10 C 167/2025

Plný text

Okresní soud ve Vsetíně rozhodl soudkyní JUDr. Pavlínou Malůšovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení částky 32 738 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 12 350 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v rozsahu, v níž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 20 388 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 537,59 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 807,21 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 14 635,03 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení a úroku ve výši 8 % ročně z částky 13 974,23 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou soudu dne 26. 8. 2025 domáhala po žalované zaplacení částky 32 738 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že původní věřitel , právnická osoba, uzavřel s žalovanou Smlouvu o úvěru č. , hodnota, , jejíž nedílnou součástí byl Předpis splátek coby příloha č.

1. Žalované byly v den uzavření smlouvy vyplaceny finanční prostředky ve výši 15 000 Kč v hotovosti, což žalovaná potvrdila svým podpisem. Žalovaná se zavázala kromě poskytnuté částky zaplatit též úrok v pevné výši 761 Kč, dále úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy 7 350 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu 2 077 Kč a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti v místě bydliště 2 700 Kč. Celkovou dlužnou částku 27 888 Kč se žalovaná zavázala uhradit prostřednictvím 14 měsíčních splátek po 1 992 Kč do 29. 11. 2024. Žalovaná však nesplácela řádně a včas, dostala se do prodlení se splácením, když poslední splátku uhradila dne 29. 2. 2024. Pohledávka za žalovanou byla následně postoupena na žalobkyni, a to Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 3. 2025 (s účinností ke dni 25. 3. 2025). Žalobkyně tak požaduje po žalované zaplacení dlužné jistiny 13 974,23 Kč, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru 660,80 Kč, úhrady za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy 6 300 Kč, úhrady za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu 1 795,83 Kč, úhrady za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště 2 507,14 Kč, smluvní pokuty 7 500 Kč, kapitalizovaného úroku 807,21 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení 1 537,59 Kč, úroku z úvěru ve výši 8 % ročně z částky 13 974,23 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 14 635,03 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení. Jelikož žalovaná již ničeho neuhradila, domáhá se žalobkyně svého nároku soudní cestou.

2. Soud nevydal v této věci elektronický platební rozkaz s ohledem na požadovanou smluvní pokutu a poplatky, kdy tyto nároky žalobkyně byly již v této fázi řízení hodnoceny jako požadavky, které zřejmě nemohou být přiznány.

3. V podání ze dne 23. 10. 2025 žalobkyně sdělila, že původní věřitel splnil svou povinnost ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., když s odbornou péčí posoudil schopnost žalované splácet úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením smlouvy. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované (informace byly zaznamenány do Žádosti o úvěr a byly ověřeny doklady uvedené v části Doložení příjmu žadatele). Tvrzenou majetkovou situaci žalované si původní věřitel ověřil z dohody o provedení práce, výpisu z běžného účtu a ustanovení města o výši vyplaceného důchodu (co do příjmů), výdaje pak byly zkoumány z výpisů z bankovního účtu. Žalovaná byla zaměstnána na dobu určitou (od 2. 4. 2023 do 31. 12. 2023), výše jejích měsíčních příjmů činila částku 14 565 Kč, výdajů pak 8 850 Kč. Použitelný příjem činil tedy částku 8 715 Kč. Žalovaná uvedla, že je svobodná, nemá vyživovací povinnost a bydlí u blízké osoby. Po uzavření úvěrové smlouvy uhradila pouze 2 650 Kč.

4. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), a rozhodl pouze na základě předložených listinných důkazů, z nichž učinil skutková zjištění a z nich tento závěr o skutkovém stavu věci.Původní věřitel , právnická osoba, uzavřel dne 29. 9. 2023 s žalovanou Smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytl žalované finanční prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaná se zavázala tuto částku vrátit společně s úrokem ve výši 761 Kč, dále s úhradou za poskytnutí úvěru ve výši 7 350 Kč, s náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 2 077 Kč a s inkasním poplatkem ve výši 2 700 Kč, celkem tedy částku 27 888 Kč, prostřednictvím 14 měsíčních splátek po 1 992 Kč. Smlouva dále obsahovala ujednání o smluvní pokutě ve výši 0,1 % z příslušné dlužné částky, ohledně níž je dlužník v prodlení, pokud dlužník nezaplatí jakoukoli splátku řádně a včas. Součástí smlouvy byl Předpis splátek, který tvořil přílohu č.

