10 C 139/2025

Plný text

Okresní soud ve Vsetíně rozhodl soudkyní JUDr. Pavlínou Malůšovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 25 081,05 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši 168 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.Doplatek soudního poplatku je třeba zaplatit podepsanému soudu na účet č. , č. účtu, , variabilní symbol , var. symbol, .

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou soudu dne 4. 6. 2025 domáhala po žalovaném zaplacení částky 25 081,05 Kč představující zesplatněnou jistinu, dále kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 2 565,25 Kč a nákladů na upomínání ve výši 800 Kč, dále zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 27 646,30 Kč od 5. 4. 2025 do zaplacení. Tvrdila, že s žalovaným uzavřela dne 29. 11. 2022 Smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet úroky z úvěru v měsíční splátce 1 298 Kč, nedodržel však splátkový kalendář a dostal se do prodlení se splácením. Žalobkyně tedy úvěr zesplatnila ke dni 21. 3. 2025, když žalovaný ani přes upomínání ničeho neuhradil. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky rovněž prostřednictvím předžalobní upomínky, nezaplatil však ničeho. Žalobkyně se tak domáhá svého nároku soudní cestou.

2. V podání ze dne 12. 9. 2025 žalobkyně doplnila svá tvrzení ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Sdělila, že porovnávala příjmy a výdaje žalovaného a způsob plnění dosavadních dluhů. Od žalovaného si vyžádala občanský průkaz, druhý doklad totožnosti, potvrzení bankovního účtu, doklad o příjmech. Následně si opatřila podklady, a to výpis z insolvenčního rejstříku, výpis z CEE, výpis z databáze neplatných dokladů, výpis z OR zaměstnavatele žalovaného a výpis z registru SOLUS. Žalovaný byl bez záznamu a vyšel jako „úvěrovatelný“. K finanční situaci žalovaného uvedla, že dosahuje průměrného příjmu 31 823 Kč, pravidelné měsíční náklady za bydlení činí 3 000 Kč, dále že žalovaný nemá pravidelné finanční závazky ani mikroúvěry, nesází. Finanční zůstatek spotřebitele tak činí 24 325 Kč. Žalobkyně dále odkazovala na metodiku Českého statistického úřadu, na licence a certifikáty, které žalobkyně vlastní, dále na interní pravidla pro posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. Žalobkyně sdělovala, že žalovaný uhradil celkem 21 splátek po 1 298 Kč, tedy celkem 27 258 Kč.

3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), a rozhodl pouze na základě předložených listinných důkazů, z nichž učinil skutková zjištění a z nich tento závěr o skutkovém stavu věci:Žalobkyně s žalovaným uzavřela dne 29. 11. 2022 Smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, , na základě které se zavázala poskytnout žalovanému částku 30 000 Kč. Úvěr byl sjednán na dobu 72 měsíců, úroková sazba činila 23,81 % ročně, RPSN 39,92 %. Na účet žalovaného (č. , č. účtu, ) pak měla být vyplacena částka 24 000 Kč, částka 6 000 Kč byla vynaložena na náklady za lustrum v registrech (400 Kč), na zpracování úvěru (100 Kč, na administrativní náklady žalobkyně (3 100 Kč), na odměnu obchodnímu zástupci (1 800 Kč) a na náklady úvěrového případu (600 Kč). V bodu 5.5 smlouvy bylo sjednáno přirůstání úroků k jistině. Součástí smlouvy byla příloha č. 1 Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Z této přílohy je patrno, že žalovaný je ženatý, má 1 dítě, pracuje u společnosti , právnická osoba, s měsíčním výdělkem 31 823 Kč, jeho náklady na bydlení činí 3 000 Kč, zůstatek pak tvoří částku 24 325 Kč. Byl lustrován v CEE, SOLUS, AML a AML/CFT, insolvenčním rejstříku, databázi odcizených dokladů (vždy bez záznamu) a interní databázi žalobkyně (jako úvěrovatelný). Výše splátky byla stanovena na částku 1 298 Kč. Přílohu č. 2 tvořila Smlouva o zřízení Doplňkové služby , Anonymizováno, . Z výpisů z internetového bankovnictví bylo zjištěno, že na účet žalovaného (č. , č. účtu, ) byla zaslána částka 24 000 Kč (pod VS , var. symbol, ). Žalovaný zaslal ze svého účtu 1 Kč jako ověřovací platbu. Žalovaný byl upomínán k úhradě dlužné částky dvěma upomínkami ze dne 20. 10. 2024 a dne 5. 11. 2024. Zaslání upomínek žalobkyně doložila podacími lístky pošty. Dopisem ze dne 21. 3. 2025 žalobkyně oznámila žalovanému zesplatnění úvěru, vyzvala ho k úhradě dlužné částky ve výši 33 866,30 Kč a pro případ neuhrazení této částky ho upozornila na možné soudní řízení. V rámci posouzení úvěruschopnosti žalobkyně doložila fotokopie občanského a řidičského průkazu žalovaného, výsledek lustrace v databázi neplatných dokladů (bez záznamu), výsledek lustrace v registru SOLUS a CEE (bez negativního záznamu), kopie výplatních pásek žalovaného (za 08/2022 dosahoval příjmu 30 170 Kč, za 09/2022 pak 28 570 Kč a za 10/2022 příjmu 36 731 Kč), výsledek lustrace v insolvenčním rejstříku (bez záznamu ke dni 21. 11. 2022), fotokopii výpisu z účtu žalovaného za říjen 2022 (s počátečním zůstatkem 729,96 Kč a konečným zůstatkem 9 Kč) a fotokopii čestného prohlášení žalovaného datovaného dne 28. 11. 2022 ohledně pohybu na jeho účtu a nabytí finančních prostředků. Dále žalobkyně doložila výpis z OR zaměstnavatele žalovaného.

