištění učiněná příslušným obchodním zástupcem poskytovatele úvěru při uzavírání smlouvy. Uvedený postup pak označila za dostatečný.

16. Soud však dospěl k závěru, že žalobkyně řádně a úplně nedoložila podklady, na základě kterých byla úvěruschopnost žalované řádně zkoumána, doložila pouze zákaznickou kartu, v níž jsou uvedeny tvrzené příjmy a výdaje žalované, které však nejsou žádným způsobem prokázány. Soud má dále za to, že ze strany poskytovatele úvěru nebyly nijak zkoumány výdaje žalované, např. konkrétní náklady na bydlení v nájmu a ačkoli měla žalovaná bankovní účet, nebyl doložen ani jeden výpis z účtu, ze kterého by byly zjistitelné i běžné měsíční výdaje. Původní věřitel tak zřejmě pouze formálně vykázal úvěruschopnost žalované jako spotřebitele, aniž by se blíže jejími poměry zabýval.

17. Na základě shora uvedeného tak soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je dán pouze zčásti. Za dané situace soud dovodil, že nebyla řádně prověřena úvěruschopnost žalované z hlediska příjmové a výdajové stránky, čímž nebylo ani prokázáno, že by žalovaná byla schopna úvěr splatit. Lze tak uzavřít, že původní věřitel před poskytnutím úvěru dostatečně a s odbornou péčí nezkoumal úvěruschopnost žalované po formální i materiální stránce, respektive, že žalobkyně neprokázala, že by byla úvěruschopnost žalované před poskytnutím úvěru dostatečně a s odbornou péčí posouzena na základě nezbytných, spolehlivých informací a dle výsledku takového posouzení musela mít žalobkyně důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet.

18. Při právním hodnocení věci soud konstatoval, že mezi původním věřitelem a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 o. z., kterou se původní věřitel zavázal poskytnout žalované v hotovosti peněžní prostředky a žalovaná se zavázala tyto prostředky vrátit a zaplatit úroky a sjednané poplatky. Současně se tato smlouva řídila i úpravou zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť dle § 2 zákona o spotřebitelském úvěru šlo o odloženou platbu poskytovanou spotřebiteli. V souladu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stíhala původního věřitele jako poskytovatele úvěru povinnost před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost žalované, zejména porovnáním jejích příjmů a výdajů a způsobu plnění dosavadních dluhů tak, jak to ukládá § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru. Původní věřitel však této povinnosti nedostál, neboť žalobkyně i přes výzvu soudu nedokázala doložit dostatečné zkoumání úvěruschopnosti žalované. Důsledek porušení povinnosti původního věřitele dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru spočívá v absolutní neplatnosti smlouvy pro rozpor se zákonem dle § 580 odst. 1 o. z. ve spojení s § 588 o. z., k níž soud přihlédl i bez návrhu, také s ohledem na výklad čl. 8 a čl. 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, obsažený v rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 vydaného ve věci C-679/18, tak jak uvedl Nejvyšší soud České republiky v usnesení ze dne 31. 5. 2021 čj. 29 ICdo 3/2021-55. Dle tohoto výkladu musejí být čl. 8 a 23 citované směrnice vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě obsažené v § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, aby byla sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele uplatněna pouze tehdy, pokud spotřebitel tuto neplatnost namítne.

19. Z těchto důvodů soud posoudil nárok žalobkyně z titulu bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1 o. z. spočívající v plnění, aniž by tu byl platný závazek, a to ve výši poskytnutých peněžních prostředků 15 000 Kč, když žalovaná ničeho neuhradila. Soud proto žalobě vyhověl co do částky 15 000 Kč. V důsledku absolutní neplatnosti smlouvy pozbyla žalobkyně právo na zaplacení veškerých nároků odvíjejících se od smluvních ujednání (úroky, poplatky za zpracování smlouvy a za doplňkové služby, pojistné, úroky z prodlení požadované od tvrzené splatnosti), a proto byly tyto nároky jako nedůvodné zamítnuty.

20. Lze též podotknout, že kromě neplatnosti smlouvy z titulu výše uvedených zákonných ustanovení je možno též poukázat na zjevně nepřiměřeně vysoký úrok a poplatky sjednané spolu se smlouvou, které lze považovat za nemorální a které představují určitý skrytý úrok. Soud toto však s ohledem na neplatnost smlouvy z výše uvedených důvodů podrobně nehodnotí.

21. Dluh žalované se stal splatným rozhodnutím soudu. Soud má dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru v případě sporu určit lhůtu k vrácení dlužné jistiny dle možností a schopností žalované. Při určení splatnosti se soud ztotožnil se závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022 sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, podle kterého má poskytovatel úvěru nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. pak tedy vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. V posuzované věci byla žalovaná v řízení zcela pasivní a soudu nesdělila své aktuální možnosti, ani majetkové a sociální poměry, z nichž by soud mohl vycházet při individuálním určení splatnosti dosud nesplacené jistiny. Tato skutečnost, že žalovaná v řízení ničeho ohledně svých možností dluh splatit netvrdila a neprokazovala, se ve výsledku projevuje v neprospěch žalované, která v tomto směru neunesla břemeno tvrzení a důkazní, pokud se nijak nebránila a netvrdila, že není v jejích možnostech dlužnou částku zaplatit najednou. Proto soud vycházel ze skutečnosti, že je schopna dluh uhradit ve splatnosti určené soudem, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Až marným uplynutím této lhůty žalobkyni vzniká nárok na zákonné úroky z prodlení.

22. Žalobkyně byla soudem nesprávně vyzvána k zaplacení soudního poplatku ve výši 1 814 Kč, když správně měl soudní poplatek činit 1 336 Kč (z jistiny 26 708,04 Kč). O vrácení přeplatku na soudním poplatku bylo rozhodnuto ve výroku III. rozsudku tak, že žalobkyni bude vrácen přeplatek na soudním poplatku ve výši 478 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení. Soud při stanovení poměru úspěchu a neúspěchu účastníků zohlednil i žalobou požadované příslušenství, které kapitalizoval ke dni rozhodnutí soudu (srov. nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08). Žalovaná jakožto v řízení úspěšnější strana sporu by měla právo na náhradu nákladů řízení, avšak z obsahu spisu vzhledem k její pasivitě nevyplývá, že by jí v řízení vznikly jakékoliv náklady, které by jí bylo možné přiznat.