1. Smlouva o úvěru byla uzavřena na základě Žádosti o úvěr, kdy tato listina obsahovala generálie žalované a údaje o zaměstnání (, právnická osoba, ). Žalovaná zde žádala o úvěr ve výši 15 000 Kč na 14 měsíců, první splátka měla být uhrazena v září 2023. Dále zde uvedla, že je zaměstnaná a pobírá rovněž sirotčí důchod. Aktuální zaměstnání trvá od roku 2014. Žalovaná měla mít měsíční příjem ve výši 5 086 Kč (mzda) a 9 479 Kč (sociální dávky/důchod), celkem tedy 14 565 Kč, použitelný měsíční příjem tak tvořil částku 8 715 Kč. Za bydlení a energie hradí 1 667 Kč, za potraviny, dopravu a osobní náklady pak 4 183 Kč (měsíční náklady tak činí částku 5 850 Kč). Žalovaná dále uvedla, že bydlí u osoby blízké, je svobodná, děti nemá. Bankovní účet nemá, předložila občanský průkaz pro ověření totožnosti. Transakční historií bylo prokázáno, že žalovaná uhradila pouze dvě splátky ve dnech 30. 9. 2023 a 29. 2. 2024 v celkové výši 2 650 Kč. Žalovaná byla předžalobní upomínkou ze dne 17. 7. 2025 vyzvána k zaplacení dlužné částky (doloženo podacím lístkem pošty). Svou aktivní věcnou legitimaci žalobkyně doložila Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 3. 2025, seznamem postupovaných pohledávek a oznámením o postoupení pohledávky ze dne 2. 4. 2025. Žalobkyně rovněž doložila potvrzení o zaplacení kupní ceny za portfolio pohledávek. Z Dohody o provedení práce uzavřené dne 2. 4. 2023 mezi společností , právnická osoba, a žalovanou bylo zjištěno, že žalovaná byla zaměstnána na pozici pokladní/práce na úseku, a to na dobu určitou od 2. 4. 2023 do 31. 12. 2023. Sjednaná odměna v hrubé výši činila 146 Kč/hod. Z výpisů , právnická osoba, soud zjistil, že za období 1. 6. až 30. 6. 2023 činil starý zůstatek 98,30 Kč a nový pak 128,30 Kč. Dne 9. 6. je evidován příjem od společnosti , právnická osoba, ve výši 3 358 Kč. Za období 1. 7. až 31. 7. 2023 činil nový zůstatek 103,80 Kč, dne 13. 7. 2023 je evidován příjem od společnosti , právnická osoba, ve výši 4 380 Kč. Za období 1. 8. až 31. 8. 2023 činil nový zůstatek 4,83 Kč, dne 9. 8. 2023 je evidován příjem od společnosti , právnická osoba, ve výši 7 519 Kč. Z dopisu , právnická osoba, , odboru sociálních věcí, ze dne 27. 9. 2023 je patrno, že město , adresa, bylo ustanoveno zvláštním příjemcem sirotčího důchodu žalované ve výši 9 479 Kč.

5. Po právní stránce posoudil soud projednávanou věc podle následujících zákonných ustanovení.

6. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“ nebo též „ZosÚ“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

7. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

8. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele tak, že jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.

9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Podle odst. 3 změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

10. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.

11. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

12. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odstavce 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. Soud se v dané souvislosti nejprve zabýval otázkou platnosti úvěrové smlouvy, a to z hlediska posouzení úvěruschopnosti, jakožto zákonné předsmluvní povinnosti právní původního věřitele.

