10 C 176/2025

Plný text

Okresní soud ve Vsetíně rozhodl soudkyní JUDr. Pavlínou Malůšovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Anonymizováno bytem Anonymizováno o zaplacení částky 56 309,88 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 036,85 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 7 036,85 Kč od 20. 1. 2026 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v rozsahu, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 49 273,03 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 16 024 Kč, úroku ve výši 36,08 % ročně z částky 48 491,88 Kč od 27. 8. 2025 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 56 309,88 Kč od 27. 8. 2025 do 19. 1. 2026 a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 49 273,03 Kč od 20. 1. 2026 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou soudu dne 26. 8. 2025 domáhala po žalovaném zaplacení částky 56 309,88 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že původní věřitel právnická osoba uzavřel dne 22. 12. 2014 s žalovaným úvěrovou smlouvu č. hodnota, na základě které poskytl žalovanému úvěr ve výši 70 000 Kč. Žalovaný byl povinen splatit úvěr prostřednictvím 84 měsíčních splátek po 2 549 Kč. K čerpání úvěru došlo v den uzavření smlouvy, roční úroková sazba činila 36,08 %. Na poskytnutý úvěr žalovaný uhradil celkem 62 963,15 Kč. Jelikož žalovaný porušil svůj závazek hradit úvěr řádně a včas, původní věřitel úvěr ke dni datum zesplatnil. Dne datum žalovaný podal insolvenční návrh a dne datum bylo vydáno usnesení o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře. Žalovaný však uhradil pouze 27 % zjištěných pohledávek nezajištěných věřitelů. Dne datum bylo vydáno usnesení o vzetí na vědomí splnění oddlužení, dlužník od zbytku svých dluhů osvobozen nebyl. Dlužná pohledávka sestává z neuhrazené jistiny 48 491,88 Kč, poplatků za pojištění 155 Kč a smluvních pokut 7 663 Kč. Dále žalobkyně požaduje zaplacení kapitalizovaného úroku 16 024 Kč, úroku ve výši 36,08 % ročně z částky 48 491,88 Kč od 27. 8. 2025 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 56 309,88 Kč od 27. 8. 2025 do zaplacení.

2. Soud nevydal v této věci elektronický platební rozkaz s ohledem na požadovaný smluvní úrok, kdy tento nárok žalobkyně byl již v této fázi řízení hodnocen jako požadavek, který zřejmě nemůže být přiznán.

3. V podání ze dne 25. 11. 2025 žalobkyně doplnila svá tvrzení ohledně posuzování úvěruschopnosti žalovaného původním věřitelem. Uvedla, že původní věřitel v rámci posuzování nejprve provedl výpočet maximálního limitu splátky. Zákon ve svém novelizovaném znění od 1. 1. 2024 dává věřiteli možnost ověřovat tvrzení klienta a jejich pravdivost mimo jiné i pomocí tzv. automatizovaných modelů. Tuto možnost využívá i věřitel, kdy pomocí výpočtu tzv. credit scoringu dokáže velmi přesně určit pravděpodobnost dodržení úvěrových závazků ze strany klienta. Věřitel tak mimo jiné využívá statistické modely, kterými posuzuje a verifikuje spotřebitelovu příjmovou a výdajovou stránku. Ve statistických modelech jsou využívány a přezkoumávány klientské informace o proměnných jako např. věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, počet dětí, způsob bydlení apod. Statistický model také umožňuje identifikovat pravděpodobnou výši příjmu, které je spotřebitel schopen dlouhodobě dosahovat. Věřitel coby profesionál ve svém oboru disponuje odbornými znalostmi, které plynou z velkého množství dat, na základě kterých jsou vytvářeny statistické modely, pomocí nichž lze poměrně spolehlivě vyhodnotit schopnost konkrétního žadatele úspěšně doplatit požadovaný úvěr, a to v příslušných splátkách. Původní věřitel kontaktoval personální oddělení zaměstnavatele žalovaného, společnost jméno FO, IČO: IČO, kterého žalovaný uvedl ve smlouvě. Personální oddělení potvrdilo existující pracovní poměr žalovaného. Původní věřitel dále kontaktoval žalovaného prostřednictvím poskytnutého telefonního čísla, přičemž si ověřil pravost kontaktního údaje. Dále se opětovně dotazoval žalovaného na jeho místo trvalého bydliště. Žalovaný hradil původnímu věřiteli na smlouvu, než došlo k zesplatnění úvěru, a to od ledna 2015 do ledna 2016, tedy po dobu jednoho roku, a byl tak nepochybně schopen úvěr splácet. Na základě uvedených zjištění a též s ohledem na výši úvěru a výši měsíční splátky shledal původní věřitel žalovaného schopným splácet předmětný úvěr. Žalobkyně má za to, že původní věřitel postupoval zcela v souladu s příslušnou právní úpravou, když při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházel z nezbytných, spolehlivých, dostatečných a výši poskytnutého úvěru přiměřených informací získaných jak od spotřebitele, tak doplněných o informace z nezbytných databází. Z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplynulo že nejsou žádné důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného spotřebitelský úvěr splácet. Na úvěr uhradil žalovaný celkem částku ve výši 62 963,15 Kč.

4. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), a rozhodl pouze na základě předložených listinných důkazů, z nichž učinil skutková zjištění a z nich tento závěr o skutkovém stavu věci. Původní věřitel právnická osoba uzavřel s žalovaným dne 22. 12. 2014 Smlouvu o hotovostním úvěru a smlouvu o revolvingovém úvěru č. hodnota, na základě které se zavázal poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 70 000 Kč, a to v hotovosti. Žalovaný se poskytnutý úvěr zavázal splácet 84 měsíčními splátkami po 2 549 Kč, při roční úrokové sazbě 36,08 %. Celková částka splatná spotřebitelem činila 194 544 Kč (bez pojištění a doplňkových služeb). Měsíční poplatek za službu Změna výše a počtu splátek byl pak stanoven na částku 39 Kč, stejnou částka byla účtována za službu Odložené splátky. Úhrada za pojištění - balíček Premium činila 155 Kč měsíčně. Listina dále upravovala důsledky nesplácení úvěru a sazby za sankce. Ve smlouvě byl rovněž sjednán bezúčelový revolvingový úvěr ve výši 15 000 Kč s roční úrokovou sazbou 26,28 %. V úvodu smlouvy žalovaný sdělil, že je svobodný, bezdětný, má vlastní dům/byt, jako zdroj příjmu uvedl, že je zaměstnán u společnosti jméno FO, IČO IČO, se sídlem adresa, a to od 06/2013, s čistým měsíčním příjmem 21 000 Kč. Jiný příjem domácnosti neuvedl. Z Karty klienta bylo dále zjištěno, že měsíční výdaje domácnosti činí 12 300 Kč. V registru SOLUS byla odpověď „bez výsledku“ a v registru NRKI „OK“. Úvěrové podmínky původního věřitele tvořily nedílnou součást smlouvy o spotřebitelském úvěru. Z Výpisu čerpání, splátek a úhrad bylo zjištěno, že dne 22. 12. 2014 žalovaný čerpal částku 70 000 Kč, ke dni 3. 6. 2016 došlo k zesplatnění úvěru. Žalovaný na úvěr uhradil celkem 62 963,15 Kč. Původní věřitel dopisem ze dne 3. 6. 2016 oznámil žalovanému zesplatnění úvěru. Předžalobní upomínkou ze dne 5. 8. 2025 byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky, byl upozorněn na možné soudní řízení. K předžalobní výzvě byl doložen podací arch pošty. Aktivní legitimaci doložila žalobkyně Postoupením pohledávky ze smlouvy č. hodnota ze dne 6. 8. 2025. Svou existenci žalobkyně doložila výpisem z Anonymizováno obchodního rejstříku. Z MP3 nahrávek telefonických hovorů zaměstnankyně původního věřitele a žalovaného soud zjistil, že žalobkyně si ověřovala adresu žalovaného a zda je zaměstnán ve společnosti jméno FO.

5. Po právní stránce posoudil soud projednávanou věc podle následujících zákonných ustanovení.

6. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

8. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

9. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

10. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

11. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

12. Podle § 1 věta druhá zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jako „ZSÚ“) spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.

