10 C 171/2025

Plný text

Okresní soud ve Vsetíně rozhodl soudkyní JUDr. Pavlínou Malůšovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně, IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 18 406,29 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala částky 18 406,29 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 6 898,56 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % z částky 8 597,83 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení a s úrokem 8,25 % ročně z částky 8 597,83 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou původně Okresnímu soudu ve adresa dne 26. 8. 2025 domáhala po žalované zaplacení částky 18 406,29 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že mezi žalovanou a společností právnická osoba došlo dne 25. 2. 2018 k uzavření Smlouvy o úvěru č. hodnota. S účinností ke dni datum byla část závodu společnosti právnická osoba převedena na společnost právnická osoba. Původní věřitel poskytl žalované finanční prostředky ve výši 30 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Úvěr byl poskytnut žalované za úplatu, poplatky a za úrok ve výši 25,85 % z jistiny úvěru. Celkové náklady spotřebitelského úvěru činily 21 900 Kč. Dlužnou částku měla žalovaná uhradit prostřednictvím 13 měsíčních splátek po 3 900 Kč. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, dostala se do prodlení se splácením. Původní věřitel proto úvěr ke dni 22. 6. 2021 zesplatnil. Pohledávka za žalovanou byla společností právnická osoba postoupena žalobkyni na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum (s účinností ke dni datum). Žalobkyně požaduje po žalované zaplacení jistiny ve výši 8 597,83 Kč, smluvní pokuty ve výši 9 808,46 Kč a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 6 898,56 Kč. Dále požaduje uhrazení úroků z úvěru ve výši 8,25 % ročně z dlužné jistiny úvěru ve výši 8 597,83 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 8 597,83 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení.

2. Soud nevydal v této věci elektronický platební rozkaz s ohledem na požadovanou smluvní pokutu, kdy tento nárok žalobkyně byl již v této fázi řízení hodnocen jako požadavek, který zřejmě nemůže být přiznán.

3. V podání ze dne datum žalobkyně doplnila svá tvrzení ohledně posuzování úvěruschopnosti žalované původním věřitelem. Uvedla, že původní věřitel splnil svou zákonnou povinnost, když s odbornou péčí posoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením smlouvy o úvěru a jejich ověření doklady vyžádanými od žalované a nahlédnutím do veřejných registrů. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované. Poskytnuté informace byly zaznamenány v Žádosti o úvěr a byly ověřeny doklady uvedenými v části Doklady k příjmům a Doklady k výdajům. Žalovaná uvedla, že je zaměstnána jako prodavačka u společnosti Anonymizováno, a to na dobu neurčitou. Výše jejích měsíční příjmů činí celkem 20 951 Kč, výše jejích měsíčních výdajů činí pak 7 214 Kč. Žalovaná dále v žádosti uvedla, že bydlí v nájmu a má vyživovací povinnost vůči dalším dvěma osobám. Tvrzenou majetkovou situaci žalované si původní věřitel ověřil z pracovní smlouvy, výplatních pásek, poštovních poukázek, příjmových pokladních dokladů, dokladů SIPO a čestného prohlášení. Příjmy žalované zkoumal dle pracovní smlouvy, výplatních pásek, poštovních poukázek, příjmových pokladních dokladů a výdaje žalované byly zkoumány z dokladů SIPO, čestného prohlášení a výpisů z bankovního účtu. Žalovaná po uzavření smlouvy uhradila celkem částku 43 302,17 Kč.

4. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), a rozhodl pouze na základě předložených listinných důkazů, z nichž učinil skutková zjištění a z nich tento závěr o skutkovém stavu věci.