4. Po právní stránce posoudil soud projednávanou věc podle následujících zákonných ustanovení:

5. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

6. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

7. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele tak, že jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.

8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Podle odst. 3 změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

9. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.

10. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

11. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

12. Soud se v dané souvislosti nejprve zabýval otázkou platnosti úvěrové smlouvy, a to z hlediska posouzení úvěruschopnosti, jakožto zákonné předsmluvní povinnosti žalobkyně. V průběhu řízení byla žalobkyně soudem vyzvána, aby předložila důkazy ke skutečnostem, jakým způsobem před uzavřením smlouvy posoudila úvěruschopnost žalovaného.

13. Při právním hodnocení věci soud konstatoval, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 o. z., kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky a žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit a zaplatit úroky (a sjednané poplatky). Současně se tato smlouva řídila i úpravou zákona o spotřebitelském úvěru, neboť dle § 2 tohoto zákona šlo o odloženou platbu poskytovanou spotřebiteli. V souladu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stíhala žalobkyni jako poskytovatele úvěru povinnost před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost žalovaného, zejména porovnáním jeho příjmů a výdajů a případného způsobu plnění dosavadních dluhů tak, jak to ukládá § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru.

14. Žalobkyně však této povinnosti nedostála, neboť i přes výzvu soudu nedokázala doložit dostatečné zkoumání úvěruschopnosti žalovaného co se týče jeho výdajů. Žalobkyně vůbec neověřovala pravidelné výdaje žalovaného, spokojila se s tvrzením, že žalovaný hradí za bydlení částku 3 000 Kč (takto nízké částce lze však stěží uvěřit), musela si být vědoma toho, že žalovaný má jednu vyživovací povinnost k dítěti, se kterou jsou spojeny nemalé výdaje. Tvrzená částka 24 325 Kč (coby finanční zůstatek spotřebitele) se jeví jako účelová, tedy taková, aby žalovaný bez problémů „dosáhl na úvěr“.

15. Jelikož v tomto směru žalobkyně neunesla břemeno tvrzení a důkazní, je nutno nahlížet na uzavřenou smlouvu jako na absolutně neplatnou pro rozpor se zákonem dle § 580 odst. 1 o. z. ve spojení s § 588 o. z., k níž soud přihlédl i bez návrhu, také s ohledem na výklad čl. 8 a čl. 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, obsažený v rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 vydaného ve věci C-679/18, tak jak uvedl Nejvyšší soud České republiky v usnesení ze dne 31. 5. 2021 č. j. 29 ICdo 3/2021-55. Dle tohoto výkladu musejí být čl. 8 a 23 citované směrnice vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě obsažené v § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, aby byla sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele uplatněna pouze tehdy, pokud spotřebitel tuto neplatnost namítne. Současně je kladen důraz na zamezení nezodpovědnému podnikání v oblasti poskytování úvěrů spotřebitelům bez předchozího posouzení jejich úvěruschopnosti s cílem zabránit zadlužování obyvatel a sankcionovat věřitele za takové jednání, které je v rozporu s unijním právem.