13. Podle § 9 odst. 1 ZSÚ věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

14. Po právní stránce soud věc posoudil zejména podle výše uvedených norem a dospěl k závěru, že žaloba je z větší části nedůvodná. Žalobkyní předloženou smlouvu o úvěru ze dne 22. 12. 2014 je nutno dle § 9 odst. 1 ZSÚ a § 588 věta prvá o. z. považovat za neplatný právní úkon, protože již z Karty klienta a úvodní části předmětné smlouvy o úvěru, na níž žalobkyně odkazovala, vyplývá, že údaje zde uvedené jsou neúplné, když nelze přehlédnout, že žalobkyně neoznačila žádné důkazy k prokázání svého tvrzení, že by původní věřitel právnická osoba od žalovaného vyžádal nějaké listiny (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018, sp.zn. 33 Cdo 2178/2018: „věřitel nedostojí povinnosti stanovené zákonem o spotřebitelském úvěru, nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nepodloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho poměrech; nic na tom nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků“). Dle názoru soudu je tedy zjevné, že původní věřitel dle § 9 odst. 1 ZSÚ v daném případě nepostupoval a úvěr žalovanému poskytl, aniž by bylo zřejmé, že žalovaný jej bude schopen splatit.

15. Soud tedy dospěl k závěru, že žalobkyně řádně a úplně nedoložila podklady, na základě kterých byla úvěruschopnost žalovaného řádně zkoumána, doložila pouze Kartu klienta a úvěrovou smlouvu, v níž jsou uvedeny tvrzené příjmy a výdaje žalovaného, které však nejsou žádným způsobem prokázány. Soud má za to, že ze strany poskytovatele úvěru nebyly nijak ani zkoumány výdaje žalovaného, např. konkrétní náklady na bydlení, potraviny, dopravu (případně vlastní automobil), ošacení, pojištění, telefon apod. Původní věřitel tak zřejmě pouze formálně vykázal úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, aniž by se blíže jeho poměry zabýval.

16. Rovněž zjevné narušování veřejného pořádku je v tomto případě dle názoru soudu evidentní, protože sjednávání spotřebitelských úvěrů s dlužníky - spotřebiteli, kteří nejsou schopni je splácet, tyto osoby i jejich rodiny dostává do mimořádně špatné sociální situace (sociální pasti) s významně negativními celospolečenskými dopady.

17. Soud proto předmětnou smlouvu o úvěru posoudil jako právní jednání absolutně neplatné dle § 588 o. z. ve spojení s § 9 odst. 1 ZSÚ a nikoli pouze jako právní jednání relativně neplatné ve smyslu ust. § 586 o. z. (nehledě na skutečnost, že použití konceptu relativní neplatnosti, jak je uveden v § 586 o. z., se soudu v tomto případě jeví jako problematické a znevýhodňující žalovaného jako spotřebitele, jak ostatně dovodil i Krajský soud v Ostravě v bodě 19 svého rozsudku ze dne 1. 8. 2019, č.j. 15 Co 123/2019-115).

18. Za této situace pak nezbylo, než vztah mezi účastníky posoudit podle § 2991 a § 2993 o. z. upravujících vydání bezdůvodného obohacení. Žalobkyně předloženou smlouvou o úvěru prokázala, že původní věřitel žalovanému poskytl částku 70 000 Kč, přičemž žalovaný mu vrátil 62 963,15 Kč. Je tedy zřejmé, že částku 7 036,85 Kč žalovaný nadále dluží. V důsledku absolutní neplatnosti smlouvy pozbyla žalobkyně právo na zaplacení veškerých nároků odvíjejících se od smluvních ujednání (úroky, poplatky, pojistné, úroky z prodlení požadované od tvrzené splatnosti), a proto byly tyto nároky jako nedůvodné zamítnuty.

19. Vedle toho má žalobkyně v souladu s § 1970 o. z. nárok i na úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně (jak požadovala), avšak nikoli za dobu od 27. 8. 2025, ale pouze za dobu od 20. 1. 2026, když fikce doručení žaloby žalovanému nastala dne 19. 1. 2026.

20. Soud proto žalovanému uložil zaplatit žalobkyni částku 7 036,85 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 7 036,85 Kč od 20. 1. 2026 do zaplacení, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, a ve zbylé části žalobu zamítl, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.

21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení. Soud při stanovení poměru úspěchu a neúspěchu účastníků zohlednil i žalobou požadované příslušenství, které kapitalizoval ke dni rozhodnutí soudu (srov. nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08). Žalovaný jakožto v řízení úspěšnější strana sporu by měl právo na náhradu nákladů řízení, avšak z obsahu spisu vzhledem k jeho pasivitě nevyplývá, že by mu v řízení vznikly jakékoliv náklady, které by mu bylo možné přiznat. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Vsetíně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.