14. Z předložené žádosti o úvěr ze dne 29. 9. 2023 bylo zjištěno, že žalovaná je svobodná, nemá vyživovací povinnost, bydlí u osoby blízké, pracuje na dohodu u společnosti , právnická osoba, , kdy její čistý měsíční příjem činí 5 086 Kč, přičemž se nejedná o její jediný zdroj příjmu, dalším příjmem je částka 9 479 Kč coby sirotčí důchod. Odhadované měsíční výdaje uvedla ve výši 1 667 Kč (za bydlení a energie) a 4 183 Kč (za dopravu, potraviny a osobní náklady). K těmto údajům žalovaná doložila dohodu o provedení práce uzavřenou na dobu určitou, rozhodnutí města , adresa, a tři výpisy z bankovního účtu. Dále žalovaná uvedla, že je zaměstnána od roku 2014.

15. Zákon č. 257/2016 Sb. ukládá věřitelům sjednávajícím úvěr se spotřebitelem nad rámec povinností vyplývajících z ustanovení občanského zákoníku řadu povinností s cílem zajistit spotřebiteli jasné a srozumitelné informace a rady o právech a povinnostech vyplývajících ze zamýšlené smlouvy o spotřebitelském úvěru ještě předtím, než bude smlouva uzavřena (§ 75 an., § 90 an.), zajišťuje i jeho ochranu po uzavření smlouvy (§ 110, § 117 an., § 122). Z jednotlivých ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. je patrné, že jeho účelem je ochrana spotřebitele před jeho nadměrným (neúnosným) zadlužováním. Stejnému cíli odpovídá i ustanovení § 86 ZosÚ.

16. Ustanovení § 86 ZosÚ nespecifikuje okruh informací, které by měl věřitel získat ani rozsah ověření informací. V každém jednotlivém případě uvažované smlouvy o spotřebitelském úvěru je tak věřitel (jako osoba v oboru orientovaná) povinen vyhodnotit, které informace jsou zapotřebí pro zjištění, zda bude po zamýšlenou dobu trvání úvěrového vztahu spotřebitel schopen úvěr splácet či nikoli.

17. Soud má za to, že původní věřitel povinnost uloženou § 86 ZosÚ nesplnil, neboť vůbec neověřoval pravidelné výdaje žalované, pouze se spoléhal na výši jednotlivých výdajů uvedenou žalovanou. Původní věřitel nevzal ani v potaz to, že žalovaná měla sjednán pracovní poměr na dobu určitou (do 31. 12. 2023, úvěrová smlouva byla uzavřena dne 29. 9. 2023, tedy dva měsíce před koncem pracovního poměru), přičemž byla zavázána splácet úvěr až do 29. 11. 2024. Rovněž nevzal ani v potaz to, že žalovaná měla na bankovním účtu zůstatky v řádu korun až desetikorun, neměla tedy dostatečné finanční rezervy na to, aby mohla měsíčně hradit navíc částku – splátku úvěru ve výši 1 992 Kč. Žalobkyně rovněž nedoložila, zda byla původním věřitelem zjišťována úvěruschopnost žalované nahlédnutím například do centrální evidence exekucí, registru dlužníků apod. Žalobkyně tedy řádně a úplně nedoložila podklady, na základě kterých byla úvěruschopnost žalované zkoumána, doložila pouze žádost o úvěr, bankovní výpisy, dohodu o provedení práce a rozhodnutí města , adresa, . Výdaje žalované však nejsou žádným způsobem prokázány ani ověřeny. Původní věřitel tak zřejmě pouze formálně vykázal úvěruschopnost žalované jakožto spotřebitele, aniž by se blíže jejími poměry zabýval. Jestliže se tedy původní věřitel dostatečně nezabýval výdajovou stránkou žalované (a svým způsobem ani příjmovou), nemohl provést řádné posouzení schopnosti žalované úvěr splácet.

18. Na základě shora uvedeného tak soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je dán pouze zčásti. Za dané situace soud dovodil, že nebyla řádně prověřena úvěruschopnost žalované z hlediska výdajové stránky, čímž nebylo ani prokázáno, že by žalovaná byla schopna úvěr splatit. Lze tak uzavřít, že původní věřitel před poskytnutím úvěru dostatečně a s odbornou péčí nezkoumal úvěruschopnost žalované po formální i materiální stránce, respektive, že žalobkyně neprokázala, že by byla úvěruschopnost žalované před poskytnutím úvěru dostatečně a s odbornou péčí posouzena na základě nezbytných, spolehlivých informací a dle výsledku takového posouzení musela mít žalobkyně důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet.