16. Soud tedy dospěl k závěru, že žalobkyně řádně a úplně nedoložila podklady, na základě kterých byla úvěruschopnost žalovaného řádně zkoumána. Žalobkyně tak zcela rezignovala na ověření výdajové stránky žalovaného a zřejmě pouze formálně vykázala úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, aniž by se blíže jeho poměry zabývala. Poskytovatel úvěru má povinnost vycházet z reálných údajů poskytnutých žalovaným, je třeba, aby vše bylo prokázáno příslušnými listinami. Lze tak uzavřít, že žalobkyně před poskytnutím úvěru dostatečně a s odbornou péčí nezkoumala úvěruschopnost žalovaného po formální i materiální stránce, respektive, že žalobkyně neprokázala, že by byla úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru dostatečně a s odbornou péčí posouzena na základě nezbytných, spolehlivých informací a dle výsledku takového posouzení musela mít žalobkyně důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet17. Na základě shora uvedeného tak soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně není dán ani částečně. Žalovaný, byť žádal o finanční prostředky ve výši 30 000 Kč, reálně obdržel pouze 24 000 Kč (což bylo prokázáno výpisem z internetového bankovnictví žalobkyně), kdy zbývajících 6 000 Kč si žalobkyně ponechala na různé poplatky. Na úvěr žalovaný uhradil 27 258 Kč, tedy více, než mu bylo půjčeno. V důsledku absolutní neplatnosti smlouvy pozbyla žalobkyně právo na zaplacení veškerých nároků odvíjejících se od smluvních ujednání (tedy úroků z prodlení od tvrzené splatnosti, poplatků, úroků z úvěru), a proto byly tyto nároky jako nedůvodné zamítnuty.

18. Dluh žalovaného se stal splatným rozhodnutím soudu. Soud má dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru v případě sporu určit lhůtu k vrácení dlužné jistiny dle možností a schopností žalovaného. Při určení splatnosti se soud ztotožnil se závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022 sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, podle kterého má poskytovatel úvěru nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. pak tedy vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. V posuzované věci byl žalovaný v řízení zcela pasivní a soudu nesdělil své aktuální možnosti, ani majetkové a sociální poměry, z nichž by soud mohl vycházet při individuálním určení splatnosti dosud nesplacené jistiny. Tato skutečnost, že žalovaný v řízení ohledně svých možností dluh splatit ničeho netvrdil a neprokazoval, se ve výsledku projevuje v neprospěch žalovaného, který v tomto směru neunesl břemeno tvrzení a důkazní, pokud se nijak nebránil a netvrdil, že není v jeho možnostech dlužnou částku zaplatit najednou. Proto soud vycházel ze skutečnosti, že je schopen dluh uhradit ve splatnosti určené soudem, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Až marným uplynutím této lhůty žalobkyni vzniká nárok na zákonné úroky z prodlení.

19. Soud dále rozhodl ve výroku II. o doplacení soudního poplatku, který měl být správně vybrán z částky 28 446,30 Kč (tedy z částky jistiny 25 081,05 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku 2 565,25 Kč a nákladů na upomínání 800 Kč) a činí tak vzhledem k nevydání elektronického platebního rozkazu částku 1 423 Kč. Žalobkyně zaplatila na soudním poplatku pouze částku 1 255 Kč. Soud konstatuje, že v předmětné smlouvě o úvěru bylo sjednáno přirůstání úroku k jistině v bodu 5.5 a tedy se soudní poplatek vybírá i z přirostlého úroku.

20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení. Soud při stanovení poměru úspěchu a neúspěchu účastníků zohlednil i žalobou požadované příslušenství, které kapitalizoval ke dni rozhodnutí soudu (srov. nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08). Vzhledem k tomu, že ve věci byl úspěšný žalovaný, nicméně ze spisu se nepodává, že by mu nějaké náklady vznikly, bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení tak, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu právo.