5. Původní věřitel právnická osoba uzavřel dne datum s žalovanou Smlouvu o úvěru č. hodnota, na základě které jí poskytl finanční prostředky ve výši 30 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Roční úroková sazba činila 25,85 %, RPSN pak 189,38 %. Za uzavření smlouvy měla žalovaná uhradit poplatek ve výši 1 200 Kč, za správu úvěru pak 6 600 Kč a za hotovostní výběr splátek 5 700 Kč. Dlužná částka měla být splacena prostřednictvím 13 měsíčních splátek po 3 900 Kč. Celkové náklady spotřebitelského úvěru činily 21 900 Kč při jistině 30 000 Kč. Pro případ prodlení byla v čl. V. smlouvy sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je dlužník v prodlení, a dále zákonný úrok z prodlení. Z transakční historie je patrno, že žalovaná uhradila na předmětný závazek celkem 43 302,17 Kč (poslední splátka je evidována ke dni datum). Svou aktivní věcnou legitimaci žalobkyně doložila Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum, seznamem postupovaných pohledávek a oznámením o postoupení pohledávky ze dne datum. Z dokladů SIPO za 11 Anonymizováno a Anonymizováno bylo zjištěno, že žalovaná hradí za elektřinu a služby spojené s dodávkou elektřiny částku 1 099 Kč měsíčně, jsou zde evidovány nezaplacené televizní a rozhlasové poplatky za Anonymizováno až Anonymizováno. Z příjmových dokladů je patrno, že žalovaná hradila nájemné ve výši 3 000 Kč měsíčně. Žalovaná pobírala jako zvláštní příjemce (zákonný zástupce) sirotčí důchod ve výši 10 279 Kč (Anonymizováno), 10 761 Kč (Anonymizováno) a 10 761 Kč (Anonymizováno). Dále pobírala od ÚP ČR přídavek na dítě ve výši 1 910 Kč. Z výplatních pásek žalované pak bylo zjištěno, že žalovaná pobírala mzdu ve výši 8 424 Kč (za Anonymizováno) a 8 412 Kč (za Anonymizováno). Pracovní poměr byl doložen Pracovní smlouvou ze dne datum, kdy žalovaná byla zaměstnána jako prodavačka na dobu neurčitou, s nástupním tarifem 9 000 Kč měsíčně. Z listiny Anonymizováno je patrno, že žalovaná byla vyhodnocena jako způsobilá uzavřít úvěrovou smlouvu až do maximální výše 30 000 Kč. Z listiny Finanční analýza pak soud zjistil, že výše měsíčního příjmu žalované činí 20 951 Kč, výše měsíčních výdajů činí 7 214 Kč (resp. 7 600 Kč). Měsíční volné výdaje tvoří částku 12 351 Kč (po odečtení rezervy na neočekávané výdaje ve výši 1 000 Kč). Maximální výše měsíční splátky byla vypočtena na 12 351 Kč. Žalovaná potvrdila své příjmy i v Čestném prohlášení ze dne datum. Z Žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru bylo zjištěno, že žalovaná předložila k ověření totožnosti občanský průkaz a žádala o poskytnutí úvěru ve výši 30 000 Kč, který by splácela prostřednictvím 13 měsíčních splátek. Bydlí v nájmu, vyživuje 2 osoby (do 15 let). Příjem domácnosti má pouze ona. Je zaměstnána u společnosti Anonymizováno jako prodavačka, a to na dobu neurčitou. Její příjem tvoří příjem ze závislé činnosti (8 420 Kč), příjem z důchodu (10 621 Kč), přídavek na dítě (1 910 Kč), celkem tedy 20 951 Kč. Její výdaje jsou tvořeny platbami nájemného (3 000 Kč), platbami za energie (1 214 Kč) a stravu (3 000 Kč), celkem tedy 7 214 Kč.

6. Po právní stránce posoudil soud projednávanou věc podle následujících zákonných ustanovení.

7. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

8. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

9. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele tak, že jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.

10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Podle odst. 3 změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

11. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.

12. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

13. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

14. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odstavce 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

15. Soud se v dané souvislosti nejprve zabýval otázkou platnosti úvěrové smlouvy, a to z hlediska posouzení úvěruschopnosti, jakožto zákonné předsmluvní povinnosti původního věřitele.

16. Z předložené žádosti o spotřebitelský úvěr bylo zjištěno, že žalovaná má dvě vyživovací povinnosti (děti do 15 let), bydlí v nájmu, pracuje na plný úvazek jako prodavačka, kdy její čistý měsíční příjem činí 8 420 Kč, dalším příjmem domácnosti je částka 10 621 Kč coby sirotčí důchod a přídavek na dítě 1 910 Kč. Odhadované měsíční výdaje uvedla ve výši 7 214 Kč. K těmto údajům žalovaná doložila, výplatní pásky, pracovní smlouvu uzavřenou na neurčito, čestné prohlášení, SIPO, pokladní a výplatní doklady. Výpisy z bankovního účtu doloženy nebyly.