19. Při právním hodnocení věci soud konstatoval, že mezi původním věřitelem a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 o. z., kterou se původní věřitel zavázal poskytnout žalované v hotovosti peněžní prostředky a žalovaná se zavázala tyto prostředky vrátit a zaplatit úroky a sjednané poplatky. Současně se tato smlouva řídila i úpravou zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť dle § 2 zákona o spotřebitelském úvěru šlo o odloženou platbu poskytovanou spotřebiteli. V souladu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stíhala původního věřitele jako poskytovatele úvěru povinnost před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost žalované, zejména porovnáním jejích příjmů a výdajů a způsobu plnění dosavadních dluhů tak, jak to ukládá § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně však této povinnosti nedostála, neboť i přes výzvu soudu nedokázala doložit dostatečné zkoumání úvěruschopnosti žalované. Důsledek porušení povinnosti dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru spočívá v absolutní neplatnosti smlouvy pro rozpor se zákonem dle § 580 odst. 1 o. z. ve spojení s § 588 o. z., k níž soud přihlédl i bez návrhu, také s ohledem na výklad čl. 8 a čl. 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, obsažený v rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 vydaného ve věci C -679/18, tak jak uvedl Nejvyšší soud České republiky v usnesení ze dne 31. 5. 2021 čj. 29 ICdo 3/2021-55. Dle tohoto výkladu musejí být čl. 8 a 23 citované směrnice vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě obsažené v § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, aby byla sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele uplatněna pouze tehdy, pokud spotřebitel tuto neplatnost namítne.

20. Z těchto důvodů soud posoudil nárok žalobkyně z titulu bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1 o. z. spočívající v plnění, aniž by tu byl platný závazek, a to ve výši poskytnutých peněžních prostředků 15 000 Kč, od kterých bylo nutno odečíst částku 2 650 Kč, kterou žalovaná na předmětnou pohledávku dosud uhradila. Soud proto žalobě vyhověl co do částky 12 350 Kč. V důsledku absolutní neplatnosti smlouvy pozbyla žalobkyně právo na zaplacení veškerých nároků odvíjejících se od smluvních ujednání (úroky, úhrady za služby, úroky z prodlení požadované od tvrzené splatnosti), a proto byly tyto nároky jako nedůvodné zamítnuty.

21. Dluh žalované se stal splatným rozhodnutím soudu. Soud má dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru v případě sporu určit lhůtu k vrácení dlužné jistiny dle možností a schopností žalované. Při určení splatnosti se soud ztotožnil se závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022 sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, podle kterého má poskytovatel úvěru nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. pak tedy vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. V posuzované věci byla žalovaná v řízení zcela pasivní a soudu nesdělila své aktuální možnosti, ani majetkové a sociální poměry, z nichž by soud mohl vycházet při individuálním určení splatnosti dosud nesplacené jistiny. Tato skutečnost, že žalovaná v řízení ničeho ohledně svých možností dluh splatit ničeho netvrdila a neprokazovala, se ve výsledku projevuje v neprospěch žalované, která v tomto směru neunesla břemeno tvrzení a důkazní, pokud se nijak nebránila a netvrdila, že není v jejích možnostech dlužnou částku zaplatit najednou. Proto soud vycházel ze skutečnosti, že je schopna dluh uhradit ve splatnosti určené soudem, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Až marným uplynutím této lhůty žalobkyni vzniká nárok na zákonné úroky z prodlení.

22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení. Soud při stanovení poměru úspěchu a neúspěchu účastníků zohlednil i žalobou požadované příslušenství, které kapitalizoval ke dni rozhodnutí soudu (srov. nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08). Žalovaná jakožto v řízení úspěšnější strana sporu by měla právo na náhradu nákladů řízení, avšak z obsahu spisu vzhledem k její pasivitě nevyplývá, že by jí v řízení vznikly jakékoliv náklady, které by jí bylo možné přiznat.