17. Při právním hodnocení věci soud konstatoval, že mezi původním věřitelem a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 o. z., kterou se zavázal poskytnout žalované v hotovosti peněžní prostředky a žalovaná se zavázala tyto prostředky vrátit a zaplatit úroky a sjednané poplatky. Současně se tato smlouva řídila i úpravou zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť dle § 2 zákona o spotřebitelském úvěru šlo o odloženou platbu poskytovanou spotřebiteli. V souladu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stíhala původního věřitele jako poskytovatele úvěru povinnost před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost žalované, zejména porovnáním jejích příjmů a výdajů a způsobu plnění dosavadních dluhů tak, jak to ukládá § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru. Ten však této povinnosti nedostál, neboť vůbec nevzal v potaz to, že žalovaná má dvě vyživovací povinnosti – děti do 15 let, se kterými jsou spojeny zvýšené náklady ohledně ošacení, potravin, školy apod. Tvrzené výdaje tak jistě musely být podstatně vyšší, než které byly vypočteny pracovníkem původního věřitele. Dále nebylo přihlédnuto k tomu, že žalovaná nedosahuje na mzdě ani částky 9 000 Kč, přesto jí byla stanovena splátka 3 900 Kč po dobu 13 měsíců, tedy 46 % jejího platu. I když žalovaná jako zákonný zástupce nezletilých dětí pobírá sirotčí důchod, tento příjem slouží primárně na potřeby nezaopatřených dětí. Původní věřitel se dále ani nezaobíral dalšími možnými výdaji žalované, a to například za dopravu do zaměstnání, ošacení, pojistné, platby za telefon a internet, léky atd. Žalobkyně rovněž nedoložila, zda byla původním věřitelem zjišťována úvěruschopnost žalované nahlédnutím například do centrální evidence exekucí, registru dlužníků apod., dále nedoložila výpisy z bankovního účtu žalované, byť tvrdila, že tyto výpisy byly původním věřitelem zkoumány. Důsledek porušení povinnosti původního věřitele dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru spočívá v absolutní neplatnosti smlouvy pro rozpor se zákonem dle § 580 odst. 1 o. z. ve spojení s § 588 o. z., k níž soud přihlédl i bez návrhu, také s ohledem na výklad čl. 8 a čl. 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, obsažený v rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 vydaného ve věci C-679/18, tak jak uvedl Nejvyšší soud České republiky v usnesení ze dne 31. 5. 2021 čj. 29 ICdo 3/2021-55. Dle tohoto výkladu musejí být čl. 8 a 23 citované směrnice vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě obsažené v § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, aby byla sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele uplatněna pouze tehdy, pokud spotřebitel tuto neplatnost namítne.

18. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace. Zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele - zde poskytovatele spotřebitelského úvěru. Posouzení lze provést s pomocí dokladů o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situace zájemce o úvěr. Zákon o spotřebitelském úvěru uvádí, že věřitel je povinen prověřit schopnost spotřebitele splácet úvěr s odbornou péčí, což nasvědčuje povinnosti dodržení zvýšené pozornosti při posuzování úvěruschopnosti spotřebitele.

19. Přesto původní věřitel smlouvu o úvěru uzavřel s vědomím zajištění svého závazku smluvními sankcemi a poplatky. Je též nezbytné vidět, že tyto sjednané poplatky v zásadě nepřinášejí žalované žádné podstatné výhody.

20. Na základě shora uvedeného tak soud dospěl k závěru, že nebyla řádně prověřena úvěruschopnost žalované z hlediska výdajové stránky, čímž nebylo ani prokázáno, že by žalovaná byla schopna úvěr splatit. Lze tak uzavřít, že původní věřitel před poskytnutím úvěru dostatečně a s odbornou péčí nezkoumal úvěruschopnost žalované po formální i materiální stránce, respektive, že žalobkyně neprokázala, že by byla úvěruschopnost žalované před poskytnutím úvěru dostatečně a s odbornou péčí posouzena na základě nezbytných, spolehlivých informací a dle výsledku takového posouzení musela mít žalobkyně důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet. Ústavní soud ČR se v nálezu sp. zn.

III. ÚS 4129/18 ze dne

26. února 2019 vyjádřil, že: „…poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit“.

21. Z těchto důvodů soud posoudil nárok žalobkyně z titulu bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1 o. z. spočívající v plnění, aniž by tu byl platný závazek, a to ve výši poskytnutých peněžních prostředků 30 000 Kč, od kterých bylo nutno odečíst částku 43 302,17 Kč, kterou žalovaná na předmětnou pohledávku dosud uhradila. Jelikož žalovaná uhradila více, než kolik jí bylo na úvěr poskytnuto, žalobkyně nemá právo na plnění z titulu bezdůvodného obohacení. V důsledku absolutní neplatnosti smlouvy pozbyla žalobkyně právo na zaplacení veškerých nároků odvíjejících se od smluvních ujednání (úroky, smluvní pokuty, úroky z prodlení požadované od tvrzené splatnosti), a proto byly i tyto nároky jako nedůvodné zamítnuty.

22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení. Žalovaná jakožto v řízení úspěšná strana sporu by měla právo na náhradu nákladů řízení, avšak z obsahu spisu vzhledem k její pasivitě nevyplývá, že by jí v řízení vznikly jakékoliv náklady, které by jí bylo možné přiznat. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Vsetíně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.